Jak to vidí Jan Pirk - 24. ledna

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den, u poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dnes je naším hostem profesor Jan Pirk, přednosta kardiocentra pražského Institutu klinické a experimentální medicíny, vítám vás.
Prof. Jan PIRK, přednosta kardiocentra pražského Institutu klinické a experimentální medicíny
--------------------
Dobré jitro.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste se letos opět zúčastnil Jizerské padesátky, začínáme tím, že nejste jenom kardiochirurg, ale také nadšený sportovec. Kromě profesionálů se o medaile poprali také, myslím, 5 tisíc fanoušků běžeckého lyžování, vy jste byl mezi nimi. Jak se vám jelo, pane profesore, zlepšil jste si čas a umístění?
Prof. Jan PIRK, přednosta kardiocentra pražského Institutu klinické a experimentální medicíny
--------------------
Tak já musím říct, že Jizerskou padesátku mám strašně rád a považuju ji za největší zimní sportovní akci u nás. A je zvláštní v tom, že vlastně je to jeden ze závodů, kdy vy si stoupnete na startovní čáru spolu s olympijskými vítězi, s mistry světa, můžete si to, můžete si to porovnat a ta Jizerská padesátka doposud patřila a doufejme snad, že bude patřit po tom letošním ne příliš vydařeném ročníku, patří mezi 12 nejprestižnějších závodů na světě. Ale bohužel letos já si netroufám svalovat vinu na někoho, ale letos bohužel ta Jizerská padesátka neměla s lyžováním nic společného. To byl boj o přežití, protože asi vinou nešťastných okolností, napadlo hodně čerstvého sněhu, ty stopy byly, ty stopy asi nebyly dost vymrzlé. Pak se tak projely televizní čtyřkolky přes ty stopy, takže tam nebyly vůbec žádné stopy a skutečně čas si nezlepšil nikdo. I vítěz měl čas o 20 minut horší než ho mívá obvykle a my hobíci jsme ho měli o hodinu až o dvě hodiny horší a vzdalo přes 500 lidí, což je nevídané množství, protože prostě bohužel to skutečně s lyžováním letos nemělo nic společného. Ale mělo to jednu výhodu, co jsem hned říkal, protože příští rok to může být jenom lepší.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To vždycky ta naděje tady je. Mimochodem na počasí si v podstatě neustále stěžujeme, buď je sněhu hodně nebo je málo. Co by bylo optimální třeba pro takové závody nebo jaké je optimální počasí?
Prof. Jan PIRK, přednosta kardiocentra pražského Institutu klinické a experimentální medicíny
--------------------
No, tak pro takovéhle závody je optimální, když napadne ten sníh o pár dní dřív a pak hezky mrzne, třeba přes noc může být 10, 15 pod nulou. A oni ty stopy projíždějí, udělají je, oni vymrznou a když potom v den závodu jsou takové 3 pod nulou a modrá obloha a svítí sluníčko, tak to je nádhera i při tom závodu se kochat pohledy na ty, na ty Jizerské hory.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy říkáte, že běh je tou nejpřirozenější pohybovou aktivitou, máte také několik oblíbených závodů, lze říct, který má takové, řekněme, nejvíce, největší kouzlo?
Prof. Jan PIRK, přednosta kardiocentra pražského Institutu klinické a experimentální medicíny
--------------------
Myslíte z těch na běžkách?
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Z těch závodů na běžkách.
Prof. Jan PIRK, přednosta kardiocentra pražského Institutu klinické a experimentální medicíny
--------------------
Z těch na běžkách. No, tak já jsem, každý, každý z těch závodů má svoje specifika, ale Jizerská padesátka je krásná v tom, že to je náš závod, ale když bych vzal ty závody tady blízko, tak velice hezký běh je Bieg Piastow, který se běhá v Polsku v Jakuszycích, což je asi kilometr od Harrachova. A musím tedy říct, že my tam všichni jezdíme, všichni příznivci běžek z této oblasti republiky jezdí do toho, do těch Jakuszyc, protože skutečně ti polští pořadatelé tam, nebo rolbaři se tam o ty, o ty desítky kilometrů těch tratí v těch Jakuszycích starají tak vzorně, že skutečně to u nás se nevidí.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kopec nebo rovina, pane profesore?
Prof. Jan PIRK, přednosta kardiocentra pražského Institutu klinické a experimentální medicíny
--------------------
Kopce, kopce, Jakuszyce, ale i najdou se tam i roviny.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co preferujete?
