Jak to vidí Táňa Fischerová - 8.6.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobré dopoledne v naší rozhlasové společnosti vám přeje Zuzana Burešová. Už je čas pozdravit se s herečkou Táňou Fischerovou, se kterou strávíme čas do deváté hodiny. Vítám vás tady, pěkný den.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Hezké ráno.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Delší dobu jsme vás neslyšeli. Návštěvu tady u nás ve studiu přerušily volby, ve kterých jste kandidovala. Jaké zkušenosti si z těch událostí posledních dnů a z té vaší volební účasti, tak jaké zkušenosti si odnášíte?

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Na to je těžká odpověď, protože my jsme byli taková malá, ani nechci říct strana, my jsme hnutí, které si spíš dalo za cíl šířit určité myšlenky o tom, že je mnoho věcí třeba začít dělat jinak. Takže my jsme byli skutečně velká alternativa. A ve všem všudy jsme to dodrželi i v tom, že jsme neměli žádné peníze na kampaň, že jsme nedělali žádné, netiskli žádné tiskoviny a vlastně jsme nikoho na ulici neobtěžovali, abychom jim dávali něco a přesvědčovali je, že nás musejí volit. A nechali jsme to na tom, že jsme si řekli, že přemýšliví lidé si nás třeba najdou a že k tomu nebude třeba ani takového humbuku. A myslím, že to se docela naplnilo, protože se ukázalo, že skutečně jsou lidé, kteří se nám ozývají, kteří mají zájem o ty naše programy a kteří dokazují, že to vlastně jde i bez té veliké reklamy. A na to já vždycky sázela, já prostě věřím na to, že jsou u nás lidé, kteří se zajímají do hloubky.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
A máte tedy pocit, že ty peníze, které použily velké strany na ty billboardy, že to jsou opravdu vyhozené peníze, že by se mohly využít jinde?

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Já se přiznám, že já bych billboardy opravdu zrušila. Já si myslím, že to je pokračování té propagandy z minulých časů, kdy tam bylo napsáno "Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak" a teď se na vás tlemí hezké tváře, které vás vysvětlují, že znají cestu z krize. A to jsou zkratky, hesla, to nic nevypovídá, nic neříká. Navíc to není pravda. A krom toho se objevila ta negativní kampaň, takže člověk najednou nevěděl, kdo který billboard vlastně udělal a co to má znamenat. Takže já si prostě myslím, že to je matení voličů a že to z nás ze všech dělá trochu hlupáky.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Ještě k volbám ...

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
A stojí to moc peněz.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Stojí to moc peněz. Ještě volbám jednou poznámkou. Naši posluchači reagovali na to, že podle úspěchů v těch volbách dostávají politické strany peníze ze státního rozpočtu za ty své voličské hlasy. Proč tomu tak je a souhlasíte s tím?

