Jak to vidí Jan Petránek - 7. března

Redaktorem Čs. rozhlasu byl Jan Petránek už v letech 1951 - 1968, specializovaný na mezinárodní vztahy, kosmonautiku a strategii. Zahraniční korespondent v Indii, Pákistánu, SSSR, Vietnamu a Číně. Pro účast na vysílání Čs. rozhlasu proti sovětské okupaci v srpnu 1968 byl zbaven jakékoliv možnosti pracovat jako novinář. Pracoval plných 18 let jako topič v továrně MITAS v Praze až do listopadu 1989.

"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Naším dnešním hostem je komentátor Jan Petránek. Dobrý den.

Jan PETRÁNEK, komentátor
--------------------
Dobrý den a hezký čtvrtek.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Největší české banky napadly hackeři, vyřadili z provozu internetové bankovnictví. Šlo o druhý útok během tří dnů. V pondělí zase napadli velké zpravodajské weby. Pátrá se po tom, kdo je za tím a spekuluje se, kdo další je na řadě. Jak to vidíte, pane Petránku?

Jan PETRÁNEK, komentátor
--------------------
Já to vidím tak, že to nevidím. Protože hackery vidět nelze a tady bych řekl, že Václav Jirovský, náš vynikající profesor, který učil i v Americe i nějakou dobu, to byl člověk, který napsal kybernalitu a neboli kriminální záležitosti v kyberprostoru a to je můj učitel a já se mu velice vděčný, když mi tyhle věci vysvětlí. Co já vím, není možné pořádně zjistit, odkud to je. Protože kybernetický prostoro to je to, co obklopuje tuhle zeměkouli a kdo je dost dobrý a chytrý, tak může předstírat, že jde o útok z Ruska, ze Švýcarska, což se teďka děje, ale může to jít stejně tak dobře z Číny, a může to také jít z dolní horní z Česka a být to přesměrováno různými způsoby. To bych se měl vrátit k tomu, co se odehrálo v Dubaji, tedy v Emirátech a v prosinci loňského roku. Tam se sešlo asi na 170 představitelů nejdůležitějších zemí tohoto světa, na zeměkouli máme nějakých 200 států, takže když je jich kolem 170 až 180, tak je to opravdu už kvórum a tam se setkali a utkali ve velice tvrdém ideovém a technologicko-ideovém boji představitelé Číny, Ruska, Anglie, Francie, Ameriky, ty především. A co šlo? Především se tady Rusko s Amerikou pokoušely, aby nebyly Spojené státy tím, kdo poroučí jak má vypadat prostor kybernetický a co tedy Moskva a Peking chtěli. Oni chtěli, aby to bylo předáno pro OSN a v OSN, aby se toho ujalo myslím UTO, čili komunikační síť pod OSN, United Nations Telecomunication Organisation. Čili dopadlo to jako vždycky, když o něco jde. Nijak, s tím, že se to odloží a s tím že se to bude dojednávat pod různými podkomitéty a hlavní je tedy, kdo může určovat, jakými kódy, a dneska už většina lidí umíte trošku s počítačem nebo dobře s počítačem, tak když si chcete s někým psát, musíte znát jeho adresu a kdo tu adresu smí ustavovat, pod jakými kódy, podtituly, podweby a různé tyhle ty termíny, které mně jsou velice vzdálené. Když mě se něco stane s počítačem, tak prosím svého vnuka, aby mi to opravil. Což on ochotně udělá a vysvětluje mi to. Pro mě už je to jen důležité, že se s tím mohu poradit, jako když normálně telefonuji nebo jako když normálně za starých dob jsem si počítal s dálnopisem. Co to je dneska ten počítač. Je to skutečně světová síť. Ta světová síť vás může zásobovat informacemi, čili jednostranně si najdete někoho, ať už jsou to noviny, ať už jsou to tiskové agentury, odkud vy můžete čerpat ty informace, potom můžete dvojstranně někoho požádat, aby vám odpověděl a když je to ještě obchodní záležitost, tak už je to něco, kde vás spousta dalších hlídá, je to jako vždycky, když jde o peníze, něco co je na prvním místě. A v tomto případě je to ten případ, kdy vás chtějí nějakým způsobem si zahákovat a mohou vás vykrást. Pokud jste málo opatrná, abyste tam udala, jde je vaše konto, pod jakým číslem to konto je a jaké je přístupový kód. Tohle to, co se stalo naši bankám, nebylo nic jiného než pokus zjistit, jak naše banky jsou zajištěné proti pirátství v kybernetickém prostoru.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jsme tedy, pane Petránku, myslíte, svědky nové války, která se přesouvá do kybernetického prostoru, ono přeci jen je to velmi vážná věc a nyní, jak už jsem řekla, se spekuluje, kdo by byl další na řadě. Podobná situace byla třeba v Estonsku tuším v roce 2007. Tehdy podezírali z toho útoku Rusko. A také se hovoří o tom, jestli je za tím i nějaký politický motiv, což asi v této chvíli u nás v Česku není ve hře