Prof. Jan PIRK, přednosta kardiocentra pražského Institutu klinické a experimentální medicíny
--------------------
Najdou se tam roviny i pro dámy, jsou tam, je tam několik vynikajících prastarých hospůdek, takových trampských, kde skutečně dokonce si můžete upéct v krbu třeba i sám vuřty třeba a jsou to takové, lyžaři vědí, o čem mluvím.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Komu byste běh nejenom na běžkách, na lyžích doporučil jako lékař?
Prof. Jan PIRK, přednosta kardiocentra pražského Institutu klinické a experimentální medicíny
--------------------
No, tak běh nebo chůzi na běžkách bych doporučil každému. Já si myslím, že to je sport, který za prvé zaměstnává celé tělo, za druhé se pohybujete v krásném prostředí, v čistém vzduchu, takže to je sport, který se dá doporučit každé věkové skupině.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
U některých politiků, třeba u bývalého německého kancléře Helmuta Kohla se tradovalo problém jaksi vysedět, lze i problémy vyběhat?
Prof. Jan PIRK, přednosta kardiocentra pražského Institutu klinické a experimentální medicíny
--------------------
Určitě jako vyběhat problémy, nebo vyběhat je to, při tom běhu, víte, zvýšíte si minutový výdej srdeční, takže se vám taky víc prokrví mozek a napadnou vás věci, promyslíte si věci. Ono nedá se moc, nedá se moc těch problémů prodiskutovat, protože to pak zase nemůžete běžet, když byste si.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dýchat nebo diskutovat.
Prof. Jan PIRK, přednosta kardiocentra pražského Institutu klinické a experimentální medicíny
--------------------
No, ale dá se taky, dá se na těch běžkách se dá jít a přitom si můžete krásně povídat.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste s kolegy neurochirurgy převzal záštitu nad celorepublikovým projektem Chraňte mozky. Vlastně v duchu tohoto projektu se má nést také letošní zimní lyžařská sezona, projekt vznikl v Liberci. Cílem je přesvědčit veřejnost, aby ta bezpečnost na sjezdovkách se zlepšila, respektive, že není radno ji podceňovat. Asi je nasnadě, co vás jako kardiochirurga a také šéfa Kliniky kardiovaskulární a transplantační chirurgie přimělo převzít záštitu?
Prof. Jan PIRK, přednosta kardiocentra pražského Institutu klinické a experimentální medicíny
--------------------
To je právě, přivedlo mě k tomu to, že ze svojí mnohaleté praxe vím, že dárci srdce, dárci orgánů a srdce zvlášť bývají ne výjimečně mladí lidé, kteří jeli na kole bez helmy, protože ta helma zabrání 70 % vážných úrazů lebky a to mě vedlo k tomu, že jsem si uvědomil s tím, jak nejen cyklistika, ale i lyže sjezdovky jsou perfektně srovnané. My, co jsme vyrostli na boulích, tak víme, že, tak jsme lyžovali pomalu, neměli jsme tak dobré lyže. Dneska jsou lyže, které zatáčejí prakticky samy, sjezdovky jsou rovné, lidé se řítí strašnou rychlostí, bezohledně a potom nezvládnou lyže a vletěj do lesa, že jo, takže já si myslím, že to, a navíc teda musím říct, že v tý helmě je docela příjemně teplo v zimě, když to fouká, takže já bych to velice doporučoval a pro cyklisty já bych to uzákonil. Taky nikdo nediskutuje o tom, jestli se v autě jezdí s bezpečnostními pásy nebo ne.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Setkáváte si často s nezodpovědností lyžařů?
Prof. Jan PIRK, přednosta kardiocentra pražského Institutu klinické a experimentální medicíny
--------------------
No, já moc často ne, protože já, já v Čechách moc nesjezduju, já výjimečně a jdu brzo ráno, když, když se pustí lanovka v Rokytnici nad Jizerou, kam jezdíme nejvíc než, než tam přijede spoustu lidí. Mě nebaví stát ve frontě, víte to je taková legrace. Oni se v tý, v tý frontě ty lidi se cpou, šlapou si po nohách a tohle a pak ale, když na ně má přijít řada na lanovku, tak radši nechají jednu sedačku odjet, aby seděli sami a tím.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A tím se to ještě narůstá.