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Já myslím, že ten princip je správný, protože si vemte, kdyby nedostávaly ze státního rozpočtu, tak kde je vezmou, tak budou potřebovat soukromé sponzory. A tam je to nebezpečí. Ono už takhle se samozřejmě naplňuje, protože soukromí sponzoři vás sponzorují a něco za to chtějí. To je prostě stará známá věc, jinak by to nedělali. A to je to nebezpečí pro politiku. A pokud politika má být opravdu oddělená od těch ekonomických zájmů a to musí a má z principu být oddělená, pak jim musíte zajistit nějakou nezávislost. A nezávislost financování. Problém je v tom, že jak je to dnes nastaveno, tak to skutečně stojí proti těm malým, takže tady není moc velký pohyb, aby ty malé strany se nemohly dostat nahoru. Teď se stal takový malý zázrak, ale to prostě pro to, že celý národ se naštval a řekl si, ano, my budeme volit ty strany, které v těch předvolebních průzkumech mají šanci se tam dostat. A proto byly ty dvě malé strany úspěšné. Ale v principu to samozřejmě ty malé strany poškozuje.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká ve vysílání Českého rozhlasu 2 Praha herečka Táňa Fischerová. Politici si dnes stavějí do pozice takových krizových manažerů, kteří chtějí naši zem vyvést z problémů. Co říkáte takovému přirovnání, které se tu a tam objevuje, že republika je vlastně považována za firmu.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Jsem ráda, že to zmiňujete, protože to je přesně to, co mi nesmírně vadí. Ona se objevují taková klišé, která se neustále opakují a stokrát opakovaná lež se nakonec stává pravdou, protože si na ní zvykneme. A já už jsem to taky mnohokrát slyšela, že republika se, stát se musí řídit jako dobrá firma. A podle mě je to naprostý nesmysl, protože stát není firma. A nemůžete aplikovat, zase jsme o tom, před chvílí jsme o tom mluvili, pokud šlo o volby, nemůžete aplikovat ekonomiku na politiku a na řízení státu, protože stát nemá za úkol vydělávat peníze a šetřit je. Stát je, zisk státu je spokojená a harmonická společnost a spokojený občan. A to se rozhodně nedá přivádět na peníze. Tím neříkám, že se nemá dobře hospodařit, ale mluvit o státu jako o dobré firmě je naprostý nesmysl, protože tady jsou nehmotné hodnoty, tady je také kultura. Tady jsou věci duchovní, které jsou nesmírně důležité a které se vlastně nedají do těch počtů vůbec započítat. Takže samozřejmě má se dobře hospodařit a stát by měl udělat takové zákony, které to umožňují, což se bohužel neděje, ale rozhodně nelze mluvit o státu jako o firmě, to je podle mě úplně základní chyba.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Ono těch klišé, která se používají, je celá řada. Občas se například objevují takové názory, že lidé, kteří prostě mají vyšší příjmy, tak musí platit vyšší daně a tím je vlastně trestáme za jejich úspěch.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Ano, to je přesně ze stejného ranku. To jsem taky slyšela mnohokrát. A to je další takovéhle hloupé klišé, protože tím jako bychom říkali, že lidé, kteří pracují a nepobírají vysoké platy, se flákají a jsou líní a jenom ti, kteří jsou opravdu hodně pracovití a tím pádem hodně úspěšní, tak ti potom jsou od nás, od toho zbytku trestáni, že musejí za to platit, za ten úspěch. To je naprostý nesmysl, protože já znám lidi, kteří pracují od rána do večera, znám lidi, co mají dvě zaměstnání, aby zaplatili složenky. Znám důchodce, kteří pracují, aby zaplatili složenky. Mimochodem myslím, že asi 130 tisíc jsme někde četla, jestli se nemýlím, pracujících důchodců. Takže to všechno jsou lidi, kteří ale docela tvrdě pracují. A mluvit o nich takto. A přitom za to pobírají bohužel poměrně nízké platy, takže musejí dělat dvě zaměstnání, tak mi to připadá hodně urážlivé. Navíc samozřejmě ne každý bohatý přišel k těm penězům svou usilovnou prací, víme, jaký je nepoměr v odměňování, jak si prostě manažeři přiděleji odměny, které jsou naprosto neskutečné a neodpovídají ničemu a nikdo s tím nic nedělá. A potom pustit do éteru takovýhle blud mi přijde hodně hloupé a urážlivé vůči lidem, kteří opravdu pracují.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
A kde se berou taková klišé?

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Nevím, to vždycky někdo pustí a druhý se toho chytí a pak už se to najednou šíří vzduchem. Někomu se to zalíbí a pak to všichni opakují a já nedávno jsem to skutečně slyšela z úst velmi známého moderátora, který takhle odpověděl na otázku, jestli je někdo pro progresivní daň. A ten řekl ano, tak hned na to řekl, tak to potrestáme teda ty úspěšné.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Musím říct, že ten moderátor nebyl moderátorem Českého rozhlasu 2 Praha.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Nebyl.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Už teď je jasné, o která ministerstva, o které posty v tom povolebním vyjednávání je největší zájem. Slyšeli jsme už řadu jmen. Jen o ministerstvu kultury se toho mnoho nenamluví, kdo by ho mohl vést. O čem tohle svědčí?

