Jak to vidí Ivo Barteček - 26.1.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vladimír Kroc přeje dobrý poslech. Hostem pořadu Jak to vidí je tentokrát děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci profesor Ivo Barteček. Vítejte, dobrý den.

Prof. Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Přeji dobrý den.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Do 12. ledna málokdo tušil, kde leží rozlohou nepatrná země s názvem Haiti. Dnes na ostrov malé Španělskou proudí z celého světa pomoc obětem ničivého zemětřesení. O historii Haiti toho ale stále vesměs, myslím, víme pramálo. Kde začít? Třeba u přistání Kryštofa Kolumba v roce 1492?

Prof. Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Začněme u roku 1492, protože Bahamské ostrovy a Haiti, tehdy Hispaniola, to je vlastně prvé místo, kde se Španělé či Evropané zastoupeni Španěly objevili, přistáli a nakonec v prvém i v druhém pokuse usadili. Takže Hispaniola, Haiti dnes otevírala cestu na západní polokouli a byla v podvědomí evropské společnosti 17., 18., 19. století velmi, velmi zapsána. Otázkou je, zda dobře nebo hůř. Já připomenu, že patřila zhruba od 17. století pod správu Francie, byla francouzskou provincií. A 1789 ve Francii přichází revoluce a co se stalo? Tato země, tento ostrov, který byl prvý osídlen Evropany, vlastně taky prvý získává samostatnost, svobodu. Takže přelom 18. a 19. století Haiti prožilo antiotrokářskou osvobozeneckou revoluci, ovšem za tragických spoluudálostí, protože do poloviny 19. století v zásadě ty oběti bratrovražedné se odhadují kolem 400 tisíc osob. To znamená, ta čísla dříve i nyní jsou strašná a tragická. Nicméně tam proběhla osvobozenecká revoluce. Ovšem jak dál s tím, protože hrozilo, že tato osvobozenecká revoluce nesli Černoši. To jsou ti, kteří byli přivezeni, původní obyvatelstvo Taínové zmizeli v 17. století v první, druhé generace.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vy jste to řekl decentně, zmizeli. Myslím, že byli vyvražděni.

Prof. Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Byli zčásti vyvraždění, ale zčásti, prosím, nezvykli fyzické práci, nezvykli evropskému pracovnímu rytmu. Druhá generace vlastně už toto nedokázala přežít. Znamená to, že byli nahrazeni černochy, černochy z různých částí Afriky, z různých časových vrstev přes 17., 18. zčásti, na 19. už ne, století. Znamená to, že to obyvatelstvo, byť černé, nebylo homogenní a nebylo kulturně provázáno, proto spíše bych někdy hovořil o bratrovražedných válkách, byť to bylo v rámci onoho osvobozovacího se hnutí. Jen jednu poznámku možná na závěr, Spojené státy a Haiti možná se málo ví, že 1803, 1804 se jednalo úspěšně o prodej jednak Louisiany, to je ten prostor mezi Missouri a Mississippi, mezi Saint Louis někam až dole k New Orleansu, který koupila Francie, Spojené státy americké, byl to velmi úspěšné pro obě dvě strany obchod. Ale také Spojené státy koupily Haiti v téže době. 1805 bude bitva u Slavkova, to vše bylo předehrou těchto napoleonských aktů ve střední Evropě a v Evropě vůbec. Nicméně Haiti bylo tak nebezpečným příkladem hlavně pro černochy, ale pro ty bílé v těch jižanských státech, že vlastně Haiti poté je uznáno někdy až v 60. letech Spojenými státy americký, protože samo se vydalo republikánskou cestou. Situace vždy velmi komplikovaná, cukřenka Evropa všichni znali. To, že se objevuje nově v těchto tragických souvislostech, neznamená, že Haiti nemělo své pevné místo. Má, jen jsme málo informováni.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Faktem je, že jak už jste řekl, je to první nezávislý národ a v Latinské Americe.

