Jak to vidí Pavel Kosatík - 12. února

JUDr. Pavel Kosatík
Většinu svého času prý tráví jako autor na volné noze. Vydal mj. životopisy Jana Masaryka, Ferdinanda Peroutky, Olgy Havlové, Pavla Kohouta, Jaroslava Preisse. Je ženatý, otec tří synů a knihomol.

"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. U poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Naším dnešním hostem je spisovatel a publicista Pavel Kosatík. Dobrý den.
Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
Dobrý den.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Papež Benedikt XVI. oznámil, že ke konci února opustí svůj úřad. Své rozhodnutí zdůvodnil věkem a nedostatkem energie. Překvapila vás tato zpráva? Musím říct, že my náš rozhovor předtáčíme a je to informace stará doslova několik minut.
Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
Chviličku. Tak nedá se říct překvapilo, to by znělo tak jako reportérsko-pozorovatelsky, já se považuju spíš za účastníka, protože jsem teda věřící člověk. Já si myslím, že on to dělal dobře tu práci, takže je mi to jakýmsi způsobem lidsky samozřejmě líto, ale církev katolická není zas taková organizace, kde by to jako v nějakých diktaturách všechno stálo a padalo s tím nejvyšším představitelem, takže nebojím se o nějaké další osudy, ničeho, to v žádném případě. On byl určitě zajímavý v tom, že na rozdíl od svého předchůdce Jana Pavla II., který se obracel v podstatě stejně dovnitř církve jako navenek, a možná navenek ještě víc, byl jakýmsi, a teď nemyslím to ironicky, jakýmsi podpapežem, jakýmsi propagátorem té církve nebo náboženské víry i mezi lidmi věřícími třeba úplně jinak nebo nevěřícími, tak ten Benedikt to těžiště své práce vrátil, řekl bych, podstatně víc do nitra té církve a problematizoval hlavně ty základní tradice, to znamená, co to je v co věříme a jak to myslíme a co tím sledujeme a výsledkem, myslím si, té jeho činnosti bylo jakési redefinování toho fundamentu víry, a to je strašně důležitá věc pro všechny, i pro ty lidi, kteří nevěří anebo kteří třeba tu katolickou církev vůbec nemají rádi, protože téma víry je klíčové bez ohledu na to, co si myslíme o jakém pánubohu. Každý musíme ve svém životě něčemu věřit a aniž bych to teď vulgarizoval nebo banalizoval, tak jsou víry, které mají smysl, a pak jsou víry také naivní nebo až někdy trapné. A víte, často u bezvěrců se přistihujete přitom, že když tedy velmi plamenně odsoudí ten dřívější předmět víry, tak pak zjistíte, že místo toho mají v hlavě třeba horoskop.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Asi je to velmi předčasné nyní odhadovat, co to katolické církvi přinese odstoupení papeže Benedikta XVI.?
Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
To si netroufám, ale myslím si, že zase ten jeho nástupce bude vystaven docela těžkým úkolům, například takovým, jaký se mi zdálo, že tak maličko zařádil minulý nebo předminulý týden z Polska, kde, jak jsem se dočetl, se zase objevil nějaký film, který pojednává o problému pedofilie v řadách tenkrát teda polské katolické církve, ten problém je dlouhodobý, je vážný, týká se leckteré země a leckteré jakoby tedy národní církve, ale není to zároveň jaksi podstatný nebo katastrofální problém, který by poznamenával celou tu církev. To se tak jenom někteří ty lidi snaží tvářit a snaží se to tímhle tím způsobem rozbíjet. A ten nástupce asi mezi dalšími úkoly bude muset tuto věc pojmenovat a bude muset jasně i lidem, kteří jsou třeba dál od toho církevního centra říct, že takové věci dějí tak jako i jinde ve světě, že mu to a církvi samotné v žádném případě není jedno, že s tím něco a že ty útoky jsou takové maličko poťouchlé, protože jim nejde o nápravu té věci, ale o poškození té instituce samotné často. A bylo by fajn, kdyby se i v těhle těch velmi obtížných věcech na přemýšlení, kdyby se hrálo fér z té kritizující strany.
