Jak to vidí Václav Cílek - 31.3.

Václav Cílek
Václav Cílek
Středečním hostem pořadu Jak to vidí (po 8:30 hodině) byl geolog, klimatolog, spisovatel nebo filozof RNDr. Václav Cílek CSc. V článku opět nabízíme needitovaný a neautorizovaný přepis pořadu. (Od 1. září 2008 zveřejňujeme /až po 24 hodinách, u pátečního pořadu až v pondělí/ needitované přepisy půlhodinových talkshow našich hostů. Tento pořad ZDE na také najdete ve zvukové podobě.)

Jak to vidí RNDr. Václav Cílek CSc. ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vladimír Kroc vám přeje dobrý poslech. Hostem pořadu Jak to vidí je dnes Václav Cílek. Dobrý den.
Václav CÍLEK, geolog, filozof, spisovatel
--------------------
Dobrý den.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
V poslední době se hodně diskutuje o způsobu rekonstrukce jedné z nejznámějších našich historických památek - Karlova mostu. My o tom budeme dnes mluvit zejména v Kávě o čtvrté, ale věnujeme se tématu po celý den. Nejenom Karlovu mostu,ale obecně, jaké jsou třeba moderní trendy obnovy památek, jestli musí a mohou být ty historické stavby restaurovány a konzervovány anebo v některých případech je přípustná částečná obnova v duchu současnosti. Co si o tom myslíte, pane doktore?
Václav CÍLEK, geolog, filozof, spisovatel
--------------------
Víte, ono je to kus od kusu. Karlovu mostu je hrozně složité rozumět. Navíc z něj vlastně skoro, z toho původního téměř jako nic nezůstalo. Zdá se mi, že ta debata je taková jako hysterická. Vlastně člověk, kterej to nesleduje, příliš se v tom nevyzná.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Pokusím se zorientovat dneska.
Václav CÍLEK, geolog, filozof, spisovatel
--------------------
No, jasně, zkuste to odpoledne. Co já jako můžu říct? Jako je hezký, když se kameny něčeho vyměňujou pozvolna, po menších kvantech. Já úplně pocitově mám jako takovou náladu z toho, že ty kameny jakoby nasákávaly tou historií a postupně vrůstají, jo. To znamená, není to, pak máte most, kterej je jako gotickej, ale vlastně je gotickej jenom z 15 %, ale přesto má takovej ten pocit tý autentický památky. Takže, radši míň věcí a radši pozvolnějc, aby se ta historie z těch starejch kamenů nasákla do těch novejch. Když jich je moc, tak je to, jako když přijde někam moc lidí, jo, tak už se to nikdy, tak jako pořádně nesroste. Druhá věc je ta, že když se dělají prostě nějaké opravy nebo rekonstrukce, tak je většinou dobré je teda nějakým způsobem barevně odlišit, takže to na první pohled nerozeznáte, ale na druhý už ano. Jo, takže přiznáváte, co je dostavěno, co je původní. Přitom jako nejvíc kontroverzí je vlastně, řekl bych, jako s novou výstavbou památek. To můžete dělat blbě, já nevím, takovej příklad, asi urazím fůru lidí, je Devín u Bratislavy, kam já jezdím rok co rok a ten hrad je čím dál tím jako větší, lepší, jo, je to za cenu velkého množství betonu a kamenů. Jsou to takový jako žuly, někdy asi snad z Pováží prostě, který na tý původní stavbě nebyly, protože tam byly ty místní vápence. Takže, to je taková jako výstavba, která z tý původně jako hrozně silný národní a národně důležitý památky dělá v podstatě novostavbu na starejch základech. Ale pak máte stavby, který vždycky byly kontroverzní a nakonec jsou úplně skvělý. Třeba Attalova stoa v Aténách. Obrovská budova vystavěná za pomoci teda amerických expedice před několika desítkama let. A vlastně jenom v budovách tohoto typu, já už jsem to zažil víckrát, si můžete uvědomit, jak ty památky skutečně vypadaly. A to jako umím číst ty plány a znám ty rekonstrukce, tak prostě dovopravdy není nad to, když tu a tam okrajově vystavíte památku znova. U těch antickejch památek třeba, ale vono to asi platí všude, je