Jak to vidí Richard Hindls - 18.5.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Hostem pořadu Jak to vidí je dnes rektor Vysoké školy ekonomické v Praze, profesor Richard Hindls. Přeji dobrý den.
Prof. Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Také přeji dobrý den.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Pojďme se zprvu věnovat krizi v Řecku. Nacházíte nějaké paralely s tou krizí, která začala před necelými 2 lety ve Spojených státech?
Prof. Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
V určitém smyslu ano. Když se podíváme na to opatření, které přijala Evropská komise, tuším, minulý pátek nebo, nebo vlastně o víkendu v podstatě a potom v pondělí tohoto týdne a nějakým způsobem se v částce, která přesahuje 700 miliard euro, jakoby zaručila za stabilitu eura, zaručila se za případné další excesy, které by mohly nastat buď v kurzu eura nebo na trzích akciových nebo v případné nutnosti pomoci ještě některým dalším zemím. A tenkrát španělský ministr zahraničí vlastně řekl, že před tím zhruba týdnem, že tohle to je také signál vůči akciovým trhům, vůči burzám, které okamžitě v pondělí potom nebo v úterý výrazně zpevnily. Tak mi to připomnělo zhruba datum, které jsem si zafixoval, 7. říjen 2008 ve Spojených státech, když to vlastně tam tenkrát odezněla taková ta první vlna na jaře roku 2008. A potom se zdálo, že se z toho ty finanční trhy Wall Street nějakým způsobem vzpamatovaly a přišel říjen a tenkrát vlastně už byl prezident Obama a tenkrát se řeklo, že je potřeba urychleně poslat podobný signál v podobě sedmisetmiliardové dolarové, toto byly eura, 700 miliard dolarů, signál japonským východním trhům a východním burzám, které otevírají v pondělí první, protože je tam časový posun. Ty burzy se také na den, na dva vzpamatovaly a pak se ukázalo, že to bylo daleko hlubší. Tak mně to nějak pondělí připomněla tahle ta situace, protože také burzy vyletěly a dneska už máme, co je dneska, jsem o týden později zhruba a ukázalo se, že, že to tak úplně jasné není. Tak to je jedna taková paralela. Druhá paralela je, že v tom samozřejmě asi určitý podíl spekulace, že tenkrát prezident Obama, když mám říct tedy druhou paralelu, je slovo regulace. Tenkrát on měl u příležitosti ročního výročí té, té krize, té, té celosvětové, což bylo zhruba v tom říjnu 2009, tedy po roce, tak tenkrát prezident Obama měl takový projev, tuším v Kongresu, a tam vlastně hovořil o nutnosti regulovat. Mluvil asi 30 minut a já jsem si spočítal, že pětatřicetkrát použil slovo regulace nebo nějaké, nějaký pád toho slova. A to mně připomnělo i teďko Evropskou unii, která hovoří o nutnosti regulovat fondy a trošku se více zadívat na ratingové agentury a tak podobně. Takže určité paralely tam vidím. Zase z pohledu těch věcí, že to zatím to se dá spíše na ty slabší země, teď mluvím o Řecku, nevím, co budeme říkat o Portugalsku a Španělsku, možná o Itálii, tak a zase z tohohle pohledu je to víc, bych řekl, atomizované, než, než byla ta, ta krize z toho Wall Streetu.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vy jste je teď vyjmenoval ty, řekněme, problematické země. Shodou okolností všechno leží na jihu Evropy, ať už je to Řecko, Portugalsko i Španělsko a koneckonců i Itálie, o které se začíná mluvit. Je to podle vás jenom shoda náhod?
