Jak to vidí Richard Hindls - 15. února

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Hostem pořadu Jak to vidí je dnes profesor Richard Hindls, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze, dobrý den.
prof. Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Hezký den.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
České školství upadá, tak to je v kostce hodnocení OECD a tahle organizace upozorňuje na to, že 15letí žáci se zhoršili zejména ve schopnosti rozumět čtenému textu a orientovat se v přírodních vědách. Vidíte to podobně?
prof. Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
V tom slovu upadá je vid nedokonavý, abychom tedy použili nějakou terminologii z oblasti školství a bohužel právě ten nedokonavý vid je, bych řekl, velmi charakteristický pro tu situaci. Mně to samozřejmě nedělá vůbec žádnou radost, protože se v tom pohybuji celý život, nebo téměř celý život a musím tedy říct, že opravdu asi ty signály, co přichází, dobré nejsou. Já jsem v jednom z časopisů někde, kdy se mě někdo zeptal na přelomu letošního roku, co považuji za takovou nejhorší zprávu za loňský rok, rok 2011, to bylo někdy kolem přelomu roku, tak jsem napsal, že jsou to výsledky PISA, to je to šetření, ta valuace toho, co vlastně žáci umí a ten prudký propad, který vlastně ve znalostech naši v tuhle chvíli spíše žáci než studenti mají a který je jednak hluboký ten propad a který trvá už delší dobu. Kupodivu nebo možná kupodivu ani tam to není úplně dobrá zpráva, ale není tak špatný v oblasti třeba, řekněme, českého jazyka a čtenářských dovedností, ale velmi špatná je ta zpráva v oblasti přírodních věd. Matematiky, od včerejška slyšíme na Českém rozhlase, že vzniká, já to velmi vítám, iniciativa, jakkoliv vím, že ani toto samozřejmě není řešení, ale ráno jsem slyšel Petra Matějů na Radiožurnálu, kde je samozřejmě potřeba přivítat každou takovouhle věc, zase bych to nepřeceňoval, že je snaha prostě aspoň i v té matematice trošku jít jinou cestou.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tady bychom možná mohli říci, že pokud vím, tak iniciátorem byl Zdeněk Frolík, majitel úspěšné firmy Linet, který přišel s nápadem založit fond Matematika s chutí a je to na, založeno na jednoduché myšlence podporovat originální učitele. Jenomže je jich dost těch originálních učitelů podle vás?
prof. Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Já jsem shodou okolností s panem Frolíkem seděl ve své kanceláři asi v trošku jiné záležitosti asi před 14 dny asi dvě hodiny. Povídali jsme si o tomto trošku, jakkoliv třeba už vysoká škola je až ten výstupní bod, kde už těžko lze zvrátit ty špatné návyky z dětství. Já si myslím, že těch učitelů je dost, zase bych si netroufnul podceňovat kvalitu kantorů, horší je jejich postavení ve společnosti a jejich náhled na společnost a i to, co společnost se snaží vetknout těm kantorům. Já jsem stále toho názoru, že jsou dvě věci, které sice mají být spojeny, ale nelze jejich role úplně zaměňovat, to je rodina a škola. A někdy to tak bývá, že přece jenom se více ty nedostatky kladou na záda učitelům a rodina jako kdyby se od těch nedostatků, které v těch dětech jsou a v těch špatných návycích trošku distancovala. Já vím, že dítě tráví ve škole minimálně 4, 5, možná i 6, 7 hodin denně, že je zatíženo ještě celou řadou dalších tu zábav, tu povinností, ale někdy mám takový pocit a sám jsem otec a už tedy nemám samozřejmě děti v tomto věku, ale někdy mám takový pocit, jako kdyby rodiče si odložili ty děti do školy. To přece dobře není. A potom ty, ten tlak na učitele je samozřejmě velký, ten učitel má obrovskou odpovědnost, stačí málo, aby se stal nějaký úraz, ten učitel je popotahován, tohle všechno. Přesto si myslím, že ti lidé jsou velmi obětaví, já si jich osobně velmi vážím, stejně tak jako si vážím rodičů, protože být rodičem taky není zrovna nejjednodušší