hrozně takovej dobrej přístup, když máte spadlý sloupy a vidíte, že patřily k sobě, tak je v podstatě zase můžete na sebe naskládat. To je takový, to si myslím, že je velice takový čistý. Ale přesto jako se člověk přesvědčuje, já si vzpomínám na rekonstrukci některých egyptských chrámů, kdy třeba ty vědci dohledají velký množství fragmentů různých reliéfů a ty fragmenty, to je na nic skorem, z toho nemá nikdo žádnou prostě velkou radost. A voni třeba počítačově nebo ručně dřív to složejí a vystavějí znovu ten chrám a chybějící části toho reliéfu vlastně doplnějí. A teďka jako z takovýho puristickýho hlediska to není v pořádku, ale z hlediska jednak takovýho jako pocitovýho a turistického je to vlastně jediná možnost, kdy máte šanci si na základě jedné menší budovy představit třeba kus města.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vy mluvíte o purismu, ale já mám teď čerstvý zážitek z Mexika, kde člověk obdivoval třeba zapotéckou památku Monte Alban a pak jsme zjistili druhý den, že vedle je archeologické naleziště, kde byly ruiny starých pyramid. A ukázalo se, že zvláštním způsobem se ne rekonstruuje, ale de facto znovu vystavují, protože tam byly obrovské betonové plochy, které se obkládaly kameny. Čili, jako laik jsem z toho získal dojem, že to už není ani přibližná rekonstrukce, že to je zkrátka nová výstavba v uvozovkách památek asi pro turisty. Co si o tomhle myslíte?
Václav CÍLEK, geolog, filozof, spisovatel
--------------------
Já myslím, že tedy je nějaký komerční tlak prostě otevřít novou lokalitu a udělat jí prostě nějaký renomé a vono to na tom snímku pěkně vypadá a nepoznáte to. A jako mimochodem třeba, když vezmete ten beton, to je pravděpodobně vůbec nejhorší možnej materiál, kterej zhruba po 20 letech odchází, po 30, ty památky se rozvalujou i s kusama těch kamenů. Ono je to hrozně dobře vidět na egyptských pyramidách. Tam, kde ta pyramida byla rekonstruovaná za pomoci třeba jenom hliněných malt, jo, skutečně jako rozmícháte hlínu ve vodě a vystavíte to znova, maximálně něco málo přidáte, tak tyhle ty, takový ty pružný měkký spoje držejí prostě celá desetiletí a ten beton vodchází v celej prostě metrovejch plátech.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A když mluvíme o materiálech, zase se zeptám na osobní názor. Je dobré se vracet třeba k tomu, jakým způsobem se stavěly ty památky kdysi, tehdy před staletími, anebo skutečně využívat těch nových materiálů?
Václav CÍLEK, geolog, filozof, spisovatel
--------------------
Svět už bude vždycky kombinace obojího. Já jsem teďka byl v litovelském Pomoraví, že jo a tam mě překvapilo vlastně, kolik domů bylo postaveno z vepřovic. Ale vlastně ten základ je většinou dobrej, protože když máte ploty nebo zdi, tak máte kamennej sokl, kterej vyčnívá třeba, já nevím, půl metru nad zem a na tom jsou vlastně ty vepřovice a seshora je to někdy krytý obyčejnejma cihlama. A to v našem klimatu, přestože ty ploty nebo zdi nejsou vomítnutý, tak pozoruhodně dobře držejí, oni zároveň dobře izolují, nasávají vlhkost, chladějí, zateplujou, jo. To znamená, je celá řada tradičních postupů, který musíme zkopírovat, protože se osvědčily a je celá řada nových technologií, který prostě je zapotřebí využít, to bysme byli blázni, kdybysme nevyužívali toho, co máme.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Hostem pořadu Jak to vidí je dnes Václav Cílek. Český rozhlas 2 - Praha, dnes pořad Jak to vidí s Václavem Cílkem. Připomínám, že přepis můžete najít hned následující den na www.rozhlas.cz/praha. Vy byste rád, pane doktore, mluvil o sklizni vody. Ale nejprve bychom asi měli vysvětlit, kdo to byli Nabateci. Ono to souvisí s článkem, který jsem četl od vás.