Prof. Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Kdybych byl ošklivý, tak řeknu, že v těch zemích, já nemám moc rád horko, tak kdybych byl ošklivý, tak v těch zemích, kde je horko, se asi moc nechce úplně pracovat. Ne, ne, ne, tímto asi takhle nebude. Vezměme to jinak. Když trošku zapátráme ve své minulosti, ve své, ve své paměti, Řecko jsme nikdy nepovažovali za nějaký stát, který by byl výrazně vyspělý, Portugalsko. Já sám jsem měl možnost navštívit Portugalsko v poslední době třikrát a musím říct, že jsem byl velmi překvapen, byť jsem pobýval tedy v Lisabonu a Portu, takže to jsou velkoměsta nebo velká města a neznám tak úplně venkov, a hlavně jsem tam byl zhruba 4, 5 dní, tak nebudu teď dělat ze sebe znalce o Portugalsku. Ale přece jenom mě překvapila ta úroveň infrastruktury, služeb. Prostě to je nějakým způsobem vidět pokrok a po pravdě řečeno, to něco stálo. Navíc Řecko se trošinku dostalo do obtíží, také už se statistickou svojí státní před těmi zhruba 12, 13 lety nebo na sklonku minulého desetiletí, kdy se ucházelo o vstup, tak se teď ukazuje, že nelze přistupovat ke státní statistice. Takže to je nástroj nějakých mocenských choutek, že to je potřeba prostě podržet jako naprosto nezávislý izolovaný, izolovaný proces a izolovanou státní strukturu, která nesmí podlíhat žádným podobným vlivům. Řecko za to možná dneska platí. Španělsko, vysoká nezaměstnanost, prakticky dneska možná nejvyšší, někde na úrovni 19, možná i 20 procent. Takže každá ta země si nese trošku jiné Kainovo znamení. A to, že je spojuje sluníčko, no, tak samozřejmě ta vyspělá Evropa se dneska jmenuje Británie, Švýcarsko, Německo, Francie, severské země. Nejmenuje se středozemní. No, tak možná, že v tom nějaká paralela je, ale myslím, že, myslím, že jde skutečně o země, které přece jenom nemají tu úroveň jako třeba v Německu nebo v Británii.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Mimochodem kdybychom teď drobně odbočili, nedávno jsme to řešili s jedním posluchačem v Kávě o čtvrté, jak těžké je udržet třeba nezávislost Českého statistického úřadu, zůstaneme doma?
Prof. Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Já si myslím, že to musí bejt, že to musí být prostě atribut, že to musí být imperativ, že už prostě způsob, jakým se vede metodika, způsob, jakým se tam obsazují funkce na těch úřadech, a teď to myslím celoevropsky nebo celosvětově, musí být naprosto nezávislý statistik a v sobě má jednu takovou charakteristickou vlastnost, že většinou nabízí v té metodice více řešení a tam musí být zcela jasno, které to řešení se přijalo. V tomhle tom si myslím, že Evropská unie udělala docela dlouhý krok dopředu, že, že sjednocuje ty metodiky, systém národních účtů, systém cenových statistik, systém produkčních statistik. V tomto ohledu si myslím, že udělala docela jasno a i u nás je v tomhle jasno. Když se třeba, nám se blíží za pár dní volby a prostě existuje plán zjišťování, který "padni, komu padni" vyhlašuje dávno dopředu termíny, kdy se dovíme takové ty citlivé údaje o inflaci, o vývoji hrubého domácího produktu, a jestli na ten den přijdou, nebo nepřijdou volby, což se tady stalo v roce 98, tuším, takové ty mimořádné volby, a zrovna se volilo v den, kdy se vyhlašoval, myslím, hrubý domácí produkt nebo inflace, už si to přesně nepamatuji. V tomhle si myslím, že jsme docela na tom dobře, ale je to, je to imperativ, to, to prostě nikdo nesmí připustit, aby se nějaké choutky mocenské dostaly do statistiky.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Kdybychom se vrátili k Řecku, Karel Zaoral v týdeníku Euro napsal, že Řecko začíná být černou dírou na eura. Věříte, že ta masivní pomoc Evropské unie, respektive tedy zemí eurozóny může Řecku opravdu pomoci?
