Jak to vidí Richard Hindls - 2. května

Ptali jsme se na reformu vysokého školství nebo na jeho hodnocení prohlášení ministra financí M. Kalouska o tom, že ekonomiku již není třeba více dusit, a že třeba začít utrácet.

Va vaše dotazy čeká náš formulář nebo mail: jaktovidi@rozhlas.cz.

Prof. Richard Hindls
Vystudoval statistiku na VŠE, jako pedagog na VŠE začal působit v roce 1974. Od roku 1992 je vedoucím katedry statistiky a pravděpodobnosti VŠE. Za zmínku stojí i to, že je také výborným klavíristou s početnou interpretační diskografií (LP, MG, CD), která pochází z jeho mladších let, a až do současné doby je rovněž aktivním sportovcem.

"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Naším dnešním hostem je profesor Richard Hindls, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze, dobrý den.

Richard HINDLS, rektor, Vysoká škola ekonomická, Praha
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ekonomiku už není třeba dusit více, než je nezbytné, s dalšími škrty je klec. To jsme se dozvěděli od ministra financí Miroslava Kalouska. Díky rekordně nízkým výnosům ze státních dluhopisů vláda v příštím roce plánuje zvýšit výdaje rozpočtu. Co o tom soudíte?

Richard HINDLS, rektor, Vysoká škola ekonomická, Praha
--------------------
Tohle to téma se dá uchopit z mnoha stran. Samozřejmě, že tento výrok, který zazněl dneska, včera nebo předevčírem, tak se dnes opakoval i z úst Evropské komise. Jak jsem to ráno zaslechl ve zprávách, že nelze už vlastně jen škrtat. Takže to není asi jen náš problém, ale že je potřeba také nějakým způsobem odbřemenit spotřebě a zvýšit spotřebu a samozřejmě investování. Současně jsem zaslechl, že Německo stále varuje před tím, aby se dbalo na to, aby ten dluh nebyl příliš vysoký, dluh i deficit a aby se samozřejmě nespouštělo ze zřetele ani to šetření. Ten výrok je samozřejmě poměrně obratový, poměrně nový. Otázka je, jak rychle skutečně lidé zareagují. Ono totiž v té ekonomii je jedno, co chceme a druhé co můžeme. A pak je tam ještě jedno slůvko, které je strašně důležité a to je slovo důvěra v ekonomiku. A to se teď netýká jen nás jako spotřebitelů, ale týká se také samozřejmě podnikatelů, investorů a podobně. A tady si myslím, že ještě ten návrat ke spotřebě a k investování jakkoliv si to všichni přejeme, aby se ta ekonomika už nedusila a dostala se trošku rychleji do pohybu, ten nebude úplně tak jednoduchý a neskončí tím jedním výrokem, protože a teď je jedno, jestli to bude nás nebo někde v jiné zemi v Evropské unii, protože v lidech je určitá opatrnost a lidé nebudou hned teď běhat do svých banka vybírat úroky, jakkoliv banky snižují v prvním květnu, většina bank opět snížila úroky na těch všelijakých spořících a jiných účtech. To znamená, že nutí jakoby populaci k tomu, aby ty peníze, které nejsou dobře úročeny, aby neležely na těch účtech, dostaly se do oběhu, dostaly se do obchodu a do nejrůznějších nákupů, ale to nebude úplně tak jednoduché, protože lidé jsou opatrní a to jejich uvažování není nula jedničková veličina: Teď půjdu utrácet, protože do teďka jsem šetřit. Já řeknu takovou možná historickou úvahu, protože my jsme kdysi dělali takovou poměrně rozsáhlou analýzu, byla i publikovaná, jak se vyvíjí vlastně konečná spotřeba domácností, to je to co sníme, co si oblékáme, v čem chodíme, kam jezdíme a tak dále, učíme se, jsme zdraví, nezdraví, to jsou všechno výdaje naše a vedle toho jsou náklady na konečnou spotřebu vládních institucí,to je to, co dostáváme v tom přerozdělovacím systému a tady samozřejmě ta politika v jednotlivých zemích je velmi různá a také ten vývoj řekněme v těch posledních letech, deseti letech, kdy jsme prošli, dejme tomu, dvěma otřesy a my jsme se ještě z toho druhého nevzpamatovali. Tak i ten vývoj v těch 10 letech byl velmi různý, obvykle, když přijde hospodářská recese, tak se první projeví v průmyslových podnicích nebo prostě v produkci. První začnou slábnout především ti, co něco produkují a konečná spotřeba domácností je ještě nějakou dobu a konečně i vládních institucí, je ještě nějakou dobu, řekněme, relativně v příznivých číslech, navíc její podíl stoupne, protože klesá podíl těch, kteří investují a podobně a je tam jakési zpoždění. A teprve potom, když se ta krize už skutečně rozleje v celé ekonomice, tak ten prve potom lidé začínají šetřit, současně se snižují výdaje vlády, takže klesá potom podíl konečné spotřeby i vládních institucí a může se tak stát i situací, kdy ekonomika už se oživuje ale lidé jsou stále velmi opatrní. Naše ekonomika se navíc v současné době stále ještě neoživuje. Údaje za rok 2012 jsou velmi nepříznivé, recese trvá a i ten výhled na rok 2013 na tom nejsme o moc lépe, ještě ke všemu bych řekl,že jsme na tom z pohledu těch růstových záležitostí hůře než je průměr v Evropě a nevypadá to na zlepšení ani v tomto roce, jak ostatně tvrdí i odpovědné instituce a tohle to všechno má samozřejmě potom za následek, že každý prostý občan, prostě člověk, který denně žije svoje radosti a starosti, si řekne: Tak tady já musím být trošku opatrný, jakože by teď všichni běželi na trh a začali utrácet, to samozřejmě jsou k tomu nuceni těmi nebo nabádáni těmi nízkými úrokovými sazbami, ale že by se tak stalo už dneska odpoledne, tomu moc nevěřím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ostatně i dnes se můžeme dočíst v novinách, že bez příjmu by průměrná česká domácnost vydržela žít z finanční rezervy tři měsíce a tři dny, což je mírné zlepšení právě ty tři dny. Jak vy byste, pane profesore Hindls popsal stav důvěry v ekonomiku?

