Jak to vidí Richard Hindls - 7. listopadu

Va vaše dotazy čeká náš formulář nebo mail: jaktovidi@rozhlas.cz.

Prof. Richard Hindls
Vystudoval statistiku na VŠE, jako pedagog na VŠE začal působit v roce 1974. Od roku 1992 je vedoucím katedry statistiky a pravděpodobnosti VŠE. Za zmínku stojí i to, že je také výborným klavíristou s početnou interpretační diskografií (LP, MG, CD), která pochází z jeho mladších let, a až do současné doby je rovněž aktivním sportovcem.

"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dobrý poslech vám přeje Vladimír Kroc. Hostem pořadu Jak to vidí je dnes rektor Vysoké školy ekonomické v Praze profesor Richard Hindls, dobrý den.

Richard HINDLS, rektor, VŠE Praha
--------------------
Krásný den.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dnes bude sněmovna jednat o takzvaném stabilizačním nebo daňovém balíčku. Jak se díváte na tu alternativu škrtů v rozpočtu o 41 miliard, se kterou přišel ministr financí pro případ, že by zůstala zachována DPH na současné výši? Teď už to asi nehrozí, ale čistě teoreticky. Myslel to vůbec vážně?

Richard HINDLS, rektor, VŠE Praha
--------------------
Říká se, nebo všeobecně se míní, že asi spíš úplně ne, že to byla asi součást nějakého politického boje. Teď je ta situace podle mě stejně komplikovaná jako byla možná v pondělí ráno nebo v sobotu, když se objevil ten takzvaný nový návrh rozpočtu na rok 2013 a 2014 a střednědobý výhled 14 a 15, ale já možná ještě než se vrátím k té vaší otázce, tam je ještě druhá věc, kterou já aspoň trošku posuzuji z pohledu řekněme toho, co je mojí profesí, z pohledu vysokého školství, z pohledu vědy a výzkumu, tam je poměrně zarážející i ten střednědobý výhled. To znamená to, o čem se mluvilo mnohem méně, roky 14 a 15, protože ani ty roky nesignalizují nic z toho, co se všeobecně soudí a k čemu se vláda všeobecně zavázala, že bude podporovat rozvoj výzkumu, vědy a tím pádem i vysokého školství, protože ty roky, ať už by ten škrtový materiál, ten škrtový návrh z pondělka byl nebo nebyl, tak to ukazuje na to, že prostě v konceptu té decizní sféry prostě tahle ta oblast opravdu prioritou není a to je věc, která se dá možná velmi obtížně překlenout v tom krátkodobém horizontu, ale může mít velmi nedozírné následky do budoucnosti. Mnohem větší než teď. Jestli je třeba ministerstvo školství by přišlo o 300 milionů nebo nepřišlo. A teďko možná k té vaší prapůvodní otázce, otázka je, nakolik se tím, že se teď ten návrh vrátí na těch 15, 21, říkejme tomu takhle, procent DPH, nakolik to skutečně je řešením pro problémy, které máme s deficitem, možná větší s deficitem než s dluhem a, protože rozlišujeme deficit a dluh, deficit je ta krátkodobá záležitost v rozpočtu a dluh je to načítané vlastně po dobu mnoha let, tak si myslím, že tahle ta záležitost ať jakkoliv se tady ta situace třeba zklidní, pravděpodobně nebudeme muset jít k volbám, pravděpodobně ta vláda ustojí už zbytek toho svého mandátu, já si vůbec nejsem jistý, zda je to opatření skutečně prosperitní, zda se třeba podaří ty daně vybrat, zda ten deficit neporoste třeba právě proto, že se budou muset ty daně nějakým způsobem zase suplovat, že lidé nebudou ochotni utrácet a tím se dostáváme k tomu kardinálnímu problému, to jest, oslabuje se tím spotřeba, v tomto pohledu spíše asi v domácnostech a o čem se mluví méně, chybí investiční pobídky a to všechno nechci být škarohlíd, já obvykle od tohohle mikrofonu jsem optimistický, ale tady si myslím, že ty potíže příštího roku budou pokračovat. I když se teď třeba podaří ustát tu variantu s tím 15, 21 na, jaksi nakrmením tedy, nebo lepším nakrmením toho deficitního problému.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Pokud si správně vzpomínám, tak hlavní argument pro zvyšování daně z přidané hodnoty bylo financování penzijní reformy. Otázka, jestli vůbec je teď ten správný čas na spuštění reformy, protože ještě vlastně neprošly ty vetované prováděcí zákony, čili otázka, zda se to dá vůbec stihnout a takovým signálem může být i to, že třeba ING penzijní fond do toho vůbec nejde a když uvážíme, že Jiří Rusnok je zároveň i prezident Asociace penzijních fondů, tak to asi není úplně dobrý signál?