Prof. Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Záleží především na tom, jak si pomůže Řecko a možná i ty další země, o kterých jsme mluvili nebo ještě budeme mluvit, pomůžou samy. To je prostě ten tlak na to, aby ty země se nezadlužovaly, aby ať už deficit v rozpočtu nebo veřejný dluh jako jakýsi úhrn těch, toho zadlužení za delší časové období, aby prostě ty země řešily samy, musí začít doma, musí začít na svém domácím hřišti ty země. Potom to úplně taková černá díra nebude, ale dneska třeba z pohledu toho deficitu 13 ze 16 zemí eurozóny, ta 3 procenta deficitu, rozpočtového deficitu vůči HDP nesplňuje. To znamená, že někde je ta miska vah nebo, nebo prostě to naklonění je někde, někde jinde, než se původně před těmi řádově 10 lety uvažovalo. Jsou tady 2 věci, jedna věc je ta přímá pomoc Řecku, ale znovu říkám, Řecko musí začít u sebe a pak možná i takové to nastartování nebo to škrtnutí pod kotlem možná přijde z té Evropské unie. A druhá věc je taková ta záloha těch 700 miliard, o kterých... nebo 750 miliard, o kterých jsme tady hovořili na začátku, které jakoby mají vytvořit takový polštář bezpečí pro Řecko a pro některé další země, aby nespekulovalo s eurem, nespekulovalo se na burzách. Ale znovu říkám, začít musí každý sám na sobě.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Začíná se mluvit i o krizi eura. Němci chtějí prosadit cosi jako zákon o vyrovnaných rozpočtech. Je to podle vás cesta z krize ven?
Prof. Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
No, my jsme někdy v roce 95, 96, tenkrát byl, myslím, premiérem Václav Klaus, o podobnou věc usilovali taky, možná se to u nás trošku tenkrát zlehčovalo a teď se ukazuje, že to zas tak úplně jako asi nebylo správně, že se asi mělo přistupovat tvrději k těmto věcem. Německo si tam dalo nějaké 0, nějaké malé čísílko, tak to je asi v rámci tolerance. Možná, že to opravdu je řešení. Teď bych od sebe oddělil 2 věci. Jedna věc je přijmout to jako určité pravidlo, to znamená vytyčit ty mantinely, druhá věc je pak reálná hospodářská politika, protože ono to není tak jednoduché a ne vždy se musí taková věc podařit, ale možná ten vysoký tlak, říkejme, možná neříkejme na 0, ale na ten velmi nízký 0, a něco, jak to je teď navrženo v Německu, asi na místě je. A my jsme vlastně o to usilovali před 15 lety taky, neúspěšně. Pak jsme prošli před 6, 7 lety, my už jsme jednou měli téměř šestiprocentní deficit, takže teď ho máme znovu nebo, nebo přibližně také. Z tohohle pohledu bych řekl, že se, že to možná určitý signál je, ale také se potom musí zamyslet všecky ty orgány v Evropské unii, v Evropské komisi, měnový fond, banka Evropská, aby, aby se skutečně tohle dodržovalo.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak v Německu je to tak, že od roku 2020 nesmí vykazovat žádný deficit, takže ta pravidla se nastavily docela přísná.
Prof. Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Je to, je to tvrdá věc, no.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Trochu to v Evropě připomíná chytrou horákyně, oblečená - neoblečená, protože země eurozóny chtějí na jedné straně omezovat rozpočtové deficity a zároveň nechtějí utlumit ekonomický růst. Je to vůbec reálné podle vás?