Prof. Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Stát.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
My se k té nezávislosti ještě vrátíme v dalších souvislostech. I jste naznačil, že vlastně první postkoloniální stát vedený černochy a vlastně tam se podařilo udržet tu svobodu po úspěšném povstání otroků. Čím to, že je to vlastně jediný nezávislý frankofonní národ na západní polokouli, jestli to říkám správně?

Prof. Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Takhle, jsme v karibské oblasti, ta oblast Karibiku byla vždy nesmírně exponovaná a nesmírně komplikovaná, byť to otevřeli Španělé ve prospěch Evropanů. Jsou tam přítomni Francouzi, jsou tam přítomni Britové do dnešních dnů a úspěšně jsou tam, prosím, přítomni Nizozemci, tak zrovna na ty nizozemské nebo francouzské Antily úspěšně dodnes se jezdí s cestovními kancelářemi, mimo jiné z České republiky. Tento prostor, prosím, když Španělé přecházejí poté na kontinent, to mám na mysli budoucí Mexiko a pokud budoucí Jižní Amerika - Peru. Karibik, karibský bazén, kde vše začalo, se otevírá a vlastně nasává zájem francouzsky, anglicky i nizozemsky a jiný. Zůstává do dnešních dnů a máte pravdu, že tyto národy a tyto státy tam ukotvily úspěšně dodnes.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Oficiálními jazyky jsou francouzština a haitská kreolština. Těžko se tam asi člověk dorozumívá jinak.

Prof. Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Tak francouzština, to je jazykový kód obecně známý. O tom druhém, o kterém jste hovořil, já bych se vrátil do toho 19. století, bylo to velmi obtížné najít kulturní jednotu mezi těmi jednotlivými i ne už povstaleckými, ale jednotlivými zájmovými skupinami. Vydělily se tam základní dvě skupiny. Skutečně ta jedna černošská pocházející z různých koutů Afriky, a ta druhá, to byly vlastně mulati, kteří vzešli z černého a bílého otce či matky.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Je to mimořádně chudá země. Ten, kdo by měl možnost se třeba po 100 letech vrátit teď na Haiti, tak by asi nevěřil svým očím, a to proto, že tehdy asi 60 procent země v těch horských oblastech pokrývaly lesy, 98 procent lesů bylo jako palivo vykáceno a to způsobuje erozi. Čili těch problémů tam bylo daleko víc ještě před tím ničivým zemětřesením.

Prof. Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Ano, ta chudoba byla tou charakteristickou podle Haiti v 19. a i ve 20. století. Zajímavá poznámka vaše o zmizení onoho pokryvu lesem. Mimo jiné ty černošské jednotky byly úspěšné a bránily se nějakým třiceti pětitisícovým sborům francouzským, popřípadě anglickým a těch zorganizovaných mužů černé pleti, vlastně to někdy byly stovky, někdy tisíce. Oni se dokázali velmi úspěšně ukrývat v těch lesích, ale to je, prosím, to počátek 19. století. Máme svědectví shodou okolností českých cestopisů nebo jednoho z anonymního českého cestopisu, jak to vypadalo na Haiti v druhé polovině 19. století. Je to nesmírně zajímavé čtení po stránce sociálních, společenských, kulturních informací. Již méně se toho dovídáme, řekněme, o Port-au-Prince dnešním o architektuře. A to, co bylo zaznamenáno v tuto chvíli, v zásadě již neexistuje. Takže hodnota tohoto pramene vlastně narůstá a nemáme prameny a sdělení od jiných cestovatelů v tuto dobu na tomto místě.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
My když jsme hovořili o mezinárodní pomoci Haiti, tak jedna z posluchaček nám napsala svůj dojem, že by se o Haiti mělo postarat zejména Francie, protože k ní má nějaký vztah. Co si o tom myslíte?

