Jak to vidí Jaroslav Maxmilián Kašparů - 12.10.

12. říjen 2009

Pondělním hostem pořadu Jak to vidí (po 8:30 hodině) byl psychiatr, teolog, spisovatel Doc. MUDr. ThDr. Mgr. Jaroslav Maxmilián Kašparů. V článku opět nabízíme needitovaný přepis pořadu. (Od 1. září 2008 zveřejňujeme /až po 24 hodinách, u pátečního pořadu až v pondělí/ needitované přepisy půlhodinových talkshow našich hostů. Tento pořad ZDE na také najdete ve zvukové podobě.)

Jak to vidí Doc. MUDr. ThDr. Mgr. Jaroslav Maxmilián Kašparů, Ph.D. ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vladimír Kroc vám přeje dobrý poslech. Když před chvílí Tomáš Voženílek říkal, že už skoro klepu na dveře, bylo nepřesné, klepal jsem se před dveřmi, protože to vypadalo, že se nám nepodaří spojit se studiem Českého rozhlasu Jihlava. Měli bychom tam mít našeho dnešního hosta pořadu Jak to vidí, psychiatra, teologa a spisovatele Maxmiliána Kašparů. Bohužel zatím se nám nepodařilo technicky se spojit se studiem, je tam nějaký technický problém, takže doufám, že se to podaří během několika málo minut, a proto vám teď velmi nezvykle v tomto pořadu Jak to vidí nabídneme písničku.
Tak nevzdali jsme to a udělali jsme dobře, protože v tuto chvíli už jsme ve spojením s naším dnešním hostem pořadu Jak to vidí, psychiatrem, teologem, spisovatelem Maxmiliánem Kašparů. Přeji dobrý den.

Maxmilián KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
Dobré ráno z Jihlavy.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak jsem rád, že se slyšíme. Máte nějaký recept na to, jak toto takzvaně vydýchat, jak se uvolnit z takového stresu, který jsme možná oba teď zažili?

Maxmilián KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
Je to otázka času. Pro některé lidi to spadne z nich samo, někteří lidé to s sebou nesou a jsou lidé, kteří si stres vůbec nepřipouští. To jsou 3 kategorie lidí. Já si myslím, že stres patří i k životu, protože zvyšuje výkon, kdybyste viděli tady ve studiu, jak se zvýšil výkon techniků, ale všechno to krásně stihli, takže oni jsou na stres připraveni.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Výborně. Na sobotu 10. 10., to se vracím o několik dní zpátky, opět připadl Světový den duševního zdraví, tuším, že je vyhlášen někdy od roku 1992 nebo vyhlašován pravidelně každý rok. K čemu je takový den dobrý?

Maxmilián KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
Ten den není dobrý jenom k tomu, aby se lidé zamysleli nad tím, jak jim je, ale aby se také zamysleli nad tím, jak jim bude, protože v medicíně se říká, že prevence je lepší než léčba. A já už pracuju v psychiatrii 35 let a každý den ke mně přichází pacienti a právě toto období je období depresí. Nevím, jestli to načasovali ti, kteří vyhlašovali tento den právě na podzimní období, kdy se plní čekárny ordinací psychiatra právě z důvodu jedné z nejmodernějších duševních poruch, a to je deprese, anebo to byla náhoda. Ale pokud trefili právě toto období, tak ho trefili velice správně. Čili to je asi také jeden z důvodů. Potom si myslím, že tento den by nám měl připomenout, že nemůžeme pečovat jenom o své zdraví tělesné, co jíst, co pít, co nejíst, co nepít, ale taky bychom měli pečovat o to, abychom byli duševně v pořádku, a na to se často zapomíná. Právě člověk se vystavuje stresům, vystavuje se nepohodě, má špatné vztahy, které mu ubližují psychicky a nemůžeme se potom divit, že stokrát nic, jak se říká, umoří potom lidskou psychiku a člověk potřebuje být zdráv a cítí to, že se necítí dobře po stránce psychické.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ono čas od času je možná dobře se zamyslet nad úplně obyčejnými pojmy, máme pocit, že jim rozumíme, ale třeba, když se vás zeptám takto, jak pojmu duševní zdraví rozumět, co to vlastně je duševní zdraví?