Jan PETRÁNEK, komentátor
--------------------
Asi to není ve hře, ale já vás asi překvapím, kdy teďka, kdy na Marsu jezdil marsochod Curiosity a na chvilku vypadnul a teď se spekuluje, není to pokus o vojenskou špionáž, vojenský průnik, protože když někdo z zeměkoule na Marsu řídí na tak obrovskou vzdálenost stroj a najednou je to možný i na tu dálku opravit, tak se vracíte k momentu, kdy například byly poškozeny družice, které zprostředkovávají telekomunikaci na oběžných drahách kolem Země a někdo by dokázal, když třeba Spojené státy nebo Ruska, anebo Čína chce ovládat tuto svoji spojovací družici a někdo si říká: Ale já bych mohl tu družici vyřadit z provozu a tím de facto nesmírně nejen hospodářsky, ale vojensky z hlediska strategie, ze strategické bezpečnosti, poškodím toho, kdo má v rukou ovládání de facto celých mnoha statisíců spojů, ať už jde telekomunikace třeba hlasová, čili telefonáty, ať jde o posílání veškerých údajů, které mohou být jak civilní, tak hospodářské, tak vojenské. Tohle to je všechno ve hře. A poslední je, že Amerika asi vyhlásila poplach. V Marylandu máte Fort Made, to je vojenské centrum, které je skoro na břehu Atlantického oceánu a má historii od 1898, v roce 1910 už to bylo veliké jako 80 čtverečních kilometrů. Dneska už vám stačí dvě tři budovy, a už nejde o rozsáhlou vojenskou akademii s velkým zázemím. Stačí vám tedy třeba dvě tři budovy, odkud vy řídíte a kontrolujete kybernetický provoz buď na svém území anebo také ve Fort Made máte zároveň i kybernetickou kontrašpionáž. Těchto útvarů je dneska ve Spojených státech víc než 200, které jsou otevřené. Tisk se tam může dostat nebo kdokoliv z redaktorů si tam může zatelefonovat a dozví se od tiskového mluvčího, že tedy jsou tam přesně pilní, jak se na tom pracuje. Ale kolik je těch, které jsou utajené, to vám nikdo samozřejmě neřekne.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže ty útoky hackerů konkrétně u nás v Česku jsou mnohem závažnější než se nám v tuto chvíli zdá?

Jan PETRÁNEK, komentátor
--------------------
Já si myslím, že to je zkouška, co bezpečnostní systém kybernetického prostoru u nás vydrží. Tak to v každém případě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Venezuela a celá Latinská Amerika oplakává Hugo Cháveze. Zítra bude mít pohřeb. Jaké je vaše hodnocení, pane Petránku, tohoto politika, který si vysloužil přívlastky: výřečný, charismatický, ale také demagog.

