Jak to vidí Richard Hindls - 5. února

Prof. Richard Hindls
Vystudoval statistiku na VŠE, jako pedagog na VŠE začal působit v roce 1974. Od roku 1992 je vedoucím katedry statistiky a pravděpodobnosti VŠE. Za zmínku stojí i to, že je také výborným klavíristou s početnou interpretační diskografií (LP, MG, CD), která pochází z jeho mladších let, a až do současné doby je rovněž aktivním sportovcem.

"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. U poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Naším dnešním hostem je profesor Richard Hindls, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze. Dobrý den.

Richard HINDLS, rektor, Vysoká škola ekonomická v Praze
--------------------
Přeju pěkný den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj OECD zveřejnila studii, která srovnává vývoj ekonomik od roku 2005. Co se z této zprávy můžeme dozvědět? Jaké informace?

Richard HINDLS, rektor, Vysoká škola ekonomická v Praze
--------------------
OECD je zdrojem poměrně velmi četných zpráv a tahle ta zpráva ta jakoby zvláštním způsobem pokrývá ta dvě řekněme období za těch, jak jste jmenovala 7, 8 posledních let, kde se vlastně kolem roku 2005, 6, 7 docela těm, ekonomikám dařilo a potom přišla první krize v roce 2008 přišla, přelila se ze zámoří, ze Spojených států, týkala se teda především hypoteční krize a potom na ní navázala taková ta rozpočtová krize, fiskální krize, deficitní krize s oblasti let 2010, 2011, na které jsme se ani my, ani Evropa především Evropa, jak budu za chvíli říkat, příliš nevymanila. A tahle studie ukazuje na základních ukazatelích, jak to vlastně v těch rozhodujících zemích je. To znamená Evropská unie, 27, v tom 17 evropská měna, euro, potom ty velcí hráči ve světě, jako je Japonsko, Spojené státy a pak takové to sousloví, kterému se ještě nedávno říkalo spíše BRIC psáno Brazílie, Rusko, Indie, Čína. Teď se tam nakonec přidává ještě S, Jižní Afrika, South Africa, což jsou takoví ti dravci vlastně v současné ekonomice. No a z toho já jsem se tak na to jenom zadíval a z toho se dá vypozorovat taková celá řada zajímavých věcí. Předem podotýkám, že hrubý domácí produkt moc neříká o tom, jak žijete vy nebo jak žiju já, nebo jak žijou naši spoluobčané i v těch zemích, o kterých jsem tady hovořil, ale je to určitý ukazatel výkonnosti ekonomiky a přece jenom i ta naše životní úroveň se od výkonnosti ekonomiky nepochybně odvíjí, od toho, kolik čeho jsme schopni nově vytvořit, kolik je pracovních míst a tak dále. Tak zase bych tolik nekritizoval hrubý domácí produkt, protože přece jenom nějaká vazba v tom je a ty základní ukazatele se týkají právě hrubého domácího produktu a já jsem si všiml takových bych řekl současných jakoby dravců, už jsem tady hovořil o těch zemích, kterými jsou Brazílie, Čína, Indie, pak je Indonésie, i když se ta do toho, do té zkratky BRIC jakoby nezařazuje ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A to B tam máme ...

Richard HINDLS, rektor, Vysoká škola ekonomická v Praze
--------------------
Máme tam jiné ano, ano Jižní Afrika a samozřejmě také Rusko, to Rusko je velmi zvláštní svým postavením, nebo svým vývojem. No a pak jsou takový ty menší dravci, o kterých už se tolik nehovoří, ale je to třeba Chile, které mělo velmi dramatický nebo dynamický růst více než o třetinu svého hrubého domácího produktu za těch ani ještě 7 let, protože údaje za rok 2012 ještě uzavřeny nejsou, to se bude uzavírat v nejbližší době. Je to Izrael, na který prakticky ta krize nedolehla. Já jsem loni v Izraeli byl, měl jsem možnost hovořit se spoustou lidí a ti říkali, že se obávají, že tam se může určité zpomalení objevit až teď, tak Izrael je přece jen velmi specifická záležitost, je to Polsko. Polsko se vlastně udává mezi země, které prakticky v Evropě jako jediná země nebylo Polsko postiženo tím negativním vývojem, těm recesistickými obdobími. Je to samozřejmě také kupodivu trošku Slovensko, které svoji krizi mělo, ale tempo má celkově vysoká.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A čím je to, pane profesore, dáno? Polsko ne nebo minimálně a třeba země jako Česko nebo Německo a další ano?