Prof. Jan PIRK, přednosta kardiocentra pražského Institutu klinické a experimentální medicíny
--------------------
A tím to zase strašně zbržďuju, no, a předtím si šlapou po nohách, nadávají si a pak najednou mají spoustu času.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co myslíte, jak lze vychovat zodpovědné návštěvníky hor, kteří by respektovali pravidla a věděli, jak se sjezdovce chovat?
Prof. Jan PIRK, přednosta kardiocentra pražského Institutu klinické a experimentální medicíny
--------------------
Ale to já si myslím, že to souvisí s celospolečenskou morálkou. To, to se nedá říct, já budu se chovat slušně na sjezdovce a budu se chovat taky a budu se chovat jako pirát na silnici, že jo. Tak buďto se někdo chová jako pirát všude, anebo se někdo chová slušně všude. Já si myslím, že to je, to je výchova, za prvé to je výchova v rodině, výchova ve škole, no, a pak bohužel jsou to represivní opatření.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká profesor Jan Pirk, přednosta kardiocentra pražského IKEMu. Minulý týden dotlouklo srdce jedné legendy, ve věku nedožitých 71 let zemřel olympijský vítěz ve skocích na lyžích Jiří Raška, který pro tehdejší Československo vybojoval v Grenoblu v roce 1968 první zlato ze zimních olympijských her. Jak vy, pane profesore Pirku, vzpomínáte na tuto legendu, ikonu?
Prof. Jan PIRK, přednosta kardiocentra pražského Institutu klinické a experimentální medicíny
--------------------
Já jsem měl tu možnost se s panem Raškou několikrát setkat osobně, protože chodívám pravidelně na vyhlášení nejlepších armádních sportovců na pražskou Duklu, kde, já říkám, kdyby se to zapsalo do Guinnessovy knihy rekordů v jedné místnosti tolik olympijských medailistů nikde na světě není jako, jako při tomto výročním setkání a pan, pan Raška tam taky někdy byl. Víte, já nemám informace, on nebyl u nás operovanej, byl po operaci srdce, pokud mám správné informace.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tři bypassy, myslím.
Prof. Jan PIRK, přednosta kardiocentra pražského Institutu klinické a experimentální medicíny
--------------------
Měl, měl takzvaný aortokoronární bypass. A já nevím příčinu, na co umřel, ale pravděpodobně na to, na to srdíčko a to já bych chtěl říct posluchačům, že je strašně důležité. My, když provedeme operaci tohoto typu, ten aortokoronární bypass, tak my přivedeme do srdíčka dost krve, ale my neodstraníme to onemocnění. Když máte zánět slepého střeva, to slepý střevo se vyřízne, dá se pryč, to onemocnění je vyléčené. Ale ten aortokoronární bypass přivede dost krve do srdíčka, ale nezastaví ten proces, nezastaví arterosklerózu. To znamená, jestliže ten člověk po té neodstraní ty rizikové faktory, to znamená ty faktory, které to způsobují, což je vysoký krevní tlak, kouření, cukrovka, vysoká hladina cholesterolu, nedostatek pohybu, patří tam také faktory, které se odstranit nedají, jako je třeba rodinná zátěž, genetické faktory, no, tak to onemocnění pokračuje a nejen, že to postihne ty bypassy, ale postihne to další cévy na tom srdíčku a ten člověk může dostat další infarkt a další infarkt a to srdíčko přestane fungovat. Bohužel se setkáváme s takovými věcmi, že, že pacient po takovéhle drahé operaci, já neříkám, že pan Raška kouřil, ale jsou pacienti, kteří a jsou mezi nimi i lékaři, kteří jsou po takovéhle operaci a dál kouří a prostě nedbají těhletěch rad, že jo. To já si myslím, že to je potřeba, aby si uvědomili lidi, že to není, že to je paliativní léčení, že to sice prodlouží život, usnadní život, ale je potřeba, aby ten pacient poté dbal těch zásad skutečně a pacienti, kteří těch zásad dbají, tak z té operace profitují na dlouhé desítky let.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dovolte jednu citaci: "Byl to nádherný let v nekonečném tichu, který trval kratičký lidský věk. Malíř a redaktor Ota Mašek skoro omdlel, fotoreportér Jarda Skála přestal fotografovat, trenér Remsa si umýval obličej sněhem a pískavý skokan Nor Wirkola přestal pískat." Tak popsal let, legendární let Jiřího Rašky spisovatel Ota Pavel v Pohádce o Raškovi. Říká se, že pan Raška se stal legendou nejenom díky svým sportovním výkonům, ale vůbec i jaksi tomu lidskému přístupu ke sportům i díky své skromnosti.