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Svědčí to o vztahu politiků ke kultuře, protože to není nic nového, to je stará písnička. Všimněte si, že při každých nových sestavováních vlády je to stejné. Ministerstvo kultury, o tom se nemluví, a když, tak se objeví až na konec a vždycky se dlouho hledá, kdo by to vlastně vůbec vzal. A já myslím, že to přesně vypovídá o vztahu ke kultuře. Zas to vypovídá o tom, že u nás je na prvním místě ekonomika. Jakoby ekonomika byla, kdysi to tedy, musím říct, řekl Václav Klaus, že to je ten základ a že se musí vymalovat a knihovna, že bude na balkoně, až se vymaluje. A to je právě podle mě přesně naopak. Protože ta kultura nebo kulturnost, a já rád používám to slovo určitá duchovnost je naopak základ. Bez toho, z toho vyrůstá potom dobré hospodaření, dobré vztahy, dobré sociální vztahy, bez toho to nejde, jinak se stanem džunglí, takže ta kultura je důležitá, ale zdá se, že vůbec ne pro lidi, kteří jsou u moci. Takže buď ji chtějí nějakým způsobem marginalizovat, stále do ní zavádějí ty prvky trhu, že se říká, že každý si na sebe musí umět vydělat sám a pořád se zapomíná, že jsou tady prostě hodnoty, které se nedají měřit penězi. A na kterých ta společnost stojí, na kterých hodně záleží. To jsou právě ty hodnoty duchovní, kam ta kultura patří. Takže ono je to nějak vypovídající o té naší době. A je to smutné.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Zatím se v této souvislosti, kdo by měl zastávat post na ministerstvu kultury, mluvilo jenom, tuším, o místopředsedkyni ODS Miroslavě Němcové. Zatím jiné jméno snad nepadlo. Kdo by vlastně měl stát v čele takového ministerstva, měl by to být politik, umělec, manažer?

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Já myslím, že by to měl být člověk, který vlastně v sobě má všechny tyhle profese. Já například mám svůj tip Yvonu Kreuzmanovou, což je žena nesmírně schopná, vystudovala, myslím, ekonomiku, ale je to zakladatelka Tance Praha. Dokonce na tom ministerstvu pracovala, ovládá vlastně všechno a má ke kultuře hluboký vztah. Takových lidí je víc. Já jenom mě napadlo její jméno, ale myslím si, že by to měl řídit člověk, který ví, co kultura obnáší, co pro tu společnost znamená. A navíc samozřejmě nejen, že k ní má teda vztah, ale je schopen také něco řídit a je schopen vytvořit si tým lidí, kteří, protože jeden člověk sám nikdy nic nemůže změnit ani řídit, potřebujete vždycky ten tým. A to je taky docela oříšek, jak si sestavíte ty lidi, aby to fungovalo.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Když se podíváte do historie, do minulosti, kdo pro vás ztvárňoval osobnost toho ministra nebo ministryně kultury, kdo pro vás byl skutečně osobností, která tam na tento post patřila?

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Víte, to je těžké, já myslím, že ideálního ministra jsme neměli. Já jsem třeba měla ráda Pavla Dostála, protože Pavel byl ten, který měl umělce a kulturu opravdu rád. Ale byl tam hodně dlouho, to je vždycky deformující. A na konci už byl taky nemocný, takže samozřejmě taky jsme spolu v mnohém nesouhlasili, ale pořád to bylo přátelské, protože Pavel prostě měl k tomu vztah. A možná, že to byl jeden z mála ministrů, který opravdu kulturu měl rád a snažil se pro to něco udělat.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Ono, jak jste řekla, že ekonomika na prvním místě. Ono je pravda, že ten, kdo se dostane na ministerstvo kultury, tak je pravda, že se vždy v tomto resortu bude nejvíc šetřit. Tam budou asi vždy největší škrty a řekne se - kultura počká, důležitější je tady to. Takže pro každého ministra to asi nebude moc příjemná práce.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Ano, protože ta kultura je pořád na balkoně, pořád je ještě metaforicky na balkoně a vždycky se řekne, ano, a tady je vlastně ten trh, protože to je právě ten nesmysl, že se všude do toho cpou ty prvky trhu. A jakoby nic jiného neexistovalo. A to je zničující pro celou společnost.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká ve vysílání Českého rozhlasu 2 Praha náš dnešní host, herečka Táňa Fischerová. Pokud sledujeme pohyb cen, tak určitě nejlevnější výrobky přicházejí z Číny. Řada lidí u těchto obchodníků právě kvůli ceně často nakupuje. Ekonomové poukazují na to, že Evropa prostě není konkurenceschopná. Jenže je to vůbec možné konkurovat Číně, čínským výrobcům?