věc, ale pořád se mi zdá, že tam chybí nějaká správná role, kdo co by měl. A teď tu otázku, co jste říkal, jestli jsou ti učitelé kvalitní. Já si myslím, že ano. Samozřejmě jako v každé profesi budou i velmi nekvalitní, ale já si myslím, že ten průměr těch učitelů, ta schopnost třeba naučit ty děti, co by se měly učit, je... další věc je, v jakém tlaku jsou ty učitelé. Oni jsou dneska nesmírně zavalení administrativou. Já to vidím i na úrovni vysokých škol, my neustále vyplňujeme kdovíco, to si myslím, že na té základní škole může být ještě horší, kde přece jenom je, je trošku asi, bych řekl, méně, takové volnější prostředí, než je na vysokých školách, kde asi jsou hodiny a je tam přesně takový pevný režim, je tam strach o to, aby se tomu dítěti něco nestalo. Já si myslím, že ta administrativa nepřidává a pak to nejhorší je tam strašně změn v tom školství. To školství, to je, to není jako vyměnit trenéra ve fotbale, mužstvu se nedaří, tak uděláme změnu. V tom školství se ty výsledky projevují až po mnoha letech a já se obávám, že právě těch uplynulých x let, já myslím, že to bude nejméně posledních 10, 15 let a možná i déle, že se ty výsledky začaly projevovat teďkon. A přece jenom já vím, že všechna ta měření jsou, řekněme, relativní, že můžeme zpochybnit ukazatele, na kterých ta PISA nebo některá další hodnocení stojí, to si nedělám iluze, ale oni jsou přibližně podobné pro všechny země a jestliže my máme tak hluboký propad, že se dostáváme o několik desítek míst dolů, tak už to není náhoda.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
OECD doporučuje zejména změnit způsob hodnocení žáků, ale pomůže podle vás i doporučené hodnocení kantorů, ředitelů škol?
prof. Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Tak samozřejmě nějakým způsobem asi práci hodnotit je potřeba, o tom není pochyb. Je pravdou, že teď se velmi rozšířila debata o tom, zda to plošné testování v pátých a v devátých třídách má, nebo nemá význam. Samozřejmě prosadit se silou dá úplně všechno, to je celkem pochopitelná věc, ale já zase. Jeden můj kolega z katedry matematiky z Vysoké školy ekonomické říká, spravedlnost neexistuje, ještě horší je chtít ji vyčíslit. Vy máte jedno dopoledne na to, abyste někde v páté třídě prostě něco předvedl, to samé jsou přijímací zkoušky na vysokou školu. My máme ale numerus clausus, tak bohužel třeba naše škola má několikanásobný převis zájmu, tak samozřejmě nemůžeme všechny lidi vzít, ale ti lidé dělají jednu zkoušku, oni třeba se přihlásí na víc fakult, ale dělají prostě jednu zkoušku, ta zkouška trvá dvě, tři hodiny, je tam tisíc vlivů, prostě v tom se ta osobnost jejich, v 90 nebo 180 minutách se ta osobnost nemůže projevit a vzít někde šmahem pátou nebo devátou třídu a teď vlastně tomu, teď to trošku přeženu a chci, aby to bylo bráno s nadsázkou, vystavit vlastně ortel tomu člověku, co s ním bude dál a současně podle toho hodnotit i to učení. Já nevím, no, to mně přijde všechno trošku takové. Navíc co si myslím, že se také hodně změnilo, je kvalita škol, ta vzrostla z hlediska rozptylu. Dřív ty školy měly přibližně jednak podobné osnovy a jednak měly i, řekněme, přibližně podobnou kvalitu, i když třeba, když já jsem byl na gymplu, tak také jenom mezi pražskými gymply jsme vnímali ty rozdíly. Ale dnes se mi zdá, že ten diapason, ta škála od těch nejhorších k těm nejlepším školám, že je velmi široká a že to i odráží takovou tu nestabilitu v tom vzdělávacím procesu.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Já bych se možná ještě na okamžik vrátil k úloze rodiny. Vy jste mluvil o tom, že mnozí rodiče jakoby předávají tu odpovědnost na školu a říkají si, je to vaše věc, mě se to netýká. Na druhou stranu, jak to vybalancovat, jak najít tu, jak to říci, správnou míru náročnosti na děti, abychom to nepřeháněli, nebýt zase nároční příliš u těch malých žáků třeba.
