Jak to vidí Richard Hindls - 20. prosince

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Hostem pořadu Jak to vidí je dnes rektor Vysoké školy ekonomické v Praze profesor Richard Hindls. Dobrý den.
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Dobrý předvánoční den.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vzpomínáme na bývalého prezidenta Václava Havla. Jak jste ho poznal vy osobně?
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Já jsem se s ním setkal v takové možná trošku symbolické podobě, myslím úplně poprvé setkal. Bohužel už nedokážu říct, jestli to bylo na konci prosince, nebo na začátku ledna 90, nebo na konci roku 89. Považoval jsem to za takový symbol. Já mám takové, takovou skupinu přátel, se kterou se jdeme občas navečeřet a popovídat si, jsou to spolužáci a když se to dobře podaří, tak jdeme potom na skleničku a tenkrát, nevím, co nás to tenkrát napadlo, jsme šli do kavárny Slavia, ale teď opravdu už nevím, jestli Václav Havel už byl prezident, Václav Havel, nebo pan Václav Havel a on tam seděl v takovém hloučku, nevím, 10, 12 lidí, ani nedokážu říct, jestli to byli jeho přátelé nebo náhodná společnost, jak to v kavárnách bývá a mně to přišlo, prostě a to mi utkvělo v paměti, takové velmi symbolické, že prostě člověk, který stojí na čele státu, a říkám znovu, možná už na čele stál nebo stál o pár dní později, ale to z pohledu tohohle, co teď říkám, není důležité, že prostě můžete jít někdo do úplně obyčejné společnosti a tam potkat někoho, kdo stojí tak strašně vysoko, nebo má tak strašně velkou zodpovědnost a najednou on sedí vedle vás u stolu a můžete se s ním bavit, nebo on se baví s vámi. To mi vzhledem k tomu, že ještě pár dní před tím to všecko bylo na těch bafuňářích a papaláších, přišlo tak strašně zvláštní a tenhle ten symbol já jsem si potom nějak jako v duchu odnesl. Někdy taková maličkost v životě stačí, že když potom jsem třeba viděl ho někde v televizi, nebo při nějakých složitých jednáních, tak se mi vybavilo, ano, ten člověk teď vede velmi vážnou debatu o velmi vážném problému, ale přitom se s ním můžete potkat v restauraci. Takže to mi přišlo takový jako velmi symbolický. To bylo takový moje první setkání. Jinak jsme se zase tolik nepotkávali tak často. Spíš při těch oficiálních příležitostech, naposled bohužel teda 28. října jsem ho ještě viděl jít na Hradě, to už asi ta situace nebyla dobrá, a to jsme všichni věděli.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Já se přiznám, že samozřejmě jsem věděl, že Václav Havel je pojem, že ho znají ve světě, ono to fungovalo, když člověk řekl, že je z Československa, vy to znáte z ciziny, málokdo si /nesrozumitelné/, když řeknete Česká republika, tak říkali třeba Jágr, nebo nějaká jména fotbalistů a vždycky Václav Havel. Ale já se přiznám, že jsem netušil, že to má takový dosah. Protože vlastně v pondělí ve všech světových médiích a už v neděli na serverech to jeho jméno a bylo netušil jsem tedy, že ten ohlas bude tak veliký.
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Já vždycky mám takové kritérium pro tohle to trošku, ne, že bych tam byl tak často, ale, když jsem dostal teda do Jihovýchodní Asie, tam zase přece jenom pro ně pojem Česko, nebo Československo, nebo Slovensko je zase mnohem vzdálenější, než pro někoho, kdo je z Francie nebo ze Švédska a tam se mi něco podobného stalo taky, tuším tak asi 10 let nazpátek, když přece jenom moje bílé vlasy prostě vypadají trošku jinak než účesy Jihokorejců a tam se mi taková snad, nevím 13letá holčička ptala vlastně, odkud jsem, a mně se to moc nepodařilo vysvětlit, protože jsem říkal teda nejdřív Česká republika a mluvili jsme anglicky a ona vlastně nebyla schopná se nějak prostě etablovat, tak jsem se jí pokoušel vysvětlit, že na jedné straně je Německo, na druhé straně je Polsko prostě a tak, a ona teprve po zásahu maminky, která nás pozorovala, která potom začala překládat, nebo pomáhat s tím jazykem, tak jí vysvětlila, o co jde, asi v korejštině a ona řekla: Bedřich Smetana, Václav Havel. Takže to mi přijde zase jako významnější signál, než třeba, když se budete o téhle věci bavit ve Francii nebo ve Švýcarsku, že tam přece jenom ta znalost, a té holčičce bylo 13, 14, 15 let, já nevím a bylo to 8 tisíc kilometrů, nebo 10 tisíc kilometrů od Prahy. Tak dostal se vlastně Václav Havel do pozice Bedřicha Smetany, což si myslím, že taky určitý symbol je.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, zřejmě i proto, že nebyl v uvozovkách jenom politik, že ...