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Právě. Já si myslím, jestliže se bavíme teď o tom, jak by měla fungovat naše země, tak totéž platí o Evropě, protože v Evropě také sílí ty tendence, že Evropa musí konkurovat zemím, které vyrábějí levněji. Ale člověk si přece musí uvědomit, co to znamená a co by to k nám přineslo. A my vlastně nemůžeme konkurovat, výdobytek Evropy právě spočíval v tom, že si uvědomovala, že hodnoty jsou také jiné než ty ekonomické, že tady právě něco znamenala kultura a celý ten hodnotový svět, který se vytvořil za mnoho zápasů a za staletí. A teď to všechno padá, protože to vypadá, že se musíme dát do zápasu se zeměmi, kde je levná pracovní síla a na té stojí vlastně celá jejich společnost. Tam asi žádné jiné hodnoty nikdy nemohly vykvést, protože pro to nebyly podmínky. Já jsem si to schválně vypsala na principu oblečení. Jenom to tak jaksi rychle řeknu, protože to je vlastně výstižné, jak to funguje. Například v Británii se ty ceny za oblečení snížily o 30, 40% a sílí koncentrace na tom maloobchodním evropském trhu. A teď řetězce, aby si zachovaly konkurenceschopnost, tak tlačí na dodavatele, ale největším nákupčím na tomto trhu je nějaká neznámá čínská firma, já nevím, Lia Fung, nebo tak nějak se jmenuje, která má roční obrat devět miliard amerických dolarů. A ti stlačují ty ceny níž a níž. Mají nákupní kancléře ve 44 zemích. A ta firma je prostředník, který nakupuje oblečení v rozvojových zemích pro známé evropské a americké značky. A teď jak se pohybují ty ceny. Ta cena trička tvoří, polovina je marže pro obchodníka, čtvrtina pro reklamu, 11% tvoří doprava a tam jsou ještě deformované ceny, protože vlastně, kdyby se měla platit skutečná cena za to, tak by to bylo mnohem vyšší. Poplatky zprostředkovatelům a daně. A teprve zbytek 13% zůstává v zemi výrobce. Přičemž to jde na náklady továrny a jedno procento na mzdy zaměstnancům. Takže si to vemte. A ty lidi pracují 24 hodin denně, často prej končí v nemocnicích, omdlévají, nemůžou to vydržet, spějí tam na zemi. Tak takhle to vypadá. A tomu samozřejmě konkurovat nikdy nebudeme moci. Ale chceme to? To je prostě základní otázka. Pokud se nevzchopíme a neřekneme ne, tohle to dělat nechceme, nebudeme. A naopak od nás se musejí ty hodnoty šířit někam jinam, tak já nevím, jak to skončí.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale tohle už není otázka jenom pro ekonomy, ale i pro všechny. Tady je Český rozhlas 2 Praha naše dopolední vysílání. Už jsme probrali hodně politických a témat a za chvíli se dostaneme k něčemu, o čem se opravdu hodně mluví, ale možná, že někteří lidé té problematice moc nerozumí. A tak se jí pokusíme s mým dnešním hostem vysvětlit. Je logické, že čím člověk stárne, tak tím víc se zajímá o to, kdy půjde do penze a jaký důchod bude pobírat. Jak také víme z médií, tak důchodová reforma je prioritou vlády, zatím se jí nepodařilo tedy prosadit žádné vládě, debaty se vedou, prý je to na dobré cestě. Víme, že existuje jakási Bezděkova komise, ale přece jenom ten zmatek kolem těch informací je hodně. Proto se vás, Táňo Fischerová, ptám, proč potřebuje naše republika důchodovou reformu, jestli vůbec je skutečně ta otázka na pořadu dne.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
To je otázka, zda ji potřebujeme a jakou ji potřebujeme. Já už jsem tady o tom jednou mluvila. Samozřejmě, že víme, že nás ubývá. A že v budoucnosti všichni právě, kdo mluví o potřebě důchodové reformy, mluví o tom, že v budoucnosti jednoho dne tady nebude dost lidí, kteří budou pracovat na důchodce, kterých bude přibývat. To je vlastně ten hlavní důvod, pro který se stále mluví o té potřebě, ale já bych se nejdřív vrátila k tomu základu, k tomu principu, proč vlastně ty důchody vůbec máme. Já si myslím, že to vzniklo pro to, že se vědělo, že staří lidé, kteří už nemohou pracovat, jsou skupinou velmi bezmocnou a skupinou, která potřebuje nějakým způsobem pomoct, dřív to dělaly rodiny a taky to někdy fungovalo, někdy ne. Byly ty vejminky, rodina se starala o své staré lidi. Ale jak se ta moderní společnost vyvíjela, tak zřejmě došla k tomu, že nejlepší bude systém solidarity. Že ta společnost ponese jako celek odpovědnost za ty svoje staré lidi, kteří celý život pracovali, přispívali zase do toho důchodu. A tudíž jim to ta společnost vrátí. Já si myslím, že ten princip je správný a také způsobil to, že vlastně takové ty drastické případy už vidět nebyly, i když nikdy se důchodcům asi nedařilo nějak dvakrát, ani za minulého režimu. Ale teď vlastně docházíme