Richard HINDLS, rektor, Vysoká škola ekonomická v Praze
--------------------
Tak u toho Polska je ta analýza poměrně složitá. Já jsem se na to díval, Polsko je velký národ, veliký stát, velmi sebevědomý, velmi hrdý, má přibližně necelých 39, 40 milionů obyvatel, má velmi čilé styky, protože přece jenom je to jedna z největších evropských zemí a nejlidnatějších evropských zemích, má čilé styky s Německem, protože je přece jenom Německo pořád ten hlavní hráč v Evropě, je to největší ekonomika. Zdá se, že Polákům se vyhnula, nevím jestli je to díky jejich tvořivosti nebo díky trošku dobrým zahraničním vztahům, jim se trošku vyhnula taková ta fiskální krize, zřejmě si dokázali dobře uhlídat nejenom svůj rozpočet ale také svůj růst a myslím si, že přece jenom dobře pracují směrem ven s tou ekonomikou. Poláků je také hodně ve světě. Říká se, že vlastně polských emigrantů je vůbec nejvíce na světě, takže zřejmě Polsko je taková oáza, takový ostrov. Ale já jsem si tam všiml ještě i druhé věci, a to je to, co se vždycky tak jakoby lavíruje a teď už se trošku přiblížím k té životní úrovni vaší, mojí, každého dalšího, takovými dvěma rozhodujícími faktory toho, jak se ekonomiky, výkon ekonomiky vyvíjí, jsou především spotřeba v domácnostech. To, co se nás skutečně bezprostředně týká a investice. Ty už jsou samozřejmě zastoupeny v tom užití hrubého domácího produktu v menší míře. A já jsem si všiml, že za těch 7, 7,5, 8 let všecky ty země, o kterých jsem tady hovořil, řekněme v kladných číslech a naopak ty země, které jsou v těch záporných číslech, to je známý, Řecko, Maďarsko, Itálie, částečně Španělsko, Portugalsko, kupodivu také Dánsko na tom není úplně nejlépe, tak, a tím pádem i celá Evropská unie, tak ty země, kterým se dobře daří, tak vykazovaly především vyšší růst investic než je konečná spotřeba domácností. To znamená oni i v těch dobách jakoby možná trochu nepříznivých víc mysleli na to, jak zainvestovat tu ekonomiku, než jak jí, a teď to řeknu hodně nahrubo a nechci, aby to úplně až tak bylo bráno, jaký projíst tu ekonomiku nebo prooblékat. Tady je možná taková zajímavá úvaha. U konečné spotřeby domácností se usuzuje, že, když přijde nějaká hospodářská krize, konečná spotřeba domácností je to, co spotřebujete v domácnostech, projíte, prooblékáte, utratíte za zdraví, za školství, za dopravu, za bydlení, prostě a tak dále, tak říká se, že v době, kdy svět nebo ty příslušné země jsou trošku ohroženy krizí, že konečná spotřeba domácností hned neklesne. Že tam je jakýsi setrvačný moment. To je v podstatě i v oblasti ekonomické teorie dost dobře prověřeno, je tam jakýsi moment, který vlastně udržuje tu ekonomiku na určité růstové hladině právě díky tomu, že se spotřebovává. Ale potom v době, kdy už ta spotřeba se jakoby vyprázdní nebo už možná zavládne i trošku strach lidí utrácet, protože nevědí, co bude, tak se právě tahle ta část, takhle ta složka ekonomiky jakoby ochladí, zpomalí a čili s určitým zpožděním, a tady by mělo přijít to období, kdy ekonomika se musí pokusit investovat, vytvářet nová pracovní místa a vytvářet nové technologie. A to je právě zajímavé u těch, teď možná řeknu exotických, neexotických zemích, ale pro nás zvláštních zemí jako je třeba právě Chile, Izrael, prostě nebo ty země, které nejsou tak obrovské, jako je Brazílie nebo Indie nebo Rusko nebo Čína, tak tyhle ty země právě v této době vykázaly velice velkou snahu o hospodářský růst v oblasti investic. A to si myslím, zase nedá se z toho ukazatele určit, jestli to byly investice do moderních technologií, do nanotechnologií, nebo zda to byly třeba investice podle povahy té země, čili asi nejde úplně srovnávat s Izraelem a Izrael asi nejde úplně srovnávat já nevím s Čínou, ale prostě tyhle země šly cestou investic.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Která země by mohla být právě řekněme z této studie, když se podíváme, srovnáme ta čísla, ten vývoj, možná inspirativní, která je s námi opravdu srovnatelná?