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Ano, přesně tak. On vlastně byl také umělec, takže s tím Bedřichem Smetanou to možná nebylo tak úplně náhodné.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Pojďme, pane profesore k dalším tématům. Sněmovna v minulém týdnu schválila státní rozpočet na rok 2012. Má mít schodek 105 miliard. Když tyto říkám s pokrčením ramen, protože ministr financí přiznává, že na jaře bude zřejmě muset přijít s novelou, současný rozpočet počítá s růstem 2,5 %. Poslední prognózy ale mluví o tom, že růst zpomalí možná na 1 %. Kdo ví. A k tomu teď směřuju. Kdo ví? Existují nástroje, jak toto v tuto chvíli seriózně odhadnout?
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Já myslím, že jenom máloco je tak těžko predikovatelné, jako tahle situace, která je a ono obecně platí v ekonomii, že předvídat je velmi obtížné. Teď možná budu ošklivý sám na to, co jsem se vyučil vlastně, jsou to modely matematické ekonomie a statistice, jak jsem sám vystudoval, kdyby to všechno bylo třeba tak jednoduché a teď jsou úžasné modely, které se týkají třeba měnových kurzů a vývoje akce na akciích. Nefunguje to úplně dobře. Kdyby to fungovalo dobře, tak by asi leckdo poměrně rychle zbohatnul, kdyby uměl ty modely. Pokud se týká té poměrně velmi komplikované situace, která je teďko v oblasti ekonomie, je to asi ještě mnohem horší, já už jsem těch čísel na rok 2012 slyšel tolik, i od těch záporných, což už by samozřejmě nebyla asi žádná veselá písnička, až po ta slabá tempová růsta, tempa růstu. Já sám spíš si myslím, že ta by tam ta kladná nula být mohla v tom příštím roce. Protože zase signály, které jdou třeba z velkých firem, které se týkají indexu průmyslové produkce ve velkých odvětvích a ve velkých celcích, tak se mi zdá, že by možná ta situace nemusela být až pod tu nulu, ale ono z jistého pohledu už potom jestli to znaménko je plus 0,1 nebo minus 0,1 vyjde skoro nastejno. Já osobně si myslím, že ta pradikovatelnost je obrovsky obtížná. Zaprvé ty, řekněme, modely a teď nedávno jsme udělovali další Nobelovu cenu, mimochodem v oblasti makroagregátů národních účtů, nebo dvěma lidem byla udělena, mimochodem i tahle oblast je poměrně velmi často oceňována nejenom Nobelovou cenou, ale na různých možných příležitostech a přesto se ukazuje, jako kdyby ty věci nefungovaly. Já na to mám takové, a samozřejmě hledám vysvětlení. To moje vysvětlení je, že ekonomie je společenská věda a je to věda, která se někdy obtížně sešněrovává do těch matematicko exaktních disciplín, formulek a pravidel a právě se ukazuje, že obecně možná teďko snaha pomocí exaktních modelů popsat neexaktní disciplíny, je velmi obtížné a těch neznámých, těch stupňů volnosti je tam opravdu tolik, že říci v tuhle chvíli odpovědně, že to tempo růstu bude takové nebo onaké, je asi opravdu obtížné. Takže se nedivím všem těm, které jste citoval a kteří se objeví zítra, za týden, za měsíc a budou znovu předělávat tu prognózu, vůbec se jim nedivím, že to mají tak obtížné. Ono navíc nejde ani o řekněme jenom to agregátní vyjádření, ale taky ten hrubý domácí produkt, který jsme už tady tisíckrát označili jako něco, čemu málokdo rozumí a do čeho málokdo vidí, tak on nějakým způsobem zobrazuje ten náš život, je v něm hodně naše spotřeba, třeba tak, kdybych měl v tuhle chvíli jistotu, že se třeba udrží spotřeba v domácnostech, že se třeba udrží náš export, protože my jsme otevřená, malá otevřená ekonomika a hodně bude záviset na tom, co se děje vlevo, nahoře, dole, pod námi ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, zejména v Německu ...
