Jak to vidí Václav Cílek - 8. února

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Hostem pořadu Jak to vidí je dnes geolog a spisovatel Václav Cílek. Dobrý den.
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Dobrý den.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Společně se podíváme na zprávu Světového ekonomické fóra nazvanou Globální rizika 2012. Nejprve ale, co to je dystopie?
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Dystopie bylo slovo, které údajně letos v Davosu bylo používáno skoro nejčastěji, a co je utopie, to víme. To je takový místo, který neexistuje, pochopitelně, jako kde je všechno krásný a všem se daří výborně. A dystopie je místo, který trošku připomíná současnou Evropu a tam všichni mají ty nejlepší úmysly nebo to aspoň tak jako říkají, jak nám bude dobře, jak musíme nějaký věci prostě udělat, ale výsledek je, že se cítíme divně a ohroženi a díváme se kolem sebe a nevíme, co si máme o tom světě myslet. Takže dystopie je opakem utopie.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ale není to peklo vyloženě?
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Ne, dystopie je jenom nějaká jako deformace, jo, jako já si to tak jako představuju jako nějaký třeba to ruský nebo sovětský město, kde byla jaksi kolem negativní kreativita, že jo, a někdo si třeba postavil hezkou lavičku a někdo mu jí zničil prostě proto, že jako v takovým jako městě jako nemají být hezký lavičky a hezký věci. To je možná špatnej příklad. Je to, já bych řekl, že je to stav, jo, to znamená, je to něco mezi blbou náladou, blbým očekáváním a celkovou nejistotou a já vlastně nevím, proč se o těhletěch věcech vůbec bavíme, když se můžeme bavit třeba o jelenu sika, kterého jsem teďka zahlédl v lese, jak tiše mizí, protože těch jelenů sika je u nás hodně, ale pokračujte radši teda.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, mně to připomíná, že jsem četl v té zprávě, ke které se chci dostat, že do roku 2050 má žít ve městech na světě 6 miliard lidí, což mi přijde úplně neskutečné číslo. Takže těch lidí, kteří budou moci vidět toho jelena, bude spíš ubývat stejně jako těch jelenů pravděpodobně, takže těch, tím chci říct a vracím se k tomu, proč se o tom bavíme, že těch důvodů k radosti bude také stále míň.
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Ale určitě bude vždycky dost důvodů k radosti. Jelen sika, že jo, je, je východní jelen, je menší, je agresivní, takže odhání naše jeleny teda, je schopen se s nima mísit, což jako vytváří takové jako, jako, jako novou genetickou situaci a hlavně, já kdybych s sebou neměl hajného pana Pomajzla, tak toho siku vlastně vůbec nerozeznám, že jo, on je zezadu hnědej a mizí jako duch, takže on vlastně vůbec jako není vidět. A ten jelen sika je typický jako, typický důsledek globalizace, když to teda takhle řeknu a to tý globalizaci takový tý míň viditelný, jo, protože je prostě doopravdy je to plaché, leč agresivní zvíře. To jde použít na velmi mnoho ekonomických modelů, nebo politických v současné době.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To znamená, že když se nám tady bude mísit s místními jeleny, tak to znamená, že do budoucna budeme mít menší, ale o to agresivnější jeleny místní.
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
No, hlavně nebudeme mít ty původní evropský jeleny, ale budeme mít nějaký směsný jeleny. Já vlastně nevím, proč mi to vadí, ale asi si jako, jako bysme mluvili teďka o čistotě rasy českých jelenů, že jo, to se jako, jako nesmí, ale přeci jenom jako cítím, že je nějaká hodnota mít nějaký prostě druh, který tady žije, dejme tomu, desetitisíce nebo statisíce let, tak jako si přeju, aby tady žil i nadále.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Mimochodem už skončíme tuto odbočku. Někde jsem slyšel, že ty současné mrazy, které pro někoho jsou hodně silné a nezvyklé, ostatně někdo může říct, jaké je globální oteplování, ale tam nechci zavádět řeč, tak mohou být dobré k tomu, že třeba někteří škůdci, třeba ti plži ze Španělska, že ti prý mohli úplně umrznou definitivně. Je to možné?