Richard HINDLS, rektor, Vysoká škola ekonomická, Praha
--------------------
Já docela už takovou delší dobu, kdysi jsem o tom něco i napsal, teď na to máme málo času, ale ze svého zájmu docela sleduji, jak se vyvíjí na jedné straně dluhy domácností, ty jsou dneska někde na úrovni jednoho a čtvrt bilionu korun, řekněme,

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
1 bilion 200 miliard.

Richard HINDLS, rektor, Vysoká škola ekonomická, Praha
--------------------
Ano, čili jeden a čtvrt bilionu korun. Zhruba stejně vysoká je i odložená kupní síla, to co si vlastně odkládáme nejen na termínovaných vkladech, tam je ta hodnota samozřejmě daleko nižší, ale to co máme různě jakoby k dispozici. Jenom pro orientaci. Ty dvě částky jsou podobné a zhruba rostou stejným tempem, ony se vyvíjí tak jakoby paralelně trošku a představují asi 33 až 35 % hrubého domácího produktu. Ty úspory jsou velmi důležité, protože když se třeba podíváme na Japonsko, které má vlastně deficit a veřejný dluh mnohem větší než my, tak naopak zase a přesto se nepotácí v nějakých zásadních ekonomických problémech, je to samozřejmě jiná země, na jiné části planety, prostě tohle nechme. Ale Japonci právě žijí z toho, že japonští občané, obyvatelé mají poměrně velmi vysoké úložky, čili žijí jakoby v takovém polštáři toho, že si mohou něco dovolit i ze svých úspor. A tohle to všechno samozřejmě vyvolává takovou tu kvalitu nebo nekvalitu důvěry v to, co se kolem nás děje, protože pochopitelně, kdy jste nějakým způsobem přece jen zajištěná a máte určité úspory, tak se ta vaše důvěra nebo ta vaše schopnost pohybovala v tom neznámém prostředí trošku zlehčuje, ovšem pozor, je nás 10 milionů, je nás 4,5 nebo 4 a čtvrt milionu domácností a jsou mezi námi velké rozdíly, takže ono to jinak bude platit v Praze, ono to jinak bude platit a teď nechci říci někde, ale třeba na menším městě,kde je mnohem méně pracovních příležitostí a podobně a teď se dostávám k tomu podstatnému. Ono nejde jen o to, kolik máte kde a čeho nebo i dluhů nebo i kusů, ale také jestli máte dobrou práci a jestli se o ní nebojíte a bohužel vývoj nezaměstnanosti v této době a nejen u nás, v Evropě už je v tuhle tu chvíli téměř 30 milionů nezaměstnaných a u nás je 550 až 600 tisíc, tak samozřejmě obava o práci, psychická zátěž, která s tím souvisí, starost o rodinu a o své nejbližší, to si myslím, že je mnohem silnější téma než to, jestli půjdu nebo nepůjdu teď hned zítra nebo dneska odpoledne, jak jsem říkal, jestli půjdu hned utrácet.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ty dluhy českých domácností po dvou poklesech opět vzrostly a těch nejvíce dlužníků je v Moravskoslezském, Ústeckém a Středočeském kraji a nejméně na Vysočině, ve Zlínském kraji. Samozřejmě do této statistiky se promítá nezaměstnanost, ale i lidnatost kraje. Nejčastěji si půjčují muži mezi 30 a 40 lety na vybavení domu,bytu nebo pořízení auta, ženy ty si půjčují menší částky do zhruba 20 tisíc korun a jsou ochotnější vyjednávat o těch splátkovějších kalendářích. Pane profesore, jaká opatření nebo léky na zadluženost mohou být účinná podle vás?