do doby, kdy je tady veliký vzrůst různých soukromých fondů a ten soukromý kapitál by rád sáhl na ty veřejné fondy a mohl je uplatňovat, ty peníze, na kapitálových trzích. Což může přinýst jak zisk, tak ztrátu, protože samozřejmě záleží potom na tom, jak úspěšný jsou, přitom v tom hrají role různé spekulace a nikdo vám nikdy nezaručí, že ty soukromé fondy budou prosperovat. I když bude ubývat lidí, tak je ta situace stále stejná. Bude jich prostě méně těch pracujících a možná více těch, kteří to budou potřebovat. Takže záleží na tom, aby se ten systém, aby se společnost dohodla, zda chce dál stát na tom systému, kdy tu odpovědnost bere celá společnost, anebo zda se to rozbije na ty jednotlivce, kdy už každý půjde jenom za sebe, protože v tom případě z toho ti nízkopříjmoví vypadají, protože ti nikdy nevydělají tolik, aby si mohli to stáří zajistit slušné. Proto si myslím, že je nesmírně důležité dbát spíše na tu parametrickou úpravu a na to, kolik se do toho systému vloží. A teď jsme zase u toho, že když se zastropovaly ty příjmy, tak se samozřejmě do systému dostalo méně peněz a ten systém přestával fungovat. Přičemž, pokud vím, tak po někdy v roce 93 byl ještě v zisku, ale potom se spojil se státním rozpočtem a ty peníze se vlastně začaly ztrácet. Ale já bych jenom na závěr k tomu, proto bych byla velmi opatrná na to vyvádění do těch soukromých fondů. Zase, jsou soukromé fondy, které nejsou ziskové, ale já se domnívám, že ty naše soukromé fondy ziskové jsou. A ty musejí nejdřív mít zisk, aby z toho mohly platit ty příspěvky, kdežto ten veřejný systém žádný zisk nepotřebuje. Ten prostě jenom vyplácí, to je právě ten rozdíl. Ale trošku mi vadí, že vlastně v čele toho jsou dva zástupci soukromých fondů, pan Bezděk a pan Rusnok, jsou prostě zástupci soukromých fondů. Takže já si myslím, že je v jejich zájmu osobním nebo v zájmu toho, koho zastupují, aby se ten systém začal proměňovat. A já na závěr jenom ocituji slova Vladimíra Špidly, který přece jenom se těmto věcem věnoval a napsal to do internetového deníku Referendum:"V důchodové reformě můžeme počítat s vyvedením části prostředků z průběžného systému takzvaným op outem. Diskutovaná 4% sníží příjem průběžného systému o 15%, to je přibližně 40 miliard. Chybějící prostředky zvýší deficit a budou dalším tlakem na úsporná opatření. Napjatý rozpočet důchodového účtu za těchto okolností umožní valorizace jen na úrovni zákonného minima." Takže to je už teď a tady. A já si opravdu myslím, že by se mělo hodně přemýšlet, než někdo něco takového udělá. Ne, že by se to parametricky nemělo stále pokoušet nějak upravovat a přemejšlet, kolik do toho systému vložit, aby fungoval.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Tohle už bude na nové vládě a pochopitelně i na novém parlamentu, ale myslím si, že o těchto rizicích snad naši politici něco vědí, něco tuší. Nechme se překvapit na rozhodnutí Poslanecké sněmovny a na vládní předlohu této důchodové reformy, která je určitě velmi nutná. Co říkáte takovému názoru, a s tím vlastně souvisí i rozhodnutí Ústavního soudu, že lidé, kteří po celý život pobírali vysoké příjmy a odváděli spoustu peněz do sociálního pojištění, do sociální sítě, potom v důchodu berou velmi nízký důchod. V podstatě na stejné úrovni jako lidé, kteří po celý život tolik nevydělávali a tolik peněz neodváděli.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Já už jsem tady o tom, myslím, také jednou mluvila. Já s tím prostě nesouhlasím, protože si musíme říci, že lidé, kteří vydělávají hodně peněz, přece nejsou závislí na důchodu, ti mají někde jinde nějaká konta. A mají nějaký majetek, takže ti opravdu mají přece nějaké peníze vedle. A pokud to budeme pojímat jako spořitelnu, tak potom se dostaneme k jiným číslům, stále opakuji, že pokud jsme dohodnuti jako společnost, že chceme, aby se tady i ti nejchudší nemuseli hrabat v popelnicích a nepadli někam jako pod hranici bídy, tak potom se přece musíme nutně dohodnout. Mně nikdy nevadilo, že odvádím, pokud mám víc, trochu víc, protože ta cena, kterou za to platíme, se přece, to se vyplatí. Protože já bych nechtěla vidět opravdu staré lidi, jak někde na ulici umírají nebo nemají kam jít. To přece ta společnost nechce. A potom by to něco vypovídalo o nás jako o celku.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Ono také se objevily zprávy, že někteří lidé se odklánějí od toho penzijního připojištění, protože si říkají, kdoví, jak to dopadne, jestli těch peněz se někdy dočkám. Měli bychom být tedy v tomto směru opatrní?