Maxmilián KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
Vůbec celkově definice zdraví podle WHO, čili Světové zdravotnické organizace říká, že zdraví je pohoda tělesná, psychická a sociální. A po pravdě řečeno absolutně zdravý na této planetě není vůbec nikdo, protože, když někdo řekne, že se cítí dobře, tak možná má zubní kaz, a to je vlastně nejrozšířenější choroba na světě, je právě zubní kaz. Čili absolutně zdraví není nikdo. Pokud jde o to zdraví psychické, tak to znamená, že člověk se tak nějak uvnitř cítí dobře. Pokud jde o to zdraví sociální, tak se cítí zdráv jaksi navenek. A ono vnitřní prožívání, kde není úzkost, napětí, předrážděnost, neklid, prostě tyto negativní věci, jak jste říkal, ta obyčejná slova, kterým všichni rozumíme, nebo těmi procházíme, to jsou právě známky, že nejsme duševně v pohodě, i když podle psychiatra můžeme být duševně zdraví, ovšem lidé mi někdy říkají: "Jaký byste, pane doktore, měl recept na to, abysme byli v životě vyrovnaní?" Což znamená jinými slovy, abychom byli duševně v pohodě. A já jim vždycky musím odpovědět odpovědí profesora Dominika Pecky, který říkával, že člověk je vyrovnaný, až když leží na prkně, nebo do té doby jsme všichni v nějaké psychické nepohodě, a to jsou stresory, které nás vedou k tomu, abysme byli aktivnější, čilejší, abysme měli větší zájem o okolí, protože, když bude všechno v pohodě, tak nebude co řešit a nebude-li co řešit, tak člověk se stane apatický.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dobře, ale existuje něco jako klima, řekněme. Chci se zeptat, když se mluví o smogu, o světelném smogu, může být něco jako znečištění prostředí v oblasti psychiky?

Maxmilián KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
Ano, může, je to napětí, protože prakticky, o co jde v celém lidském životě, jsou vztahy. Už od početí, kdy semínko se uhnízdí oplodněné v těle matky, tak tam jde o první vztah a tyto vztahy končí až do konce lidského života. Pokud ty vztahy jsou špatné, tak jsou špatné i vnitřní stavy. Čeština má 2 hezká slova stav a vztah. Jestliže prožíváme dobré vztahy, zažíváme pozitivní stavy a jestliže zažíváme pozitivní stavy, vytváříme krásné vztahy. A jestliže v jednom z těhle těch oblastí dojde k úniku něčeho patologického, tak to zamoří ten prostor, který u člověka je, a má to negativní vliv na jeho psychické prožívání.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Pane docente, dá se třeba nějakým způsobem posilovat psychickou odolnost, dá se cvičit?