Richard HINDLS, rektor, VŠE Praha
--------------------
Bylo to zvláštní, já jsem viděl i to jeho zdůvodnění, že vlastně necítí jistou stabilitu nebo jistou konsensuálnost v tom celém prostředí a tudíž i jeho firma, nebo vlastníci jeho firmy to jest ING nechtějí do tohoto vstupovat s rizikem. Já si myslím, že to skutečně je základní problém, ta nedohoda. Penzijní reforma má některé nevratné kroky, může být postavena tak, nic není černobílého, na každém opatření je něco dobře a něco špatně, ale pokud není dlouhodobá dohoda, širší dohoda nejrůznějších stran a součástí společnosti, tak si to myslím, že to není v pořádku. Zaprvé ta reforma v některých krocích, jak jsem teď říkal, může být nevratná, takže jakékoliv potom úpravy už nebudou možné a zadruhé přece jenom je to opatření stejně jako v oblasti vědy a výzkumu, je to opatření na mnoho, mnoho let dopředu. Dokonce si troufnu říct trochu pateticky na mnoho a mnoho generací, už ne pro moji generaci samozřejmě, ale mně se v tomhle tom skutečně líbí postoj pana prezidenta, který právě proto, že tam necítí shodu a necítí tam prostě konsensus mezi těmi jichž se to týká, také mezi těmi, kteří o tom rozhodují, protože jsou ti, kteří toho budou nějakým způsobem potom do toho budou vtaženi a ti, kteří to připravují, jestliže tam ten konsensus není a zbytečně to štěpí společnost, tak pak je lepší opravdu si dát ještě rok, dva oddych a znovu se k tomu vrátit. Tohle to všechno samozřejmě se teď dá postavit do světla nebo do nějaké mezihry s tím daňovým balíčkem, ale to bych řekl, že je zase mnohem vážnější problém, protože to je opravdu na generace. Zatímco postavení spotřebních daní, nebo daně z přidané hodnoty je otázka možná tohoto roku, příštího roku, hovořilo se o tom, že to bude přechodné ustanovení, i když víme, že všechna přechodná ustanovení obvykle trvají nejdéle ze všech. Ale zdá se mi, že to je ještě mnohem větší problém než ten vlastní daňový balíček a jeho realizace po tom, co se třeba dnes odehraje ve sněmovně nebo ve vládě.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Neměla vláda přistoupit k restrukturalizaci mandatorních výdajů rozpočtu? Protože ten manévrovací prostor je, pokud vím, asi jenom 20 %.

Richard HINDLS, rektor, VŠE Praha
--------------------
Ano, ty mandatorní výdaje jsou kolem 78, 80 %. Je to velmi složitá otázka. Protože už třeba z pohledu, když se teď budeme bavit o penzijní reformě a nebo vůbec o vyplácení důchodů, o důchodovém fondu, tak naše populace stárne, moje ročníky vlastně, to znamená těsně poválečné ročníky se teď přehouply do toho období penzijního věku, do toho vlastně pozdního podzimu svého života. To jsou výdaje, které jsou nutné. Na druhé straně vláda se snaží určitým způsobem oživit i populační politiku, možná, že se jí to i částečně daří, protože se trošku oživil, tedy oživila se trošku porodnost, to také ale ten stát něco stojí. Takže ten zásah do mandatorních výdajů je velmi komplikovaný. Já si myslím, že ale největší díra v lodi, kterou teď máme, je skutečně to korupční prostředí a to odtékání peněz těmi nejrůznějšími, já nechci teď nějakým způsobem jenom citovat to, co se třeba objeví trošku i tak jakoby s takovou nadsázkou trošku třeba v tisku nebo v médiích, ale ten problém tady nepochybně je to jsou odtékající peníze obrovského rozsahu, a to si myslím, že je daleko větší problém než možná podíl mandatorních výdajů nebo některé jeho položky.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ministr financí Miroslav Kalousek řekl, že zkrátka nedopustí, aby byl schodek rozpočtu vyšší než 100 miliard korun. Je to správné uvažování v době, kdy se ukazuje, že ekonomika zpomaluje, že i v příštím roce bude spíš stagnovat. Je potřeba lpět na té částce?