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Ano, je to, je to možné. Tyhlecty zejména ty holomrazy působí hodně ničivě na myši zejména, takže zemědělci většinou jsou rádi, že jim myši vymrznou. Ale je tady jako jiná věc, je tady zase ta věc kvality toho osiva. Oni můžou vymrznout ty myši i to osivo totiž.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, dobře, teď nevím, jak rychle se vrátit k tomu Světovému ekonomickému fóru snad.
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Pojďte se k tomu vrátit okamžitě teda.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Snad proto můžeme ten oslí můstek využít, že tam bylo taky hodně zima, ale jak teda vznikla ta zpráva o globálních rizicích? Různých takových materiálů je spousta, čili je toto materiál, na který se dá nějakým způsobem spolehnout?
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
No, na co se dá dneska spolehnout, ale na tento materiál se dá rámcově spolehnout. Jako především zprávy o stavu světa publikuje celá řada institucí. Když je to Světová banka, tak je to z hlediska většinou bankovnictví, ale oni se také musí zabývat demografií a vším možným. Když je to světová energetická organizace, agentura, tak se týká zejména energie, ale tam už se to taky politiky a počtu lidí a počtu automobilů, takže mnoho zpráv jde ze svého hlediska. Značná část těhletěch zpráv, které dostáváme, jsou nějakým způsobem zkreslené a to nikoli jako bych řekl vědomě, ale úhlem pohledu, to znamená být radši pozitivnější nebo když je to, že jo, bankovní instituce, nezdůrazňovat rizika bank. Pak jsou zprávy, které jsou vynikající a jedny z nejlepších, možná za nejlepší vůbec nebo za velmi dobrou považuju tuhlectu zprávu globální rizika Světového ekonomického fóra, je to normálně ve fórum, tuším, org nebo com, teďka nevím. Dá se k tomu dostat vlastně hrozně jako jednoduchým způsobem. Tyhlecty zprávy sestavují, mají dobrou filozofii a sestavuje je okolo 500 expertů, kteří jsou tázáni. Teďka ti experti pocházejí z různých kontinentů a nejenom, že pocházejí z různých kontinentů, ale taky z různých oborů a odvětví. Takže ten sestavovatel té zprávy jako první věc udělá to, že si nejdřív zkontroluje, jestli nějaké riziko je vnímáno stejně ve všech kontinentech, jo, a ukáže se taková jako dobrá věc, že obecně Asiati jsou nejmíň katastrofičtí, že nejvíc katastrofičtí jsou lidé v Jižní Americe, že nejvíc ekonomicky uvažují experti v USA. Pak se ukáže, že všichni experti přeceňují svůj obor s výjimkou nových technologií, kdy naopak jako ty zastánci těch nových technologií podceňují rizika svého oboru oproti ostatním skupinám. Takže už jenom tohle to, jako už jenom tohle jako říká hodně. Další věc je ta, že ta rizika jako jsou omezena na nějakých 5 oblastí, enviromentální, finanční, sociální a tak dále, ekonomická, a bere se propojení. To znamená, oni berou, říkají tomu centra jako gravitace, my jsme říkali problémový, jo, problémový centra a na to prováží prostě s jinými typy rizik. Ono to by to chtělo nějaký konkrétní příklad. Třeba když je špatná ekonomická situace, je větší nezaměstnanost, větší naštvání, sociální neklid, jo. Může to.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vyšší kriminalita.
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Vyšší kriminalita, jo, takže tam se jedná o tu identifikace vlastně těch základních problémových okruhů.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, já jsem studoval tu zprávu, hlavně materiál, který vy jste z toho připravil, a četl jsem tam, že jsou rizika samozřejmě očekávaná a potom neznámá. Jak se liší nebo jak, jak je rozděluje ta zpráva?