Maxmilián KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
I na toto byla dělána řada studií, to dělají především psychologové, ale prakticky my musíme vycházet z toho, že každý člověk je originál, to je jedna veliká potíž, kterou mají psychologové, psychiatři na rozdíl od automechaniků, kdy auta jsou jako sériová výroba. Každý člověk, který ke mně přijde, tak já se na něj musím dívat jako na úplně nového člověka, protože on má svou originalitu, proto není možné dávat nějaké obecné rady, co mají lidé dělat, aby byli odolní. A musí si to každý člověk najít sám a řada lidí si to najde i bez psychologů, někteří tuto pomoc potřebují, ale taková prevence, odolnost je možná. Je to otázka například v poslední době je otázka skromnosti. Jestliže člověk je skromný, tak nezávidí, jestliže nezávidí, tak mu stačí to, co má, je spokojený a je rád s tím, že dosáhl vůbec toho, čeho dosáhl, myslím tím v oblasti majetku. Jakmile člověk začne závidět, tak ta závist je strašně sžíravá a člověk nespí závistí. Já jsem měl jednoho klienta, který záviděl sousedovi tak, že z toho nespal. A já jsem mu říkal: "Vidíte, soused spí klidně a vy nespíte klidně. Takže zbavte závisti a budete spát možná líp než váš soused." Čili prevence proti nespavosti je zbavit se závisti. V jiném případě je to například otázka čistého svědomí. Když má člověk čisté svědomí, které ho netlačí v posteli, no tak také dobře spí. Takže mít čisté svědomí, je další prevence k tomu, abych já dobře spal. A pokud já dobře spím, tak se ráno cítím lépe.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tady je Český rozhlas 2 Praha, v pořadu Jak to vidí si dnes povídáme s Maxmiliánem Kašparů. Vy jste před chvílí mluvil o svědomí, to u některých lidí je neobyčejně pružné a já se teď dostávám k tomu poslednímu skandálu, nevím, jestli se dá vůbec nalézt nějaká paralela s tím, co se teď děje, nebo co se dělo a co vyplouvá na povrch na právnické fakultě v Plzni. Vynořují se stále nové a nové šokující skutečnosti. Podle posledních informací pověřený šéf právnické fakulty Jiří Pospíšil vyzve bývalého děkana i oba proděkany, kteří nedávno rezignovali, připomínám v souvislosti s tou plagiátorskou aférou, aby fakultu opustili. Zůstávají tam totiž stále jako zaměstnanci. A já se vás ptám na váš názor, není to málo, že by měli sami dobrovolně odejít?

Maxmilián KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
No, tak podle mého subjektivního názoru to je málo, ale podle objektivních kritérií, které jsou v této zemi, to bude asi dostačující, protože u nás jsou tresty za nějaké špatné činy v tom, že se to asi nějak moc netrestá. Mě na tom prostě mrzí jedna věc, že se tohle to stalo právě na právnické fakultě, právě tam, kde by měla být spravedlnost a norma společenská samozřejmostí, že by to tam nemělo být nějaká výjimka. Čili to mě trápí nejvíc. Ale, že odejdou, tak já si myslím, že oni zase si najdou nové zaměstnání se svým vzděláním, anebo budou přijati na vysoké škole někde jinde v jiném městě, nevím, nemohu se k tomu vyjádřit, nechci to soudit, ani posuzovat, ale domnívám se, že to, co se stalo v Plzni, protože sám také učím na 2 vysokých školách, je svým způsobem vrcholek ledovce a pod tou hladinou je cosi shnilého v českém školstvím, v tom vysokoškolském v každém případě.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Chcete říci, že podobné případy se běžně stávají i na jiných vysokých školách, že se dá titul koupit?

Maxmilián KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
Běžné to není, ale uvědomme si 2 věci, je to o penězích, bohužel i to vzdělání je o penězích. Vysokoškolští pedagogové jsou buď a nebo. Buď jsou zaměstnanci státními a platí je stát, pokud je to státní vysoká škola, anebo si je platí studenti na těch nestátních vysokých školách. A já mám jednu zkušenost, jestliže si člověk něco zaplatí, tak chce, aby ten, koho si zaplatil, a ti vysokoškoláci si platí své profesory, je vyučili kvalitně. A ono jedna strana je učit kvalitně, můžete mít výborného učitele na hudební škole, ale jestliže ten žák nemá talent na hudbu, tak ho stejně nic nenaučí, ale nějaký papír o absolvování té hudební školy dostane. Čili tady je to o penězích. A student potom udává tón toho, jak to bude vypadat. Já mám zkušenosti s tím, jak studenti se hádají se zkoušejícím, jak nesouhlasí s tou známkou, protože my jsme si to tady zaplatili, tak my chceme mít lepší známku a vy nás budete zkoušet jiným způsobem, čili začíná tady diktát studentů. Čili i tady na těch školách, kde si to ti studenti platí, je to zase o penězích. Bohužel mně také vadí, že on to není ale první případ tahle ta Plzeň. Já si vzpomínám, že před několika lety jistý poměrně vysoce politicky postavený muž měl nějaký podobný problém na jisté moravské vysoké škole, kde šlo také o nějaký plagiát a zase to utichlo. Můj názor je ten, že v naší zemí každá ostuda trvá 3 dny, neboť ji přeťane ostuda jiná a jede se zase dál, ono se na to zapomene. Čili ať se neobávají ti v uvozovkách viníci a já nemůžu nikoho obviňovat v Plzni, že z toho bude nějaký problém, to zase slehne, protože přijde na jiné škole jiná ostuda a půjde to znovu do ztracena. Čili já se ale obávám jedné věci skutečně, jestliže by se tento systém, o kterém tady teď hovoříme, dostal na matematicko-fyzikální fakulty, že by nám vycházeli jaderní inženýři ve zkráceném vzdělávání, tak nám bouchne každá atomová elektrárna a nedej bože, aby se tento styl výuky dostal na lékařské fakulty.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Že by si někdo udělat doktorát za 2 měsíce.