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Zejména v Německu, to jsem myslel to slovo vlevo ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Pochopil jsem, ano.
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
... prosím ano, tak z tohohle pohledu je to opravdu velmi obtížné, kdyby třeba člověk dokázal predikovat některé ty části v užití, nebo v tvorbě hrubého domácího produktu, jak říkám, spotřebu nebo možná tvorbu investice, nebo možná vývoz, nebo také dovoz samozřejmě, tak tohle to všechno by potom bylo snazší. Já osobně si myslím, že se jistá míra spotřeby v domácnostech udrží a ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, jestli můžu se zeptat. Opozice kritizuje vládu, že vlastně škrtá spotřebu, že brzdí ekonomiku zastavováním investic a nutí lidi šetřit a že tím jaksi vlastně škodí té budoucnosti. Jak to vidíte vy?
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
No, samozřejmě, že ta spotřeba je velmi výrazným tahounem, protože na užití hrubého domácího produktu se podílí více než 50 %, čili je to podstatný tahoun. Navíc se říká, že v době, kdy se nedaří, nebo kdy se začíná ukazovat, že by se mohlo nedařit, tak je to právě spotřeba v domácnostech, která určitou dobu ještě vykazuje setrvačnost a teprve možná i v době odeznívání těch problémů se ta konečná spotřeba jistým odstupem také začne zpomalovat. Ono totiž u všech těhle těch věcí také záleží na tom, jaké máte úspory v té společnosti. To znamená, teď samozřejmě nemyslím vás nebo sebe, ale obecně, kolik je té nerealizované kupní síly ve společnosti. Uvedu možná malý příklad a v tomhle se dá polemizovat i s těmi jaksi názory, kde se říká, že omezování spotřeby je samozřejmě jevem škodlivým nebo nebezpečným, ale není to jediný faktor. Uvedu příklad Japonsko. Japonsko má dluh ve výši kolem 210 % hrubého domácího produktu. To je mnohem víc než má třeba Itálie, myslím v tom relativním vyjádření, nebo než má Řecko a přesto Japonsko má hospodářský růst, dokonce se teď dostává, po těch všech problémech už to bude skoro rok a my jsme dva tady spolu o tom také hovořili, o jaderných elektrárnách a po zemětřesení v Japonsku, Japonsko se dostává do plusu a jistý potenciál vykazuje a je to tolik mu ten dluh nevadí, protože má někde úspory, prostě ty peníze někde jsou v té společnosti, nejsou na straně toho dluhu, jsou někde jaksi uspány, zmrazeny, ale jsou tam a pak samozřejmě je otázka, protože i u nás jistá hladina úspor existuje a, není zas až tak malá a tak z tohohle pohledu je otázka, jestli třeba i ty tlaky na snížení spotřeby, které jsou v těch seškrtaných výdajích prostě a tak dále, jestli ta společnost nebude kompenzovat tím, že sáhne trošku do svých úspor, zvlášť, když teď se trošku i oslabila dost nečekaně a dost nevysvětlitelně korun, tak jestli nebude ta reakce té společnosti taková. Jiná věc by byla, kdyby už ty úspory nebyly.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Teď před Vánocemi nebo na konci roku lidi začali skoro bezuzdně utrácet a ono to vypadá nelogicky, v době, kdy se mluví o přicházející krizi, ale svoji logiku to má. Přičítal bych to tomu, že lidé počítají se zvýšením DPH, proto to, co chtějí koupit, tak kupují teď.