Richard HINDLS, rektor, Vysoká škola ekonomická, Praha
--------------------
Tak v prvé řadě by lidé měli mít ať jsou v jakékoliv sociální situaci, úplně jasno o tom, co je účelem té půjčky, co je účelem toho zadlužení a zda především ten význam toho, na co jsem si půjčil, má dlouhodobý charakter. Bohužel existuje i řada lidí, kteří si půjčují, už jsem četl i takové studie, třeba na vánoční nákupy. Já vím, že je hezké někomu dát dárek, ale každý, kdo je ve špatné ekonomické situaci nebude nijak peskován za to,že dal slabý dárek, malý dárek, protože to přece každý v jeho okolí musí pochopit, když ty peníze nejsou, pak jsou lidé, kteří si půjčují i na splátky toho, co už dluží. To je ještě mnohem horší, pak jsou samozřejmě lidé, kteří splácí hypotéku, investovali do svého bydlení nebo do svého domku, to prostě asi dneska je zcela běžné, proto možná ten Středočeský kraj, který jinak příjmově je na tom lépe než průměr České republiky, tak zřejmě i ty možnosti stavební nebo zájem o stavební činnost ve Středočeském kraji bude asi trošku jiný než v jiných krajích, ale lidé by měli být velmi obezřetní a stále si také myslím a mám zato, že to s tím souvisí, že i otázka finanční gramotnosti u nás není ještě úplně dořešena, že lidé se často velmi těžko orientují v nabídce nejrůznějších produktů, půjček, prostě výše těch úroků a podobně. Tady přestože se v tom hodně událo, troufám si říct, i hodně zlepšilo, tak si myslím, že je potřeba být stále obezřetný a ten výdaj nebo tu půjčku na určitý výdaj si několikrát zvážit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Byl byste třeba vy jak profesor pro povinnou výuku finanční gramotnosti na školách?

Richard HINDLS, rektor, Vysoká škola ekonomická, Praha
--------------------
Ona už v podstatě na nižších stupních škol v nějaké formě existuje. Samozřejmě, že jedna věc je v nějakém systému vzdělávání, konečně pustíte si televizi, rádio, často se o tom mluví, tak mluvíme o tom i my dva, teďka, ale každý je odpovědný především sám za sebe a to rozhodování u toho je sám v podstatě, takže to vzdělávání mu může poskytnout docela dobrý přehled o tom, jaké finanční produkty jsou, jak se vlastně finanční trh chová, co finančníci mohou nabídnout a co nemohou, ale to rozhodování si musí udělat každý sám s jasnou hlavou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co třeba využívání sociálního úvěru, nekomerční podmínky úvěru.

Richard HINDLS, rektor, Vysoká škola ekonomická, Praha
--------------------
To je samozřejmě zase otázka, kolik o tom kdo ví, jaké o tom má informace, jsou má dostupnost k těmto informacím. Souvisí to všechno podle mě pořád s tím, že si člověk musí dobře udělat takovou finanční strategii, že není dobře, zvláště v těch těžších dobách, kterými teď procházíme, tak není dobré si prostě nedělat určitý plán, určitou koncepci. Je vždycky dobře se nad těmi věcmi zamyslet. Ale já si myslím, že řada lidí to tak dělá a že prostý selský rozum, ne ke všemu člověk musí mít kdovíjaké vzdělání, kurzy, ostatně ony se ostatně ty kurzy té finanční gramotnosti staly také byznysem z druhé strany, to si také řekněme,že to má i tu druhou stránku, tak si myslíme, že každý si především musí udělat svůj plán, co chce, kolik je mu let, jaké má sociální zázemí, co ho čeká v životě a tak dále.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Banka musí klientovi vrátit poplatek za vedení úvěrového účtu, rozhodl tak finanční arbitr a zároveň bance uložil pokutu. Jde o první nález v takovémto sporu. Jak vy to hodnotíte?