prof. Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Já si myslím, že rodina je z hlediska toho, co musí poskytnout tomu malému človíčkovi, anebo i tomu už odrůstajícímu človíčkovi, ta její role v mnoha ohledech nezastupitelná, je to především citová výchova, výchova k tomu, jak se učit, výchova k tomu, jak je dobře se učit a i výchova k tomu, aby ten člověk, který je malý a musí se ohýbat trošku z hlediska svých mozkových a z hlediska paměťových schopností, aby prostě k tomuhle tomu přilnul, ta škola nemůže v některých ohledech rodinu nahradit. Nemůže ji nahradit vůbec v citové výchově, těžko také vysvětlovat krátkodobě těm lidem, že je dobře se učit matematiku, když tomu člověku je 9 let, ale ten člověk žije v prostředí té rodiny a když vidí, že ty rodiče mají zájem o to, co to dítě dělá, když vidí, že ty rodiče jsou sami ambiciózní, že o něco v životě usilují, teprve tím dlouhodobým procesem si to dítě uvědomí, že je dobře být třeba vzdělán v tom či onom. Samozřejmě já zase nechci, aby všichni uměli perfektně matematiku, když někdo je nadán na něco jiného, ale ta úcta k tomu vzdělání a ta pokora k tomu vzdělání si myslím, že by měla pramenit především v rodině. Tohle to škola naučit nemůže. A samozřejmě čím je to dítě starší a pak už třeba gympl, anebo i vysoká škola, tak samozřejmě tam už potom úlohou učitelů není toho člověka změnit, na vysoké škole už nemůžete nikoho měnit, tam už mu musíte dát prostě tu třešničku na dortu, aby viděl, že se dá ta věc dělat i na vysoké úrovni a na mezinárodní úrovni, ale nejde nahradit roli rodiny.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Pane profesore, podle vás, jak důležitý pro osobnostní rozvoj je sport a provozování hudby.
prof. Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Já si myslím, že strašně, dokonce specielně bych řekl, že kolektivní sport. Já vím, kam jste mířil, tohle je otázkou. Já jsem se tomu v životě hodně věnoval, ale co si pamatuju z výchovy svých vlastních dětí, teď se taky přiznám, že jsem ne ve všem tomhle tom měl na úplně na všechno čas, ale dítěti se má dát možnost poznat, kde, i za cenu toho, že to je třeba beznadějná záležitost, jako musím říct, byly třeba u mých dětí trošku právě muzika a sport, ale dítě poznat a ty rodiče to nepoznají podle jenom pohledu u oběda nebo u nějaké nedělní vycházka, to dítě má dostat, čili je to také časová zátěž těch rodičů, má zkusit muziku, má zkusit kreslit, má zkusit sportovat, má zkusit já nevím co ještě a ono se něco ukáže, někdo je vynikající lyžař, ne, že bude jezdit na olympiádu, ale rád jezdí každý víkend do Špindlu, v pohodě. A věnuje se tomu, vytvoří si partu. Tady si myslím, že ta škola už vůbec do tohohle toho nemůže vstoupit, ona může nabídnout nějaké kroužky, ale přece jenom si myslím, že takovou tu rekognoskaci, to ozkoušení toho, co v tom dítěti je, to musí udělat rodina. A ještě bych se možná vrátil k té matematice. My si pak stěžujeme ve finále, že máme málo projektantů a málo technologů a že na ČVUT nebo na VUT v Brně nechce jít tolik lidí jako na společenskovědní obory, ale to je právě ta chyba, že se vlastně vytvořil už v dětství jakýsi strašák, matematika není přece o tom krátit zlomky nebo umět numerické operace, matematika je o tom chápat a to samozřejmě ve třetí třídě zní pak jinak než třeba ve třetím járu na gymplu. Ale tohle všechno si myslím, že se teď trošku nějak prošvihlo.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Které studijní obory vidíte z pohledu, řekněme, dnešních maturantů jako nejprozíravější, jaká volba by byla podle vás ta vůbec nejlepší.
prof. Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Já si právě myslím, že musí dojít na ty technicko nebo technickoekonomické obory. O tom jsem přesvědčen, jakkoliv sám reprezentuji obor trošku jiný a znovu říkám, máme, nepotřebuji si tady přihřávat žádnou polívčičku, protože máme dostatek zájemců a máme i kvalitní zájemce na naší univerzitu, ale já si pořád myslím, že to jsou technické profese, profese technologické a to je spíš otázka právě znalosti technických disciplín, možná přírodních disciplín, našlo by se ještě spoustu věcí, ve kterých si budeme muset půjčovat odborníky zvenku, nezapomeňme, že ten pracovní trh je dneska velmi otevřený a když ty profese u nás nebudou, přijdou sem jiní, ale hlavně ti naši tady budou vystaveni té konkurenci, takže ono se to dřív nebo později pozná, ale myslím, že především technickoekonomické profese.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Slíbil jsem, že budeme mluvit o zajímavých statistických datech. Jaká zveřejněná data ze sčítání lidu zaujala vás osobně. Třeba to, že nás za posledních 10 let přibylo, že to s tím vymíráním Čechů asi nebude tak zlé?