Jan PETRÁNEK, komentátor
--------------------
Samozřejmě, on je výrazně levicový politik a za to ho miluje většina obyvatel v Latinské Americe. Venezuela, to vlastně vzniklo z toho, když tam prvně připlavali Evropané a koukali, že jsou tam domečky na kůlech a připadalo jim to, že jsou to malé Benátky, čili ne Venezia, ale Venezuela, čili Benátečky. Dneska je to nesmírně rychle se rozvíjejí demograficky země. Když jsme byli o 30 let mladší, tak tam nežilo snad ani 10 milionů lidí, dneska je tam 30 milionů lidí. Těch původních domorodců, mezi které se i sám Chavez počítal, je jen půl milionu a je to obrovská země, skoro milion kilometrů čtverečních. On je velice, byl tedy, velice charismatický a já jsem dneska v nočním vysílání televize především velikou pozornost mu věnovala jak moskevská televize, tak pekingská televize i japonská televize. To byla hodina, kdy vidíte a říkáte si, to je truchlící obyvatelstvo. To byly davy, které, mně to přišlo jako veliký festival. Ty lidi křičeli, Chávez, to vířilo, to byla veliká demonstrace na oslavu života člověka, který odešel, který samozřejmě Maduro jeho viceprezident. Všimněte si, kdyby někdo umřel v takové zemi, jako jsou Spojené státy, jako prezidenta, no tak za něj automaticky nastupuje viceprezident a dobu, která byla pro prezidentský úřad určena, by dosloužil jeho zástupce, není tomu tak ve Venezuele. Tam do měsíce budou nové volby a už se profilovali samozřejmě jak představitelé opozice. Ten který tam byl dosud, tak dále funguje jako velký opozičních a Maduro by to měl převzít po svém velkém vzoru, po Chávezovi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Který ho sám nominoval.

Jan PETRÁNEK, komentátor
--------------------
Ano, jistě. Mně je na tom Madurovi sympatické, že to byl šofér autobusu, takže já znám u náš šoféry autobusů, kteří jsou mi velice sympatičtí, i když třeba nejsou tak výtvarně zdatní, že stačí jenom na nějaké ty tykadýlka na hlavách policistů, ale takového viceprezidenta bych bral i u nás.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Spekuluje se ve Venezuele, jaká bude právě po smrti Hugo Cháveze a zda do toho boje o moc nevstoupí i třeba armáda, což by nebylo na tomto kontinentu poprvé.

Jan PETRÁNEK, komentátor
--------------------
Samozřejmě, vy víte, říká se takový velký vtip, proč je v Jiholatinské Americe nejvíc povstání, že vždycky když se tam zvolí prezident, tak předseda parlamentu říká: A nyní uctěme nového prezidenta povstáním. A už to začalo nanovo. Jenomže skutečně v Latinské Americe armáda vždycky hrála a ještě dlouho bude hrát dost významnou roli, vzhledem k tomu, že gramotnost těchto zemí v Latinské Ameriky postupuje ne příliš rychle, tak armáda je ta nejlépe organizovaná složka společnosti a tady si myslím, hodně se o to zasloužil i Chávez. Jeho ovšem veliká nenávist ke kapitalismu, bylo něco, co mu na jedné straně získalo obrovské sympatie chudých lidí, ale samozřejmě dost velký odpor ze strany těch mocných. Já nevím, jestli Spojené státy postupovaly dost, bych řekl, prozíravě z diplomatického hlediska, když ihned po smrti Cháveze řekli: A teď chceme s Venezuelou spolupracovat. Jak jsem to viděl dneska v noci,tak to mnozí považují za velice ukvapenou podanou ruku, že by se slušelo napřed vyjádřit soustrast a počkat, až bude nový prezident, tak tomu nabídnout spolupráci, ale ne do toho vstoupit tak, že to všichni v Latinské Americe tento americký postoj považují za už začátek volebního boje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Změna vedení, ta probíhá v Číně. Vláda na úvod dvoutýdenního zasedání slíbila boj proti korupci, zlepšení sociální situace lidí, jakou ideologii se to nové vedení Číny bude řídit?