Richard HINDLS, rektor, Vysoká škola ekonomická v Praze
--------------------
No to je teď veliký problém z hlediska toho slova inspirativní. Protože my se přece jenom ta interkulturálně nacházíme v Evropě a ty evropské země se v podstatě vyjma Polska, o kterém jsem tady hovořil, ty se v podstatě trápí možná trošku Německo, ale i Německo teď trošku zpomalilo svůj růst, takže ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak leda od Polska vzít nějaký příklad.

Richard HINDLS, rektor, Vysoká škola ekonomická v Praze
--------------------
... no tak, Polsko je zase čtyřikrát větší než jsme my a to, co by se dalo relativně srovnávat, ty země velikostně s námi podobné, to je zase tak jiná kultura, určitě Chile, já jsem v Chile nikdy nebyl, ale znám třeba dobře Izrael, to jsou tak strašně odlišné země od nás, asi způsobem života, způsobem myšlení, tak Izrael vzhledem k té situaci, která tam je, tak to vůbec bych nesrovnával a ty jak říkáte inspirativní, no, v Evropě my se moc od koho poučit momentálně nemáme, protože se trápíme všichni dohromady. Když se člověk podívá na v podstatě evropskou 7, těch 7 nejvyspělejších zemí a nebo eurozónu, těch zemí, které platí eurem, tak v podstatě zjistíte, že právě u nich ty investice zpomalily, spíš se udržovala určitá hospodářská výkonnost růstem nebo jakousi, jakýmsi vývojem spotřeby v domácnostech, tak tady těch inspirativních věcí ani moc asi nenajdeme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co zajímavého můžeme ještě z té studie OECD vyčíst? Konkrétně, co se týče České republiky?

Richard HINDLS, rektor, Vysoká škola ekonomická v Praze
--------------------
Tak česká ekonomika je docela na tom dobře, pokud bychom šli už hlouběji, tak je docela na tom dobře z hlediska jakési udržitelnosti deficitu rozpočtu. Víte dobře stejně tak se o tom často hovoří asi i v tomto pořadu i z jiných úst než z mých, tak česká ekonomika si udržela jakési zdravé prostředí v bankách, to si myslím, že je pro toto řekněme špatnější období velmi důležitá zpráva. Čili udržela si zdravé prostředí v bankách, udržela si poměrně slušně nastavené veřejné finance, protože sice nedosahujeme kritéria 3% kritéria pro deficit, ale nejsme na tom zas tak tragicky. Ten úhrnný dluh, který naše ekonomika má, se někde teď blíží nějakým 44, 45 %, což je také docela dobrá charakteristika. Bohužel my se velmi trápíme s hospodářským růstem a dostáváme se na úplný chvost Evropy v době, kdy přece jenom ostatní země, a to může být právě ta otázka toho, jestli tady máme dobře nastaveny investice. Jestli jsme udělali všechno dobře pro to, aby se ten ekonomický růst nějakým způsobem posílil. Tam se teď trošku trápíme, ale možná ještě jednu poznámku. Musím se k tomu furt vracet, protože člověk se má snažit za všemi čísly vidět také trošku krve a potu a prostě lidského štěstí, tak přece jenom se mi zdá, že třeba v Číně, kde lidé se dneska už jasně hovoří o tom, že Čína je druhou největší ekonomikou a kde ta ekonomika za to období, o kterém tady hovořím téměř zdvojnásobila svoji výkonnost, svůj růst, tak přece jenom zase v Číně se třeba hovoří o tom, že tam je 200-300 milionů lidí, což je v podstatě šestina obyvatelstva, nějakých 15, 17 %, někteří kočí a nemají třeba běžný přístup k základnímu vzdělání a tak dále, vůbec už nechci hovořit o Indii třeba. Indie má obrovitý růst ekonomiky, je jeden z největších vůbec, který je, ten je skoro 70% za těch 5 nebo 7 let. No ale víme dobře, jak Indie vypadá z hlediska sociálně kulturního, z hlediska národnostních a tak dále. Čili byl bych velmi opatrný v těch posudcích, co se z toho dá nebo nedá vypozorovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Přišla SMSka od pana posluchače, který jaksi možná vidí ty důvody, proč je Polsko nebo proč se mu ta krize vyhnula, cituji: "Není nad čím bádat, Poláci se nikdy od žádného režimu nenechali připravit o potravinovou soběstačnost a vývoz nadprodukce."