Václav CÍLEK, geolog, filozof, spisovatel
--------------------
No, sklizeň vody je věc, která mě zajímá už několik let. Ono já vlastně ani nevím, jestli je to správný český výraz, protože ho zatím možná nikdo nepoužívá. V angličtině se mluví o water harvesting, což jako doslova tohle to znamená. A pod pojmem sklizeň vody znamená to, že vodu nezachycujete až někde v údolí za přehradou, ale zachycujete jí ještě na těch svazích. Když ty svahy jsou skalnatý, tak tam uděláte nějaký žlábky. Ale podobně byly využívány u různejch kultur, zejména na Blízkém východě třeba šikmé svahy s udupanou hlínou. Nebo někde máte krasové závrty, to jsou takové jako trychtýřovité prohlubně. Takový jako pěkný příklad je na Plešivecké planině ve Slovenském krasu, kdy vlastně stýká voda v tom trychtýři toho závrtu a zase se zachycuje vlastně žlábky a svádí se do jednoho centrálního napajedla.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jaké to má výhody?
Václav CÍLEK, geolog, filozof, spisovatel
--------------------
Výhoda je hrozně jako jednoduchá. Uvádí se, že to je proces zhruba čtyřikrát účinnější, než když to steče do toho údolí, protože hodně vody se odpaří a hodně vody se vsákne. A zároveň, když to chytíte ještě v těch horách, tak vy to pak nemusíte přečerpávat, ale svedete to do nějaký cisterny a tam to vlastně zůstane, odtud to můžete brát nebo rozvádět normálně spádovým vodovodem. A tahle ta sklizeň vody, která byla nesmírně důležitá právě pro ty Nabatejce, ke kterým se hned jako vrátím, se stává v posledních dobách takovým jako velkým hitem z několika důvodů tedy. Je to především proto, že v té Asii nebo v Africe, na mnoha místech dochází voda. Jako vlastně nejjednodušší sklizeň vody je sbírat vodu ze střechy. To už jsme jako doma, to už jako naprosto víme, oč se vlastně jedná. Já se pak vrátím k těm moderním použitím, ale teďka k tomu základu. Ona většina těch pravěkých kultur a těch městských kultur se vyvinula v oblasti toho úrodného půlměsíce na tom Blízkém východě a v Egyptě. A většinou se vyvinula v prostředí, které mělo tak 200 nebo maximálně 300 milimetrů ročních srážek. My máme těch 600 zhruba a jinde je to i víc. A oni mívali i míň. Teďka města třeba jako Petra v Jordánsku, což bylo to hlavní město těch Nabatejců, kteří fungovali zhruba mezi 7. stoletím před Kristem a 3. století po Kristu, to znamená necelých tisíc let, tak ona Petra měla 15, možná 20, možná i trošku víc tisíc lidí a protože to bylo zároveň karavanní centrum, tak tam denně přicházely stovky velbloudů a tu a tam i tisíce velbloudů. To znamená v prostředí, které má 200 milimetrů srážek, vy potřebujete vodou zásobit 20 tisíc lidí anebo víc a, dejme tomu, 3 tisíce velbloudů denně. Takže, potřebujete hodně vody, hodně píce. Nemusejí to bejt velbloudi, můžou to bejt koně nebo muly, že jo, nebo oslíci, ty toho spotřebujou koneckonců ještě víc. Takže, ti Nabatejci,což bylo takový jako hrozně zvláštní typ lidí. Mně to přijde bejt docela jako inspirativní. Především byli to Arabové z jihu, Sábejci to byli, jak je královna ze Sáby, tak v tom 7. století je takový konec suchého výkyvu a taková ta velká migrace a nový spořádání, že jo, antickýho světa mezi tím 12. a 7. stoletím. Tak byli vytlačováni ať už jinými kmeny nebo suchem podél starých karavanních cest na sever a