redaktor
--------------------
Posloucháte Jak to vidí spisovatel a publicista Pavel Kosatík. Záznam tohoto pořadu si můžete poslechnout už za hodinu v audioarchivu na našich webových stránkách. Needitovaný přepis dnešní debaty najdete už zítra také na našich internetových stránkách na adrese dvojka.rozhlas.cz.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Poslanec KSČM Miroslav Grebeníček zpochybnil tvrzení, že Palachův čin směřoval proti komunistické totalitě. Podle něj se Jan Palach v lednu 1969 nezapálil na protest proti Komunistické straně Československa, jeho sympatie patřily především reformním komunistům. O čem podle vás tato slova svědčí?
Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
To je docela složitá věc. On ten pan Grebeníček čirou náhodou má v jakémsi smyslu zčásti pravdu. On skutečně, jako když, a neříkám asi nic nového, leckterý komentátor v posledních dnech myslím si na podobné téma napsal něco podobného, co se teď chystám říct já, jako když čtete doslovně ten text, který Jan Palach zanechal před smrtí, tak tam skutečně není, nejsou tam nějaké silné antikomunistické výzvy, není tam požadavek svržení režimu, nic takového, jsou tam, vlastně, kdyby to četl člověk, který to vůbec nepamatuje, kterému je dneska třeba 15, 20 let, tak by mu to přišlo, že jsou to nějaké dílčí věci možná až nepodstatné, zrušení časopisu zpráv a zrušení cenzury, to by někdo jako tak po grebeníčkovsku mohl říct, že kvůli tomu se normální člověk neupaluje, že to jsou takové ty úvahy tohoto typu lidí. Ale ono tam v tom skutku a to je potřeba chápat správně nebo ještě lepší je to zažít, být nějakou dobu s tím Janem Palachem konfrontován a být sám vystaven v životě situacím, kde musíme přijímat nějaká důležitá rozhodnutí a zažít to, že vám ten Jan Palach v té chvíli naskočí jako jakýsi korektiv toho, že se nesmíte poddávat. A od toho 69. roku, kdy se tenhle ten čin stal, tak myslím si, že spoustě lidí se muselo přihodit, mně se to přihodilo taky, tak proto uvažuju analogicky, tak, aniž o to usilovali, tak jim jakési srovnání s tím činem, který vám nastolí ten absolutní mravní horizont, že tedy nasadíte úplně všechno, nic si nenecháte ve jménu jakési dobré věci, i ten život, tak vám to naskočí a ono to trošku komplikuje to, aby jinak člověku jako řešení jeho životní situace naskakovalo takové to staré známé v uvozovkách švejkovské to chce klid. Vykašlat se na to, nic nedělat, ono to nějak dopadne a tak. Ten čin musíme ho chápat metaforicky, ne doslovně, to je důležité, a ten čin je o angažovanosti, je o tom, že se prostě nikdo nesmí nikdy na žádnou věc vykašlat, protože každá věc se každého člověka týká, a tak je tomu třeba rozumět. A když to oni napadají, tak sice mají pravdu v tom, že tedy, jak jsem řekl, nebyl to doslovný patron antikomunismu, to jsou jiní. Palach chtěl lepší komunismus v duchu toho reformněkomunistického hnutí Pražského jara, chtěl lepšího Dubčeka, ale nechtěl to bez Dubčeka, ale to je podle mě v podstatě jenom taková kosmetická změna nebo nepodstatná úprava, poněvadž to, ten jeho čin byl plný mravního idealismu, který on promítal dojakýchsi reformistů, ale tím, ať ho nezpochybníme, nesmíme z něho dělat, víte, on se tomu Grebeníčkovi nepodobal vůbec v ničem.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V čem tedy hledat podstatu vlastně toho poselství Jana Palacha?
Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
Prostě jsou situace a zřejmě mnohem častější než jenom ty přelomové, nebezpečné, společenské převraty a tak dál, řekl bych, že téměř každodenní, kdy člověk musí k tomu zaujmout postoj jaksi bytostný, jak se říká, to znamená, musí to být on sám, kdo v té dané chvíli jedná, nesmí to jednání od nikoho opisovat, nesmí to flákat a problém právě je ten, že tohle se musí dělat bez přemýšlení jaksi každodenně v těch drobnostech, no. A víte, já jsem si na toho Palacha docela často myslel už za totality, pak já, jemu skutečně připisuju velmi podstatný význam při společenském převratu v roce 89, protože ty leden, ty demonstrace ty se nedály jenom pod jeho jménem, ale ty se dály i ve smyslu těch ideálů, které, já vím, že všichni jsme o tom tenkrát mluvili, každý se tím zabýval, jako lidi to prožívali a měli to prostě v těle, to nebyl nějaký problém, o kterém se jenom jakoby diskutuje nebo o kterém se čte a protože je to takhle složitá etická věc, tak ne každá ústa jsou vždycky úplně vhodná k tomu, aby to omílala, no, a chci, tím bych to zakončil, že ta páně Grebeníčkova to podle mě právě nejsou, no, že to je ta, to mně na tom vadí, že si takový člověk prostě vezme do pusy tohle a že to prostě spáchá zase znova, na tom je vidět, že se nesmíme nikdy nechat ukolébat tím, že to hnutí nebo to, co se pod tím názvem skrývá, že by se někdy nějak mohlo vylepšit nebo přetavit v něco lepšího. Nikdy jsme to nezažili, že se to mohlo vylepšit, je to prostě špatné od základu.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Máme tady první seriózní filmovou interpretaci Palachova činu a začínající normalizace, jak jsme se podle vás zejména možná starší generace vyrovnali nebo vyrovnáváme právě s tímto obdobím?
Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
To mi dáváte strašně těžkou otázku, protože to souvisí vůbec s celkovým vyrovnáním tady ve všem možném a když o tom začnu mluvit, tak je fakt o tom těžko mluvit, aby to neznělo jako moralizování. Tady je nějaký záhadný problém s tím vyrovnáváním vůbec a je to dlouhodobé, historické. Víte tady, možná to souvisí trošku s takovou tou kocovinou teď povolební, myslím po prezidentských volbách, kdy lidi, myslím si, očekávali, že přijde nějaká rychlá spása z toho marasmu, který předtím zažívali, a ona se zase nedostavila. Tady si lidi pořád myslí, že to, co řešíme, tak je v uvozovkách jenom problém těch 40 let komunismu nebo teda 50, když započítáme i tu totalitu pomnichovskou, ale ono to tak není, ono je to horší, víte. Ta první republika, ke které se upínáme, tak ona některé ty horší vlastnosti české díky té mimořádné osobnosti Masaryka a zčásti některých dalších lidí, ona to tak šťastně přezářila, takže na nějakou chvíli to nebylo vidět a když bychom měli štěstí, tak by se to přezářilo tak, že by to skutečně zapustilo ty kořeny, ale to, jak víme, se nestalo. Ale ten stav jaksi tady toho národa nebyl dobrý ani před Masarykem. A víte tady jsou dva podstatné nedostatky, jestli můžu jenom k tomu, u nás je velice slabý pořád dlouhodobě a vždycky byl hodně oslabený občanský princip, tady není samozřejmostí sebevědomý občan, který není drzej, kterej si nevyskakuje jen tak na někoho ve veřejném prostoru, ale který si dobrovolně bere podstatnou, podstatný díl odpovědnosti na veřejných záležitostech a dostojí tomu, dodrží to, je schopný unést prostě tu odpovědnost.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Proč to nebylo nebo není samozřejmostí?
Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
No, protože jsme, my jsme měli takový zvláštní, ono celé naše jednadvacáté století stejně jako bylo celé naše dvacáté století a století devatenácté a my skutečně tady pořád řešíme devatenácté století, to, jak se ten národ ustavoval, na jakých hodnotách rostl. Byly to hodnoty, které nebyly konfrontační v tom smyslu, že jen velmi málo lidí nutily k tomu, aby skutečně přiznali barvu a aby řekli - co ty teda jseš, co chceš a za co ručíš, to dělal ten Masaryk v těch jeho /nesrozumitelné/, a oni na něho koukali a plivali po něm a smáli se mu a tak, a pak, když jim přivezl ten hotovej stát v roce 1918, tak najednou řekli, že si to vlastně mnozí z nich celou tu dobu mysleli taky, i když to nedali najevo, ale nebylo to tak. Oni se s ním prostě svezli a pak z něho udělali ještě toho tatíčka a tak dále. Ale já chci jenom dopovědět ten druhý princip. Ten první je tedy, že s tím občanstvím to tady není nejveselejší nebo nejkvalitnější. A druhý je, ale zas asi neřeknu nic nového, ten nedostatek elit, víte, to je strašně důležitá věc. Po listopadu o tom první začal mluvit snad Tigrid nebo někdo takový a vím, jak dlouho, i mně osobně trvalo, než jsem si vůbec zvykl na to, že to slovo elita není něco zase, že někdo ctižádostivej nebo zamindrákovanej prostě chce pro sebe trafiku.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Přesto to má ten negativní pohled /nesrozumitelné/.
Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
Ale má, no, jistě, a i dnes a možná mě někdo bude podezřívat, že když jsem si to slovo vzal do úst, že taky něco chci, ale víte, tam je strašně, jako společnost funguje jenom, když je stratifikovaná, když je prostě rozdělená horizontálně do různých skupin, které mají rozdílnou míru odpovědnosti a tam někde v těch vyšších spektrech té společnosti musí být vrstva, které opravdu bytostně záleží na tom, aby promlouvali k těm lidem a kteří to nedělají proto, aby byli vidět v televizi, nebo aby se sami na sebe mohli koukat, aby je poplácával někdo po ramenou, ale kteří prostě nějak vnímají ten společenský kontext a záleží jim na něm a říkají lidem, co se má dělat dál a říkají to kriticky, ne, že by ty lidi plácali po ramenou, chválili a tak, ale jako kriticky definujte národní program, a to tady vlastně není. V té prezidentské kampani, jestli si na to vzpomenete, tak vystupovalo mnoho lidí, kteří jsou považováni za elitu, i v médiích tak byli nazýváni, ale to byli lidi, kteří říkali - volte někoho, protože ho volím já. To je lepší, než kdyby nedělali nic, já to nebudu shazovat, ale zároveň to není úplně úžasná věc, protože vlastně ti voliči, kteří jsou tímto strženi, tak oni nejsou vtaženi do té odpovědnosti, oni se vlastně účastní zase na bázi jakéhosi televizního diváctví, oni něco dělají kvůli něčemu jinému a až ten člověk v budoucnosti, který za ty jejich hlasy samozřejmě nenese odpovědnost, až je v jejich očích zklame, tak oni budou zas ještě víc ti voliči frustrovaní tím, že někoho následovali a strašně se naštvou a vyčtou mu to a tak, ale bude to totální omyl na všech stranách, protože podstata té volby je v tom, že člověk sám za sebe se rozhodne, že tam chce toho a toho člověka, sám sobě to zdůvodní bez ohledu na to, co mu v televizi kdo napovídal, a jde k té urně a pak si za tím rozhodnutím stojí děj se co děj, a to jsme bohužel nezažili.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaký ještě další obraz vám poskytla ta první přímá volba?
Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
Poslyšte, to je složitá věc, no, bylo na tom vidět, jak moc věcí od té volby lidi přece jenom očekávají, kolik do toho vkládají, tedy do té přímé demokracie, do toho aktu, že skutečně byli znechuceni tím předchozím parlamentním průběhem voleb, no, a teď vlastně sami sobě, a pokusil jsem se naznačit aspoň trochu proč, čili z té své vlastní občanské nedostatečnosti vlastně spáchali něco, co jaksi v tom výsledku, v té osobě není lepší, než byly ty předchozí parlamentní volby. Takže vlastně my jsme se od těch našich parlamentních zástupců vůbec v ničem neodlišili, a to je asi jakési poučení, jako pojmenovalo to situaci toho národa. Pro mě naprosto klíčová věc, abych tedy odpověděl, je v tom, že skutečně ten vítězný kandidát se na ten Hrad, k té moci dostal způsobem, který čistý nebyl. Tam všechna ta jeho prohlášení, a bylo jich dost, pravdivá nebyla, bylo to vyčteno, byly poměrně dlouhé seznamy, kde všude si prostě vypomáhal vším možným a lidi jsou, kteří fandili třeba tomu druhému táboru, jsou z toho frustrovaní, ale tady nejde možná na prvním místě o to, co spáchal ten či onen kandidát, ale podstatná zpráva z těhle těch voleb je, že víc než 50 % voličů to lhaní nevadí, to je základní zpráva a tohle by se mělo vyřešit do těch příštích voleb. Bylo by hodně důležité, kdyby za 5 let lhaní vadilo méně než 50 % lidí, tohle to je teď aktuální úkol téhle země.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Už nyní v roce 2013 ...
Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
Ano.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
... bychom tedy měli přemýšlet, jak a koho volit v roce 2018?
Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
No, je to pravda. Podívejte, já jsem nevolil žádného z těch dvou kandidátů, kteří se nakonec setkali v tom druhém kole, můj kandidát původně byl jiný, takže snad o tom smím mluvit. Tam, myslím si, nemalou roli v neúspěchu toho Karla Schwarzenberga sehrálo to, že ten jeho tábor se sešikoval až poměrně pozdě. Ono to mělo tu dobrou stránku, že v tom lednu, kdy oni tak poměrně rychle s ním nastoupili, takže to sehrálo jakýsi moment překvapení, takže v tom prvním kole volby to asi bylo dobré, ale pak se podle mě projevilo to, že velké množství z těch lidí, kteří ho prosazovali, tak nebyli vlastně ztotožněni s tím dokonale. Já to řeknu, nebudu tady teda vlastně uvádět radši jména, ale znám osobně řadu lidí, kteří v té kampani tedy byli těmi tvářemi té kampaně a znám jejich názory, za poslední rok nebo dva z jejich úst ani jednou nevypadlo jméno Karel Schwarzenberg. Tím nechci říct, že jsou oportunisté. Tím chci říct, že ta kampaň schwarzenbergovská se zrodila na poslední chvíli, z jejich úst vypadávala během posledního roku jména Okamury a Andreje Babiše a já nevím koho všeho možného, ale nikdy ne toto jméno, oni na to přišli poměrně pozdě a včetně těch médií, vezměte si, ještě v prosinci minulého roku tady byl Václav Klaus nejpopulárnějším politikem i v těch novinách, které se během ledna nakonec, jako třeba Lidové noviny postavily poměrně razantně proti němu, čili během těch amnestií zkažených, během těch několika týdnů se to jakoby vychýlilo na druhou stranu, ale tímhle tím způsobem, takhle rychle a mělce musím říct, se nedá prostě zformovat dostatečně silný politický proud, aby vynesl někoho na Hrad, čili my musíme asi toho člověka vybírat prostě mnohem dřív. Ono i v těch předchozích volbách ti kandidáti, kteří byli stavěni proti Václavu Klausovi, byli vytahováni tak na poslední chvíli. Ono my jsme malá země, malá politika, ne, že by tady těch silných osobností přebývalo a mimo toho Zemana, který tedy teď aktuálně vede, tak srovnatelný člověk tady není, takže vyzyvatel za 5 let by se měl začít připravovat a měl by o sobě dávat vědět, abychom pak teda na něho se nedívali překvapeně. Víte, bylo by úžasné, kdyby podobně jako Zeman ten protikandidát pak byl v situaci, kdy, když někdo proti němu vystartuje s nějakým nacistickým praprapradědečkem, tak abychom se tomu usmáli jako blbosti, že už bychom ho měli proklepnutého.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co mimochodem, pane Kosatíku, nyní s tou nahromaděnou energií? Přece jenom ta společnost se řekněme minimálně probudila, měla zájem o ty volby, i když asi menší, než jsme očekávali?
Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
Ano, ono se bohužel nahradilo, jak to ještě momentálně vypadá, hodně té energie negativní, té frustrace, no, a bylo by dobré a je to hlavně v zájmu těch samotných frustrovaných, aby to převedli v něco pozitivního, protože z frustrace prostě společnost nesmí žít, bude strašně záležet na tom, co nový pan prezident tam bude dělat a jestli se tedy bude chovat vstřícně i k těm, které nemusí a jestli v sobě bude schopen jaksi přebít šťavnaté názory, které má na své odpůrce, protože o ty teďka opravdu v dalších letech nepůjde. On by tak jako každý jiný prezident měl být sjednotitel. Jeho předchůdci se to nepovedlo ani náhodou, tak o to větší poptávka je o roli nové, jiné a kdyby on to dokázal, tak se do dějin českých zapíše zlatým písmem, no, a to by mohla být docela hezká ambice prezidenta.
redaktor
--------------------
Každý všední den vám v pořadu Jak to vidí nabízíme zamyšlení a postřehy našich exkluzivních hostů, Jak to vidí každý všední den v 8.30 na Dvojce.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pokračujeme v rozhovoru se spisovatelem a publicistou Pavlem Kosatíkem. Sobotní Orientace Lidových novin přišla s článkem o tom, že tchán Václava Klause, otec první dámy Livie Klausové měl jako úředník tajné policie za slovenského státu se podílet na perzekuci Židů. Co si myslíte o takových tématech? Děti přece za své rodiče nenesou žádnou zodpovědnost.
Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
Určitě, určitě ne. Jsou a já jsem ten článek dočetl až do konce a byl jsem rád, že tam na konci bylo napsáno, že to tak není myšleno, že Lidové noviny se nebudou teď zabývat v budoucnosti vytahován dalších a dalších tchánů a tak, poněvadž to by bylo velké neštěstí, podívejte, tady my musíme zase uvažovat o tom, jak ten národ nebo co to tady tedy budujeme, někdo říká jenom obyvatelstvo, tak, jak to chceme stavět. Když bychom vycházeli z těch názorů, které se tedy objevily na zemanovské části prezidentské kampaně, tak bychom brali národ jako společenství krve, takovým tím, to znamená pořád bych, když já s váma budu mluvit, tak bych musel přemýšlet, jestli vy jste těmi dědečky dost dobře prověřená. Víte, vlastně bychom recyklovali ty odporné věci, které se děly za holocaustu, já nevím kdy. Je to prostě absurdní, nesmyslné, odporné ze všech možných důvodů a ty důvody tady byly zažity. Takže zážitek je docela silný důvod k tomu, aby se to neopakovalo. Já si myslím, že by se měly tady posilovat všechny tendence, které směřují naopak k tomu, že národ je společenství volby, že jsou to, víte, když si, kdo je lepší, ten, kdo se do toho narodil a bez jeho zásluh to někdo naučil mluvit česky, anebo ten, kdo se sem přistěhoval třeba z Ameriky, naučil se česky mluvit sám, začal tady pracovat, platit daně, narodily se mu tady děti, které chodí do českých škol a který si prostě tuhle tu zem zvolil, zrovna tak my, kdo jsme se sem narodili, zároveň tu zem si můžeme totiž zvolit, my se můžeme k ní znova chovat odpovědně. To, že někdo má nějaký rodný list, to je naprosto nicotná věc z hlediska ...