Richard HINDLS, rektor, Vysoká škola ekonomická v Praze
--------------------
Ano, to je ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
I to by mohlo hrát roli ...

Richard HINDLS, rektor, Vysoká škola ekonomická v Praze
--------------------
... je to slovíčko, které se mu říká polská hrdost, ta je, si myslím v Evropě dostatečně známá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem zaznělo tady několikrát HDP, hrubý domácí produkt. V jednom e-mailu se vás posluchači ptají, jestli je dostatečně srozumitelně vysvětlován.

Richard HINDLS, rektor, Vysoká škola ekonomická v Praze
--------------------
Asi moc ne. Já si myslím, a dokonce bych řekl, že svým způsobem ani příliš velkou část ani odbornější veřejností nemusí až tak zajímat. Protože on je to souhrnný ukazatel výkonnosti ekonomiky, který už ne příliš vypovídá o tom, jak se žije jednotlivým podnikům, jednotlivým odvětvím. Takže z tohohle pohledu zvětšovat nebo zvyšovat význam hrubého domácího produktu by asi nebylo úplně dobře a chtít ho dokonce někam natlačit do nějaké krabičky, je to o životní úrovni nebo o tom, jak se nám daří, to se opravdu asi nedá, i když ty pokusy tady neustále jsou, vyjádřit nějaké štěstí nejlépe jedním číslem, tak prostě ..., ale přece jenom určitý obraz o výkonu té ekonomiky, o nově vzniklých hodnotách té ekonomice to je, už méně o struktuře té ekonomiky, nebo o tom, co to je ta správná struktura, ale určitý výkon ekonomiky to je. On se asi příliš nevysvětluje po pravdě řečeno by se vysvětloval i dost složitě, protože je to celé odvětví, kterému se říká národní účetnictví, je to poměrně velmi rozsáhlá partie. Ovšem zase musím říci, že svět se v metodice národních účtů docela sjednotil, takže aspoň třeba pro to srovnání výkonnosti ekonomiky ten hrubý domácí produkt je pro ekonomy určitě zajímavá informace.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pro Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj OECD ty lepší časy jaksi nejsou na obzoru. Poslední předpovědi zhoršují výhled růstu světové ekonomiky. Nejhůře si prý povede eurozóna. Jaká je prognóza pro Česko?

Richard HINDLS, rektor, Vysoká škola ekonomická v Praze
--------------------
Pro Česko také není příliš příznivá. Bavíme se v podstatě o krátkodobé nebo maximálně takové té střednědobé prognóze, 1, 2, 3 roky dopředu, delší prognózy ani prakticky velkou cenu nemají. My se opravdu trápíme především s hospodářským růstem. Zdá se, že jakž takž, i když nevíme, co s tím udělají církevní restituce, ale jakž tak udržíme asi řekněme hrubý domácí produkt ve vztahu k deficitu ve slušném poměru, ale co je problém je hospodářský růst tady se někde letos pohybuje podle mě kolem nuly, to znamená, že ani letos se nepodaří ten hospodářský růst příliš oživit a i na ty příští roky, i když 2014, 2015 se hovoří o lehkém růstu, tak bych nebyl tak úplně si ještě jist, že to tak skutečně bude. Přece jenom se mi ale zdá, že více než to, co spočítáme my nebo co se bude dít tady, si myslím, že bude důležitější, co se bude dít okolo nás. Přece jenom těch 10 milionů obyvatel je příliš malá ekonomika, jsme velmi otevřenou ekonomikou, která je závislá surovinově i exportně, importně na mnoha a mnoha dalších faktorech. Takže spíš si myslím, že za nás tuhle tu takovou dobrou nebo špatnou práci budou muset odvést ty ekonomiky. My si samozřejmě musíme také hlídat své, ale pokud se bude dařit třeba Německu si myslím nebo těm našim hlavním partnerům, bude se dařit i nám, pokud by se něco dělo hlavně v Německu nebo v západní Evropě, tak to určitě postihne i nás.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Evropská komise připravuje nový žebříček. Ten seřadí 500 nejlepších univerzit světa, a to podle jejich výkonu v 5 různých kategoriích, kvalita výuky a studia, přenos poznatků, mezinárodní vztahy, podíl na rozvoji okolního regionu a výzkum. Jak se vám zamlouvá?