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
To je taky tohlecto docela jako, jako příjemná záležitost, že vlastně ta zpráva říká, že nikdy nemůžeme znát všecko a že stejně to, co nás pravděpodobně ohrozí, bude něco, co teďka podceňujeme nebo nevidíme jako velké riziko, ale teprve se z toho něco vyklube. To znamená, hodně se tam mluví třeba o, jak jsou dneska nanotechnologie velmi jako progresivní, tak my vždycky víme, že progresivní věci jako DDT nebo freony nebo prostě jiný věci, televize, počítače, způsobí jiný druhy závislosti a jiný druhy problémů, takže i těch nanočástic se hodně mluví o jejich toxicitě například, jo, tak to takový jako riziko, který je ve vzduchu. Další riziko, který může být ve vzduchu a který je vždycky a jako jsou zajímavý debaty jako naprosto jako nesmiřitelný, kteří může být podceňovaný, ale i nedoceňovaný, jsou geneticky upravený potraviny a obecně jako plodiny, ke kterým tak jako tak směřujeme, protože prostě je problém uživit tak velký množství lidí, jo. Takže jako tyhlecty x faktory, jak oni tomu říkaj, vždycky nechávají takový jako volný pole pro obezřetnost, jo, to znamená, že vyjmenujete taxativně 5 nebo 10 prostě velkých rizik, neznamená, víte, automaticky, že ještě další stojí v řadě.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Já bych se možná ještě na chviličku vrátil k tomu počtu očekávaných obyvatel ve městech v roce 2050. Je to podle vás vůbec možné, že by v podstatě o něco málo méně, než je v současné době obyvatel na planetě, žilo jenom ve městech?
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Víte, jako ta demografie je poměrně stabilní disciplína a pokud nedojde doopravdy k nějaký velký katastrofě, to znamená v tomto případě by to musela být nemoc, jo, jako válka by pravděpodobně nestačila, hladomor není příliš pravděpodobný a tak dále, ta pandemie mimochodech /nesrozumitelné/ jako těch 20, 30 nebo 50 lety je poměrně jako pravděpodobná jako záležitost, tak se dá doopravdy očekávat, že těch lidí bude velmi, velmi mnoho teda a že právě většina bude žít ve městech. Oni tam dokonce píší to, že když se vezmou opravy a tak dále, tak v příštích, já nevím, třeba 30 nebo 40 letech bude nutné vybudovat tolik bytů, jako se vybudovalo za celou dobu existence lidstva, jo, protože, no, a víte, z toho vyplývá celkem jako jednoznačně závěr, který už tolikrát byl jako řečenej, že dalších 20 nebo 30 let bude doopravdy přelomových pro osud světa, to znamená, a naše děti tohlecto budou žít pravděpodobně jako naplno, protože to je zároveň těch 30 let, kdy mají dozrávat klimatický potíže, potíže s energetikou, s tou ropou furt se neví, jestli ten ropnej zlom bude 2017 nebo o 5 let pozdějc, ale během 30 let bude skorem určitě a nebude-li ropný zlom bude nějaká celková energetická transformace, která bude stát hodně peněz, jo, to znamená, doopravdy během těch dalších 30 let, ale pravděpodobně v mnohých aspektech už dřív, o tom svědčí i tehlecten typ té krize, co máme teďka, bude muset dojít k nějaké přestavbě světa.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A je možný onen trvale udržitelný rozvoj, o kterém se mluvívá, je to ještě obhajitelná myšlenka?
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Já myslím, že nikdy nebyla obhajitelná a že to byla myšlenka spíš jako, jako, jako jiná věc je určitá stabilita, jo, ale ono ani v přírodě skorem nic není stabilní, neustále všechno nějakým způsobem vlastně kolísá. Tehdy ten trvale udržitelný nebo udržitelný rozvoj se týkal způsobu vlastně, jak dát dohromady ekonomiku, protože lidi chtějí mít větší zisky, že jo, větší mzdy a chtějí se mít stále líp s tou ekologií, to znamená, neubližovat a neškodit příliš.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ale součástí té krize, o které jste se také zmínil, ať jí budeme říkat dluhová nebo jakkoli jinak, tak jsou právě ukazatele, které počítají s růstem a pakliže nedochází k růstu třeba hrubého domácího produktu, tak se to považuje za tragédii, takže asi i v tomhle budeme muset změnit pohled myšlení.