oni z té Sáby si přinesli velmi dobrou znalost právě toho, jak zacházet s vodou. Tam je to ještě trošku jinak, tam ty srážky jsou větší, ale padají během prostě hrozně krátké doby, několika týdnů a zbytek roku je sucho, takže musíte s tou vodou, musíte si udělat zásoby prostě. Dovopravdy navízt seno nebo. Takže, oni přišli do té Petry a teďka oni byli takoví jako hrozně jednodušší, to se mi na té kultuře líbí. Když tam třeba přišli Římani se složitým ornamentem, oni převzali složitý ornament a okamžitě ho začali zjednodušovat. Takže, to je taková jako, když já vidím tu dnešní administrativu, tak my jsme ta společnost, která dělá věci komplikovanější a komplikovanější. A to si myslím, že je nutný nějakým způsobem jednou obrátit a snažit se o to dělat ty věci jednodušší a jednodušší. A ty Nabatejci dospěli tak daleko, že si třeba i Boha představovali jako krychli. Ta krychle, to je ta kába, to je cube, to je takový to starý božstvo ještě vlastně před islámským nebo taková ta představa. Ono nevíme přesně, proč to bylo.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Možná to souvisí s tím, že nemohli zobrazovat Boha jako člověka.
Václav CÍLEK, geolog, filozof, spisovatel
--------------------
To pak přešlo do islámu pochopitelně anebo taky do židovství, jo, protože ono se ukazuje, že vlastně ta hlavní nabatejská království ležela v Negevské poušti v Izraeli a teprve v roce 95, když se otevřely hranice, mohli archeologové z Izraele, archeologové z Jordánska navzájem navštívit své lokality a dát dohromady představu, jak ta říše vlastně fungovala. A právě židovští archeologové ukázali, že ti Nabatejci měli asi úzký vztahy ke kumránu a k esenům, to znamená k takovým těm jako radikálním, velmi prostejm židovskejm sektám, který pak ovlivnily křesťanství. Takže, kupodivu, zdá se, že hodně z tý nabatejský tradice leží na průsečíku islámu, křesťanství a židovství, což je dneska šíleně nepopulární. Ale třeba jednou, až bude mír, já nevím, po několika desítkách let v týhle tý části světa,tak tady právě se budou shledávat ty společný kořeny. A ta představa Boha jako krychle může bejt prostě tím, že se snažíte odmítnout to, že třeba oni komunikovali, zdá se, hodně jako ve snu nebo tak. Že prostě k vám přichází něco, co nemůže vlastně nějakým způsobem popsat, tak proto volíte nějakej jednoduchej tvar.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Mimochodem, není méně uchopitelná koule než krychle, když už mluvíme o těch tvarech?
Václav CÍLEK, geolog, filozof, spisovatel
--------------------
Já nevím. No, většina lidí si představuje nebo většina kultur, buďto je to kruh, že jo, jako jedno božství nebo je to vlastně ta koule. Já nejsem religionista, mě to jenom okouzluje, že jo. A v okolí té Petry je asi 25 pomníků, který nejsou v podobě krychle, ale kvádru většinou, normálně je to vytesáno ze skály a je to jednoduchej kvádr, někdy s takovejma lisénama nebo takovejma polosloupkama, že jo. Ale základem je jednoduchost. A teďka oni tu jednoduchost použili i na tu vodu pochopitelně. Ještě jako mimochodem oni měli zakázáno pít alkohol, takže to je jako jeden taky z důvodů, kdy se hledají ty společné vazby.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To bych chápal, je to v koránu. Ale zároveň nesměli sázet stromy a tomu už nerozumím.