Richard HINDLS, rektor, Vysoká škola ekonomická v Praze
--------------------
No, já jsem u těch žebříčků velmi opatrný. Žebříčky jsou teď takový trošku hit, svět má určitou tendenci nějak všechno změřit, změřit vzdělání a kvalitu toho vzdělání je poměrně velmi obtížná věc. Jeden můj kolega říká: "Spravedlnost neexistuje, ještě horší chtít ji změřit." Já z těch žebříčků úplně nadšený nejsem. Zaprvé ty školy jsou velmi různé. Na jedné straně máte školy, kde skutečně dominují technické obory, přírodovědné obory, medicíny, dneska univerzity jsou skutečně většinou univerzitami mnohooborovými. Na druhé straně máte školy, které prostě jsou vyloženě zaměřeny na určitý specifický druh, jako je třeba Vysoká škola ekonomická, která se týká prakticky téměř výlučně ekonomie, i když ne úplně, ale prakticky jenom ekonomie, máte umělecké školy. Porovnávat tyhle ty věci pohromadě je velmi obtížné. Já spíš se kloním k tomu, aby se porovnávaly ty věci v oborech. Aby srovnání univerzit jako celku nebylo až tak významné. Spíš by se mělo porovnávat v jednotlivých oborech. Jak to vypadá v medicíně mezi těmi školami a pracovišti a výzkumnými ústavy, jak to vypadá v chemii, jak to vypadá v technických, strojních, stavebních, jiných disciplínách, jak to vypadá v ekonomii, jak to vypadá v jiných společenských vědách. Protože univerzity, třeba Kolumbijská univerzita má 22 fakult v podstatě tam je úplně všechno, Karlova univerzita u nás jich má 17, je tam prakticky úplně všechno, zhruba polovina humanitních oborů, polovina přírodovědných, medicínských. To srovnání mě vždycky trošinku tak jakoby nechává chladným. Já třebas připomenu to, co vím třeba z oblasti Francie. Francouzi jsou velmi opatrní ve všech těhle těch žebříčcích, institut, který se jmenuje Areas, tak ten v podstatě vyhodnocuje univerzity, to je veřejná výzkumná instituce, nebo veřejná instituce, která hodnotí školství a výzkum ve Francii, je hodnotí především jakousi evaluační zprávou o tom, co ta škola, pracoviště, výzkumák dělá dobře, co dělá špatně, ale neporovnává je. To porovnávání je taková docela hezká věc navenek, ale ty školy potřebují mít obraz o tom, jak žijí, co dělají dobře. Ve Francii pro to mají několik tisíc odborníků, kteří vlastně v podstatě jsou to odborníci z celého světa, kteří v podstatě vyhodnotí tu univerzitu nebo to pracoviště podle určité kvalitu a dají tu zprávu, dají ten report o tom, ale neseřazují z nich žádné pořadí. Já už z toho pořadí vždycky jsem trošinku takový rozpačitý, protože těch žebříčků je docela dost, docela je to i komerce trošku za tím, protože jsou takové žebříčky, kde je dobře se umístit a kde je dobře prostě, které si z toho udělaly určitý marketing. Tak já tohohle projektu evropského také nejsem úplně, budiž, nechť to existuje, ale nechť to není přeceňováno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Otázkou je, komu vlastně tyto žebříčky jaksi slouží?

