Jak to vidí Jiřina Šiklová - 25.6.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Pořadem nebo hostem pořadu Jak to vidí, nějak jsem se do toho dnes zamotal, je socioložka Jiřina Šiklová. Dobrý den.
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Dobrý den.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Paní doktorko, já začnu, dovolíte-li aktuálně, ve vedení Poslanecké sněmovny jsou 3 ženy, jak to hodnotíte?
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Já to velice vítám, protože to je něco, o co se snažily ženy zde různými propagacemi. Gender Studies to například dělaly opakovaně, dokonce pro ně školení a pořád to nešlo. Dneska se tam ty ženy dostaly, ovšem myslím si, že to není jako, že by se tam dostaly, protože jsou ženy, protože jsou považovány za schopné političky v rámci své strany, já s nima nemusím souhlasit.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Po volbách vůbec přibylo žen v té vrcholové politice, dá-li se tomu tak říkat. Tak věřím, že z toho máte radost. Máte dojem, že to nějakým způsobem poznáme třeba ve stylu té politiky?
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Doufám, protože já bych řekla, že ženy byly proto poměrně teďka zvoleny, že totiž voliči poprvé přišli na ten nápad, že ony mají větší moc než dosud, ať už tím kroužkováním nebo vůbec zájmem, takže najednou si pánové, promiňte mi to, pánové, uvědomili, že si nemůžou v té Poslanecké sněmovně a ve vládě dělat úplně, co chtějí. A protože se hodně zdiskreditovali, tak samozřejmě šla do pozic druhá garda, a to bývají ženy.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vy sama jste se ucházela o hlasy voličů, to byl důvod, proč jsme vás nějaký čas v tomto pořadu neslyšeli. Máte vysvětlení proto, že se Strana zelených do sněmovny nedostala?
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Jo, mám vysvětlení, tak za prvé já jsem nadále samozřejmě nezávisle na tom, jestli člověk vyhraje nebo vyhraje, stoupenkyní této strany, ale ..., považují její program za výborný. A to, že se tam nedostali, nebyla chyba těch zelených, asi oni byli na tom stejně jako dříve, ale nezapomeňte, že tady vznikly 2 subjekty a lidé měli takový strach, ti, co o tom uvažovali, že by jejich hlas mohl propadnout, takže mnozí volili třeba jenom proto, aby třeba se tam nedostal jeden nepopulární politik, který už odešel, tak volili třeba TOP 09 a tak dále, kterou by jindy nevolili. Hodně také hlasů odebrala ty Věci veřejné, kdy to byla spíš tedy volba, jak tedy reklamy, příště budou volit Lidl je levný nebo Albert a Lidl nebo já nevím, co bude volit, ale jaksi třeba se z té strany stane opravdu politický subjekt. A to jsou hlasy, které samozřejmě jsou odčerpány jak těm velkým stranám, tak těm malým. Když to odčerpáte těm malým, tak samozřejmě to má negativní dopad. A pak si myslím, že velice negativní roli sehrály vlastně ty předvolební diskuse, kdy tím, že tam byli zváni na podkladě průzkumů velice problematických někdy jenom ty strany, které dosáhly těch 5 % v těch krajích, tak lidé ty politiky neviděli. To je zase druhé poškození. Takže není to chyba zelených. V celé Evropě zelení naopak stoupají, dokonce se dostali i ve Velké Británii do parlamentu, takže já to považuju za normální.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ve vší úctě ale, nechce se mi věřit, že by to skutečně nebyla sebemenší chyba, že by se nedala nějaká najít. Přece jenom ta reflexe tam asi musí být, jistě se daly některé věci udělat daleko lépe?
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Ale to víte, že se dalo, samozřejmě, ale já za prvé se o ty věci jejich stranické nestarám, protože ani nejsem členkou té strany, i když jsem za ně kandidovala, asi tam byly nějaké problémy, a taky je to otázka finanční. Víte, když máte na 1 kraj 120 tisíc opravdu třeba, no, Karlovarský nebo Královéhradecký kraj, tak je to něco jinačího, než máte na to miliony.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Co to vám osobně přineslo třeba ta předvolební kampaň? Vím, že jste hodně cestovala, vlakem jste jezdila?