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
To je přesně to, co jste teď krásně řekl jinými slovy, to, co já vlastně jsem měl trošku na mysli v té předchozí myšlence, že v těch, řekněme, musíte to kupovat asi ze svých úspor, snad nechci říkat, že by se dál zvyšovala vlna zadlužení domácností, nebo dokonce ta druhotného zadlužení vlna, to snad už by bylo velmi nepříjemné. Ale z pohledu toho, že ještě stále ty rezervy v těch, řekněme, úsporách lidé mají a z toho, že se trošku obávají toho vývoje, tak to může paradoxně tu ekonomiku posílit, protože přece jenom dynamika obratu maloobchodního obratu, která taky se mi jeví, že teď nevím ještě výsledky, jsme v polovině prosince, nebo ve druhé polovině prosince, tak se mi zdá, že by mohla nějakým způsobem trošku ten, řekněme, hospodářský pokles, i když zatím bych ještě o poklesu nehovořil, přibrzdit a nebo, přiznám se, že to je trošku ta moje taková ideále, znovu se musím přiřadit k těm, kteří to také nedokáží prognózovat, že by to příští rok nemuselo být to záporné číslo, když se tak trošku podívám na činnost velkých firem, plus míru útraty a využívání úspor v oblasti spotřeba domácností, zdá se mi, že by tam něco kladného malého mohlo zůstat.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Kéž by ten růst byl 2,5 %, jak s tím počítal ten ...
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
No, tak to, to ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
... víme, že to tak s velkou pravděpodobností nebude. Jak s tím počítal tedy návrh toho státního rozpočtu na příští rok. Přece jenom schodek 105 miliard. Při tom velkém škrtání, podařilo se seškrtat asi 30 miliard, jestli se nepletu, pořád tech schodek je vysoký ne?
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Je vysoký, ale měli jsme i mnohem vyšší schodky. Teď nemyslím v tomto období, ale někdy kolem roku 2001, 2002 míra našeho zadlužení vůči HDP, čili deficit byl někde kolem 6,5 %. Trvalo to přibližně 2 roky. Takže už jsme tuhle zkušenost měli. Rozdíl byl v tom, že ta ekonomika měla našlápnuto v tom roce 2001, 2, 3, 4, což se potom promítlo kolem toku 5, 6, těmi 6 téměř 7% tempy růstu. Takže z tohohle pohledu by to možná tolik nebylo. Z pohledu toho, že se nacházíme v nějaké ohrožené záplavové zóně, řekněme, těch rozpočtových deficitů, tak se pak může, zase je to v relaci, zase těch 105 miliard může být málo, nemusí to být vysoký, těch momentů, kdy by byla jistota, že se ekonomice daří, ale pokud jsme v záplavové zóně, nebo těsně u ní, kde ty dluhy už teďko naskakují různým zemím, tak to může být hodně. Tohle je zase to velmi obtížné a k tomu číslu 2,5 % ten rozpočet tempa růstu, ten rozpočet se dělá v podstatě v létě, dneska jsme o půl roku dál a nějak se udělat musí, protože ten model je poměrně stabilní, tak z tohohle pohledu samozřejmě se vycházelo z nějaké predikce v létě, tuším, že se to dělá v červencovým datu, tak samozřejmě ta situace se změnila. Na druhé straně Evropská unie hledá cesty, jak z toho ven a asi je bude muset nalézt, protože zase investice do eura už byly příliš vysoké, politické, ekonomické, sociální a já nevím jaké jiné, tak ta evropská řekněme 15, nebo celá 27 si bude nějakým způsobem muset se rozhodnout a teď už to naznačila. Jestli to natolik bude účinné? No tak věřme, že ano, protože zase ten okolní svět, ten se trošku do tempa dostal. Podívejte se, Rusko se dostává do tempa růstu vysoké nad 4, 5 %, Japonsko se oživilo, Čína sice nemá dvouciferná tempa, ale opět je v růstu, hovoří se stále o té ose BRICS, už dneska je tam Jižní Afrika, Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jižní Afrika, to jsou země, které se nepotácí na této, na těch, mají své problémy, ale nepotácí se, nebo neperou se s těmito problémy, co má eurozóna.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Diskuse se strhla kolem půjčky Mezinárodnímu měnovému fondu, kterému by Česká republika měla přispět částkou 90 miliard korun. Proč je kolem toho tolik nepřesností, možná nejasností, nevím. V lidech to vytváří, mám pocit, dojem, že máme tu částku obětovat v jakési rituální evropské černé díře.