Prof. Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Francie má přes jazyk, přestože to patřilo jako provincie do francouzské zájmové oblasti. Co se týče uznání současného, současné podoby, Francie uznala, myslím, ve 20. letech, nějak 1825, Spojené státy americké až v těch 60. letech, 1862. Báli se, obávali se ti jižanští představitelé moci, aby ta antiotrokářská, ta černošská revoluce vlastně neiniciovala. Obdobná samozřejmě že iniciovala, ale v jiné podobě hnutí právě ve Spojených státech amerických. Já bych šel dál, prosím, objevili to Evropané, zmínili jsme Kryštofa Kolumba, psala se 90. léta, vlastně začíná tím raný novověk 15. století. Je to povinností, to může být sice v uvozovkách, ale domnívám se, že nás všech, byť Francie má jisté přednostní právo. Spojené státy toto přednostní právo mají rovněž, protože do toho vstoupily aktivněji v 19. století. Ale je to, prosím, naše obecná povinnost, domnívám se, že Haiti si to zaslouží.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Když mluvíme o těch nejrůznějších souvislostech, je to 1 ostrov - 2 země, Haiti a je tam zhruba 360 kilometrů hranice s Dominikánskou republikou. Kde ten vývoj byl dosti odlišný, už proto, že se tam mluví španělsky a když máte možnost ty dvě země porovnat, tak i když je to velmi relativní, tak Dominikánské republice se daří mnohem lépe. Čím to?

Prof. Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Je to právě tou historickou zkušeností a tady zjednoduším posluchačům orientaci, na Haiti ostrově a ani na Haiti, popřípadě v Dominikánské republice jsem nebyl, takže jsem odkázán na literaturu, ať již tištěnou nebo ony archivní prameny, taky máme vynikající fotografickou dokumentaci k 19. a 20. století v České republice. Ta španělská část, prosím, byla, a je to doložitelné, lépe spravována samotnými elitami.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Už jste se o tom letmo zmínil, vy rád vyhledáváte české stopy v Latinské Americe. Nacházíte i třeba právě na tomto ostrově nějaké české odkazy?

Prof. Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Takže onen zmíněný zatím stále anonymní rukopis, který je uložen v Památníku národního písemnictví, pracoviště Staré Hrady, je otázkou času, kdy se nám to pořadí připravit k vydání. Chce to, prosím, píli, píli, píli a čas. Možná že bych, když jsem se zmínil o onom fotografickém záznamu, zmínil alespoň 2 osobnosti nebo jednu osobnost z dob První republiky či ještě končícího Rakousko-Uherska. Autorská dvojice Daneš - Domin, možná Domin je lépe znám nebo více znám našim posluchačům, umíral v roce 1953. Ale taky byl rektorem Univerzity Karlovy. Ten rok 53 zmiňuji, že to uniklo pozornosti v dobových událostech a Domina bych pokládal a pokládám za klasika české cestopisné fotografie a mimo jiné vykonal velké dílo právě v karibské oblasti, v Karibiku, včetně zmiňovaného ostrovu a ten jeho odkaz je mimořádný. Co je cenné, zaznamenává se taky architektonické svědectví, zaznamenává se dobová kultura, to již dávno, prosím, neexistuje a bohužel to neexistuje ani po tom tragickém zemětřesení z minulých dnů. Tak i tato fotografie černobílá, fotilo se na černobílý záznam, ale mimořádné hodnoty informační. A co se týče Domina, taky mimořádné hodnoty fotografické kultury je v této, v této republice. Jen podotknu, že část pozůstalosti jsem koupil od vnuka pana Domina a bezesporu to stojí za to.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jsem rád, že jste naznačil, že máte hluboký vztah k fotografii, protože právě o černobílé fotografii budeme za chvíli mluvit. Ale vrátíme se z Haiti do střední Evropy a z minulosti do současnosti.
Profesor Ivo Barteček je naším dnešním hostem v pořadu Jak to vidí. Připomínám, že Český rozhlas 2 - Praha vám nabídne reprízu dnes večer po 23. hodině a že si přepis našeho rozhovoru můžete také přečíst na našich stránkách internetových www.rozhlas.cz/praha. Škoda, že teď vám nemůžeme nabídnout obrázek, protože si budeme povídat o opravdu výpravné fotografické knize fotografky, která si říká Tereza z Davle. Ta kniha se jmenuje Feminisimo. A prozraďte, pane profesore, v jaké úloze vlastně se vůči této knize nacházíte, jako editor?