Prof. Jan PIRK, přednosta kardiocentra pražského Institutu klinické a experimentální medicíny
--------------------
Asi ano, já jsem dobrej kamarád, to byli Remsa Boys, že jo, a já jsem, já jsem dobrej kamarád s jedním z nich s Láďou Divilou, kterej byl v tý partě, takže vím, že to byli prostě, že to byla, tehdy, tehdy byl sport sportem a nebyl sport byznysem a to já si myslím, že to byl, to byl takový dost velký rozdíl, že to byla vynikající parta mužskejch, který se dodneška scházejí a prostě dělali ten sport tehdy, tehdy, že jo, skokanskej můstek byl v Krkonoších na každé mezi, v každé vesnici byl skokanský můstek, takže z toho podhoubí vyrostla takováhle báječná parta reprezentantů. Dneska skok na lyžích dělá, já nevím, 20, 30 lidí, že jo, a je to jenom to, čili těžko se ta špička potom z toho, z toho velkého podhoubí takhle získá, takže oni to byli skutečně, byli to sportovci tělem a duší a k tomu, k tomu dobrému sportu patří ta skromnost.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká Jan Pirk. Hostem dnešního vydání Jak to vidí je profesor Jan Pirk, přednosta kardiocentra pražského IKEMu. Vy jste se nám dnes představil nejenom jako nadšený sportovní běžec na lyžích a lyžař, ale vy jste také jachtařem a dostáváme se k dalšímu našemu tématu. Počet obětí luxusní výletní lodi Costa Concordia se zvýšil na nejméně 15 mrtvých. Záchranáři včera našli těla dvou žen, 18 lidí se stále pohřešuje. Ono, objevují se nové a nové příběhy cestujících, zdaleka nekončí šťastně. Francouzský důchodce například obětoval svůj život, aby zachránil manželku, která neuměla plavat. Co vás osobně na té tragédii nejvíce zaráží?
Prof. Jan PIRK, přednosta kardiocentra pražského Institutu klinické a experimentální medicíny
--------------------
No, mě, mě, za prvé mě zaráží, že se vůbec něco takového může stát, protože já jsem předpokládal, že, že takovéhle lodi jsou vybaveny takovým, takovým zařízením, které včas. Víte, já jsem, já jsem námořní jachtaři, já, my jsme dělali plavby na jachtě a samozřejmě, že na té jachtě jsme neměli, neměli jsme sonary, neměli jsme hloubkoměry, neměli jsme nic a když jsme byli, když jsme se blížili k pobřeží, tak prostě jeden člen posádky stál na přídi, jeli jsme velice pomalinku a stále, stále kontroloval dno. Tyhle ty lodě jsou vybaveny, ty vlastně, to je něco jako letadlo, ty téměř jezdějí samy, ty jsou, ty jsou na satelitní navigaci a tak dále, takže já si myslím, že tam muselo dojít k hrubému selhání lidského faktoru, na jednu stranu. Ale na druhou stranu si myslím, víte, to co jsem viděl v televizi, jak ti lidi říkali, jakej byl chaos, jakej to byl blázinec, to si myslím, že není možné, protože při katastrofě takovéhle lodi z víc než 4 tisíc lidí, když zahyne 20, 25 lidí, tak si myslím, že ty záchranné akce musely probíhat velice dobře, protože to je, to je 0,5 %, jo, takže, takže já si myslím, že ta první fáze byla určitě špatná, tam muselo dojít k nějakému selhání lidského faktoru, ale ta, ta vlastní záchrana podle toho, co já vím, tak ta posádka se snažila s tou rozbitou lodí se vmanévrovat do nejbližšího přístavu, který byl skutečně kousek, jak jsem viděl na těch fotografiím, tam už byla vidět červená vjezdová bóje do toho přístavu, když v tom se ta loď převrátila. Ale takže skutečně si myslím, že ty záchranné akce pak musely probíhat dobře. Samozřejmě, že někdo mohl zmatkovat, ale ten počet těch mrtvých na to ohromný, já nevím ,kdo takovou loď viděl, já vůbec se divím, že to je zázrak, že se podařilo některá těla najít. Když si představíte, tam je několik tisíc místností v té lodi.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Údajně tam byli i černí pasažéři.