Maxmilián KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
Ano, doktorát za 2 měsíce, tak pak nám lidi budou, teď to přeženu, umírat na ekzémy, že jo, i když to není možné.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vy jste ale teď vlastně řekl jinými slovy to, že my de facto právníky moc nepotřebujeme, jak se ukazuje, že mohou pracovat i ti vlastně, kteří tu školu viděli zdálky.

Maxmilián KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
No, my nepotřebujeme právníky, ale jak mi řekl jeden právník mladý, oni potřebují nás. On mi řekl: "Podívejte se, lesy už jsou tam, kde měly být, majetek je tam, kde měl být, za těch 20 let se daly do pořádku věci, které se do pořádku dát měly, a co nám mladým absolventům právnických fakult zbývá? Než jít teď po vás po doktorech. Čili my se teď budeme zaměřovat na pacienty, a budeme hledat vaše lékařská pochybení, aby také my jsme se uživili." No, to byla celkem dobrá informace, kterou mi dal, protože představte si situaci, kdy dítě šestileté je nějakým způsobem postižené a ten právník řekne rodičům: "Ale tohle to, víte, vám zavinil porodník. Tak půjdeme do porodopisu zpátky a tam najdeme jistě nějakou chybu, nějaká kolonka tam nebyla vyplněna a přijdeme na to, že vaše dítě není postiženo tím, že by se postižené narodilo, ale že porodník špatně vedl porod a žádejte 2, 3 miliony na té nemocnici nebo na tom porodníkovi." Čili já si myslím, že takové školy takového typu jako je ta v Plzni nám asi nevychovají kvalitní právníky, ale mazané jedince.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jenomže bychom neměli zapomínat na to, že s největší pravděpodobností převažují ti, kteří poctivě studují, kteří se dobrali svých studijních úspěchů opravdu pílí a dřinou a teď vlastně je to všechno zneváženo, protože, když řeknou: "No, já jsem studoval na právnické fakultě v Plzni," tak možná se většina lidí jenom pousměje. Čili chci se zeptat takto, vy třeba sám máte u svého jména 5 titulů, nedotýká se vás to taky nějak osobně, že se takto znevažuje vzdělání?

Maxmilián KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
Mně to vadí. Mně se to dotýká právě z toho důvodu, že jsem vysokoškolský učitel a já jsem byl zvyklý, i když se stará doba pomlouvá, že měla hromadu negativ, tak ona měla jedno, ona totiž měla, ona měla náročnost na ty studenty a teď ta náročnost klesá, a to mi prostě vadí. Mně vadí, že některé vysoké školy, které už mají pobočky i na vesnicích, skutečně na vesnici je pobočka vysoké školy, a chodí tam ti studenti z toho okolí, mně to vadí, když potom já od takového vysokoškoláka dostanu dopis a ona je to samá hrubice, a pak se nevidím tím pádem, že dneska zaměstnavatel se už neptá absolventa, co jste studoval a jaký máte titul, ale on řekne: "Co umíte?" A dá sekretářce, aby mu dala diktát a ona je to samá hrubá chyba a on říká: "Dobře, ale já jsem odborník přes něco jiného než přes češtinu." Tohle jsou všechno trapasy, které mně jako člověku, který už, kolik, 53 let chodí do školy, já jsem ještě nepřestal studovat od té své první třídy, mně tohle to skutečně vadí, že oni se nedoberou ani k tomu pravopisu, a protože ti studenti mají problém i se mnou na té škole, když on si chce dělat nějakou bakalářskou nebo magisterskou práci a ona je to samá hrubá chyba a já mu to odmítnu. Čili víte, ony ty problémy, ono jich je víc, než jenom v tom, co se stalo v Plzni. On je to problém ne školy, ale systému.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Já jsem se právě chtěl zeptat na to, jestli některá ta řešení třeba u té češtiny nejsou velmi jednoduchá, že by stačilo, aby lidé zkrátka ti mladí studenti více četli, možná by jim to v jejich češtině pomohlo?