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Zajisté. No, ne, protože bych chtěla demonstrovat zelené, ale za prvé auto nemám a oni neměli peníze, aby pro mě kdo jel. Takže já jsem najezdila asi 8,5 tisíce kilometrů, já to vidím podle jízdenek. Takže to máte jako 8krát přes celé Československo. Heleďte, poznala jsem přitom ty volby nebo tu kampaň zezdola, poznala jsem spoustu velice výborných lidí a poznala jsem vesnice a města, které bych nikdy neviděla, jak v tom Královéhradeckém kraji, tak tedy v tom Karlovarském. Takže mně to přineslo docela uspokojení a jako, když bude někdo chtít, tak já mu půjdu pomoct z těhle těch krajů tam víceméně dělat stafáž.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jak to vidíte s naším vztahem k ekologii, jak jsme na tom obecně?
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Myslím si, že jsme na tom dost špatně. Paradoxní je, že například třeba teďka zaplaťpánbůh byly ty limity těžby uhlí zastaveny, ale že de facto lidi tam v těch místech by byli pro, aby se těžilo. Já jsem byla taky v Bílině, v Ostrově nad Ohří, ta města vzkvétají. A jestliže se tam znova toto obnoví, tak ta města půjdou dolů a lidé pro ten okamžitý zisk, a promiňte, to není otázka těch politiků, to je otázka těch lidí, co tam bydlí, tak tedy ten zisk tam sice teďka bude, trošku vyšší zaměstnanost, ale ve skutečnosti ten kraj bude propadat se. A bude se obnovovat takto za dalších 40, 50 let, až se s tím přestane s tou těžbou. Je to krátkozraké, takže já doufám, že tahle ta vláda opravdu to dodrží a ty limity nebudou prolomené.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A při vašich setkáních s voliči, potkávala jste třeba nějaké vyloženě ekologicky zapálené lidi?
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Jo, spoustu a byli to krásní blázni. Vzpomínám, jak třeba mě někdo vozil támhle po Chebsku z místa k místu a mezitím šel krmit kapry, protože začala se oteplovat voda, a to prý kapři více žerou, tak jim tam nasypal nějaké obilí do těch rybníků. Další zase mi vysvětloval, co stojí orel a že orel, který je takový ten, já nevím, na nějaké závodění nebo lov, tak ten stojí asi 150 tisíc, samička jako ojetý auťák a tak dále. A takovéhle jako holubáři, /nesrozumitelné/ ta políčka, která si pěstují. Já jsem poznala spoustu vynikajících a jsou to mladí lidé, věřte mi, ale to víte, není to mocenská strana, takže ..., ale jsou, já se domnívám, že má být strana určité elity, skupinky, která bude ty druhé ovlivňovat. Takže, když se tam nedostanou letos v těchto volbách, dostanou se tam příště a stačí, když přežijí, aby mohli ty otázky tedy evokovat.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dnes je naším hostem socioložka Jiřina Šiklová. My si budeme povídat hodně o letních táborech, koneckonců pro někoho už je dnešní den dnem vysvědčení, jiní ho dostanou třicátého, ale už jsou opravdu prázdniny na spadnutí, konečně i to počasí tomu začíná odpovídat. Paní doktorko, jak to vidíte vy s letními tábory, máte třeba nějakou osobní zkušenost?
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
No, tak osobní zkušenost mám, protože mám vnoučata a jezdily na ty tábory, dokonce moje děti vyrůstaly v takovém tajném skautském jako woodcrafterském oddílu Pražská třináctka se to jmenovalo, dneska je to woodcrafteři, tedy Liga lesní moudrosti. Je to asi 100 dětí, které se stále sházejí a tady to je vyvrcholení toho celého. Děti od dcery taky ve skautském oddílu tamhle v Kouřimi. Víte, to jsou takové ty tábory, kdy ty děti se scházejí a vlastně tu celoroční činnost, která je vyvrcholením. A pak jsou ty tábory, které jsou takové někdy lepší, nóbl odkladiště pro ty děti, když chtějí mít rodiče trochu svého volna.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ten tábor někdy trvá třeba 3 týdny, což je docela dlouhá doba. Jak to vidíte třeba s tím steskem po domově?