Jan PETRÁNEK, komentátor
--------------------
To je zajímavá otázka, podívejte, mně se líbí, jak Deng Xiaoping, kterého považuji za jednoho z nejvýznamnějších historických postav 20. století a možná i delší doby, Deng Xiaoping nařídil de facto, jak diktátorsky, že každých 10 let se bude měnit nejvyšší lidé v čele státu, v čele armády a v čele politické strany, která vládne. Vezměte to tak, že dneska armáda přísahá věrnost Komunistické straně Číny, ne lidu. Takže nejmocnější není ani generální tajemník Komunistické strany Číny, jako když současně je předsedou vojenského výboru nebo předsedou vojenské komise ústředního výboru a to už měl teďka Ši Čin-pin v rukou, než byl včera prakticky z postu viceprezidenta dosavadního dosazen nebo schválen už jako prezident. A vy se ptáte na ideologii, to je zajímavé. Všimněte si, že dřív to byly přesně ústřední výbory komunistických stran, které říkaly, co je důležité. Teďka za posledních pár let se nechává na profesorech pekingské a i šanghajské univerzity, aby řekly, jak by měl vypadat společenský vývoj a tak vznikla teorie harmonického rozvoje společnosti a harmonických mezinárodních vztahů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takto je posun.

Jan PETRÁNEK, komentátor
--------------------
Od dob, kdy se mluvilo o třídním boji, když najednou tady máte ideologii harmonického anebo se používá anglický termín, když s někým jednáte, vin vin, ty vyhraješ, já vyhraju. Šili stručněji řečeno, my chceme harmonické vztahy. To je ovšem teorie, protože v praxi vidíte, že je na nejlepší cestě veliký střet mezi třeba Japonskem a Čínou kvůli osmi ostrůvkům v Čínské moři, kolem nichž jsou zásoby ropy a přírodního plynu. Čili něco jiného je ta teorie, která zní velice hezky, ale praxe může být jiná.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V den narození Tomáše Garrigua Masaryka v roce 1850 se ohlédněme za touto osobností těchto dějin. Vím, že vás fascinuje, jak vzácně byly propojeny ty principy jeho života. Jak politické tak i lidské.

Jan PETRÁNEK, komentátor
--------------------
Já se přiznám, snad to nebudou lidé, když mě znají, že jsem celkem upřímný člověk, považovat, že nadsazuji. Já se považuji za velice pokorného učedníka Tomáše Garrigua Masaryka. Mně obrovsky oslovovalo to, jak on citoval Chelčického a především v době, kdy v minulém století, v tom 19. a pak 20. šlo o to, jak vytvářet lidskou společnost, tak to byla církev, která silně definovala vztahy mezi lidmi a tehdy mě učarovalo to Masarykovo: Nejdřív škola, potom chrám. Ano, nejdřív vzdělání a potom bych řekl, náboženská doktrína. To si myslím ,že je nesmírně silné, to mám v sobě. Hrabal by řekl: Je to v Petránkovi jako v koze. Takže něco takového. Já si myslím, že člověk má se hodně toho naučit a tam kde končí soubor jeho vědění, tam teprve má začít víra. A to si myslím, že Masaryk byl skvělý. Když on dokázal vytvořit armádu cestou po světě a my jsme měli jako národ dřív armádu než svůj vlastní stát, tak ty jeho principy, kterými on se řídil. Nikdy nenadávat nepříteli. Nejhorší propaganda je lež a nadsázka. Nikdy se nejevit jako prosebník. Všechno, co my potřebujeme, když potřebujeme peníze, tak z vlastních zdrojům nikomu nedlužit. To byly principy Masaryka a kdo čte jeho Světovou revoluci, tak to tam snadno najde. Masaryk je prostě člověk, jehož principy by nás měly vést stále dál a nejsou lepší na obzoru.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak to asi zní tyto principy, tyto myšlenky Tomáše Garrigua Masaryka v dnešní době. Třeba i v současné politice?