Prof. Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Tak ono možná, že část posluchačů ví, že každý máme ještě ty své lidské slabosti a radosti. Takže dlouhodobě se věnuji černobílé fotografii.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ideální je spojit slabost a radost.

Prof. Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Ano. Třeba cestopisné, jako je Domin. Ale pokud se věnuji aktuálně černobílé fotografii, tak posluchači vědí, že věnuji fotografii portrétní a fotografii aktu. Se zmíněnou Terezou z Davle spolupracujeme v zásadě více než 10 let, připravil jsem pro ni několik výstav a v rámci oné spolupráce, ale prosím, teď je u toho věhlasný fotograf Tonda Kratochvíl, Michal Rittstein nebo Vladimír Poštulka, jsme připravili společně fotografickou monografii, Tereza z Davle Feminisimo, která je vlastně zasvěcená fotografické žni černobíle portrétů a aktu Terezy z Davle zhruba za posledních 10 let. Z práce jsme měli radost a máme radost. A protože je kniha je v prodeji zhruba třetí, čtvrtý týden, byla připravena mezi Vánocemi a Novým rokem k prodeji, jedná se o novinku a ať posoudí případně zájemci o českou černobílou fotografii.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Je to úžasná kniha, teď mi mohou posluchači jenom závidět, protože já už mohu listovat. Jaký klíč jste zvolili pro výběr těch fotografií.

Prof. Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Takže každý z nás a každý z nás máme jistou zkušenost ediční, vybírá s přihlédnutím k těm východiskům autorky, poté podle svého subjektivního podání. Tady tím editorem nebo tím, který vybral fotografie, je zmíněný Tonda Kratochvíl. Možná bych měl připomenout Jana Zachariáše, který převzal grafiku a který ve finále to, co případně si vybrala Tereza, nezařadil a zařadil něco jiného, popřípadě i u Tondy Kratochvíla. Ten klíč byl jediný, nabídnout přehled zhruba té poslední desetileté žně. A pokud si autoři někdy s touto knihou seznámí, připomínám, že všechny tváře a všechny modelky jsou neprofesionální.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Prozraďte, berete také do ruky fotoaparát, abyste udělal třeba nějaký portrét nebo něco podobného to, co vidíme v knize?

Prof. Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Fotoaparát zajisté beru, dávám přednost cestopisné fotografii, která je pro mě i oním dokumentárním a dokumentačním záznamem o místech, které jsem navštívil, které se pak písemně nějakým způsobem komentuji. Pokud beru fotoaparát do ruky, tak pak výsledkem, prosím, je, řekněme, zpracování do podoby koláží, takže se to posouvá jinam.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Rok 2010 bude v Latinské Americe, tuším, rokem velkých oslav. Sice to datum přichází až v květnu, mám na mysli konkrétně 25. květen. Pane profesore, prosím, připomeňte, oč tehdy šlo.