Maxmilián KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
No, to je další problém, pokud se čte, tak co se čte a kdo čte. Dneska lidé nemají rádi romány, protože jsou dlouhé, nevejde se to do kapsy, těžko si to můžete vzít na plovárnu nebo do vlaku, takže se čtou časopisy, čtou se noviny, a tam ta čeština je příšerná. To je čeština teda naprosto nečeská a najdete i tam, já někdy bych ty noviny rád četl a měl jsem v ruce červenou tužku, ale co naděláte? Nic nenaděláte, to se prostě chrlí. Mám známého, který prodává v knihkupectví a říkal mi, že například poezie vůbec v současnosti nejde, a to mě bolí, protože poezie kultivuje duši. Nějaká vážná literatura, ta také nejde. Jdou takové ty povrchní věci. Ona vůbec povrchnost je styl naší doby. I toto je povrchnost, co se stalo v Plzni. I ta povrchnost ve znalostech. Já mám takový dojem, protože žiju mezi lidma, zvlášť mezi mladýma, že to je až epidemie povrchnosti, povrchní vztahy, povrchní vzdělání, povrchní názory, povrchní pohledy, všechno povrchní a k tomu ale to není záležitost jenom školy, to je záležitost sdělovacích prostředků a to je záležitost především rodiny. My nemůžeme všechno svádět na školu. Já se v této straně zase musím škol zastat, protože ne všechno negativní pramení od učitelů.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Maxmilián Kašparů je hostem pořadu Jak to vidí. Připomínám, že přepis našeho rozhovoru najdete hned následující den na internetu na www.rozhlas.cz/praha, doufám, že tam žádné hrubky nenajdete. Pane docente, abychom nepřispívali k těm podzimním depresím, i když to, co jste řekl, opravdu nevyznívá moc dobře. Kudy z toho ven? Měl byste nějaký recept, na tohle asi těžko hledat odpověď?

Maxmilián KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
No, neměl, já to na recept nemám, protože to není záležitost pouze a jen, ono totiž všechno v životě, ve světě souvisí se vším. Jestliže nám v Kuvajtu zdražejí ropu, tak nám tady v Jihlavě zdražej rohlíky, a přitom Kuvajt od Jihlavy je hodně daleko, oč více souvisí všechno se vším v rodinách, ve společnosti. Čili to je multifaktoriální jev, co mi tady vidíme, to je záležitost politická, ekonomická, hodnotová, morální, mravní, etická, kulturní, prostě ta společnost je velmi stratifikovaná a všechno souvisí se vším. My třeba nemůžeme na morální díry společnosti dávat nějakou technickou záplatu, což se jaksi dělá. Čili my si musíme uvědomit, že ta společnost má problémy, ale nevyřeší je nějaké ministerstvo, nevyřeší je nějaký politik, ale změna smýšlení, změna názorů a posun k jiným hodnotám, dostat se, jak se moderně říká, do jiného nového paradigmatu vnímání hodnot, věcí a stavů, a toto je záležitost na desetiletí a já nepředpokládám, že bych se toho dožil, ale musíme všichni udělat všechno proto, a teď nechci být nějaký davový řečník, aby se to alespoň zlepšilo. Já si vzpomínám na jednoho filozofa, kterého se kdysi ptali novináři, co by udělal ve světě, jakou změnu, a teď očekávali vlastně odpověď, že jo, nějakou moudrou filozofickou a on říkal: "Já bych prvně změnil sebe." A to je velice dobře, protože i ten náš vnitřní mikrosvět, který máme pod hrudní kostí, má vliv na to, jaký bude ten makrosvět, jehož jsme součástí.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Pojďme ještě na chviličku k tomu mikrosvětu, který máme tedy spíš pod tou lebeční kostí. V pátek jsem vás zastihl telefonicky ještě ve Vysokých Tatrách, tam si vy osobně zocelujete vaše duševní zdraví, tam se vydáváte odpočívat?