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
No, tuhle jsem mluvila právě o tom s Martinou Špinkovou, kdy ona mi říkala, že se jí taky stýskalo, mým dětem se taky stýskalo, vnoučatům taky, předpokládám. Ale nemyslíte si, že to je de facto možnost pro ty děti uvědomit si hodnotu domova a co jim ten domov dává, jakési to pohlazení, zázemí a současně se osvědčit mezi těmi svými vrstevníky a to, že třeba jednou se stalo, že moje dcera po 14 dnech si přála, abychom ji odvezli, já to považuji taky za docela normální. Byl to takovýhle tábor někde na Nežárce, je to touha těch dětí zase se vrátit, ale současně je to jejich sebeověření. Já to považuji za správné a myslím si, že ty tábory by trochu drsňácké měly být, protože ty děti mají docela dobré podmínky během života, během roku většina z nich, takže je to docela dobrá věc.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Aby se naučily, jak vypadají i ty jiné stránky života.
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Zaručeně.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jak se díváte na takové ty tábory, kam třeba nesmí maminky, když je to třeba s otci, ale je to ryze mužská záležitost plus děti?
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
No, to jsem taky toto viděla a slyšela. Já nevím, já si myslím, že by to nebylo tak ideální. Někdy to dělají právě ty rozvedení muži, aby tam ty maminky nehrály tu roli. Já si myslím, že to není ideální. Děti mají buď na těch táborech opravdu mezi sebou jako děti, anebo ať je to tedy rodinná rekreace, a to si můžou udělat potom.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Prázdniny jsou pojímány v různých zemích různě, někde trvají kratší dobu než u nás ty 2 měsíce, i když já si myslím, že je to tak akorát, ale na to mohou být různé názory. Jak se díváte na to, že by třeba ty tábory měly být pokračování výuky. Neměly by si děti spíš odpočinout o prázdninách?
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Domnívám se, že to není správné, protože pak to pro ty děti není změna, čili takové ty tábory, které jsou strašně drahé, třeba 8, 10 tisíc stojí, protože se tam učí jóga, tanec, třeba angličtina a tak dále, to není správné. Já preferuji to, že třeba ti moji vnuci jedou támhle někde Kačerov, je to někde u Čechtic nebo kde a kde teda není ani elektřina. Místní hygienik samozřejmě nutí je a také to mají, aby někde ve vesnici měli maso složené v ledničce, ale to tak asi vše. Ať si to zkusí. Jednou na to budou docela dobře vzpomínat. A ten, kdo neobstojí, tak obstojí ten další rok a bude si třeba toho potom vážit.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Bylo něco podobného za vašeho dětství, účastnila jste se třeba nějakého tábora?
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Tak za mého dětství tak to moc nebylo, protože to já jsem vyrůstala za války a těsně po válce, ale pak byly teda ty pionýrské tábory, to už jsem byla ve věku mimo pionýrském, ale zase jsem znala brigády, chmelové brigády, bramborové brigády, na řepu a tak dále. To byly trochu drsné podmínky, a to se bralo jako práce, ale taky to člověku něco dalo. Já se domnívám, že jenom ta bavlnka je i trošku nevhodná forma výchovy. Navíc, vždyť to víte, když má člověk trošku i třeba kolem sebe té špíny, tak on je potom odolnější, aspoň není alergik.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Faktem je a vy už jste na to narazila, že asi by neměly tyto letní tábory sloužit k tomu, aby byly jakýmsi odkladištěm pro děti, na které rodiče nemají po dobu prázdnin čas, ale ono je to složité, protože dovolená tak dlouhá není, pokud člověk zrovna není kantorem.