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
To je otázka toho, kam se vlastně, k čemu se hlásíme, k jakým hodnotám v té Evropě, ať už k těm kladným nebo těm záporným. Před chvílí jste hovořil o 105 miliardách dluhu ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Schodku.
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
... schodku proti rozpočtu, tak těch 90 miliard je skoro to samé číslo, 15 miliard je sice hodně peněz, ale přibližně to číslo to připomíná. My bychom vlastně půjčili jeden svůj schodek. No, tak to je jedna ta interpretace. Druhá interpretace je, že my se nacházíme v nějakém prostoru, nejsme v meziprostoru, jsme v nějakém přesně vydefinovaném prostoru a při tom, když jsme to něj vstupovali, tak jsme se dohodli, že budeme snášet i ta rizika, která tam jsou a i ty útrapy. Slováci k tmu přistoupili velmi razantně, oni samozřejmě jsou trošku v jiné situaci, protože tam euro mají a platí jím, my takovou situaci nemáme, ale přece jenom sdílíme nějaké společné hodnoty toho euroatlalntického pásu a těch hodnot, ať už ekonomických, kulturních, sociálních, historických, které tady jsou a přece jenom asi se vymezit v tuhle tu chvíli, navíc proti velké přesile, velké většině, protože v podstatě ti, co platí eurem už jednoznačně řekli ano a velká část těch, tak Británie teď trošku jakoby trošku nastavila trošku jiný gard, ale ostatní ty země se postupně zřejmě také přikloní, protože prostě, mně to připomnělo trošku situaci třeba v NATU, jakkoliv NATO je úplně jiná instituce, než je eurozóna, než je evropské společenství z hlediska toho, co je jeho cílem nebo jeho obsahem, ale také prostě jsme se kdysi zavázali, že budeme v NATU plnit i ty horší stránky té spolupráce a také budeme očekávat, že kdyby, nechci nic přivolávat a věřím, že se nic nestane, ale kdyby my jsme se třeba cítili ohroženi a ty historické zkušenosti máme dost neblahé, takže by nás ta aliance v tom nenechala. Tak mně to trošku tu situaci připomíná. Možná je to přirovnání, řekněme, příliš ostré, přece jen ta ekonomice je trošku jiná věc, než vojenský pakt, ale pořád se mi zdá, že prostě na sebe bereme jistý druh odpovědnosti i jistý druh závazku vůči tomu, řekněme, co se děje kolem nás ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ale nejste sám, kdo naznačuje, že jde o osudové rozhodnutí, které může ovlivnit možná generace. David Marek z Patria Finance napsal, že by se půjčkou Mezinárodnímu měnovému fondu mohlo zlepšit dokonce portfolio devizových rezerv. On vysvětluje, že vlastně tím, že to jde z devizových rezerv, které prý jsou poměrně vysoké, tak to ani nezatíží státní rozpočet.
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Pokud by to šlo takto, tak to samozřejmě ovšem i pro tu centrální banku, pro Českou národní banku ta částka už není malá úplně, je někde na úrovni 10, 12 % toho, co poskytnout mohou, to už je poměrně hodně a já bych to klidně přirovnal k tomu, jako kdybyste prostě nyní ze dne na den možná do trochu nejisté investice 10 %, 12 % svých úspor. Ale znova opakuji, mně se pořád zdá, že ta, taková ta odpovědnost vůči tomu celku, že tady nakonec zvítězí a že je i přes různá skřípání nebo neshody, nejasnosti, bianko šeky a já nevím, co všechno, že přece jenom si myslím, že se naše republika k tomu přidá. Protože ona i z toho pozitivního může samozřejmě těžit. Může si předělat trošku stav svých rezerv, to je samozřejmě pravda, devizových, ale pak je tam i takový ten prvek, že přece to je taková ta moje, řekněme, úvaha, optimistická, která stále platím za člověka, který je optimista v ekonomii, tak přece ta Evropská unie neskončí tak, že se úplně rozsype a že už tady nikdy nebude kvalitní hospodářství v Evropě. To kvalitní hospodářství tady jednou budu, a pak si myslím, že se nám ty věcí mohou vrátit nejenom v té jisté soudržnosti s tou Evropou, ale také v tom, že budeme mít nějaký profit z toho, co se té Evropě podaří a zase nevěřím tomu, že by ta Evropa klesala tak hluboko, že by se s z téhle krize nevymanila třeba 10 let. Řecko se z ní možná 10 let nedostane, ale Evropa jako celek si myslím, že to překoná.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Možná k takové drobné poznámce. Vy jste řekl, že to může být trochu nejistá investice, nebo nejistá půjčka, ale zase četl jsem, že neexistuje skoro jistější půjčka, než Mezinárodnímu měnovému fondu. Ale možná ta situace už je tak vachrlatá, že jistého už není nic.
