Analytik Šlerka: Budoucnost médií? Středoevropský scénář je u nás málo pravděpodobný. Chybí jednotná ideologie

15. květen 2024

V Praze se uskutečnila konference Novinářské fórum, kterou pořádal Nadační fond nezávislé žurnalistiky. Fórum se věnovalo tématu ohrožení svobody médií ve střední Evropě, podpoře lokální žurnalistiky či kulturní publicistice. Ubrání se česká média středoevropským scénářům? Kdo může zatáhnout za pomyslnou brzdu? Analytik sociálních dat Josef Šlerka představí i nový model generativní umělé inteligence a vyjádří se k problematice predátorského využívání AI.

„Situace slovenských veřejnoprávních médií je vážná. Jsou pod obrovským tlakem a jsou postavena do role nepřátel státu. Veřejný prostor je chápán tak, že si každý říká, co chce, aniž by riskoval, že někdo jiný bude jeho práci kritizovat. Ty, kteří jsou kritičtí, stát marginalizuje, a těm, kteří ho podporují, dává pašaliky. Alternativní média se stávají mainstreamovými a mainstreamové se stávají alternativními,“ popisuje v pořadu Jak to vidí... analytik sociálních dat Josef Šlerka.

Čtěte také

Hrozivé podle něj je i to, že v takovémto scénáři se prudce zvyšuje tolerance k vyhrožování novinářům fyzickým napadením. „Očekávám, že dříve či později k něčemu podobnému na Slovensku dojde. Otázka je, zda se může stát i u nás, že média opustí svoji roli kritiků a hlídacích psů a stanou se účastníky politického aktivismu, jako se to stalo u našich sousedů. Slovenské čtenářstvo už přestalo věřit, že média píší bez jakýchkoli postranních zájmů.“

Hlídací psi vs. aktivisti

Mezi kritickým postojem a aktivismem je totiž podle slov analytika velký rozdíl. „V kritickém postoji by měl novinář zvažovat, jestli je spravedlivý v tom, co dělá. Hlavním cílem totiž je, aby se lidé mohli sami rozhodnout na základě toho, co je jim popsáno. V aktivismu je ale vždycky nějaký cíl, který má být naplněn. Samozřejmě se stává, že se kritizování přetaví v aktivismus. Problém je, když se z něčeho, co je mimořádná událost, stane pravidlo reportování. Ve čtenářích to pak vzbuzuje pocit, že jsou všechna média prodaná, a mohou se přiklonit k antisystémových a konspiračním zdrojům.“

Čtěte také

A to je přesně to, co se dnes děje na Slovensku. „Slovenští politici dnes naprosto běžně chodí do podcastu Dannyho Kollára, který je stíhaný extrémista a neonacista, a nikomu už to nepřijde divné. Když zazní kritika, je to odmítnuto jako boj proti svobodě slova a podobně. Situace u nás není tak hrozná, tady by to pořád ještě byl poprask.“

Zatáhnout za záchrannou brzdu může podle Šlerky jen čtenářstvo tím, že nebude tato média sledovat. „Média jsou dnes ve vleklé finanční krizi, proto se orientují na to, co čtenáře přitahuje, tedy politické kontroverze, silné komentáře politiků, či debaty o genderu. A novináři samozřejmě píší o tom, na co se nejvíce kliká. Problém Slovenska je ale o to větší, že vzrůstá legitimita konspiračních webů, které jsou postaveny na roveň velkým zavedeným deníkům.“

Trochu jiný kontext

Rozdíl mezi mediálním domem a konspirační, dezinformační infovojnou je ale podle Šlerky do očí bijící. „Zatímco v prvním typu médií jsou novinářky a novináři, kteří se řídí novinářskými standardy a mají editorskou kontrolu, na druhé straně je jen skupina lidí, která píše takzvaně pravdu, což ale ve skutečnosti znamená, že neodvádí žádnou novinářskou práci.

Čtěte také

Situace české mediální scény je složitá podle Šlerky v tom, že je extrémně pestrá. „Vedle velkých mediálních domů tu fungují jako média stovky různě zaměřených webů. Řekl bych, že u nás pořád zažíváme vlny aktivistických mediálních momentů, které střídají vlny sebereflexe. Spíše jsou ale naše média v mnoha tématech aktivistická, než jenom přinášející kritické a ověřené informace.“

I v těch nejčernějších scénářích ale máme podle Šlerky nakročeno k tomu nedopadnout extrémně špatně. „Je to dáno trochu jiným kontextem. V Maďarsku, na Slovensku i v Polsku ovládá veřejný prostor velmi silná ideologie. Ideologie, která by chtěla obejmout všechny a od níž by byl jen krůček k touze provádět změny ve volebním zákoně, v Česku naštěstí není. Polarizace ve společnosti se ale zvyšuje, politici a političky s ní běžně ve volebních kampaních pracují a novináři na to naskakují,“ varuje datový analytik.

Spustit audio

Související