Richard HINDLS, rektor, VŠE Praha
--------------------
To je otázka konceptu. Současná garnitura vládnoucí zvolila sprint na 100 metrů. Je pravda, že naše zadlužení se začalo nebezpečně zvyšovat i deficity se začaly zvyšovat. Málokdo si už ale pamatuje, že zhruba 6% deficit, který jsme tady měli před pár lety, už tady byl také před 10 lety, nebylo to poprvé, ale řekněme, že tahle úvaha je asi zcela správná a že touha po vyrovnaných rozpočtech je v pořádku. Pak je ale to, co jsem říkal, jak zní ten koncept. Jestli ten koncept je definován jako sprint na 100 metrů anebo jestli je definován jako maraton. Posluchači dovolí to zjednodušení. A já si přece jenom myslím, že v situaci, kdy se nedaří nejenom nám, ale kdy se nedaří ani těm okolním zemím, Německu se daří lépe než nám, ale není to také to Německo, jak jsme byli zvyklí a Německo náš velký partner, Slovensko má významné posuny, má větší dynamiku ekonomiky, než máme my, ale je to také náš významný partner a má i ono svoje problémy, tak když se podíváme na tuhle věc z tohohle pohledu, tak se mi zdá, že možná určité zvolnění na úkor toho, že tedy trošku ten deficit nebudeme snižovat tak rychle, ale že si trošku pomůžeme ve zdrojích zejména v investičních pobídkách, tak se mi zdá jako určitý možný kompromis, zvolila se cesta krátkého sprintu. Nakolik bude, vždycky mají lidé tendenci, nic není černobílé a lidé vždycky mají tendenci všechno buď hanit nebo chválit, ono je to někde mezi a ukáže se během dvou, tří let, ale myslím si, že teď už ten koncept je nastaven tak, jak je a že už je nevratný.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
S příchodem zimy se začíná víc mluvit o bezdomovcích. Existují nějaké relevantní statistiky o tomto sociálním jevu?