Richard HINDLS, rektor, Vysoká škola ekonomická, Praha
--------------------
Zrovna tohle je věc, o které lidi příliš nevědí o finančním arbitrovi. Finanční arbitr je vlastně organizační složka státu, je to vlastně, je to rozpočtová položka a finanční arbitr je člověk, který nám sem byl jaksi zaveden při vstupu nebo pří přípravě našeho vstupu do Evropské unie, je to zhruba 10 roků a vyhovuje nějaké evropské legislativě, takhle se dostal k nám. Je to člověk, který vlastně má hlídat ten vztah mezi právnickou osobu, nejčastěji tedy poskytovatel nějaké půjčky nebo nějakého investičního kolektivního financování a podobně a námi, námi prostými klienty a má vlastně, bych řekl, takovou trošku, kdybych to řekl, v uvozovkách, soudní pravomoc pronést určitý výrok, jak se stal včera, že se tento úkol nebo tento poplatek, tato transakce prostě uskutečnila špatně. Těch podnětů jsem se díval, že finančnímu arbitrovi, jakýchsi stížností nebo žádostí o nápravu zase tolik nepřišlo. Za loňský rok jich bylo něco málo přes 200, ale byl tam poměrně vysoký nárůst oproti roku 2011, toto je údaj za rok 2012. Pak se na finančního arbitra obrací lidé s různými podněty, dotazy, ale stále se mi zdá, že ta četnost těch dotazů nebo ta četnost té komunikace s finančním arbitrem není zas až tak vysoká, že možná lidé neví o této instituci.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Rozdělení vysokých škol na výzkumné, akademické a profesní, zavedení některých nových poplatky nebo vznik národní akreditační agentury, to jsou některé změny, se kterými počítá reforma vysokého školství. Novelu po několika letech dokončilo ministerstvo a předkládá ji samotným školám, jak vy se stavíte k tomu návrhu, řeší zásadní problémy vysokého školství?