Prof. Jan PIRK, přednosta kardiocentra pražského Institutu klinické a experimentální medicíny
--------------------
To víte, to se povídá, ale každopádně v té lodi je několik tisíc místností, z nichž, já nevím, dvě třetiny nebo kolik jsou pod vodou a v té tmě a v těch, to je jako hledat jehlu v kupce sena, čili to je, já se divím, že se vůbec podařilo některá těla najít. Je to, je to, je to takové varování, myslím si, bohužel teda draze vykoupené, pro posádky těch dalších lodí. Víte, my bohužel už, já to moře miluju taky, a já jsem chtěl být původně námořním důstojníkem, ale ty lodě to je nádherný organismus. My bohužel už tedy lodě nemáme díky, díky privatizaci a jejich prodeji, ale ty naše posádky třeba naše, naše námořní lodě byly široko daleko známy, že tam jezdil lékař, takže když nějaká loď se dostala do svízelí, tak, tak vyhledala pomoc české lodi, protože jako jedni z mála jsme si mohli dovolit na českých námořních lodí mít, mít lékaře. Takže já si myslím, že to je varováním pro ty posádky, že, že musejí k tomu moři mít určitou pokoru, i když jedou na takovým moderním šífu jako, jako byl tenhle ten.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Costa Concordia. Mimochodem rozhlasová stanice BBC se zamyslela nad tím, zda existuje pravidlo, které by při ztroskotání nařizovalo prioritní záchranu žen a dětí.
Prof. Jan PIRK, přednosta kardiocentra pražského Institutu klinické a experimentální medicíny
--------------------
Víte, já si tím vůbec nejsem jistej, jestli to je správný. Já jsem, já jsem přemýšlel o tom v souvislosti, že jo, s filmem Titanik a v souvislosti s Titanikem. Já nevím, jestli je to tak strašně moudrý udělat sirotky a vdovy. Jestli třeba není, je to filozofická otázka, možná, že to není správný, ale jestli není lepší zachraňovat celé rodiny, protože co, co teda v roce 1913, tuším, byl Titanik, 1913.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
12, dokonce letos výročí.
Prof. Jan PIRK, přednosta kardiocentra pražského Institutu klinické a experimentální medicíny
--------------------
Tak v roce 1912, tak co, co si v té době, kdy nebylo žádné sociální zabezpečení, jakej život byl připravenej tomu sirotkovi, jo? Takže já nevím, je to, je to otázka pohledu, jestli není lepší zachraňovat celé rodiny. Teda samozřejmě nejlepší je zachránit všechny, to je jasný.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To bezesporu. Pojďme k našemu dalšímu tématu Jak to vidí dnes s profesorem Janem Pirkem. Dostavba teplické dálnice D8 vypadá pořád jaksi v nedohlednu, ta dálnice má propojit Prahu s půlmilionovou podkrušnohorskou aglomerací a se severem Německa. Ono totiž přišla další dva odvolání od ekologického aktivisty Lubomíra Studničky a druhé odvolání poslala organizace Děti Země. Co říkáte, pane profesore, stále novým a novým průtahům?
Prof. Jan PIRK, přednosta kardiocentra pražského Institutu klinické a experimentální medicíny
--------------------
Já je nechápu. Já to vůbec nechápu. Víte, samozřejmě, že ta dálnice se musí stavět tak, a já myslím, že se stavěji, třeba už hradecká dálnice, tak, aby na jednu stranu třeba velká zvířata jako jsou srnky a tak dále, mohli se v určitých prostorech, měli přes to takové ty průchody, na druhou stranu podchody pro, pro obojživelníky třeba pro žáby, že jo, to tam, to tam všechno je. Čili za těchto podmínek si myslím, že se to má stavět. Já to vůbec nechápu, jak může ekologickým aktivistům vyhovovat to, že jim čouděj stojící kamiony, že, že nekonečné fronty se vlíknou přes města, místo aby rychle profrčely a byly pryč. Já, mně prostě zůstává rozum stát.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ono nelíbí se ani Evropské unii, jak se v Česku staví silnice dlouho, draze a neprůhledně. Brusel totiž dokončil kontrolu dotací na dopravu v Česku, no, a hrozí nám dokonce vrácení asi 16 miliard právě z těch dotací. Mimochodem také dálnice 47, ta sice stojí, ale vlní se už na dalším úseku a myslím, že právě včera dopočítali se, že na úseku ani ne 9 kilometrů je 901 vad.