Richard HINDLS, rektor, VŠE Praha
--------------------
No, tím jste mi připomněl, kde bydlím, protože já bydlím na tramvaji číslo 26, což si já myslím, že je buď druhá nejdelší nebo vůbec nejdelší linka v Praze, která jezdí kolem hlavního nádraží, takže já to mám experimentálně trošku jaksi ověřeno, jak to s těmi lidmi je, protože oni opravdu hodně vysedávají v tramvaji číslo 26. No v roce 2001, když se provádělo sčítání lidu, tak existoval takový pokus v daleko menší míře než to, o čem budu hovořit potom, existoval takový pokus trošku zmapovat, jak to vlastně s těmi bezdomovci je, kolik jich je, kde jsou, co jsou. V podstatě se to ne příliš úplně povedlo, protože těch lidí se vlastně jakoby sečetlo málo a v podstatě z těch výstupů, z toho sčítání lidu se to nějakým způsobem ani neprojevilo, protože oni byli potom zahrnuti podle svého trvalého bydliště, takže v podstatě jakoby ani nepůsobili tímhle dojmem. Při tom minulém sčítání, což mě právě zaujalo, protože jsem také částečně nějak se tím zabýval a nebo u toho byl, tak při tom posledním sčítání v roce 2011 se využily některé neziskové organizace nebo organizace, které poskytují řekněme určitou hmotnou i morální podporu těmto lidem a pomocí jejich jaksi aktivistů se podařilo zmapovat trošku řekněme část těch bezdomovců a také ty výsledky opublikovat, čili to, co možná teďko řeknu, není úplně přehledná statistika o tom, jak to vypadá, ale přece jen ta sonda už je mnohem hlubší než kdykoliv byla před tím. Já teď možná řeknu jenom takových pár zajímavostí nebo čísel, pak se možná nad tím problémem trošku zamyslím, protože mně to připadne, že to je dost osud tragický pro ty lidi a nikdy, velmi obtížně hledám vlastně souvislosti, jak se tak člověk stane na, že se dostane do takovéhle pasti. Tak v tom posledním sčítání těch lidí bylo sečteno přibližně 11,5 tisíce, byli teda jaksi dohledáni, kontaktováni pomocí těch pracovníků těch nejrůznějších sdružení a asociací, byli jaksi kontaktováni a vyzpovídáni. Byly tam některé takové v minulosti úvahy, že jsou třeba i z velké části vysokoškolsky vzděláni, to pravda není, zhruba vysokoškoláků řekněme, když to vezmu v té nejširší podobě, to znamená bakalářsky vzdělaných, magisterstky vzdělaných nebo dokonce doktorandů, tak těch je zhruba 2,5 %. Našlo se tam fyzicky 13 lidí, kteří mají doktorské studium a žijí tímto způsobem a 2,5 % tedy vysokoškolsky vzdělaných lidí je v této, v tomto nebohém nebo zoufalém stavu. Naopak lidi, kteří nemají vzdělání, kteří jsou vlastně, buď mají neukončené základní vzdělání nebo mají jenom základní vzdělání, nebo dokonce jsou bez vzdělání, tak těch bylo přibližně 28 %, to znamená něco více než přes jednu čtvrtinu, 10 % lidí z nich, z těchto bezdomovců je se středním úplným vzděláním, to znamená s maturitním vzděláním a přibližně 1 % bylo úplně bez vzdělání. Pak je takový poměrně výrazný rys, když jsem se na to díval, že z 80 % jsou to muži, čili je to přede jenom záležitost v daleko větší míře mužů a pak zhruba z 85, možná z 90 % jsou to lidé, kteří jsou buď svobodní nebo rozvedení. To znamená lidé žijící v nějakém relativně pevném manželském svazku, tvoří řekněme 10, 12, 14 % této části. No a tak abych už dál neunavoval, ale z tý statistiky mě velmi zaujaly, ale spíš si neustále člověk klade otázku, jaká je tam chyba na straně těch lidí, jaká je tam chyba v sociální komunikaci. Už jsem tady dneska říkal jednou, že svět není černobílý, tak se ani na tohle nemůžeme dívat černobíle. Asi i stát by mohl udělat víc, asi ti lidé by sami pro sebe měli udělat víc. Ale vždycky si kladu otázku, jak se vlastně člověk bezdomovcem stane, kde ztratí tu sociální imunitu proti tomu, aby se dokázal obránit tím, že třeba se mu rozpadne partnerský vztah, nebo tím, že propadne určité závislosti, to tady nebylo nějak vyspecifikováno, jestli jde třeba často o alkohol nebo nějakou jinou závislost, že se ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Otázka je, co je ale dřív? Jestli ten, to bezdomovectví a pak alkohol nebo obráceně.

Richard HINDLS, rektor, VŠE Praha
--------------------
... no právě. Nebo jestli je tam třeba závislost na hrách nějakých nebo něco. Ale stejně mi to přijde zvláštní, že ti lidé se nedokáží ubránit, ať už je to třeba rozpad toho partnerského vztahu, to znamená odchod z bytu nebo ať už je to nějaká soudní záležitost, oni asi nemají dost sil, aby se dokázali bránit buď třeba právní cestou nebo nějakou řekněme sociální cestou a zřejmě postupně rezignují. Já si to prostě neumím jinak vysvětlit. Pak je mi těch lidí strašně líto, protože, tak teď se vracím k tomu, že prostě jezdím 26 do zaměstnání nebo do Prahy, do centra města a ti lidé zejména teď jak přichází listopad proto se mi zdá to téma, že jste otevřel docela na místě, se prostě do těch tramvají a do těch vytopených vozů stahují, mně to přijde vždycky strašný, protože si myslím, že prostě neměli v životě trošku štěstí a trošku si na něj sami asi šlápli a to je ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jak je z pohledu statistiky definována chudoba?