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
To je ta nerůstová ekonomika. Víte, já nevím, jak to je s tou změnou toho myšlení, já si myslím, že spíš ty samotný podmínky nás nutí teda posléze po nějaké době, takže my vzdorujeme delší dobu, nutí změnit se. A to, co my teďka děláme, je to, že se vlastně o tom bavíme, tím pádem sami sebe psychologicky připravujeme na tu dobu, kdy třeba za 3 za 5 let nebo já nevím kdy, prostě dojde k tý, k tý nucený jako, jako změně.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Když jsme mluvili o té zprávě o globálních rizicích roku 2012, tak hádám, že nejvýbušnější právě co do rizik, je sociální sféra.
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Ano. No, ono je těžký říct jako víc výbušný, myslím, ty klimatický změny, nebo ropa nebo potraviny, že jo, nebo sociální sítě.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tam to možná chvilku ještě vydrží o pár měsíců déle.
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Ano, ano, ano. To máte pravdu. Já vlastně neustále sleduju, jak v mnohých a mnohých státech světa a okolo nás prostě rostou demonstrace a roste jako rozezlení lidí, naštvání, provalí se tu Gorilou, tu prostě nějakou penzijní reformou nebo vlastně něčím jiným, ale v zásadě se jedná o to, že lidi mají pocit, že nemůžou změnit svět, jo, a že nemůžou právě jako růst nebo se jako rozvíjet, to znamená, že narážej na nějakou prostě velmi silnou bariéru a jsou z toho prostě nějakým způsobem frustrovaný. A teďka do téhlecté obecné frustrace z poměrů, že jo, přichází něco, s čím se určitě dá nesouhlasit, ať už je to, že jo, v Maďarsku zacházení s penzema nebo na Slovensku jako odposlechy, ale že to je vlastně jenom taková ta příčina, která jako kanalizuje, jo, která vlastně svede nebo jako vyvede celkovou míru vlastně tohoto naštvání. Ale to naštvání je naprosto reálný a je naprosto reálný zejména u těch mladých lidí, protože zpráva mluví o tom, je to příklad nejenom Španělska, ale celý řady vlastně dalších států světa, že tato mladá generace, která má čím dál tím horší podmínky k uplatnění, tak že může být ztracenou generací, že ten potenciál nemusí být jako využitej a přitom jako člověku přijde, že by stačilo málo. Ono to asi jako není málo. Ono se ukazuje, že firmy neustále shání lidi a nemůžou sehnat prostě chytrý, mladý lidi. Já, obory jako je třeba silnoproud, jako, jako spíš jako na obory, který maj se dělat jako ruční výrobu, mluví se o reindustrializaci, jako o návratu průmyslu, to znamená lidi manuálně zručný, schopný fyziky, chemie, matematiky, mechaniky, jo, prostě těhletěch oborů, který jsme dostali, takže těchto lidí je nedostatek, a na druhou stranu, když se podíváte, že třeba v USA, já nevím, jeden z dvou set psychologů najde místo, jo, a u nás už je to taky. To znamená na jednu stranu vysoké školy produkují za velké peníze obrovské množství zbytečných lidí.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, na to se chci teď zeptat. Berme to jako další odbočku, ale ono to souvisí s tím tématem, teď je to aktuální téma třeba školné na vysokých školách. Vy učíte na několika vysokých školách, co si o tom myslíte? Dalo by se stimulovat právě třeba tím, že by bylo nižší nebo žádné školné na těch oborech, které potenciálně země potřebuje, že by tím se dali nalákat studenti? Funguje to takhle?
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Víte, já si myslím, že to takhle nefunguje. Za prvé, že dnešní student to má vlastně tak, nebo dnešní mladý člověk, že většina z nich to má tak, že kdo nemá vysokou školu, tak vlastně nic moc není, jo, takže proto, abyste něco mohl být, tak je to v podstatě sociální povinnost mít vysokou školu.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Aspoň třeba práva v Plzni, když se to dá ještě stihnout.