Prof. Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Tohle je asi případ od případu. Tak když se tak podíváme na Evropu, tak třeba je to o daňovém systému, je to o nastavení daňových kvót, je to o nějakém systému sociálních dávek a na druhé straně podmětu pro podnikatelskou sféru. A tohle to se nedá asi říct jednotně v Evropě. Vezměme sever. V severu máte důchod prakticky stejný, jaký jste měl plat, čili platíte vysoké daně, je to o efektivnosti státu. Ono se stále hovoří o tom, že budou daně vysoké, nízké, makové, takové, ale já stále říkám, nechť jsou třeba i vyšší daně, ale nechť ten stát funguje efektivně, nechť se prostě ty daně neztrácí někde, před chvilkou jste říkal černá díra, tak řekněme v jakési černé díře, nechť prostě já si vložím jaksi do toho státu ty peníze a nechť mně ten stát vrátí ty služby v podobě, jaké, jaké já potřebuji. V tomhle tom ohledu si myslím, že asi ten sever funguje docela, asi má tradici letitou. Nemyslím si, že to tak je úplně u nás, takže pak se samozřejmě otvírá ten problém. No, dobře, tak já si dám vyšší daně, ale ten stát mi je nevrací v podobě kvalitního školství, v podobě kvalitního zdravotnictví, v podobě kvalitních služeb státní správy třeba, jakkoli si nemyslím, že zase třeba naše zdravotnictví nebo školství je špatné, to si vůbec nemyslím. Ale prostě ten systém fungování toho státu, nevymezujme teď některé jednotlivé části státní struktury, tak si myslím, že je potom potřeba k těm daním přihlížet takhle. Pak jsou země, kde je ten daňový systém poměrně postaven nízko a je postaven na větším liberalismu ve vztahu občan - stát. Je to velmi různé nastavení. Z pohledu toho, co, co by Evropa asi měla dělat dál, na kolik to podvazuje růst, zase nezdá se, že by severské země měly úplné problémy s hospodářským růstem a přitom mají vysoké daně. Stejně tak může existovat systém nízkých daní, který ale nebude podceňovat ty podnikatele. Takže ono se to nedá říct paušálně. Ale podvázat hospodářský růst by teď bylo velmi nebezpečné. Teď je potřeba tu ekonomiku vrátit zase do chodu.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
V pořadu Jak to vidí dnes mluvíme s rektorem Vysoké školy ekonomické v Praze, profesorem Richardem Hindlsem.
Český rozhlas 2 - Praha, pořad Jak to vidí dnes s Richardem Hindlsem. Zůstaňme ještě chviličku u ekonomiky. Mluvili jsme o tom, že dosud tedy pro země eurozóny platí pravidlo, že rozpočtový deficit nemá převýšit 3 procenta HDP. Pojďme vysvětlit, co to vlastně to HDP je, stále s tím termínem operujeme, hrubý domácí produkt.
Prof. Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Tak 1. ledna ráno se probudíte a 31. prosince stejného roku jdete spát. A během toho roku vytváříte nové hodnoty. Ty hodnoty se vytváří v průmyslu, vytváří se v zemědělství, vytváří se ve službách a v řadě dalších odvětví. A vy si jakoby načítáte to, co jste nově vytvořil. A to, co... říká se tomu přidaná hodnota, a to, co potom vlastně v těch jednotlivých odvětvích vznikne, tak vytváří vlastně takový, bych řekl, jako systém přidaných hodnot nebo nově vzniklých hodnot ve společnosti, který se po stránce zdrojové, toto je zdrojová stránka, potom sevře do hrubého domácího produktu. Hrubý domácí produkt má také svoji stránku užitnou, vy spotřebováváte v domácnostech, to je konečná spotřeba domácností, spotřebovává vládní sektor, takže je to spotřeba vládních institucí, tvoříte investice, takzvaná hrubá tvorba kapitálu, fixního kapitálu. Odkládáte do zásob, vyvážíte, dovážíte, máte v tom nějaké saldo. To je z pohledu užití. Takže je to vlastně suma nově vytvořených hodnot z jedné strany, ze strany zdrojů. A ze strany užití je, kde se potom spotřebují. Tyto 2 věci nejsou v balanci, oni se musí vybilancovat, vybalancovat a na konci roku vznikne, nebo ono vlastně za každé čtvrtletí, teď jsme měli flash, takzvaný rychlý odhad vývoje v minulém čtvrtletí, vznikne spíše než teda ta absolutní výše, která je dneska někde kolem 3,5 bilionu korun, tak spíše než ta absolutní výše se hovořívá o tempu růstu jako o určitém výrazu dynamiky nebo, nebo, nebo výkonnosti ekonomiky. Takže to je jakási přidaná nebo, nebo souhrn přidaných hodnot, souhrn nově vytvořených hodnot, ke kterému se potom poměřuje, co to stojí, kam jste si na to musel půjčit, to je deficit v rozpočtu a pak se také sleduje to, čemu se říká veřejný dluh. To znamená, jak se zadlužujete dlouhodobě. A v tom dlouhodobém zadlužení je potřeba být velmi obezřetný, protože ty malé prohřešky nebo my teď nemáme tak malé ty prohřešky, ale ty prohřešky za jednotlivé roky pak skládají ten dlouhodobý dluh.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Když mluvíme o veřejném dluhu, jakou má strukturu, dá se to takto říci jednoduše?