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Dobře, ale tak na to si můžou prostě sehnat někoho, třeba jet k jedné babičce, druhé babičce, někdo má dovolenou, děti mohou být dohromady. Kolikrát já jsem měla třeba v Jelenově takzvaně cizí děti, přátele mých dětí. I to je dobrá věc, protože ty děti si potom zvyknou, že můžou být u někoho jiného a trošku se i jinak chovají v té cizí rodině.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Podle čeho tedy vybrat správný letní tábor? Existuje mnoho druhů, mnoho způsobů, jak trávit to léto. Koneckonců existují i takzvané příměstské tábory, kde je to takové ambulantní, nebo jak to nazveme?
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
No, já s těmi příměstskými tábory nemám zkušenosti, ale určitě bych spíš volila takové ty drsňácké tábory, aby to byla změna, než tedy ty tábory vypreparované, aby to byl jako hotel. A vím, že toto má veliký význam ty skautské tábory i třeba v cizině. Setkala jsem se s lidmi z našeho exilu, Lída Bělovská například, kteří organizovali celých těch 20, 40 let v zahraničí tábory. Na nich se ty děti učily také češtinu. Mělo to velký význam pro ně.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
My si povídáme s Jiřinou Šiklovou, socioložkou. Já jenom připomenu, že si můžete poslechnout reprízu našeho povídání dnes po 23. hodině.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Povídáme si s Jiřinou Šiklovou pravidelně v tomto pořadu Jak to vidí. Mimochodem musím upozornit na to, že o prázdninách bude trošku změna, budeme si povídat víc o cestování, ale v září se zase vrátíme k tomuto způsobu vyptávání se známých osobností, tak vy se často snažíte povídat o tom, co vás v poslední době zaujalo, tak pojďme do toho. My už jsme si probrali vlastně tu volební kampaň, která vás nějaký čas zaměstnala, ale věřím, že těch zážitků bylo víc. O jaký byste se ráda podělila?
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
No, tak například třeba Tučňák 10.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Co to je?
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
To je taková organizace, kde se mladí lidé sdružují a kde tedy organizují si svoje filmy, svoje teda výtvory hudební, taneční a tak dále a prosazují se tam, mají festival. A letos to probíhalo, bylo to v La Fabrica. Měli tam podporu třeba Marthy Issové, Davida Ondříčka, Davida Černého, Lenky Dusilové a tak dále, a pak jim dokonce půjčila, Nová scéna jim půjčila možnost, aby tam měli svůj závěr. Bylo to hezké, já jsem na to koukala s velikým zájmem. Uvědomila jsem si, byly tam krátké filmy, byly tam vystoupení různá, ale uvědomila jsem si, jak to ti mladí lidé mají velice těžké, protože v této společnosti je skoro všechno dovoleno, takže oni mohou těžko někoho provokovat. Já, to byli lidi tak staří jako, když já jsem třeba vnímala Semafor nebo tyto začínající scény, a tam stačilo říct slovo a ti lidé reagovali, protože to bylo zakázané. Tady to je trošku složitější. Ono přehlušit to, co se běží z toho meanstreemu hudebního nebo z té produkce, nenapodobovat to a zase teda ty ostatní oslovit, je asi těžké. Takže mně se ten Tučňák 10 líbil. Já doufám, že seženou peníze, aby v tom mohli pokračovat a že se tam teda objeví talenti, ale současně si říkám - mají to těžké, protože dneska, kdyby chtěli přerušit ten hluk, který je kolem nás, hluk reklam, hluk různých tedy takových podbízivých melodií, tak by snad museli mlčet, ale to by se jim asi nechtělo.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, tak možná stačí ztišit a zvolnit a už to by mohlo teoreticky zaujmout.
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Mohlo, taky by to mohlo nějakým velkým dogmatismem, ale na to zaplaťpánbůh ty děti nejsou, ale asi to přijde, víte, protože stejně byli tedy přehlušeni kdysi ti hippies nebo tak se objevili ti hippies, kteří chtěli té generaci svých rodičů naznačit - tak už dost, nás nebavíte. Takže tím se nepřímo dostáváme tak trošku i k těm volbám, nemyslíte?