Richard HINDLS, rektor, Vysoká škola ekonomická v Praze
--------------------
No, tak podívejte se v Americe je kolem 3 tisíc univerzit, některé jsou veřejné, některé, nebo státní, některé jsou soukromé, ale rozhoduje také bohatství těch univerzit. Někde jsem kdysi zaslechl, že třebas Kolumbijská univerzita je jedna z nejprestižnějších univerzit na světě, na Manhattanu, má ve svých fondech kolem 12 miliard dolarů. Harvard, tam se dokonce hovoří o částce vyšší než 30 miliard dolarů. Je ten systém financování úplně jiný, já vůbec bych třeba neporovnával tyhle ty školy. V Evropě existovala taková snaha, já už jako rektor jsem trošku tohle to zažil, nebo jsem u toho malinko byl nebo jsem o tom malinko slyšel, vytvořit něco podobného jako je Massachusettský institut technologický, MIT. Vytvořit nějaký evropský technologický institut, ale to prostě je taková idea, která se někde diskutuje, o které se občas hovoří, ale tady jsou obrovské rozdíly v jazycích, obrovské rozdíly, jakkoliv na univerzitách by asi dominovala angličtina, ale přece jenom v tom jazyku je skryto také nějaká národní kultura, nějaká národní historie. Je to velmi složité. Pokud neseženete ty peníze, tak porovnávat už jenom z tohohle pohledu ty školy, které mají ty peníze, které je nemají. Já celkově evropské vysoké školství a výzkum neřadím nízko. Často se slyší i u nás, jak jsou na tom vysoké školy špatně, já s tím sprostě nesouhlasím, absolutně s tím nesouhlasím. Je furt tisíc věcí, které by se měly dělat lépe na našich univerzitách a výzkumácích, ale zase my žijeme v prostředí skromném, naši lidi dokázali prosadit svoje vědomosti, schopnosti mimo tuto republiku, jsou uznávají v zahraničí. Čili takové to globální odsouzení toho, že ta úroveň je nízká, mně se to obecně prostě nelíbí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jsme, pane profesore, u statistik, i rozporů a různých žebříčků, jak se díváte na předvolební průzkumy u nás v Česku? Ukazuje se, že vlastně máme jedinou jistotu, že žádné volby u nás nedopadnou tak, jak se předpovídá.

Richard HINDLS, rektor, Vysoká škola ekonomická v Praze
--------------------
No, tak jestli teď máte na mysli to, co se odehrálo ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Konkrétně před přímou volbou ...

Richard HINDLS, rektor, Vysoká škola ekonomická v Praze
--------------------
... zhruba 2, 3 týdny nebo řekněme dvouma měsíci, jak to probíhalo, tady se skutečně agenturám příliš nezadařilo. Dokonce jsem si všiml takové věci, že vlastně v tom těsném období před prvním kolem se prakticky už o výsledcích ani nemluvilo, mezi prvním a druhým kolem už jsem ani žádný průzkum já neviděl. Tak zřejmě se ty agentury nechtěly dostat do nějakých plochých čísel. Vzpomínám si na rok 2010 na parlamentní volby, kde se předpovídalo v průzkumech, to vždycky dopředu a není to definitivní názor, ale v průzkumech se předpovídalo vítězství ČSSD s nějakými 28, 30 %, na druhém místě ODS a když se potom zhruba s 10% bodovým odstupem, 10 % nebo 8% bodů odstup se tam předpokládal, když se potom uzavřely urny a zase znovu otevřely vlastně, tak se ukázalo, že je tam plichta. To si všichni dobře pamatujeme, vlastně sice nepatrně vyhrálo ČSSD, nevím už, asi o 1% bod, už si to nepamatuju, ale nebylo schopno sestavit vládu. Tak víme, jak to bylo, průzkumy byly mimo úplně. Prakticky nezachytily tuhle situaci, ale abych zase nehovořil jenom o našich průzkumech, zažil jsem osobně situaci v Izraeli, kdy se všeobecně očekávalo, že izraelským prezidentem se stane Šimon Peres, někdy před asi 10 lety a zcela nečekaně vyhrál Moše Kacav. A vůbec ty agentury ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A máte pro to vysvětlení?

Richard HINDLS, rektor, Vysoká škola ekonomická v Praze
--------------------
Já nevím. To, tu společnost tam já neznám, tam je ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ne, ne, myslím, promiňte, pro ...