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Proč kádrujeme?
Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
No, protože je to pohodlné, vždycky zase, jak jsem řekl, že nejsme tak dobrou tou občanskou společností, tak vždycky a v té kampani to opět bylo vidět, vždycky se najde dav, bohužel ne občanů, ale prostě dav lidí, kteří dychtivě tohle to přijmou, ono se přitom nemusí moc přemýšlet, je to, někdo jim ukáže nějakým směrem, oni se tam rozběhnou, to je podstata téhle té politiky a je to politika prostě sto let stará, není to politika jednadvacátého století.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak se tedy, pane Kosatíku, asi velmi těžká otázka, stát tou občanskou společností?
Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
Tak teď to tady jednou větou nevyřešíme, ale musí se, no, podívejte, během té kampaně se přece spousta takových lidí objevila, ale já teď nebudu tady dělat dealera Karlu Schwarzenbergovi, ale když si odmyslíme jeho jméno, může být řadě lidí nesympatický, tak uvažujme o jeho názorech, o způsobu, jakým on tou kampaní prošel, takovém jako bych řekl velmi neokázalém v dobrém slova smyslu, o způsobu, jakým on komentoval podstatné věci, které se té společnosti týkají. Víte, tam byl prostě předveden určitý politický styl řekl bych hodně neemotivní, takový plný z mého pohledu jakýchsi britských /nesrozumitelných/, takových chytrých prohlášení bez osobního vzrušeného angažmá, nebyla to taková zuřivá politika, kterou dnes zažíváme, že někdo plamenně pro něho horuje. Bylo to v mnohem klidnější podobě a já jsem tím byl velice příjemně překvapen, že se zde takové hlasy, že se zde takový hlas projeví a čili musíme podporovat takovéto lidi, kteří jsou schopni mimo ten svůj zájem, který umí hájit každej a kvůli tomu, ať politici, ať lidi do politiky nelezou, tak je schopen vnímat i vás, paní Senková, nebo mě, to já od těch politiků chci, a to mě vždycky celých 10 let vadilo na Klausovi a mrzelo mě, že si to lidi neuvědomujou, že z mého pohledu on fakt nebyl demokrat. Já jsem si říkal, on mě vůbec nevidí, a ta amnestie to teď potvrdila. Víte, oni prostě přijmou nějaké opatření, se kterým má národ velký problém, denně o tom píšou všechny noviny už několik týdnů, ale on vám prostě neprozradí, kdo to nachystal, protože vy mu za to nestojíte, to je taková zvláštní vlastnost nedemokratických politiků. Teďka máme dalšího, který zase říká, že se nesmíme dozvědět, kde pracuje jeho manželka. Je to naprosto absurdní, prostě to neexistuje v demokracii, aby politik řekl - vy nesmíte vědět, kde pracuje moje manželka. Schválně říkám banalitu. Zaměstnání manželky není to nejpodstatnější, ale na těch banalitách to vidíte, že ti lidi prostě nejsou pro tu demokracii ustaveni, oni nemají v hlavě to, že jsou tam kvůli nám, oni si myslí, že tam jsou kvůli sobě bohužel pořád ještě.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak byste to tedy, pane Kosatíku, nazval, v jaké fázi se podle vašeho názoru nyní nacházíme, naše společnost?
Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
Je to postkomunistická částečná demokracie to, co tady máme, není to demokracie jako taková zatím.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Konstatuje na závěr dnešního vydání Jak to vidí spisovatel a publicista Pavel Kosatík. Děkuji za váš čas.
Pavel KOSATÍK, spisovatel, publicista
--------------------
Děkuji taky, na shledanou.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na shledanou. Zítra o půl deváté se budu ptát Daniela Hermana, ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů. Příjemný den všem přeje Zita Senková. Na slyšenou.