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Ne, ne, ne, to sem teďka zavádět nebudeme, to je, jako to je jiná kapitola tohlecto, a tak. A teďka, víte, já si myslím, že mít jako vysokou školu nebo určitej obor, je něco jako v 60. letech mít v Americe velký auto nebo malý auto. To znamená, jsou obory, které jsou sociálně atraktivnější, zvyšují váš společenský statut, návrhář, jo, nebo prostě takový ty docela jako takový ty humanitní obory, a naopak jako oborů jako je matematika nebo fyzika automaticky předpokládáte, že ten člověk bude nudnej, jo, a že to je, to je v podstatě věc, která vás, znát matematiku je věc, která vás do určitý míry společensky degraduje, když to teda řeknu jako hodně, hodně jako ošklivě. A takže mnoho studentů se snaží získat vzdělání, prodloužit si mládí, užít si to, jo, my víme, o kolik jako se učíme, to je spočítáno, kolik dřív strávili hodin týdenní přípravou a dneska je to prostě někdy až o polovinu vlastně jako míň, že jo, a podle toho si do značný míry vybírají vysoké školy, to znamená podle sociálního statutu, podle taky praktickejch věcí, a pak teprve vlastně často přichází ta úvaha, ano, když to mám, když jsem ten kunsthistorik, co teda se mnou jako bude. Kamarád Marián, že jo, nezaměstnaný, odešel na pracovní úřad s tím, že je docent konceptuálních umění a pochopitelně hledal, kolik je volných míst, když, že jo, na celé Moravě je třeba, jsou dvě jako taková, takové pozice, no, tak on si třeba, že jo, vypěstuje ty slepice, jak se zdá, jo, takže bude možná jako v pohodě, ale rodiče se rozhodují špatně a děti se rozhodují špatně. Chodí na chybné školy, které jim umožňují několik dalších let spokojeného života a pak to platí mnoha lety nespokojeného života.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ještě se vrátím k oné zprávě, o které jsme začali mluvit hned v úvodu a tam pořadí rizik podle pravděpodobnosti výskytu, tak hned na prvním místě je vážná příjmová nerovnost a tady můžeme připomenout, ono je to možná zjednodušené, ale že zhruba 1 % lidí vlastní 50 % světového bohatství. Je to dlouhodobě udržitelné?
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Víte, když já vidím tyhlecty údaje, tak si doopravdy nadávám, že na tý vysoký škole sem ten marxismus nestudoval líp, protože tohlecto je typickej prostě, typický předpoklad třídního boje teda, jo. Ne, já na rozdíl od těch Angličanů, který mají do dneška Marxe, že jo, za jednoho ze dvou, tří největších filozofů, to je prostě věc, která doopravdy by mě zajímala, jestli se dá nějakým mírným způsobem jako překonat, ale zdá se, že ta nerovnost se prostě zvyšuje a zvyšuje všude.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Můžeme pro zájemce připomenou, že zpráva je v originále na www.weforum.org, psáno z w tedy, ale otázka zdánlivě jednoduchá na závěr zní takto - co s tím? Ta utopie, to je jasné, o tom víme, že ta neexistuje, dystopie, to jste popsal, že v tom asi žijeme. Jak si tedy vytvořit něco mezi.
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Myslíte z hlediska společnosti, anebo z hlediska tedy třeba nás, jak tady sedíme?
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Já bych začal asi možná u sebe a opak třeba nás budou.
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Jo, jo, pak nás budou miliony, že jo.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Někoho můžeme inspirovat třeba tou myšlenkou.
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
To určitě.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ale jestli jí máte? Já ne, já nevím.