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Z pohledu Mezinárodního měnového fondu jako instituce nesporně ano. Teď je otázka, nakolik jsou tyhle ty věci, protože zachránit třeba Řecko ještě asi takový problém nakonec nebude, kdyby se, já si stále myslím, že se to nestane, ale i kdyby se něco už zlepšila trošku situace u italských dluhopisů, ale kdyby se třeba něco podobného mělo stát Itálii, tak tam už si, nebo dokonce snad Francii a nechme to už radši, tak se mi zdá, že už pak ty síly budou, tady už to jsou úplně jiné objemy. Takže 120 % dluh Itálie je úplně jiný absolutní vyjádření dluh než má Řecko. A to už by potom mohl problém být. Ale já si stále myslím, že to takhle daleko nedojde a že samozřejmě v těch, řekněme, relativně menších číslech, je ten měnový fond opravdu velmi spolehlivou institucí. Ostatně už jeho založení bylo právě na principu tomu vyrovnávat nejrůznější finanční nestability ve světě, pomáhat rozvojovým zemím, tím teď nechci říct, že eurozóna je rozvojová zóna, ale prostě dostala se do potíží a ten Mezinárodní měnový fond má právě tuhle tu funkci. Navíc se tady hovoří o velmi přísných opatřeních, já už to tady nechci říkat po padesátéosmé, ale kde byla ta Evropa a ta Francie a ty jiné země, když samy nastavily kritéria Maastrichtu a pak je samy, jako jedni z prvních přestaly dodržovat a teď hledají složité mechanismy, jak pomocí centrální banky a jak pomocí závazků vlád a ministrů financí najít nějaká kritéria, kde se bude penalizovat za to, když to nebudete dodržovat a podobně. Kde všechna tahle rozhodnutí byla v roce 2002, 2003? Ale přesto si myslím, že ta míra toho uvědomění a míra toho pudu sebezáchovy v Evropě, že tady nějaká je a že se prostě tahle ta věc nějakým způsobem změní a potom snad ta půjčka jednak do jedněch z nejbezpečnějších rukou a také si myslím, že se z ní něco může vrátit zpátky v dobrém slova smyslu.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Soudí profesor Richard Hindls. Teď se závěrem roku se objevují nejrůznější žebříčky, včetně hodnocení třeba vysokých škol. Vy si jako Vysoká škola ekonomická obvykle vedete dobře. Rozhodně si nevedete špatně. Ale co si vůbec obecně o takovýchto hitparádách, v uvozovkách, myslíte?
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Použiju slovo z ekonomie. Mně se zdá, že už jich je trošku inflace těch žebříčků. Oni jsou nejrůznější, tak konec roku k tomu trošku svádí, jsou to nejrůznější žebříčky, ať už řekněme postavené na některých sofistikovaných kritériích a nebo jsou to pouze žebříčky postavené na anketách a oblíbenosti a trošku takové té /nesrozumitelné/ reklamě, která k tomu asi taky patří. Mně se obecně zdá, že jich je mnoho a na druhé straně jsem si teď tak v poslední době, když člověk jenom prohlédne, kde se co odvysílá v rádiu, v televizi, v novinách si přečtete, tak se mi zase zdá, že jestli je ta krize tak hluboká, jak se říká, Evropa tak ohrožená, jakoby potápěcí se parník, tak se mi zdá, že zase, když ta společnost má na to, aby provozovala takovéhle věci s tou pompou, která k tomu obvykle patří, že zase na tom přece nemůže být špatně. Tak z tohohle pohledu se mi zase zdá, že to tam trošku v nějaké nerovnováze je a řada těch žebříčku opravdu příliš sofistikovaný základ nemá. Je postavena spíš na marketinku té akce a na široké popularitě a na posílání SMS a já nevím, internetovém nebo facebookovém dopisování, nebo něco podobného ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ale vypovídací hodnotu má minimální.