prof. Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Přibylo, já si pamatuju, já už jsem vlastně i tady od tohoto mikrofonu hovořil o tom, že existuje několik projekcí demografických, jak to bude vypadat vlastně v nejbližších letech, nebo v nejbližších desítkách let, ony ty prognózy nebo ty projekce se dělají na delší časový horizont. A počítá se většinou s optimistickou, řekněme, nějakou neutrální a pesimistickou variantou. To bylo tak před několika lety. Teď se ukazuje, že samozřejmě je v tom také migrace a příchod lidí ze zahraničí a tak dále, ale zlepšily se trošku poměry a nás je v tuhle tu chvíli 10 milionů a 560 tisíc a když jste sám správně říkal, tak před těmi 10 lety, kdy bylo poslední sčítání, nás bylo o více než čtvrt milionu méně, takže přece jenom nějaký signál tady je a pokud má možnost sledovat ty projekce, tak ty nejpesimističtější do roku, řekněme, 2050 už nejsou až tak pesimistické, jak se možná před nějakými 5, 7 lety uvádělo. Co je také zajímavé, je to, jak se mění vzdělanostní struktura obyvatelstva, jak se mění věková struktura obyvatelstva, v té vzdělanostní struktuře obyvatelstva někdy před 50 let v době, kdy jsme tedy hovořili o tom, jak studovaly děti a jak studují dnešní děti, jak jsem třeba měl možnost chodit do školy já, tak v té době byla vlastně taková plynulá, sestupná čára, základní vzdělání, střední vzdělání, úplné střední vzdělání a vysoká škola. Ta čára šla poměrně prudce dolů, čili daleko největší podíl byl těch lidí se základním vzděláním, dnes se už z toho udělal takový hrb, to znamená, že začíná dominovat, už to rozhodně není základní vzdělání, které by bylo nejčetnější, už začínají dominovat ty údaje kolem středního a především středního úplného vzdělání. Přibývá nám vysokoškoláků. To asi teď tady nebudeme rozebírat, ale přece jenom v těch věkových ročnících, které přichází na vysokou školu, už těch lidí, kteří na vysokou školu jdou, je asi těch lidí moc. Nicméně zase z pohledu toho, kolik vysokoškolsky vzdělaných lidí máme, to tak závažné není. Je to méně než 1,25 milionu lidí, čili je to poměrně, je to 12 procent přibližně nebo možná ani ne 12 procent, to není zase tak moc v porovnání se světem. A ta křivka stoupá. V současné době nejčastějším způsobem nabytého vzdělání, mám teď na mysli dokončené vzdělání, je vzdělání střední, čili ne střední úplné, ale střední. Ale už je to takový hrb a těch lidí, kteří mají základní vzdělání, je stále v tuto chvíli asi o 300 tisíc víc než těch, kteří mají vysokoškolské vzdělání, ale ten poměr se srovnává.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Praha už má přes milion a čtvrt obyvatel, přibývají zejména cizinci. Ti v hlavním městě činí asi 14 procent populace. Pro zajímavost, 40 procent cizinců žijících u nás je právě v Praze. To jsou taky asi docela zajímavá data.