Richard HINDLS, rektor, VŠE Praha
--------------------
No, to s tím asi samozřejmě může souviset, může to souviset i s tím, co my máme také jako institut zavedeno, to je minimální mzdu. Pokud jde o tu chudobu, tak chudoba se měří, je na to v podstatě uznaná mezinárodní metodika a za chudobného člověka se považuje člověk, který má tak, takhle jde o to, kde žijete, pokud žijete v jednočlenné domácnosti, jste sám, tak tvoříte takzvanou spotřebitelskou jednotku a tam se považuje za práh chudoby částka, teď nevím úplně přesně ty koruny, je to někdy mezi 9 a 9,5 tisíc, tak říkejme 9,5 tisíc. Pokud jste dvoučlenná domácnost, tak se do té spotřebitelské jednotky počítá ten první člověk v té domácnosti tou svoji vahou jedna a ten další jeho partner třeba nebo někdo, kdo s ním sdílí tu domácnost, už jenom částkou 0,5, takže dva lidé už netvoří dvě spotřebitelské jednotky, ale 1,5 spotřebitelské jednotky a takhle to pokračuje dál. To znamená, že 2 lidé by neměli mít pod 1,5 násobek 9,5 tisíc korun, to je řádově nějakých 13,5 nebo něco takového. To znamená roční příjem na tu jednu spotřebitelskou jednotku v jednočlenné domácnosti je nějakých 115 tisíc korun, když tohoto nedosáhnete, tak jste pod hranicí chudoby. Takových lidí u nás je asi méně než 10 %, někde kolem 9 nebo 9,5 %. To není mnoho ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ti, kteří jsou pod hranicí chudoby.

Richard HINDLS, rektor, VŠE Praha
--------------------
... ano, kteří jsou pod hranicí chudoby a kteří jsou vlastně v tom měření té chudoby vykázáni jako lidé tou chudobou zasaženi.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Čili necelých 10 %?

Richard HINDLS, rektor, VŠE Praha
--------------------
... necelých 10 % teď v době krize 2008, 2009, 2010 to číslo malinko stouplo, před tím v těch tučnějších letech, 2005, 2006, 2007 těch lidí naopak o nějakých 1, 2% body teď nemám ta čísla úplně v hlavě, ale vidím před sebou ten graf, někam k 7, 8 % toto číslo o 1, 2% body pokleslo. Teď se zase trošku zvyšuje. Z pohledu řekněme nějakého mezinárodního srovnání aspoň s těmi zeměmi, se kterými se chceme a můžeme srovnávat, my na tom nejsme úplně špatně. Nemůžu říct, teď také nevím, jestli jsme na tom dokonce skoro nejlíp, nejlíp v uvozovkách, protože každá chudoba je samozřejmě nepříjemná a nebo patříme rozhodně mezi ty nejlépe se v tomhle tom vyskytující, z druhé strany existuje ještě jeden ukazatel, kterému se říká pociťovaná chudoba, to jest to, že si sobě myslím, že jsem prostě chudobný a že tedy nemám ty prostředky, které bych měl mít. No a tady už je ten rozdíl mezi tou měřenou chudobou, tou složitě nebo jsem se snažil tady jednoduše to vysvětlit, ale řekněme tou chudobou jakoby oficiálně prezentovanou, a tou chudobou subjektivně pociťovanou, tak tento rozdíl mezi těmi ukazateli u nás poměrně veliký a ten rozdíl je jeden z největších v Evropě naopak, to znamená ten náš sklon k pasivitě, k pesimismu, k jisté možná až depresivní atmosféře nebo náladě, je poměrně pro nás příznačný a není to dobou, která je teď možná taková trošku také řekněme podzimní a i v té politice to není úplně ono, tak je to dlouhodobý jev u nás, tohle je velmi zajímavá věc. No a pak je ještě další věc, to je institut minimální mzdy. To samozřejmě všechno může trošku spolu souviset, protože víme, že řada lidí pracuje na velmi nízké mzdové úrovni. Tam patříme mezi země, kteří když se to přepočítá na hodinu a paritě kupní síly na eura, tak patříme někam do poslední nebo na kraj poslední třetiny, okolo nás jsou země, které s námi sdílely ten stejný osud minulých 40 let, Rumunsko, Bulharsko, Slovensko a podobně.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Hostem pořadu Jak to vidí je dnes profesor Richard Hindls. Ten rozhovor předtáčíme, takže ještě neznáme ani dílčí výsledky voleb amerického prezidenta. Pane profesore, nakolik je to pro nás, pro náš život vlastně důležité?