Richard HINDLS, rektor, Vysoká škola ekonomická, Praha
--------------------
Já jsem vlastně od začátku vtažen do toho děje nebo velmi často o tom hovoříme na české konferenci rektorů. Máme takovou pracovní skupinu,která se vlastně i podílel nebo stále ještě podílí, je to zhruba 8 nebo 10 lidí, která se podílí, já mezi nimi nejsem, ale ty informace mám velmi přesné a velmi pravidelné, takhle jsme si tu práci rozdělili, těchto 8 až 10 lidí se podílí vlastně na té jakési komunikaci s ministerstvem, což já docela vítám, my jsme v minulosti si právě stěžovali na to, že ta komunikace s ministerstvem vázla, to se trošku po příchodu nového ministra výrazně změnilo už také proto, že on léta s námi sedával jako rektor, tak dobře ví, mluvil o stejných věcech, o kterých dnes mluvíme my a pamatuje si to, a teď se to stalo do situace, nejprve zjednoduším, takový jakoby katalog problémů, kde jsem se vzájemně snažili se dostat k tomu, co vysoké školy trápí, netrápí, co trápí ministerstvo a ten katalog se přerodil potom vlastně postupně do návrhu jakési novely a ta je v současné době už v paragrafovaném znění, probíhá v připomínkovém řízení vnitřním, to znamená, teď jsme formálně osloveni my, jako rektoři a další, rada vysokých škol a další reprezentace akademického prostředí, abychom se k tomu vyjádřili my máme ode dneška za týden takové rozsáhlé sezení v Karolinu, kde o těch věcech budeme diskutovat a chceme dát takové, bych řekl, jako konstruktivní, ale poměrně jednotné stanovisko, předpokládám, že podobně bude postupovat i ta druhá reprezentace, to je rada vysokých škol, je tam několik témat, která řekl bych, možná šest, sedm, která tomu trošku dominují, to je otázka akreditací, jak jste řekla, otázka profilace oborů, otázka toho, jak vlastně budou fungovat samosprávné orgány ve školách, to znamená senát a trošku se mění koncepce správní rady. Já bych asi teď musel vysvětlovat, o co se v tom jedná, tak řekněme, že a to by bylo možná dobře říct, aby posluchači věděli, ne každý sleduje tu věc tak detailně. Senát je vlastně demokraticky zvolený samosprávný orgán školy, ve které mají poměrně výrazné zastoupení jak studenti, tak učitelé, studenti jsou tam ze zákona zastoupeni od jedné třetiny do jedné poloviny. V tom senátu a zbytek jsou učitelé. Nebo akademičtí pracovníci, řekněme, senát schvaluje rozpočet, volí rektora, volí děkany, protože jsou fakultní senáty a tak dále. Vedle toho existuje správní rada, což jsou lidé, kteří naopak nejsou formálně spojeni s tou institucí, jsou to třeba bývalí absolventi, ale nemají žádný pracovněprávní vztah, ale tam je teď nějaká debata o tom, jak by měl být nastaven poměr toho rozhodování mezi správní radou a senátem. Hodně se hovoří také o možnosti získat titul mimořádného profesora vedle těch titulů třeba tady jsme měli určitý problém, protože v tom původním návrhu byla snaha změnit ten systém udělování docentur a profesur v té současné podobě a nahradit ho částečně institutem mimořádného profesora, to se teď vrátilo zpátky, takže docenti a profesoři v tom současném návrhu zůstávají, ale vznikne institut mimořádného profesora, člověk, který třeba je významným odborníkem v praxi, je to třeba konstruktér, který má několik vynikajících vynálezů nebo patentů a řekněme, v určitém období svého života přednáší na vysoké škole, tak se může stát mimořádným profesorem jakkoliv třeba nesplňuje všechny ty parametry, které musí splňovat řádný profesor a podobně. Takže v tomhle ohledu je tam celá řada zajímavých míst, zjednodušení v té novele už teď je. My jsme opravdu v dobách i předchozího ministra spíše stáli o to, aby to byla novela toho současného zákona 111/98 a nikoliv zákon zcela nový, což původně ta představa původní ministerská, respektive předchůdce Petra Fialy taková byla.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Má tedy tato novela podle vás potenciál proměnit vysoké školství v Česku?

Richard HINDLS, rektor, Vysoká škola ekonomická, Praha
--------------------
Otázka je, jaký bude její osud. Protože teď my ji budeme nějakým způsobem diskutovat, měli jsme konferenci rektorů minulý čtvrtek v Brně, kde Petr Fiala velmi otevřeně s námi o těch věcech hovořil. My jsme to samozřejmě uvítali. Teď přijde to,co k tomu chceme říct nebo nechceme říct, potom teprve přijde ten klasický legislativní proces, to znamená, že to dostane na stůl vláda, už v té paragrafované podobě, dostane to na stůl sněmovna poslanecká, pak samozřejmě pokud ty změny budou, i další orgány. Otázka je, co se tam ještě odehraje na půdě sněmovny třeba, to je v tuto chvíli pro mě velmi obtížné říct, navíc dneska je květen, už jsme na začátku května, volební období této vlády končí někdy zhruba za rok, takže si myslím, že pokud by se to nestihlo nějakým způsobem udělat teďko do podzimu nebo do konce roku, tak už potom v předvolebním období, kde se budou hrát jiné karty, úplně tam si myslím, že už ta šance je malá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak celkově hodnotíte kroky ministra školství Petra Fialy, narážím na jeho koncepci dvakrát pět, která se netýká samozřejmě jenom reformy vysokého školství, ale i toho středního a základního.

Richard HINDLS, rektor, Vysoká škola ekonomická, Praha
--------------------
Ono možná už to dvakrát pět. Já jsem si vždycky říkal, proč to není jedenkrát deset. Ale to je spíš otázka na nějakého.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to hezčí titulek.