Jan PETRÁNEK, komentátor
--------------------
Já myslím, že je tam nikde nenajdu. Ta ozvěna těchto principů. Já ji nikdy neshledávám a je mi to velice líto. Doufám že třeba se najdou političtí činitelé na naší scéně, kteří tohle budou nejen připomínat, ale budou se tím i řídit, to bych byl velice rád.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Má Evropa nebo i Česko takové politiky myslitele, jakým byl právě Tomáš Garrigue Masaryk, respektive kde je hledat osobnosti tohoto typu, těchto principů?

Jan PETRÁNEK, komentátor
--------------------
Německý spisovatel Ludvík, který ve 30. letech právě s ním udělal vlastně velkou knížku, já jsem jí dostal v 30. letech. Ještě tehdy můj táta ji dostal z Ameriky, bylo to pod anglickým titulem Defende of Demokrace, Obránce demokracie. U nás to vyšlo jako Duch a čin. Velice doporučuji, pokud to ještě najdete někde v antikvariátech, ale já vím, že to v Praze v antikvariátech je běžně k sehnání, tak tam je možné si mnohé a mnohé přečíst o tom, jak se Masaryk díval na společenský vývoj. Tohle to bych doporučoval i našim předním politickým činitelům, aby se k tomu vrátili.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jako povinnou četbu?

Jan PETRÁNEK, komentátor
--------------------
Skoro, skoro bych to tak bral.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Právě od dob Tomáše Garrigua Masaryka vnímáme post hlavy státu jako tou lidskou i morální autoritu?

Jan PETRÁNEK, komentátor
--------------------
Určitě. To byl člověk, který se nemusel omluvit za to, že by se někde unáhlil. On nikdy nevyjadřoval se vulgárně. To je u něj naprosto výjimečné, že by někomu. On říkal: Nikdy nenadávejte ani Němcům, v té anglické knize to tam bylo. On byl skutečně zcela výjimečný člověk a jeho bych řekl, kultura slova obrážela hloubku jeho myšlení.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
O dnešní půlnoci vyprší prezidentský mandát Václava Klause. S čím vy budete, pane Petránku, spojovat jeho dvě funkční období a vůbec působení v české politice?

Jan PETRÁNEK, komentátor
--------------------
Já jsem na rozpacích, mám-li to říct naplno, ale asi ano. Tady byly po 89. roce dva Václavové, Václav Havel a Václav Klaus. Ti byli spojeni jedním politickým prostředím a velice často cituji Christophera Dolsona, autora, který napsal knížku Bohové revoluce. A tam říká, že velice často rétor půjde dopředu a má nádherná hesla a často si nevšimne, že za ním jsou ti, kteří dělají pragmatickou politiku a rozkradou, co se dá. Takže já považuji Václava Havla i Václava Klause za dva lidi, které jednou bude historie svým způsobem možná i hodně tvrdě soudit za to, že my jsme se dostali do takových strašných ekonomických a sociálních potíží, v jakých jsme a je mi strašně líto, když vidím, jak třeba Čína za 20 let šla prudce nahoru a my jsme šli dost prudce dolů. To je něco, co je mi nesmírně líto.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Někdy se také říká revoluce požírá své děti.

Jan PETRÁNEK, komentátor
--------------------
To je veliká pravda a myslím si, že se toho dožijí i příští revolucionáři.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Britská BBC osobnost Václava Klause charakterizovala slovy, cituji: "Václav Klaus je jako moderní jazz, buď ho milujete nebo nenávidíte."

Jan PETRÁNEK, komentátor
--------------------
Já mám na ten jazz také podobný názor. Ale spíš mám rád ten jazz, který člověk může mít rád. Tady si vzpomínám, jak v hluboké totalitě ještě se vždycky ozýval Jazz over USA a to jsem si pochutnával.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
U vás je to ale šanson, nejoblíbenější žánr. Jan Petránek tak viděl svět kolem nás u nás v Česku i v zahraničí. Děkuji za váš komentář a těším se na další návštěvu. Mějte se hezky.

Jan PETRÁNEK, komentátor
--------------------
Já se také těším a přeji dobrý závěr zimy, už přeci jen klepe a za dveřmi je jaro.