Václav CÍLEK, geolog, filozof, spisovatel
--------------------
Nesměli sázet, to nám zní úplně hrozně. Ale ono je to hrozně jednoduchý, protože oni byli beduíni a beduín musí mít, protože se neustále, beduín je ten nomád, ten, který se hýbe a beduíni museli mít hrozně málo věcí totiž, aby je vůbec moli převízt z místa na místo. Právě na tom zjednodušování, na tom mít málo, jako vodstraňovat všecko, co je jako nadbytečný, ať už prostě v tom ornamentu nebo tak, je v podstatě založená ta beduínská identita. A oni se báli, že v okamžiku,kdy ti lidé se usadí a začnou pěstovat stromy, tak začnou budovat domy a ty domy budou čím dál větší a v těch domech bude čím dál tím víc věcí a že to přinese konflikty a půtky. Takže, oni se snažili ochránit si tuhle tu základní, řekl bych, jako duchovní identitu i tím způsobem, že zakazovali lidem pěstovat vlastně stromy. A mělo to ten dopad, že zdá se, že samotná Petra byla tvořená buďto velmi skromnými domy nebo že tam někde byly jenom platformy pro stany, to nebylo zas jako dobře vykopáno. Určitě ty Nabatejci nejdřív ze všeho udělali velký chrámy a důležitý a už se nestarali o to město. A oni se mohli kdykoliv sbalit a odejít. A taky, to popisuje Dioskoros, taková jejich strategie byla, že když byli napadeni nepřítelem, tak pokud nebyli překvapeni,tak se normálně stáhli do pouště. Tam měli desítky, možná stovky tajných cisteren a oni táhli za sebou tu prostě cizí armádu a nechali ji vyžíznit a pak se zase v pohodě vrátili nazpátek. A ty cisterny jsou hrozně kouzelný. Tak představte si třeba jako pískovcovou kupoli, na který zespoda vůbec nic nevidíte. Když vyjdete nahoru, tak okolo té kupole jde žlábek, ten žlábek zachycuje tu vodu, že jo, ta voda je jímána do jedné stružky a ta stružka mizí v malým otvoru ve skále, za kterým je velká cisterna a ten otvor je ještě často přikrytej kamenem. Takže, v první chvíli se vám může stát,že se posadíte na ten kámen a pak si teprve uvědomíte, že sedíte vlastně na cisterně, která je do dneška plná vody. A to bylo největší tajemství Nabatejců, byly vlastně jejich zásobárny vody.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Český rozhlas 2 - Praha, dnes pořad Jak to vidí s Václavem Cílkem. Reprízu můžete slyšet po třiadvacáté hodině, přepis rozhovoru na www.rozhlas.cz/praha. Pojďme k tomu návratu té staré myšlenky. Jaké je moderní použití vlastně té de facto jednoduché technologie sklizně vody.
Václav CÍLEK, geolog, filozof, spisovatel
--------------------
A ještě v té Petře, kamkoliv jdete, tak vidíte právě ty stružky. Je třeba vytesaná silnice do skály, má stružku. Když sledujete tu stružku, za chvíli to ústí mimo cestu, tam je normálně malinkatá cisternička, do dneška je často plná vody, ta má přepad, žlábek vede dál do nějaké další cisterny. A to je tam vlastně, celá krajina je tímhle tím prosycená. A tahle ta myšlenka sklizně vody je pochopitelně taková myšlenka jednak jako ekologická a jednak v podstatě jako nutná. A jako největší projekt tohle toho typu na sklizeň vody, to znamená zejména, vopakuju, že v těch moderních podmínkách se jedná o využívání vody, která stéká po silnicích a ze střech, je v korejském Soulu. Tam mají sice poměrně velký srážky, ale zároveň, když dělali takovej jako výzkum, tak se ukázalo, že dřív se vsakovalo, někdy v roce 62 na té ploše okolo 40 % vody, dneska okolo 9 %. A takhle to je možný vlastně ukázat, co všechno se s tou vodou dělo. V tom Soulu ten nadbytek či nedostatek vody má dva dopady. Jednak se hodně čerpá z podzemních zásobníků, takže voda, a to je běžná situace všude, klesá o nějaké, až o tři metry,takže musíte prohlubovat studny, prohlubovat vrty a vidíte, že se blížíte limitu nebo že třeba během 20 nebo 50 let se přiblížíte limitům, že ty zásobníky podzemních vod se nestačí rychle obnovovat. To je