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, to se možná vracíme i k tomu, že přece jenom vás, soudím, že vyprovokoval takový ten klip, o kterém se hodně diskutovalo, Přesvědč bábu se to jmenovalo.
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Ano.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A byl to jakoby, ale myslím si, že to tak nebylo zamýšleno, střet generací, nebo těch mladých a starších.
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Já si myslím, že to byla snaha teda právě toho režiséra Zelenky oslovit ty mladé lidi.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Provokovat.
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Že to nebylo příliš šikovné, ale chápu, že to byla jejich forma, jak ty mladé lidi vyprovokovat. Po této stránce to asi splnilo účel, protože těch mladých lidí šlo více k tomu, nemuseli to dělat touto formou. Domnívám se, že ten rozdíl staří - mladí se tady bude zvyšovat prostě proto, že těch starých bude přibývat a těch mladých ubývat, takže se tady trochu změní a už dneska je změněná celá ta struktura. S tím se asi musí počítat, tak jako se musí počítat s tím, že sem budou přicházet stále noví lidé jako pracovní síly, jako uprchlíci a to jsou takové maličkosti, které, myslím si, také se mění a které jsou tedy už dneska přijatelné. Třeba v posledním týdnu bylo několik setkání, jak se to jmenovalo, RefuFest, jo, a jako tedy v těch předchozích státech, v těch předchozích, taky to má asociovat s refuge, uprchlíci a tak, bylo to na Kampě, bylo to u Salvátora, tedy v Dušní, ne u sv. Salvátora, v tom evangelickém kostele, a bylo to opravdu velice pěkné a mě překvapilo, kolik lidí tam bylo, kolik peněz se vybralo a jak jako ti lidé přijímali tyto lidi velice dobře. Myslím si, že se tam mohli sblížit. Už to, že třeba tam ti uprchlíci připravili svoje jídla, ti naši lidé to jedli, brali si. Víte, jaký je to vlastně symbolický vztah, který trvá po staletí, tisíciletí, cizinci nabídnout jídlo, přijmout jídlo od cizince, a to se tady dělá. Vůbec se nejedná o ty koláče, nebo co tam oni dělají, ale o tu symboliku, že si ti lidé předávají tak základní věc jako je ten chléb, nemyslíte?
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A je zajímavé také, jakým způsobem nás oslovuje ta poměrně exotická kultura, protože slyšíme na africké rytmy, určitě člověka zaujme třeba indonéský tanec a tak dál.
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Ano, určitě, to je taky báječné, nemyslíte. To je to sbližování. Ale jak říkám, to sbližování nemá jít tak daleko, že já se v tom rozpustím. Proto třeba považuji za báječné, že ta Věra Doušová, ta její parta dělá takový jako barevný svět se to myslí, kde se těm mladým lidem vysvětlují ti noví příchozí a viděla jsem velice pěkný film, prý to na podzim půjde snad i v televizi, jak jako naši lidé, kteří odcházeli do ciziny, jak tam byli přijímáni nebo nebyli přijímáni. Uvědomit si, že já jsem byl v té situaci taky nebo můj kmen, můj národ byl v té situaci také, tak je to něco takového, jako když mají Židé - pamatujme, že jsme i my byli v zajetí egyptském.
redaktor
--------------------
Každý všední den vám v pořadu Jak to vidí nabízíme zamyšlení a postřehy našich exkluzivních hostů, Jak to vidí od pondělí do pátku vždy v 8.30 Český rozhlas 2 Praha.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dnes si povídáme se socioložkou Jiřinou Šiklovou. Připomínám, že přepis rozhovoru najdete v pondělí na internetu www.rozhlas.cz/praha. Vy jste nedávno oslavila narozeniny, takže dodatečně ještě blahopřeji a hlavně hodně zdraví, to je asi to nejdůležitější, ale dostala jste také, tuším, neobvyklé dary.