Prof. Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Už v případě Haiti jsem se zmínil, že Haiti je to prvou zemí, která ochutnala oné slasti svobody. Je otázkou, jak s ní poté naložila a 1810, to je takový pracovní mezník pro Latinskou Ameriku, kdy začínají osvobozenecké války. Shodou okolností je tomu v tuto chvíli v zásadě 200 let a ty osvobozenecké války, které uvedly Latinskou Ameriku do budoucna jako samostatné republiky s výjimkou brazilského císařství do povědomí obecně světa, to se odehrávalo mezi léty 1810, 1824 až 1826. Ale všechno začalo 1810 na dvou místech. Na jedné straně je to Buenos Aires, Argentina, to je onen 25. květen, a na straně druhé jsme na severu, jsme ve Střední Americe, je to Mexiko, shodou okolností taky můžeme počítat s rokem 1810. Proč se tak stalo, možná to je zásadní odpověď, Evropa je zmítána napoleonským válkami. Na Iberském poloostrově, v tom španělském, v té španělské části usedl na trůn bratr Bonapartův Napoleona Josef a v tu chvíli Latinská Amerika španělsky hovořící, která byla provázána s mateřskou zemí, se Španělskem, s Madridem, je vlastně bez přímé kontroly. Znamená to, že hledá cestu, jak z toho, nakonec hledá svou identitu. A možná ty dva příklady, ať nezatěžujeme, zatímco Mexiko se přihlásí vlastně k setrvání v tom těle španělské monarchie a ta revoluce, která tam bude probíhat, je svým způsobem kontrarevoluci, La Plata, což je Buenos Aires a což je Argentina nebo místo království. La Plata jde tou cestou budoucí skutečné už nezvratné samostatnosti, proto Argentina to začala připomínat v tuto chvíli daleko intenzivněji. Možná, že můžeme sdělit, že argentinské velvyslanectví v České republice nakonec na následující měsíce chystá taky akce, aby připomenul 25. květen 1910 zahájení cesty nezvratné a definitivní k samostatnosti, k republice.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Platí to i o Venezuele, o které bych teď rád mluvil, ale zase trošku v jiných souvislostech, protože myslím, že si posluchači vzpomenou, že nedávno se začalo znovu mluvit o tom, že oblast řeky Orinoko by mohla být místem s největšími zásobami ropy na světě. Hádám, že pro vás to není žádná překvapivá informace.

Prof. Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Takhle, ještě vrátím jedním sdělením k oním osvobozeneckým válkám. Ten, který to povede poté v tom vítězném jakoby tónů, je Simón Bolívar a to je ten nejslavnější z Venezulánu. Současný pan prezident navazuje na tu bolívarovskou revoluci z druhá dekády 19. století. Ale pojďme k oněm zásobám, zásobám ropy. Československá republika a nyní Česká republiky bezesporu přes své zastupitelské úřady měly a mají dostatek informací a já teď, co jsem vyčetl a co vím, zásoby ropy na Orinoku, to znamená, jsme hluboko v centrální části Venezuely už tam, kde nám to se chýlí směrem k Brazílii, popřípadě na straně druhé ke Kolumbii. Tam jsou, existuje státní firma PDVSA, Petróleos de Venezuela, kde jsou, pracují a pracovali vlastně Venezulánci českého původu, kteří se obraceli i na Českou republiku s dotazy. Jedná se o takzvanou, a teď hovořím, prosím, jako laik, těžkou ropu. Ta těžká ropa je mimo charakterizovaná tím, že se nachází ve vyšších hloubkách, to znamená hlouběji, než je tradičně získávána. To znamená, i technologické postupy potom získávání a úpravy jsou odlišné. Ovšem co je "problém", to, že je to jinde, než doposud je těženo, je to především v těch vnitrozemských orinockých částech, takže ta ropa, prosím, dlouhodobě doložena je tam a je nesmírně, zásoby jsou bohaté.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Odhaduje se, že je to asi 513 miliard barelů ropy. Jedná se tedy o technicky vytěžitelnou ropu a znamenalo by to, pokud by to byla pravda, že je to asi dvojnásobek těch zjištěných rezerv ropy v Saúdské Arábii. Co to podle vás znamená pro Venezuelu a Jižní Ameriku vůbec.