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Výpověď to má prakticky nulovou. Tak bych řekl, že zase to už jistým způsobem signalizuje možná ještě nějaké zdroje v té společnosti jsou a že ty žebříčky jsou spíš takovou společenskou funkcí, že by se zase podle toho někdo řídil. Já si myslím, že tak jistým žebříčkem mohou být i agentury, které vydávají ta nejrůznější ratingová hodnocení, ale také už se z toho stal trošku takový folklór, já nevím, co si kdo o čem myslí z těch žebříčků, nebo žebříčků, to už nejsou žebříčky v pravém slova smyslu, ale jisté nastavení pořadí a úvěrové, úvěryschopnosti těch jednotlivých zemí je také jakési vyjádření, tak se mi zdá, že už je tohohle toho hodnocení trochu moc a že by někdo mohl taky udělat nějaký takový krok, který je pozitivní v tom, co se teď nedaří. To mi tak přijde. Pokud jde o ty vysoké školy, no, tam je to, tam je snaha to trošku sofistikovat. Jeden můj kolega říká, že spravedlnost neexistuje, ještě horší /nesrozumitelné/ tak tam je to taky někdy přijde, že taková ta úporná snaha vyjádřit, kdo co má, /nesrozumitelné/ a jaký kdo má Hiršův index a tak, tak vždycky najdete i černobílé i barevné skvrny na každém tom hodnocení, nechci teď tady rozvádět, co jsou to citace a jak se citují lidé navzájem prostě a jaké se vytváří v tomhle tom ve světě, to by bylo na delší debatu, ale i tam je něco sofistikováno, co úplně tak sofistikované není, tak i tyhle žebříčky bych bral trošku s rezervou. Ale zase na druhé straně přiznávám, že jistá vypovídací schopnost ať už na úrovni, řekněme, odborného hodnocení nebo třeba i popularity, popularita je taky žebříček, ty výsledky mohou mít.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Možná, když se vrátím k tomu předchozímu tématu, měli bychom si přehodnotit žebříček hodnot. U toho asi začít.
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
To je asi úplně nejhorší. To samozřejmě někdo může teď pojmout celou Evropu, takže se ten žebříček někam posunul, někam, kde už se prostě trošku ztrácí, jako bych řekl, pocit zodpovědnosti vůči tomu, co mám, co si mohu dovolit. Může to platit pro jednotlivce i pro celé společnosti, nebo pro celé ekonomiky, pro celé vlády. Ostatně se říká, že ta současná fiskální krize je trošku také krizí morální, stejně jako morální krizí byla i ta hypoteční krize a když už jsme u morálky, tak jsme samozřejmě u žebříčku hodnot a jestli ty vlády opravdu naslibovaly a potom i nastrkaly do těch rozpočtů položky, které tam nepatřily a teď se teda bavíme o 801, 90, 100% deficitu, no tak je to také o nějakém žebříčku hodnot, to asi je pravda, co jste řekl a o nějakém nastavení. Holt prostě jsme si to takhle teď zavedli trošku v tomhle desetiletí.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Líbí se mi, že jsme se vrátili zase na začátek našeho rozhovoru k muži, kterého jsme si připomenuli, k Václavu Havlovi. Já jsem rád, že jste si udělal pro nás čas. Mám dojem, že letos je to naposledy ...
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Letos je to asi, jak jsem se díval do diáře, naposled.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
V každém případě je ten rok 2012 nebude jednoduchý, ale věřím, že nám pomůže optimismus vašeho typu, takže zůstaňme optimisty a přeju vám hodně zdraví a šťastný nový rok.
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Já také přeji a jestli mohou popřát i posluchačům a samozřejmě i vám, pane Kroci, tak přeji také vše nejlepší a doufám, že ten příští rok bude lepší, než byl tento.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To byl profesor Richard Hindls, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze. Díky. Na shledanou.
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Děkuju a hezký svátky.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Zítra za mikrofon v obvyklém čase usedne profesore Václav Pačes. Za pozornost děkuje a příjemný poslech dalších pořadů přeje Vladimír Kroc.