prof. Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
No, Praha má ještě poměrně, samozřejmě Praha je přitažlivá z pohledu toho, že jsou tady firmy a dneska v podstatě, co to je firma, firma je dneska společnost, která se táhne světem a nikdo ani neví, kde konsoliduje a komu pořádně patří. Ale Praha je z tohohle pohledu samozřejmě především zaměstnavatelem, takže je logické, že v řadě, v čele řady firem stojí cizinci a to asi dá se docela dobře pochopit. Co je docela zajímavé, existuje ukazatel, který se jmenuje index stáří, což je v podstatě počet obyvatel starších 65 let na 100 dětí ve věku 6 až 14 lety. Čili přibližně pokud by bylo stejně obyvatel starších 65 let, jako je dětí ve věku 6 až 14 et, tak by potom ten údaj byl také sto, bylo by to sto na sto. V tomto ohledu je zajímavé vidět mapu České republiky, ve které vlastně by jakoby od severu směrem ku Praze ten index stáří je nejnižší, je to především Ústecký kraj a kupodivu Středočeský kraj, čili dva kraje, které jsou velmi blízko Praze, a naopak Praha dominuje, Praha ten index má přes 130, to znamená, že v Praze je o 30 procent více lidí starších než je 65 let v porovnání s počtem dětí, to znamená, že v Praze také ta populace poměrně rychle stárne a to může být samozřejmě zase způsobeno tou jednak historickou, historickým vývojem v Praze, jednak příchodem nejrůznějších lidí do nejrůznějších profesí a podobně. Ale ta mapa České republiky z pohledu indexu stáří, je, je velmi zajímavá. Čili především třeba moravské kraje, když se na tu mapu podíváme, jsou takovými regiony, kde ten počet lidí nad 65 let je vysoký a převyšuje výrazně počet dětí ve věku 6 až 14 let.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Iuridicum Remedium udělilo cenu za slídilství Big Brother Českému statistickému úřadu právě za sčítání lidu, které provázely tedy nejasnosti a také kvůli obavám s dalším nakládáním s těmi citlivými osobními údaji, co si o tom myslíte?
prof. Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Tohle je vždycky předmětem takových nejrůznějších debat, samozřejmě já uvedu opačný příklad, když jsem byl v Egyptě v roce 2008 na nějakých českých obchodních dnech v době státního svátku našeho, tak se mi vlastně vůbec nepodařilo a setkával jsem se tam i s lidmi z univerzity a v Káhiře a v Alexandrii. Mně se třeba vůbec nepodařilo zjistit, kolik obyvatel má Egypt. A vůbec se mi nepodařilo zjistit, kolik obyvatel má Káhira a znovu říkám, ptal jsem se na to lidí, kteří se pohybují prostě, představují intelektuální špičku egyptské společnosti. Stát o sobě samozřejmě musí vědět, co se má udělat, co se nemá udělat, kde je třeba starší obyvatelstvo, kde není, protože, dobře, já jsem tady hovořil o nějakým indexu stáří, může to někdo brát jako jakýsi souhrn čísel, ale těch, za každým číslem je živý člověk, je tam někdo, kdo je z krve a z masa a těm lidem je potřeba nějakým způsobem vycházet vstříc. Jestliže nám bude, a pokud to zejména sledujeme v časové řadě, jestliže tam bude stárnout obyvatelstvo, pak tam prostě sociální síť musí být taková, aby to odpovídalo tomu, ti lidé se nebudou stěhovat jenom proto, protože oni už se nedokáží přizpůsobit tomu prostředí, čili mám 70, 80 let. To znamená, že společnost by měla mít informaci o tom, kdo se jak kde nachází, měla by vědět, co je tam potřeba postavit. Jestliže tam bude a začínali jsme školství, jestliže tam bude dostatečný počet dětí a je tam tendence k růstu, je tam mnoho mladých párů, tak samozřejmě zase je potřeba tomu přizpůsobit infrastrukturu a tyhle ty věci nejde udělat ze dne na den, takže z tohohle pohledu si myslím, že ty peníze, které se do statistiky vloží, že určitě nějakou cenu mají. Samozřejmě můžeme debatovat o tom, jestli by třeba ty náklady nemohly být nižší nebo podobně, ale že by to bylo slídilství, to se mi teda vůbec nezdá, to bych se spíš byl třeba ochoten bavit o nákladech toho sčítání a tak, ale to slídilství, já jsem taky odpověděl a neměl jsem pocit, že jsem byl vyslíděn někým.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dnes s profesorem Richardem Hindlsem. 13.února to bylo 20 let, kdy se tehdejší Československo oficiálně připojilo na internet. Stojí za to si připomenout, jak moc nám to změnilo život postupně.