Maxmilián KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
Já jsem tam byl ze 2 důvodů, za prvé jsem tam s mojí manželkou oslavoval třicetileté výročí našeho manželství, protože právě ve Vysokých Tatrách, ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dodatečně blahopřeji.

Maxmilián KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
... děkuji, vyřídím to i mé ženě, pokud nás neposlouchá, protože právě tomu bylo minulý týden 30 let, co jsem se tam ženil v Tatranské Lomnici, to byl jeden důvod a spojil jsem ho také s oddychem, který tam je, a současně mě požádalo jedno společenství v Popradě, když se dozvědělo, že tam přijedu, můj přítel, který mi tam zařizoval to ubytování, tak abych tam s nimi pobesedoval. Takže jsem tam měl přednášku asi dvouhodinovou v takovém společenství u ohýnku, tam bylo o něco lépe, než je tady, takže jsme mohli sedět venku a ne v tom dnešním uplakaném počasí. Já myslím, že jsem to pěkné počasí nechal v Tatrách a přivezl jsem sem to, co tady dneska prožíváme.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Na druhou stranu vypadá to, že se vám ještě více bude plnit ordinace, i když bych to spíš vašim klientům nepřál. Ale ještě tu mám jednu zprávu, kterou jsem si dnes vybral z ČTK, ocituji: "Učení se novým trikům jako například žonglování zlepšuje u dospělých funkci mozku," a zjistili to podle agentury Reuters britští vědci. Myslíte si, že i to může být způsob, jak procvičovat mozek žonglování v dospělém věku?

Maxmilián KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
Může, protože se tam musí člověk soustředit na 2 důležité aspekty svého těla, a to je zrak a motorika, motorika rukou a zrak, čili člověk se učí koncentraci a koncentrace vylepšuje schopnost centrálního nervového systému. A já bych ještě doporučil jednu věc, já jsem veliký fanda esperanta, a já bych doporučoval, aby staří lidé přes 60 začali studovat nějaký cizí jazyk, protože ty cizí jazyky jsou těžké, náročné mluvnicky, že by nebylo od věci, aby každý člověk kromě žonglování, pokud na to nemá náladu a není to zrovna jeho koníček, tak aby si alespoň 30 minut denně učil slovíčkům tohoto mezinárodního jazyka, protože mluvnice velice jednoduchá a slovíčka jsou lehce zapamatovatelná, protože veliká spousta z nich je všeobecně známá a je to vlastně prevence proti Alzheimerovi a současně takový jazyk, který je vlastně skládačkou, je svým způsobem hra, jsou to jazykové puzzle. Čili já říkám těm starým pacientům i v domově důchodců, chcete-li mít prevenci proti Alzheimerovi a chcete-li si stále hrát, učte se tomuto jazyku. Pokud vám zbyde čas, tak i by bylo dobré žonglovat.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Radí psychiatr, teolog, spisovatel Maxmilián Kašparů. Děkuji za rozhovor a už teď se těším na další setkání v pořadu Jak to vidí. Mějte se hezky. Na shledanou.

Maxmilián KAŠPARŮ, psychiatr, teolog, spisovatel
--------------------
Na shledanou a na slyšenou.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Připomínám, že přepis rozhovoru najdete na www.rozhlas.cz/praha.


Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.

autor: Jaroslav Maxmilián Kašparů
Spustit audio