Prof. Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
No, tak samozřejmě jsou tam, je tam dluh z toho, co podniká, nebo nepodniká stát, jsou tam, jsou tam chyby, chyby, nebo chyby, dluhy, které vznikají v místních rozpočtech, čili rozpočty krajů, rozpočty obcí a podobně. Jsou tam, splácíte, protože vy si na ten dluh musíte někde půjčit, čili je tam takzvaná dluhová služba, která dneska u nás dělá nějakých 60, 70 miliard ročně, protože si musíte půjčit. O co je horší ta situace ve světě, tak samozřejmě ty banky nespí a říkají: tak pozor, my vám tu úrokovou sazbu trošku zvýšíme, takže ta dluhová služba je potom dražší a podobně. Ještě možná k tomu, k té informaci o hrubém domácím produktu, je taková zajímavá věc, že u nás je především postaven na průmyslu. Třeba zemědělství kleslo z nějakých 10 procent tvorby až někam ke 3 procentům. A pokud mě úplně paměť nemýlí a myslím, že ne, tak z hlediska struktury, jsme zemí, která má největší podíl průmyslu na té tvorbě, na té tvorbě nových zdrojů hrubého domácího produktu.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
O tom se dlouho diskutuje a zřejmě to tak ještě dlouho zůstane, protože je to tradice. Ale pojďme zpátky zase k zemím eurozóny a k tomu pravidlu maximálně deficit do 3 procent HDP. De facto všechny země svorně toto pravidlo porušovaly. Je to jedna z hlavních příčin těch současných potíží?
Prof. Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Je to určitě, protože to je určitý výraz jakési rozpočtové nekázně nebo možná já nevím, asi to nazývejme, jak chceme, žití na dluh nebo žití na budoucnost, ukusování z budoucnosti. Je to určitý signál také toho, že třeba výkonnost ekonomiky, protože vy tam máte čitatele a jmenovatele. V jmenovateli máte tedy ten hrubý domácí produkt, tak by se ten jmenovatel zvýšil, tak samozřejmě ten zlomek bude menší. To znamená, že ta ekonomika nemá tu výkonnost, to jsme teď viděli, že jsme byli v záporných hodnotách růstu HDP. A tudíž nám ten deficit vlastně vyrostl až někam k těm 6 procentům. Takže on tam je růstový faktor, je tam nějaké nastavení mandatorních výdajů. Z hlediska v rozpočtové, rozpočtových výdajů, takže tohle to, a hlavně se to nedá změnit ze dne na den. Je to i velmi citlivá politická věc, jakkoli to teď tady nechci hrát před volbami, ale, ale prostě tohle to všechno hraje svoji roli a už jsem říkal, že 13 ze 16 eurozónových zemí, co se platí eurem, prostě dneska ty potíže s těmi 3 procenty Maastrichtu má. Pak je druhá hranice, to je tak šedesátiprocentní. My se dneska už rychle blížíme ke 40 procentům. Patříme mezi země s výrazně lepším stavem veřejného dluhu toho dlouhodobého dluhu nebo státního dluhu, než je, než jsou ostatní země. Jsou země, které jsou třeba velmi zadlužené, Japonsko, kde je to více než 100 procent. My máme nějakých, řekněme, teď 40, možná ještě úplně ne. Ale mívali jsme taky 25, 28, 30 a ono jak ta kulička se nabaluje a přiděláváte si starosti s tím rozpočtovým schodkem, no, tak si samozřejmě zakládáte i do toho dlouhodobého dluhu.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Spíš jsme v Evropě asi 6. nejméně zadluženou ekonomikou.
Prof. Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Tak, možný to je.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jak ten argument tedy slyšíte, je to důvod k dalšímu zadlužování?