Richard HINDLS, rektor, Vysoká škola ekonomická, Praha
--------------------
Tak dvakrát pět, nevím, ale školství je potřeba vnímat jako prostě jednu dlouhou pasáž, do které někdy v těch šesti letech a ono možná ne v šesti letech, protože jsou mateřské školky a tak dále, do které vstupujete jako bych řekl, nepopsaný list, a vycházíte z něj někdy ve 25 nebo i později jako člověk, který už je z velké části připraven pro svůj soukromý život, pracovní život, pro styk s firmami a podobně a strašně se za tu dobu člověk změní, takže ono je potřeba nahlížet na tu pasáž jako na jeden celek, ono samozřejmě základní škola, střední škola, vysoká škola, dobře, ale tam je ten spojovací článek a to je rodina. Mně se právě trošku zdá, že tak jak hodně se hovoří o tom, co všechno se mělo dělat školství, co všechno by se mělo změnit nebo nezměnit a teď nemám na mysli zrovna to dvakrát pět nebo jedenkrát deset. Ale prostě pořád mám pocit, že v těch debatách je trošku absentuje akcent na význam rodiny v tom vzdělávání. Úkolem školy a vysoké školy vůbec není toho člověka změnit, úkolem je ho naučit nějaké určité úct k vědomostem, ke znalostem, ke vzdělání vůbec, ale ten základ toho školství je vždycky v té rodině, prostě a zejména v tom nižším věku, tam úplně bych řekl a mně trošku jakoby v těch debatách, ale zase říkám neúčastním se debat na úrovni základní školy, profese je jiná, ale vnímám to tak, vidím to také jsem měl děti, nežiju v izolovaném prostředí, tak se mi zdá, že tam trošku absentuje debata o vlivu rodiny. To mi tam trošku chybí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dnes mimochodem začala písemná část maturit, před pár dny tedy na web zaútočili dokonce počítačoví piráti. Letos mají ty státní maturity jednu úroveň obtížnosti a hodnocení slohových prací se vrací zpět na školy samotné, co říkáte tomuto modelu?

Richard HINDLS, rektor, Vysoká škola ekonomická, Praha
--------------------
Nevím, jestli to teď od osmi nebo od devíti, to mi nějak uniklo, ale myslím, že se ráno píše matika a odpoledne angličtina, jestli jsem to dobře zachytil. Tady bych byl pro určitou stabilitu. Zažili jsme toho v těch posledních pěti letech, prostě kolem maturity strašně moc a jedna úroveň, dvě úrovně, tak pro letošek je jedna úroveň, ta samozřejmě zkouší se to, ale já bych se hrozně přimlouval za to, aby to aspoň chvíli bylo stejné, protože loni ještě byly ty úrovně dvě, o tu vyšší úroveň prakticky mnoho lidí nestálo. Ty náklady, které se pohybují někde kolem 200 milionů korun, myslím letošní náklady, to nejsou malé peníze. Ministerstvo také musí šetřit jako každý jiný orgán a mělo by se tam, aby se odchytaly ty mouchy, aby se skutečně ta maturita stala tím, čím byla možná za nás, nechci být staromilský, ale za nás prostě to byl skutečně poměrně velmi významný institut v životě člověka, maturita, tak bych řekl, aby se tohle to všechno vrátilo zpátky, to potřebuje určitou stabilitu a ne to každý rok měnit. Teď je jedna úroveň, nechť ta jedna úroveň nějakou dobu je a nechť se to potom vyhodnotí, jak to skutečně bude fungovat. Zajímavé je právě z té nejistoty toho prostředí je fakt, že vysoké školy zatím příliš pro svoje přijímací řízení maturitu neberou vážně, jenom pár fakult, které se o ní nějak opírají, řada škol nebo řada fakult vůbec s tímhle nepočítá nebo se spíše zajímá o průběžné výsledky takhle je to u některých našich fakult třeba o průběžné výsledky z matematiky a z dalších předmětů v průběhu studia, nikoliv pouze ten poslední den, maturitní den. Tak tady si myslím, že ještě nějaká práce je, ale já bych se strašně přimlouval za stabilitu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co považujete, pane profesore za největší nedostatek současných maturit?

Richard HINDLS, rektor, Vysoká škola ekonomická, Praha
--------------------
Nevím, jestli to je otázka maturit, přímo jen maturit, ale mám pocit, že jsme strašně dali za vyučenou matematice v posledních letech. To já jako člověk, který se pohybuje v takovém tom technickoekonomickém prostředí, považuji za velkou chybu. To je také jeden z důvodů, proč se třeba maturity nestaly úplně vstupenkou na vysokou školu, protože vám řekne třeba člověk, který učí na technických vysokých školách v Brně, Praze, Liberci, jinde, že je pro ně matematiky nepřekonatelná věc, že to je věc, kudy už se prostě nedá a tam si myslím, že je potřeba položit takový hlavní tlak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Profesor Richard Hindls, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze, dnešním hostem pořadu Jak to vidí, děkuji a přeji hezký den.

Richard HINDLS, rektor, Vysoká škola ekonomická, Praha
--------------------
Také děkuji a maturantům přeji úspěch.