Prof. Jan PIRK, přednosta kardiocentra pražského Institutu klinické a experimentální medicíny
--------------------
Já jsem to, já jsem to viděl včera, bylo, myslím, ve zprávách z regionu nebo kde, někde jsem to, někde jsem to viděl. No, víte to je, to je česká kotlina prostě, to je takovej, já myslím, že pojem, česká kotlina to už je fenomén, prostě to je pojem, který možná vejde, že se bude, o něm se bude mluvit jednou. Prostě to jsou poměry v české kotlině, jo. Jako já opravdu bych to, nejsem odborník na stavby dálnic, takže nemůžu říct, jestli skutečně je to u nás tak složité, že se musí stavět tak draho, ale že se můžou stavět takový šlendriánem, že se za půl roku nebo za jak dlouho ta dálnice fungovala, začne rozpadat, tak skutečně to je, to je šlendrián a to je česká kotlina, protože já nechci, aby mi nikdo řekl, že někoho osočuju z něčeho, ale je to prostě šlendrián. Takhle kdybychom my operovali, no, tak nedej bože, to by byli chudáci pacienti.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Máte proto nějaké vysvětlení?
Prof. Jan PIRK, přednosta kardiocentra pražského Institutu klinické a experimentální medicíny
--------------------
Víte, já, já nevím. Vysvětlení, no, je to, jsou to poměry v české kotlině a já předpokládám, že se tam použil materiál, který se získal nějak levněji, ale víte, já bych nechtěl nikoho osočovat, já pro to nemám žádné, žádné doklady. Kdybych je měl, tak bych se musel obrátit na policii, že jo, protože by to byl vlastně trestný čin, kdyby se použilo něco, co se nemělo a účtovalo se něco, co se nepoužilo, takže, no, ale musel, prostě bylo to, možná, že se ze strany investora selhala kontrola, která měla kontrolovat, že jo, když mám takovouhle investici, tak mám kontrolovat, co se, co se tam používá. To prostě se, to prostě se nedá nic dělat. Víte, i když jsme kamarádi, já bych se zase vrátil, udělal bych takzvaný oslí můstek, udělal bych k tomu, k tomu, k těm lyžím, prostě klucí, kteří pracujou u KRNAPu, anebo kteří prostě u Horské služby, tak i když jsou kamarádi s těma ostatníma s těma lanovkářema, no, ale tak prostě jim řeknou a dělají kontrolní činnost a řeknou - pánové, tohle to nejde. A ty lanovkáři zase vědí, že když něco potřebujou udělat a zavolají a řeknou - pánové, můžeme to udělat? Prostě v hospodě jsme kamarádi, ale když jde o stavbu dálnice a kontrolu, jestli se to dělá dobře, no, tak prostě tam už kamarádi nejsme.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaký dopravní prostředek vy preferujete, pane profesore, kromě lyží?
Prof. Jan PIRK, přednosta kardiocentra pražského Institutu klinické a experimentální medicíny
--------------------
Já, já používám všechny, já používám všechny dopravní prostředky. Nohy, kolo, lyže, motorku, auto, loď, letadlo. Snad jedině jsem neletěl v kosmické raketě a tu si už nechám, to už si nechám, i na koni jezdím.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jinak, kdo by hledal recept na uklidnění, možná rozrušení z negativních zpráv, tak víme, co pomáhá Alžbětě II., když je rozrušena, tak jde do zahrady a vytrhává plevel. To tvrdí americká novinářka v nové biografii, kterou napsala k 60. výročí nástupu královny na trůn se svolením královského paláce. Jaký recept by měl na relaxaci a uklidnění profesor Jan Pirk?
Prof. Jan PIRK, přednosta kardiocentra pražského Institutu klinické a experimentální medicíny
--------------------
No, určitě je to sport, určitě sport, protože znovu říkám, člověk byl stvořen jako pohybující se součást živé přírody a pohybovat se venku je prostě nám vlastní a je to zdravé a příjemné.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Rada na závěr od profesora Jana Pirka, přednosty kardiocentra pražského Institutu klinické a experimentální medicíny. Děkuji za vaši návštěvu, dnes premiérovou v pořadu Jak to vidí a budu se těšit na další setkání.
Prof. Jan PIRK, přednosta kardiocentra pražského Institutu klinické a experimentální medicíny
--------------------
Já taky, na shledanou.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zítra v půl deváté přivítáme vojenského historika Eduarda Stehlíka. Příjemný den přeje Zita Senková, na slyšenou.