Richard HINDLS, rektor, VŠE Praha
--------------------
No, s tím předtáčením, to je taková dobrá Sibylská záležitost, kdybych já teď věděl, co si ráno pustím, vy u toho budete, pokud vím, dneska celou noc, tak doufám, že jestli budete mít ty výsledky asi z první ruky a že si to možná z vašich úst poslechnu, to mě docela těší, až k ránu teda samozřejmě. No, tak těžko, těžko soudit, já jsem sice strávil několik měsíců ve Spojených států ve svém životě, ale chraň Bůh si netroufám teda vůbec Spojené státy hodnotit, to je prostě největší hloupost, co by mohl člověk udělat. Zaprvé jsem se pohyboval víceméně jenom na východní části Spojených států, a to v těch nejtypičtějších lokalitách typu Washington a New York, takže tak bych byl velmi patrný na ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A navíc, asi člověk, čím víc tu zemi poznává, tak ...

Richard HINDLS, rektor, VŠE Praha
--------------------
... ti lidé nevědí, ano.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
... ti lidé méně o tom ví.

Richard HINDLS, rektor, VŠE Praha
--------------------
Ano a navíc jsem nepronikl do vnitrozemí, nepronikl jsem do Kalifornie, do západní části Spojených států, nebudu to vůbec hodnotit, jak to lidé tam vědí nebo smýšlí. Všiml jsem si samozřejmě, že jejich zaujetí tou politikou, když to aspoň budu brát podle obrazovky, je asi mnohem větší než naše, prostě to nadšení pro tu situaci nebo aspoň ten jejich projev na těch jednotlivých volebních a předvolebních shromážděních je nesrovnatelný s námi. Otázka je, co ti lidé cítí, když večer přijdu domů a zase tady já se nesnažím to nějak bagatelizovat, ale myslím si, že to je asi na nějakou hlubší úvahu, které nejsem schopen prostě, protože tu zemi neznám, neumím tak dobře anglicky, abych těm lidem rozuměl, ale, nebo rozuměl natolik, abych se mohl také do nich víc vcítit. No, já nevím, tak podle těch posledních průzkumů, aspoň co já jsem tak sledoval, tak se říká, že vlastně ten klíčový faktor může být ta nerozhodnutá část volebního rektorátu. To jsou lidé, kteří před 4 roky Obamu volili a já jsem v roce 2008 v Americe byl, takže jsem část té kampaně mohl vidět i na ulici, také se mi dostala nějaká čokoláda do ruky s jeho obrázkem prostě a tak v New Yorku, ale jestli je pravda to, co říkají agentury, tak zřejmě ta určitá část Obamova elektorátu, to znamená lidé tmavší pleti nebo Hispánci prostě nebo tak, nebo lidé i možná řekněme sociálně trošku slabší, tak možná tato část populace nebude v takovém rozsahu volit, protože možná necítí tu Obamovu podporu tak, jak jim v roce 2007, 2008 při těch kampaních sliboval, a to by mohlo sehrát roli. Na druhé straně, znova říkám, zvýrazňuji slovo čtu, čtu, že prostě v těch posledních předvolebních průzkumech snad má Obama trošku navrch, takže teď říct něco do rádia, tak může to, co si myslím, ale to by nemělo asi žádnou zvláštní cenu.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Já jsem četl, že pokud zvítězí Obama, že podraží zlato a dolar skokově klesne. Co si o tom myslíte jako ekonom?