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Ano, jeden z nejvíce neobvyklých darů byla slepice Sára, daly mi to holky z Gender Studies, která prostě, je to symbolická slepice, která se zaplatí a půjde do Čečenska, takže jsem dostala její obrázek a u toho bylo napsáno, že takovouto, dali jí jméno Sára, nebo podobnou, že tedy mi dávají k narozeninám, k mým pětasedmdesátinám a že tato slepice putuje do Čečenska, až jí tam najdou dobrou adoptivní rodinu.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak to musela být drahá slepice.
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Asi bude hodně drahá, to víte, že jo, že bude drahá, ale já myslím, že to je taky hezký, nemyslíte, že lidé toto dávají jako dary a také to přijímají ti druzí jako dary. Je to de facto pomoc někomu jinému. Je to přes vás, nebo přes tu jednu osobu. Já si tohohle velice vážím podobných věcí, stejně jako si vážím, že jsem byla jmenována titulem, že jsem babička takových těch panenek, víte, co jsou na podporu zase třeba v Kábulu těch čoček nebo co se tam dělají ty operace oční a ty panenky, které vyrábějí se, tak prý jsem jejich babičkou. Není to krásný? Koupíte si panenku a nepřímo se dostanete do rodiny.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Byl ještě nějaký podobný dárek, který vás potěšil a pobavil zároveň?
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
No, tak takových dárků bylo hodně, něco taky z rodiny, že jo, ale především mě jako potěšily tyto dárky, protože to, si myslím, že to mění trošku i celý ten vztah k těm cizím lidem i tedy vztah k tomu, co to je dar. Ta společnost je dneska dostatečně bohatá, aby opravdu dar jako takový, jako že bychom něco potřebovali, to je sice hezké, ale to není asi to podstatné.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vy jste nás už zavedla ve vyprávění na Tučňáku 10, ten festival mladých umělců, jak jste o tom mluvila, na Kampu na RefuFest, to jsou všechno vlastně akce z posledních dní, Barevný svět, o kterém jste mluvila. Ještě něco, o čem byste se ráda zmínila?
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
No, tak například v Třeboni jsem se účastnila, říká se tomu Stolperstein, tedy vlastně kameny, o které se zakopává. Tam byly položeny kameny před dům v Třeboni, kde tedy bydleli Židé, kteří byli ..., potom skončili v Osvětimi, rodina tedy Metzl-Brady, ale to je takové krásné. Víte, že třeba ta rodina Bradyů, teda všichni zahynuli až na jednoho jejich syna, Jiřího Brady, který je v Kanadě, v Torontu, a ten tedy, jeho sestra zahynula, z jejího života se zachoval jenom takový kufříček, který se dostal potom shodou okolností do Japonska, kde nějaká Japonka hledala jeho historii a tak dále. No, a dokonce i knížka napsaná Haničin kufříček, ta dívenka s tím bratrem bydlela v Novém Městě na Moravě a najednou je z toho příběh. A teďka si představte, že tenhle ten, když to tak řeknu Žid z Moravy, z Nového Města na Moravě, z Třeboně, kde byla ta rodina, měla jeho kořeny, tak dneska žije v Kanadě a tam pomáhá dalším uprchlíkům, shodou okolností jsou to muslimové, a to celé se odehrává a běží přes to Japonsko, jinak by se přes ten kufříček ani vlastně ta celá historie neodehrála. Takže mně to připadá velice pěkné za prvé jako příběh, za druhé jako skutečnost, dokonce teďka o tom bude i film, nebo už je o tom film. A jinak mi to připomíná víte zase to biblické házej chléb po vodě, on někam doplave, tedy k těm potřebným doplave. A ta představa, že opravdu tahle je svět propojený, tak mě to osobně velice těší. A ty Stolperstein ty jsou tady i v Praze někde před těmi domy, chodíme po nich a ta myšlenka je taky hezká, to nemusí být pomník, jenom vědomí, že ten člověk mezi nás patřil.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Hostem pořadu Jak to vidí byla dnes Jiřina Šiklová. Děkuji za váš čas, ať se vám daří. Krásné prázdniny a v září zase na shledanou.
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Děkuju pěkně za pozvání.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Mějte se hezky.