zkušenost jižní Moravy například, tohle to. A druhá věc je ta, že voda, která rychle spadne, tak zaplavuje ty sklepy. V případě Soulu jsou to většinou podzemní garáže, takže mají podzemní garáže najednou vlastně plné vody. Takže, se snaží vymyslet systém, který už tam hodně funguje, který je doopravdy založen na tom základním slovu, na tom waterharvesting. A teďka jsou dvě možný cesty. První cesta je taková, že voda, která steče ze střechy, jde do nějaký jímky, kde se čistí. Je to vlastně nádrž vyplněná štěrkem a pískem, tím projde, zachytí se ty největší nečistoty a přepadem to jde do nějaké velké jímky, která je třeba pod těma podzemníma garážema nebo leckde jinde vlastně a tam vzniká poměrně velká zásobárna technické vody. Ono jako z hlediska ekonomického voda stále je jako laciná, to znamená, my to nevnímáme jako nesmysl třeba z Želivky 80 kilometrů za Prahou táhnout vodu do Prahy, čistit ji na úroveň pitné vody, krásné pitné vody, v podstatě skoro stejně kvalitní jako ta, co je v těch PET lahvích, co si tady kupujeme a pak tím prostě splachovat nebo zalejvat kytky. V podstatě je to nesmysl, že jo. A Arabové nebo ty národy, který jsou zvyklí nemít dobrou vodu nebo ji mít málo, tak se na to prostě dívají jako na neuvěřitelný plýtvání a jako na úplnou jako zkaženost vlastně týhle tý naší civilizace. To znamená, mít na zalévání trávníku malinkatý čerpadlo prostě někde na rohu moderní budovy z nějaké podzemní cisterny, skvělá věc. Takže, první věc je jímání vody do cisteren. A druhá věc je, to je možná mnohem praktičtější a použitelná pro naše podmínky, je vsakování vody. Takže, čím oni začali. Začali třeba tím, že když máte dálnici a mezitím je travnatej pruch, tak většinou ten travnatej pruh je buďto rovnej nebo dokonce maloučko takovej jako malinkatej kopeček to je, takže ta voda steče. A oni přišli na to, že je nutný veškerý tyhle ty tvary teda kopečkovitý měnit na mísovitý, na deprese. Takže, je tam taková jemná jako stružka. Nebo v zahradách typicky, kde byly rovný trávníky, tak dneska ty zahrady se budujou taky, že se vybudujou taky mělký sice, ale rozsáhlý mísovitý represe,takže ta voda,která spadne, vytvoří takový jezírko a pomalu se zasahuje vlastně do centra toho trávníku. No a teďka ne každá kytka to snese, že jo. My jsme zvyklí, že zeleň je takovej horší golfovej trávník, prostě takovej nasekanej trávník a co s tím, že jo. A je to téměř technická plocha, i když je to vlastně zelený. Ale když najednou máte jako depresi nebo takovej ten trychtýř, tak dole třeba už je jako rákos a vedle jsou trošku jiný rostliny. A najednou se vám vytváří z tý jednolitý zelený plochy takovej malej ekosystém a s ním přicházejí brouci a ptáci a lidi začnou najednou přemejšlet vo tom svým prostředí a najednou se na to město začínáte dívat vlastně úplně jiným způsobem. A to mi přijde bejt na týhle tý původně nabatejský nebo ještě starší myšlence hrozně moderní.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vy jste mluvil o městě Petra v Jordánsku. S tím souvisí také postava českého Indiana Jonese. Pojďme připomenout alespoň stručně, kdo to byl Alois Musil.
Václav CÍLEK, geolog, filozof, spisovatel
--------------------
Alois Musil je naprosto fantastická postava českých dějin, která je nedoceněná a je nedoceněná jak u nás, tak i na Západě a z několika důvodů. On to byl kněz, který byl velmi chudý, pocházel z Hané, že jo, studoval v Jeruzalémě, naučil se deset až dvacet arabských nářečí, kterými posléze mluvil tak, že nebyl k rozlišení. Díky svým lékařským schopnostem se stal pobratimem dvou prostě beduínských kmenů, byl pod jejich přímou vlastně ochranou, že jo. Výborně střílel z pušky, bez pušky v tý době okolo roku 1900 vůbec nešlo se vlastně hnout.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Nedožil by se roku 1944 bez ní.