Prof. Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
No, vztyčený prst, jak já rád říkám, protože tohle má taky všechno, nechme teď hranici 60 procent, tu někdo vytvořil, ale samozřejmě nesmí nás tohle to ukolébat, my máme teprve 40 procent, tak si tady budeme půjčovat, na koho se podíváme. To takhle není. Je potřeba řešit prostě ten fiskální rok, je potřeba řešit výkonnost ekonomiky v tom daném roce, nastavit nějaká pravidla pro podnikatelskou sféru, ale také pro sociální sítě, mluvme i takhle, my jsme takovou zemí, která je tak půl na půl mezi tím sociálnem a tím, tím takovým liberálnějším pojetím ekonomiky, tak z tohohle pohledu je potřeba prostě být velmi obezřetný a představa, že... protože mám 40 procent, tak to ještě pustím, to asi ne.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Připomínám, že dnes si v pořadu Jak to vidí povídáme s profesorem Richardem Hindlsem, rektorem Vysoké školy ekonomické v Praze. Přepis našeho rozhovoru najdete hned zítra na internetu www.rozhlas.cz/praha nebo si můžete poslechnout také reprízu dnes po 23. hodině.
Využiji toho, že vaším oborem je statistika a zeptám se, proč se při přepočítávání hlasů ve volbách používá takzvaná Dontova metoda, k čemu slouží?
Prof. Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
No, my jsme právě proto, že máme, já nevím, 13 nebo kolik, 14 volebních okresů nebo volebních krajů, tak se vlastně nějakým způsobem jakoby vyrovnávají 2 věci, které tam jsou. První věc je, že ty kraje nejsou stejně veliké, protože nemají stejný počet obyvatel a druhá věc, která potom přijde, toto je primární, a která přijde sekundárně, je to, že se vlastně nevolí ve stejném procentu zájmu o ty volby. To procento se liší až o 10 procentních bodů nebo možná někde i více. To znamená, že ne všude mají voliči takovou chuť jít volit. No, a tohle to se nějakým způsobem musí vyrovnávat a pak se třeba stane to, protože to je takový vzoreček, ve kterém se vždycky v prvním kroku veme strana, která v tom příslušném kraji získala nejvíc hlasů, za to se jí přidá 1 mandát, to, to procento nebo ten počet hlasů se vydělí jedničkou a ona... ne, dvojkou, a ona vlastně poklesne ta strana na polovičku a teď se hledá strana, která v tu chvíli má největší počet hlasů, protože ta první už jeden mandát dostala, najde se další strana, která má nejvyšší počet hlasů v tuto chvíli, ta dostává mandát, může to být i ta stejná strana a takhle se postupuje, až se vyčerpá, až se vyčerpá celá ta kvóta toho, toho příslušného kraje. Může dojít k takové kuriózní situaci. Já teď úplně nevím, jestli řeknu přesně ty údaje, ale v Libereckém kraji v roce 2006, tuším, že zelení měli někde kolem možná 8, 9 procent a přitom na ně nezbyl žádný mandát. Takže naopak někde mohou mít podstatně méně, teď nejde o zelené, ale mohou mít podstatně méně a přitom ten mandát získat, protože to právě nastavení někdy se nedělí dvěmi, třemi, ale někdy se dělí také odmocněnou ze dvou, číslem 1,42. Existují modifikace té Dontovy metody. No, a co může nastat paradoxně, protože vždycky já rád vidím extrémy těch situací, je to umělý konstrukt, co může nastat paradoxně, je to, že se může objevit strana, která bude mít lehce nad 5 procent, my máme pětiprocentní mez, může mít nějakých 5,11 nebo ať to máme hodně natěsno, tak může mít třeba 5,1 a může se stát, že tímhle tím přepočtem, pokud získá ty hlasy v menších krajích, kde je buď menší volební účast, anebo menší počet mandátů, tak se jí... a naopak boduje třeba v těch, v těch druhých zbytkových krajích, tak se jí může stát, že ona nezíská žádný mandát. To nevím, zatím se to ještě naštěstí ještě nestalo, nevím, co by pak následovalo. Ale teoreticky Dontova metoda může vést k tomu, že získáte stranu nebo budete mít stranu, která má 5 procent, ne 10, má 5, a kousek, ale přitom na ni nezbyde tímhle tím výpočtem žádný mandát. U toho bych docela nechtěl být, co by se pak dělo.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Máme ještě jedno téma a to je celoživotní vzdělávání, o kterém se hodně mluví. Není to podle vašeho názoru v tom našem případě České republiky jenom čirá proklamace?