prof. Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Mění nám to život hodně, já jsem si to neuvědomil, až teprve to ráno, to je, myslím, dva dni, jsem viděl kolegu Václava Havlíčka, rektora ČVUT, jak o tom zasvěceně hovořil v televizi a potom ho prostřihávali ještě několikrát během dne a to jsou také ty situace, kdy si vlastně vzpomenete na něco, na co jste už možná trošku pozapomněli. Já si taky pamatuju dobře, že to centrum bylo někde v Rakousku, že tam složitě, protože jsem v té době na univerzitě byl, jakkoliv tou mateřskou univerzitou, kde internet vlastně spatřil světlo světa, na našem území bylo ČVUT, ale on potom velmi brzo přišel i k nám a vznikla různá sdružení mezi vysokými školami, tak to byla především akademická záležitost, tak jsem si vlastně uvědomil, jak už člověk pozapomněl některé věci, samozřejmě, že se mi vybavilo také to zuření u počítače, když se člověk nemohl přihlásit nebo se nic nestáhlo, co se stáhnout mělo, je pravda, že ta doba se strašně změnila za těch 20 let, už dneska pracujeme s internetem úplně běžně a pokud máme aspoň trochu kvalitní počítač, tak už nezuříme u počítače, pokud se nemám nekousne, ale přece jenom si myslím, že nic není v životě černobílé, nic není jenom plus nebo jenom minus, samozřejmě že ten internet nás úžasně ozbrojil a v něm ale také odzbrojil. Ozbrojil nás především tím, že máme rychle ty informace, že máme o všem informace, stačí si kliknout na Google a dozvíte se úplně všechno. I to, co možná úplně ani nemusí být nutně pravda. Druhá věc je, nakolik to zjednodušilo ten život příliš, to se mi zdá, že někdy také, tak si vezměte, že dříve přece jenom, teď se vrátím k tomu, co dělám, když se napsala knížka dříve, tak se velmi složitě recenzovala a monografie a pak se pustila do výuky, nebo do nějakého používání. Dneska si stáhnete ty samé informace z internetu, nemáte úplně přesně ověřeny ty informace, jsou vlastně servery, jako je třeba Wikipedie, kde v podstatě je, teď to trošku přeženu, volný přístup, není tam úplně volný, protože i na Wikipedii je supervizor, který to kontroluje trošku, pokud by ta stránka byla napadena, tak tam třeba není možné po určitou dobu vstoupit. Ověřují se ty údaje, pokud se tam objeví rozpory, ale přece jenom se do ní dá vložit třeba leccos a potom se někdy stává, že taková ta snaha to zjednodušit a rychle to stáhnout z internetu, je, je trošku možná nebezpečná. Nemůžu se teďkon nevrátit úplně k tomu slavnému začátku té naší debaty před 20 minutami. To školství také trošku na ten internet žehrá a já nevím, jestli taková ta snaha všechno a podvědomě to v lidech trošku je, no, tak dobře, já si pořídím počítač, dneska mi stačí tablet, někde v tramvaji ani nemusíte mít počítač a já si najdu všechno, co potřebuji, ale kde je ta syntéza těch poznatků a kde je ta paměťová stránka toho, co jsme. Protože přece jenom my se musíme naučit učit se a my se musíme naučit mít základní poznatky vědomosti v hlavě. Já už jsem to tady také říkal, chcete-li být dobrým hercem Jeanem Gabinem, musíte zvládnout řemeslo. A to Jean Gabin nemůže být Jean Gabin, tak on už samozřejmě internet nezažil, tím, že se bude dívat na internet, naučit se musí hrát sám. A tohle to si myslím, že je zase taková ta stinná stránka, všechno na sebe prozradíme v tom internetu, všichni vědí, odkud se přihlašujeme, jaké máme IP na počítači, tak to by mně přišlo. Vy jste použil, já to teďko možná trošku zlehčím, když jste říkal, že statistický úřad je největší slídilství nebo že to někdo napsal.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Já jsem citoval Iuridicum Remedium, to bych si nedovolil.
prof. Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Jasně. Vím, vím. Tak když se to vezme takhle, tak to si myslím, že my se sami vystavujeme dobrovolnému slídilství, my se přihlašujeme do nejrůznějších Twitterů a Facebooků, ale tak je to naše volba, zase v porovnání s tím, že jsme každý jiný trošku, tak si tam někdo o sobě řekne více a někdo méně, no, ale je to úžasná věc, jako obecně musím říct, že to je úžasná věc. Ale spíš jsem si uvědomil, když jsem viděl toho Václava Havlíčka, tak jsem si uvědomil, jak už jsem pozapomněl na některé věci a on to hezky říkal.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak mně samozřejmě zůstala některá témata neotevřená, třeba zítra začíná výroční konference rektorů, ale k tomu už se teď nedostaneme, tak se příště zeptáme, jak proběhla. To byl rektor Vysoké školy ekonomické v Praze, profesor Richard Hindls, děkuju, na shledanou.
prof. Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Děkuju taky a přeji hezký den.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Zítra bude hostem pořadu Jak to vidí komentátor Jan Petránek. Vladimír Kroc přeje dobrý poslech dalších pořadů, na shledanou.