Richard HINDLS, rektor, VŠE Praha
--------------------
Může jít o krátkodobý jev, to já myslím, že trhy na tohle to rádi reagují, zvlášť, když jde o takového giganta jako jsou Spojené státy, ale nepřisuzoval bych tomu zas až takovou váhu, protože po pravdě řečeno, že by někdo výrazně kormidlem Spojených států, tomu nikdo snad nemůže věřit, takže ať už ta politika bude taková řekněme Obamovská nebo Romnyovská, tak si myslím, že nebude v zásadě příliš jiná, než je teďko. Dneska se svět trošku rozpadá na takové jednotlivé civilizace, trošku takový svět sám pro sebe, je arabský svět, proti němu trošku kontrastně teda ta naše západní civilizace, samozřejmě východoasijská civilizace, dnes velmi sledovaná, nebo gigantických rozměrů Číny prostě a podobně a Japonská. Ale mně z toho vždycky, a to může mít vliv trošku to chování amerického prezidenta směrem ven z Ameriky, protože Amerika je stále takový ten jakoby trošku světový dohližitel, ale co mě vždycky z těhle úvah vyplývá, že ten střet těch řekněme, nechci říkat, že jsou to jen tyhle tři civilizace, taky je Afrika, chudobná Afrika, tak dobře, ne, nebudu to teď vymezovat, ale mně se prostě zdá, jako kdyby ty civilizace nebo ty části té, segmenty toho světa jako kdyby se zahleděli do sebe a tu svoji filosofii považovali za správnou a tu druhou filosofii trošku za špatnou. Ona samozřejmě z pohledu třeba ta naše západní civilizace asi se nám jeví jako dobrá, my jsme se tady naučili žít, samozřejmě jsou lidé, kteří, kterým se nedaří, teď jsme před 10 minutami uzavřeli jedno citlivé téma a mně to taky vadí, že to takhle je, tak dobře, ale v zásadě jsme trošku sami spokojeni se sebou. No jo, ale je otázka, jestli nás ty zbývající segmenty vidí stejně, jestli oni to, co my považujeme za kladné hodnoty, oni považují za stejně kladné hodnoty. To si třeba v tom kontrastu arabského světa a západní civilizace netroufám říci. Já si myslím, že ty hodnoty a arabského světa třeba jsou trošku jiné než západní civilizace a někdy mám pocit, že ta západní civilizace se snaží jakoby implementovat ty svoje prvky nebo ty svoje hodnoty tomu, těm ostatním segmentům. Asi ne tolik tomu východoasijskému, jednak je přece jen trošku vzdálen, jednak je tam hospodářský gigant zvaný Čína a téměř další hospodářský gigant zvaný Japonsko, ale trošku mám někdy ten pocit. Tak z tohohle pohledu si nejsem jist, nakolik může, ať už to bude Romney nebo ať už to bude Obama to vidění světa změnit. No a pokud jde o tu vnitřní americkou politiku, je to stát, který má přes 300 milionů obyvatel, je tam několik milionů lidí, kteří vůbec neumí anglicky, kteří se prostě ani ne, a žijí v těch svých komunitách, ať už jsou to Hispánci nebo já sám se setkal v New Yorku s tím, že prostě jsem narazil na Číňana, který mi v nějakým autobusu, se kterým jsem se chtěl dostat do Washingtonu u Manhatanského mostu a ten člověk neuměl vůbec anglicky a přesto tam žije a prostě pomáhá té nějaké agentuře, takže nevím. Já si myslím, že to kormidlo Spojených států se příliš neotočí, neotočil ho Bush, neotočí asi ani ten současný prezident.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Naším dnešním hostem v pořadu Jak to vidí byl profesor Richard Hindls, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze. Já vám moc děkuju a příští téma může být třeba platinová deska, kterou jste nedávno jako muzikant dostal ...

Richard HINDLS, rektor, VŠE Praha
--------------------
Jé, no, děkuji.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Mějte se hezky, na shledanou.

Richard HINDLS, rektor, VŠE Praha
--------------------
Taky děkuju a hezký den.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Příjemný poslech dalších pořadů přeje Vladimír Kroc.