Václav CÍLEK, geolog, filozof, spisovatel
--------------------
Nějakou dobu dokonce působil proti slavnému Lawrenci z Arábie, ale taky byl zpovědníkem rakouského prince. A zdá se, že právě za doby I. světové války on hodně pomohl českým politikům, kteří byli vězněni, Kramářovi a podobně, který málem prostě bez něj by mohli být jako popraveni, von se toho jako zastal. To znamená, on je taková trošku šedá eminence, která stojí možná i za vznikem českýho státu nebo k němu přispěl. On byl v Petře třikrát, vždycky se střílelo, jo. V zámečku Amra, hned o něm něco povím, byl, myslím, taky třikrát nebo čtyřikrát, vždycky byl přepaden. Když vidíte ten film s Indiana Jonesem, jak pádí tou úzkou roklí, tím sikem, že jo a nějak se tam něco děje, nějaká dobrodružná akce, tak u toho Musila to bylo tak, že on při ústí té úzké rokle se opevnil v hrobce, musel se bránit. A když se objevili loupežný beduíny, tak vytáhne třeba karabinu a revolver a střílí zároveň, aby ukázal, že jich je víc, jo, prostě jako skutečnej Indiana Jones v tomhle tom jako případě.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A on možná ten pouštní palác, on ho přímo objevil, tuším.
Václav CÍLEK, geolog, filozof, spisovatel
--------------------
On objevil pouštní zámeček Amra, což je zámeček pravděpodobně z roku 710, který je dneska braný jako UNESCO haritage, světové dědictví a Petra je braná dokonce jako div světa. To znamená o něco výš. To znamená, tenhle ten Alois Musil se z hlediska, já nevím, třeba islámskýho světa, on psal jedny z prvních prací o objektech, který jsou tak významný třeba jako katedrála svatýho Víta nebo jako ta Petra, to má význam jako Praha pro Blízkej východ. A v tom anglosaském světě von se bohužel, není tak jako moc známej, ví se vo něm, a to je proto, že on byl pod vlivem té německé nebo rakouské vědecké školy, takže on sice sepsal ty své věci v takové jako, velmi seriózním vědeckém jazyce, ale ty svý zkušenosti, ty přepady, ty střílečky, beduíny, no prostě, že třeba jede s beduínem, rozpráví se, najednou beduín rozhodí ruce a padne mrtvej, protože je zastřelenej a takový jako skutečně z našeho hlediska úplně jako neskutečný záležitosti, tak zpracoval v takovejch jako napůl dodrobružnejch románech pro děti. Takže, on byl jako kněz a jako reakční, že jo, minulým režimem odmítnutej, dneska je jako napůl zapomenutej a v anglosaským světě se vůbec netuší o tý jako dobrodružný cestopisný omáčce, která, až jednou bude přeloženej do angličtiny a arabštiny tyhle ty dětský věci, tak teprve prostě, kdo by chtěl něco udělat pro českou kulturu, ať přeloží tyhle ty zkušenostní knihy Aloise Musila do nějakého jazyka, aby z něj ostatní lidi taky mohli čerpat, protože on je klasikem Petry a zakladatelem Amry.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak tedy o skutečném Indiana Jonesovi Aloisi Musilovi, o tom, proč Nabatejci chápali Boha jako krychli a o tom jak sklízet vodu jsme mluvili dnes v pořadu Jak to vidí s Václavem Cílkem. Já vám moc děkuju a mějte se hezky. Na shledanou.
Václav CÍLEK, geolog, filozof, spisovatel
--------------------
Taky, na shledanou.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Www.rozhlas.cz/praha, to je adresa, kde najdete přepis našeho rozhovoru. Uslyšíte také, pokud budete chtít, reprízu dnes po třiadvacáté hodině.


Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.