Prof. Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
My máme takovou velmi zvláštní situaci. My jsme zemí v Evropské unii, která má, teď začnu u středoškoláků, největší procento středoškolsky vzdělaných lidí. To je docela zajímavá věc. Ony vždycky střední školy u nás byly velmi, velmi kvalitní a produkovaly docela, bych řekl, dobrou úroveň vzdělanosti. Potom je věková skupina, ono se to dělí po 5 letech, tak je věková skupina 20 až 24, kde jsme v podstatě srovnatelní s Evropou. My jsme, na této úrovni máme asi zhruba 40 procent lidí, kteří buď ještě na vysoké škole jsou, anebo třeba v těch 24 letech už, už v, už vysokou školu mají. Pak je skupina, která je pro nás velmi, velmi kritická, to je skupina lidí 30 až 34 let a 35 až 39 let. To jsou lidé, kterých je velmi mnoho. To je generace mimochodem třeba mých dětí, je to generace ze 70. let, to byly takové ty, ta, nevím, jestli byli, byla účinná, nebyla účinná ta opatření pro zvýšení populace. Ale těch lidí se rodilo hodně tenkrát, dnes přicházejí do reprodukčního věku, mají samy děti a tam je zajímavá situace, že my tam třeba ve věkové skupině 30, 34 máme necelých 20 procent vysokoškolsky vzdělaných lidí, zatímco Evropská unie má téměř jednu třetinu, 33 procent. V té další skupině je to ještě horší, 35 až 39, tam jich máme dokonce jenom necelých 16 procent, čili jednu šestinu. A z tohohle pohledu právě ta potřeba celoživotního vzdělávání, získávání odborníků v těhle těch pásmech, kde, kde na tom nejsme úplně dobře, je takový, bych řekl, takový, takovou výzvou současné doby, ale bohužel u nás ty systémy celoživotního vzdělávání na to úplně zavedeny nejsou. Já nebudu skrývat, že na vysokých školách není až tento systém tak zaveden, takže jedním z takových pilířů současné připravované reformy terciárního vzdělávání je mimo jiné posílení role a kvality celoživotního vzdělávání. Ve velké řadě případě se to supluje nejrůznějšími agenturami a nebudu také skrývat, že jsou velmi vysoké ceny za to. A to si myslím, že by ten stát nějakým způsobem měl více přenést, a proto to taky chce udělat v té reformě na půdu vysokých škol. Ostatně ono obvykle v těch kurzech stejně učí kantoři z vysokých škol. Takže ono to, potkáte se stále stejnými lidmi. No, a z pohledu takové té celé produktivní populace těch, řekněme, 25 až šedesátiletých, když to shrnu takhle, tak na tom celkově nejsme dobře s počtem vysokoškoláků. My jsme na nějakých 16, 17 procentech, Evropská unie je o 10 procentních bodů více. Takže my jsme teď napumpovali do vysokých škol hodně. Dokonce si myslím, že už je velmi brzo doba, kdy míst na vysokých školách bude více než, než příslušných žadatelů, takže bude moci studovat každý. Ale což povede samozřejmě ke snížení kvality, ale v té, v té, v tom širším horizontu, v tom celém věkovém pásmu, v té celé věkové struktuře na tom moc dobře nejsme a přitom všichni víme, že vzdělání je vstupenkou na kariérní trať. Čím jste více vzdělán, to je zcela evidentní, máte lepší příjmy, máte lepší možnosti. Bohužel tady máme co dohánět a vy jste se ptal, jestli je to, nebo není proklamace. Tak teď se mi zdá, že ještě to není ono, spíše to má blíže k té proklamaci než k tomu reálnému fungování systému celoživotního vzdělávání.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Uzavírá rektor Vysoké školy ekonomické v Praze, profesor Richard Hindls. Děkujeme za váš čas a budeme se těšit na další setkání v pořadu Jak to vidí.
Prof. Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Já děkuju za pozvání a všem přeji hezký den.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Na shledanou.
Prof. Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Na shledanou.