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Já si doopravdy myslím, že dneska ta řešení musí být tím řešením osobním, protože, anebo maximálně řešením komunálním. A je to to, že do tý vysoký politiky za prvé jako pořádně nedosáhneme ani jeden z nás a ty lidi, který tam dosáhnou, já je znám, tak trpí velkým pocitem zmarnění, jo, jako oni jsou součástí určitý prostě mašinérie, se kterou si sami nevědí rady, koneckonců možná, že ani nelze, to je jako v říji, protože je tady prulalita názorů a já nevím, co všecko vlastně, a vidíme to na těch kolísavých krocích Evropské unie nebo světa nebo americké administrativy, jako nevíme přesně, kudy vykročit. Situace se neustále mění a jak říkám, nemusí to být jenom to, že ty politici jsou třeba hloupí nebo úplatný, já si myslím, že to je do určitý míry vlastnost světa ještě. Potom a je to vlastnost světa, protože ten svět je hrozně velkej a hrozně propojenej a my nevíme, co ten jeden krok, jo, jaká daňová úleva způsobí to, že americká vláda vybere o tolik miliard dolarů míň a pak se jí nedostane třeba na školy nebo prostě na něco jinýho, anebo na sociální systém. A my dohlídneme někde do měřítka, řekl bych, tak středně velkýho města, tak 5, 8, 10 tisíc obyvatel, kde si lidi ještě jako lidi, kdy můžete jakžtakž kontrolovat ty toky těch peněz a víte, kam jako směřujou a co se za to stane a co je jako předražený. V Praze už to nelze teda. Mnohem líp můžeme kontrolovat toky peněz nebo nadějí nebo emocí, to je jedno, třeba na pracovišti, že jo, anebo v rámci nějaké své komunity, což je většinou rodina nebo to může být nějaký spolek nebo často to bývají třeba ty sbory těch evangelických církví. To znamená jedna z těch rad, ale to není v téhle té zprávě toho světového fóra, tohlecto mám odjinud, je ta trochu se odizolovat od tý politiky a první fáze je prostě přestat na to nadávat, jo, přestože vidíte, jak to jako k čemu to spěje nebo tak, a začít něco dělat pro sebe nebo prostě pro tu menší komunitu, to znamená, vyskládávat, řekl bych to, Evropou odspoda.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Takže vytvořit si takový svůj mikrosvět.
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Jo, ale ten mikrosvět neznamená uzavřenou bublinu, jo, ono by to taky mělo být, jo, protože i města se chrání hradbama, to znamená ta tendence k tomu opevňování prostě sebe nebo ostatních tady nějakým způsobem musí být. No, a že jo, ta strategie teda potom jako domácím, už jsme se o tom možná bavili víckrát, třeba první strategie je taková, že zdraví je důležitý, jo, jako všech, ona i ta zpráva je jakoby banální, jo, protože ona říká takový ty věci, co všichni víme, ale jako cena tý zprávy je v tom, že ji sestavilo prostě 500 chytrejch lidí, že to prošlo velmi mnoho teda chytrejch editorů a že doopravdy jí sestavovali lidi třeba z finančních služeb města Curychu, to znamená z organizace, která nesmí ideologickým viděním světa, protože musí fungovat prostě, musí, musí fungovat dobře, jo, takže strategie je to zdraví, že jo, omezovat dluhy. Vždyť já to vlastně ani nechci říkat, jo, všichni to víme. Ale součástí, prosím vás, tý strategie, to teďka jako vypadá čím dál tím důležitější, je nějaká společenská soudržnost. To je to, co se nám taky vytrácí vlastně. Ono se nám vytrácí jako hodně věcí. A ta společenská soudržnost vám umožňuje mít radost třeba ze vzájemnýho kontaktu nebo ze vzájemnýho rozhovoru, jo, já si dokonce myslím, že se vrátí třeba takový ty malý formy tý rozptýlený kultury jako třeba v těch, za toho komunismu každej hrál na kytaru, že jo, takže, jo, takže takovýhle věci jako společný provozování hudby, jako malý divadlo, kultura malých radostných.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, vlastně jsme do toho nakonec ten optimismus dostali. To byl Václav Cílek. Já vám moc děkuju a přeji hezký den, na shledanou.
Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Na shledanou.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Příjemný poslech dalších pořadů přeje Vladimír Kroc.