Richard HINDLS, rektor, Vysoká škola ekonomická v Praze
--------------------
... no u těch agentur obecně. No, tak zaprvé asi u toho, co se stalo teď u nás před těmi řekněme 4 týdny, tak si myslím, že vůbec ty agentury nezachytili nástup sociálních sítí a takový ten vysoký drajf, který byl zejména u Karla Schwarzenberga v těch posledních já nevím 8, 10 dnech nebo něco podobného. To zřejmě vůbec nezachytily. Otázka také je, kdy ty průzkumy, oni jsou většinou dělány v souvislosti s jinými otázkami, málokdy se týkají čistě politických průzkumů, většinou se týkají toho, že se kladu ještě jiné otázky a na konci je nějaká otázka, koho byste dneska volil, nebo kdyby zítra něco bylo a tak dále, ale tady si myslím, že dominoval vliv těch sociálních sítí a ten jiný informační tok, než ty agentury byly vůbec schopné zachytit. Mně opravdu, jak říkám, velmi překvapilo především to, že ty agentury se těsně před tím prvním kolem prakticky odmlčely, čili zřejmě si samy nebyly příliš jisty svým výsledkem. Ono se také říkalo, slyšel jsem názor, že to je tím, že to byla nová situace, nikdy jsme prezidenta nevolili. No jo, dobře, ale ty agentury jsou tu od toho, aby nám sdělovaly neznámé skutečnosti a ne známé. Tak, nebylo to asi podle mě to nejlepší.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co myslíte, jaký je vůbec dopad těch průzkumů na naše rozhodování?

Richard HINDLS, rektor, Vysoká škola ekonomická v Praze
--------------------
Já si myslím, že dneska podstatně menší než před asi řekněme 20 lety, kdy se s tím přišlo. U těch jedněch z posledních průzkumů před tím prvním kolem se říkalo, ano, výsledky dopadnou takhle A, B, C, D, ale současně se říkalo, že 58 % lidí, jeden takový průzkum jsem viděl, ještě pravděpodobně může svůj názor změnit. A to už ty agentury nebyly vůbec schopny, asi se tak stalo, vlivem třeba těch sociálních sítí a podobně, to už ty agentury nebyly schopné zachytit. Těžko říct, prostě v těch agenturách je, je, je to velmi složitá práce, já si myslím, že také jsme trochu přesyceni už, jak jste se ptala kolik toho je, nebo jestli toho není moc, ten vliv na to naše myšlení už teď velký není. Jistý prognostický potenciál v tom je, někdo má tendenci volit podle většiny, ale zdá se mi, že jsme už tím trošku přesyceni, někdy byly 2, 3 průzkumy za den jsem viděl, pak to najednou utichlo, tak to mi už nepřijde. Před 20 lety to bylo nové, teď si myslím, že lidi volejí spíš vlastní hlavou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Rozumem a srdcem?

Richard HINDLS, rektor, Vysoká škola ekonomická v Praze
--------------------
Doufejme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jinak mezi odborníky se také vede spor o těch lhůtách pro zveřejňování preferencí a voličských nálad. Sociologové a výzkumníci se brání, že ty závěry nemají fatální dopad na rozhodnutí a ta moratoria, kdy vlastně už nesmí být průzkum zveřejňován, považují za zbytečná.

Richard HINDLS, rektor, Vysoká škola ekonomická v Praze
--------------------
Ano, to je v podstatě to, co jsem já teďko říkal, že si myslím, že ten vliv těch agentur, zvlášť toho, že jsme tím trošku přesyceni. On je to také jejich marketing těch agentur, ony na sebe tím trochu upozorní, tak bych řekl, že ten vliv není, nepřeceňoval bych ho, souhlasím s tím, co jste říkala nebo přečetla.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak ještě stihneme odpovědět jeden dotaz od pana Luboše: "Proč je pořád předmětem obdivu HDP Číny a nebere se v potaz HDP v propočtu na jednoho obyvatele, čímž se Čína rázem octne na konci řady?"

Richard HINDLS, rektor, Vysoká škola ekonomická v Praze
--------------------
Tak na konci řady se asi neocitne, ale určitě to tak je oni všechny tyhle ty ukazatele jsou samozřejmě počítány podle jednak parity kupní síly a jednak podle toho, kolik toho na osobu skutečně ta země vytvoří. Takže těch žebříčků, nebo žebříčků, těch statistik je celá řada a tohle je důležitá věc.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Odpověděl také dotaz pana posluchače profesor Richard Hindls, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze, který byl hostem dnešního vydání Jak to vidí. Děkuji a přeji hezký den.

Richard HINDLS, rektor, Vysoká škola ekonomická v Praze
--------------------
Já taky děkuji. Také přeji hezký den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zítra se budu ptát kardiochirurga Jana Pirka. Příjemný den všem přeje Zita Senková. Na slyšenou.