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Já to doporučuji, já sama opatrná jsem a myslím si, že opravdu nikdo vám nikdy nezaručí, já jsem právě jednou četla rozhovor s panem Bezděkem, který řekl, že je to přece dlouhodobý byznys a když mu byla položena ta otázka, že právě některé ty fondy zkrachovaly na Západě, tak řekl, že je dobré rozložit riziko do více fondů. No jo, ale co to je, kdo vám zaručí, že víc fondů nezkrachuje, prostě to riziko tady je. Pokud se s tím bude spekulovat a pokud se půjde do toho, že se musí za každou cenu vyrobit zisk.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Soudí náš dnešní host, herečka Táňa Fischerová. V hlavním diskusním pořadu, tedy v Kávě o čtvrté dnes budeme mluvit o nedonošených dětech, o problémech, se kterými se potýkají. Pokud se někteří rodiče dozvědí, že jejich dítě je takto nemocné, tak uvažují o té variantě odejít s tím dítětem do ústavu, jaksi se ho v uvozovkách zbavit. Co o tom soudíte?

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Já jsem ráda, že vlastně tahle otázka tady padla. Já o tom už nechci dlouho mluvit, o mě se samozřejmě ví, že k tomu mám hluboký vztah, ale já bych k tomu řekla jenom několik drobností. Mě docela zase trápí, jak naše společnost už zasahuje vlastně i do toho prenatálního života, že když se zjistí, že by se mohlo narodit postižené dítě, tak se doporučuje, aby se toho lidé zbavili, že to je vlastně celoživotní přítěž. A já vždycky znova upozorňuju, že kdyby mě někdo zbavil mého dítěte, tak by mě připravil o největší hodnotu mého života. A společnost, která je zase jenom na výkon, tyhle lidi nás přece upozorňují, že jsme lidmi a že potřebují pomoc a vzbuzují v nás to nejdůležitější, vztah k druhému a ke slabému. Takže já jsem přesvědčená, že to je něco, co do našeho života patří a že tu bolest musím přijmout. Protože když ji zpracujeme, tak nám za to něco podstatného dá.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
A to bude právě i poslání dnešního diskusního pořadu Káva o čtvrté. Naším hostem byla Táňa Fischerová. Jsem ráda, že jste přišla a ráda jsem vás viděla. A věřím, že i naši posluchači si vás rádi poslechli. Mějte s pěkně a zase brzy na slyšenou.

Táňa FISCHEROVÁ, herečka
--------------------
Děkuju, hezký den.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Jenom přidám informaci, že reprízu tohoto pořadu si můžete poslechnout dnes večer, krátce po třiadvacáté hodině.