Publicista Josef Chuchma: Škola jako prodloužená ruka státu. Dokument Pan Nikdo proti Putinovi připomíná v mnohém normalizaci

29. leden 2026

Česko-dánský dokument Pan Nikdo proti Putinovi, nominovaný na Oscara a nyní i na cenu BAFTA, sleduje ruskou školu jako nástroj ideologické kontroly a propagandy. Prostřednictvím osobní zpovědi učitele ukazuje povinné natáčení loajality žáků i pedagogů k režimu. Podle publicisty Josefa Chuchmy ale film nejvíc zneklidňuje jinak – jednoduchou rodičovskou otázkou: Chtěli bychom, aby podobnou realitu zažívalo naše dítě?

„Ta zpráva, kterou film podává, je strašidelná. Nejen tím, v jakém stavu se nachází místní ruská škola, ale především tím, v jakém stavu jsou její učitelé a žáci. Po plnohodnotné ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022 jsou vystaveni nové vzdělávací strategii, která učí o velkém Rusku a jeho nepřátelích,“ říká v pořadu Jak to vidí... publicista, filmový kritik a editor webu ČT art Josef Chuchma.

Podle něj jde o indoktrinaci v nejtvrdší možné podobě namířenou na to nejzranitelnější publikum. „Hlavní hrdina Pavel Talankin je učitel, jehož úkolem bylo pro školu natáčet školní akce. Teď ale musí pořizovat záznamy o loajalitě žáků a pedagogů k režimu a posílat je ke kontrole do Moskvy.“

Pan Nikdo proti Putinovi: trailer k dokumentu o ruské propagandě v utajení

Děti jako terč politické moci

Podle Chuchmy ale ani záznamy o realitě dnešního Ruska a fungování propagandy zatvrzelým divákem nepohnou. Připomíná přitom dokument režiséra Robina Kvapila Velký vlastenecký výlet. Ten sledoval cestu tří prorusky smýšlejících Čechů na Ukrajinu, kteří ale ani po tom, co viděli, názor nezměnili.

Čtěte také

Jediný moment, který má skutečný potenciál pohnout i zatvrzelým divákem, je podle publicisty rodičovská perspektiva. „Ne otázka geopolitiky, ale velmi osobní dilema: Přál bych si, aby v takovém prostředí vyrůstalo moje dítě?“

Indoktrinace totiž nefunguje primárně tak, že někoho přesvědčí. Funguje tak, že ho přiměje se přizpůsobit a naučí ho mlčet. Dítě si v prostředí strachu, obav a hrůzy neodnáší přesvědčení, ale návyk, který se stává normou.

Chuchma v této souvislosti připomíná vlastní zkušenost ze školy v době československé normalizace. I tehdy existovaly povinné fráze a ideologické hodiny. „Proti tomu, co vidíme ve filmu o ruské škole, to byl ale čajíček. V Rusku je dnes všechno digitálně kontrolované bez možnosti úniku. Nejděsivější na tom ale je, že v obou případech se terčem politické moci, která chce přetvářet společnost, stávají děti.“

autoři: Zita Senková , Josef Chuchma , opa
Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.