Prof. Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Obecné konstatování. Jižní Amerika je bohatstvím, rozumí se tím, které tam uložila příroda, mnohem bohatší než sever Ameriky, než konkrétně Spojené státy americké. Zatímco Spojené státy americké to musejí získat, koupit, dovézt, chránit, Latinská Amerika, konkrétně Jižní Amerika. Vedle Venezuely bych, prosím, zmínil ještě, ještě, ještě Brazílii, to má k dispozici. Kdybych se pokusil o jisté zobecnění toho území amerického kontinentu 3. tisíciletí, je Brazílie. Brazílie to má stále k dispozici, nedotknuto, nemusí dovážet, nemusí hlídat, nemusí kupovat. Jen se musí postarat o to, aby to dokázala vytěžit, rozumí se i jiné bohatství, než je ropa samozřejmě. A důsledně ve prospěch všech spravovat. Co se týče teď Venezuely, možná někde tady tkví i ono, teď musím konstatovat velikářství, do je míry i arogance současných představitelů Venezuely, že jsou si vědomi tohoto mimořádného bohatství, které samozřejmě ukotví a umocní jejich postavení, ale kladl bych důraz, aby s tím bylo nakládáno ve prospěch všech a poté velmi, velmi uvážlivě.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Hlavní město Caracas je dlouhodobě chápáno jako jedno z nejnebezpečnějších míst světa. Říká se, že se stále zhoršuje bezpečnostní situace v celé Venezuele, promiňte, máte podobné poznatky?

Prof. Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Mám zkušenosti jak venezuelské, tak zkušenosti, které to mohou srovnávat s americkým kontinentem obecně nebo se španělskou a portugalskou Amerikou. Každá ze zemí a nemusí být, prosím, v Latinské Americe, můžeme být ve střední Evropě a v České republice, je v něčem, v něčem nebezpečná a ty zkušenosti jsou záporné. Na co odpovím kladně, že ta situace bezpečnostní obecně shodou okolností ve zmíněném Caracasu se viditelně, viditelně zhoršila. To, co bylo možné před 10, 12 lety, to znamená procházet se, byť vždy ostražitost bylo zapotřebí mít na prvém místě. Ale to je důsledek, ač je bohatá Venezuela a má ropu a má jiné komodity, pauperizace, pauperizace části středních vrstev či pauperizace té části společnosti, která byla i tak chudobná. A to se poté odráží v té bezpečnostní situaci. Možná jedna, jedna zkušenost z vnitrozemí. Mérida je nádherným městem, který leží pod Pico Bolívar, pod tím jedním z nejvyšších vrchů, na něž vede nejvýše položená lanovka na světě. Je to místo, které vždy se skvělo a tím, že je bezpečná, doporučuji samozřejmě i tamní, tamní univerzitu. Ale zrovna zprávy z posledních zhruba týdnů a měsíců, protože máme kolegy, je-li ve městě třikrát denně vypínána elektřina, přestanou-li jezdit výtahy, vypadne-li část dopravy, je to velmi, je to velmi na pováženou. A to, prosím, nikdy nebylo a zvlášť ne v takové oáze vnitrozemské, jako byla Mérida. Takže ty obtíže, obtíže se tam kumulují, záleží, jaká bude budoucnost.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak to říká děkan Filozofické fakulty univerzity Palackého v Olomouci profesor Ivo Barteček. Já vám děkuji za to, že jste přišel do pořadu Jak to vidí, těším se, že setkáme zase příště a že možná budeme mluvit o té historii Latinské Ameriky zase z jiného pohledu. Připomínám, že přepis rozhovoru můžete najít na www.rozhlas.cz/praha, popřípadě si poslechnout reprízu, pokud jste pořad neslyšeli celý, dnes po 23. hodině. To byl pořad Jak to vidí, díky a mějte se hezky, na shledanou.

Prof. Ivo BARTEČEK, děkan Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
--------------------
Děkuji a na shledanou.