Jak to vidí Ivo Barteček - 17.9.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Hostem je dnes profesor Ivo Barteček z Univerzity Palackého v Olomouci. Vítám vás, dobrý den.
Ivo BARTEČEK, Univerzita Palackého
--------------------
Přeji dobrý den.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Až se vám podzim zeptá, co jste dělal v létě, tak co vám naskočí v mysli jako první?
Ivo BARTEČEK, Univerzita Palackého
--------------------
Prosím, podzim se už málem zeptal. Co mi naskočí, je to jednoznačné. S mými kolegy já přednostně budu zmiňovat Jiřího Hastíka, olomouckého a vídeňského kolegu, výtvarníka. My jsme v posledních měsících připravovali a připravujeme výstavu, výstavní projekt, který nese možná příliš široký název - České umění v exilu. Pro naše potřeby jsme české umění v exilu omezili na německojazyčný svět, protože s ním máme oba dva osobní zkušenosti. A toto omezení na německojazyčný ve finále na Rakousko. Takže, se věnujeme a je připravována výstava, je připraven katalog o českém umění v exilu, Vídeň. Jedná se o dobu 40. až konce 20. století. Co převládá, je exil, exodus po roce 1968 a to, co čeští umělci učinili pro výtvarné dění v Rakousku. Ale, prosím, vždy za tím bylo české výtvarné umění. Tak to je to, co jsme měli, máme a ještě chvíli budeme mít na srdci.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Výstava se chystá k 17. listopadu. Kde budou ta díla k vidění?
Ivo BARTEČEK, Univerzita Palackého
--------------------
Výstavu jsme připravili k 17. listopadu, ale její poslání je, prosím, širší, jednak připomenout 30. Léta, kdy Československo přijímalo exil rakouský, exil německojazyčný obecně a poté 60. léta, kdy zase Rakouská republika otevřela ve chvílích rozdělené Evropy prostor pro exil český, mimo jiné i výtvarný. Svým způsobem je to poděkování české strany straně rakouské za léta 60., 70. Ale současně vraťme se do těch 30. let, kdy zase rakouská strana demokratická byla zavázána Československu. Takže, tou naší výstavou může na jedné straně promlouvat Oskar Kokoschka, který našel exil ve 30. letech v Československu, nakonec i životní partnerku. Shodou okolností to byl Oskar Kokoschka, který v roce 68 na mezinárodní scéně pozvedl hlas za Československo. A poté ona, pro nás v tuto chvíli nejzajímavější, 60., 70. až konec a počátek 21. století. Výstavu uvedeme, vše, doufám, bude v naprostém pořádku, 14. října, takže chvíli před oním 17. listopadem. Ale běží nám až do listopadu, bude uvedena v Olomouci. A stojí, prosím, ještě za zmínku, že kdo se angažuje, je to olomoucká agentura Galia a někde v pozadí jsou ústavy, s nimiž spolupracujeme a jejímiž jsme členy, Československý ústav zahraniční, což je Praha, a Centrum pro československá exilová studia a to je zase olomoucké univerzitní pracoviště. Takže, to je projekt, který má dlouhodobé pozadí a to, že jsme upřednostnili a věnujeme se výtvarnému umění, to má, prosím, taky své hluboké důvody.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ostatně vy se potom, myslím, zaměříte i na další německojazyčné státy, i když tedy Švýcarsko, tam je to složitější, ale potom, tuším, budete pokračovat i třeba do Německa.
Ivo BARTEČEK, Univerzita Palackého
--------------------
Takhle, celý projekt se věnuje německému jazykovému prostoru. Začali jsme Rakouskem, budeme pokračovat Švýcarskem s tím, že ono Centrum pro exilová studia k švýcarskému tématu a švýcarskému exilu již mnohé vykonalo. A poté, bude-li prostor, bude-li čas, ale, prosím, budou-li také finanční prostředky, protože zatím stojí donátorské kapitály, jimž tímto děkujeme, budeme pokračovat i tím německým prostorem, kde těch center je více, prosím, než je rakouská Vídeň, ať je to Mnichov, Berlín a dále. Možná ta teze, která vedla obecné historiky k tomu, aby věnovali pozornost výtvarnému umění, vždy se prezentoval svůj názor, že k čemu historik potřebuje tisíce stránek, k čemu krásná literatura, ta kvalitní potřebuje několika titulů, výtvarné umění umělec dokáže sdělit jedním obrazem, jedním sdělením, které vlastně si uchováváme a nese do budoucna. Takže, v tomto role výtvarného umění je mimořádná, nezastupitelná. A u nás obecných historiků, nebudu hovořit o kunsthistoricích, jakoby stála doposud v pozadí. Takže, to je onen důvod, apel a taky jistý dluh ze strany obecné historie. Takže, výtvarné umění a jeho odkaz jako nezastupitelný a jedinečný.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Projektu předchází už existující výstava České umění v exilu umělce, který si říká Abbé Jaroslav Libanský. Kdo to je?
Ivo BARTEČEK, Univerzita Palackého
--------------------
Jaroslav Libanský je jednou z těch osobností, a na výstavní projekt do katalogu jsme pojali zhruba kolem 25, 30 jmen osobností, pan Jaroslav Libanský se věnoval vlastně sběru v uvozovkách užitého umění dob reálného socialismu, ale, prosím, taky užitého umění, které možná jistým způsobem nás obklopuje dodnes, aniž jsme si toho vědomí, ale upomíná na ta léta 60, 70, chcete-li, normalizační, 80, která když je seřadíte v čase do jisté osy, která když vedle sebe postavíte, vypovídají v koncentrované minulosti o jistých absurditách doby. Ale totéž, pravím, můžeme shlédnout i v 90. letech nebo v posledním desetiletí, jestli si seřadím stovky a tisíce billboardů, které jsou kolem silnic, popřípadě volebních a předvolebních lákadel, mohu dospět ke stejnému závěru jisté absurdity i koncem první dekády 21. století. Takže, je to koncentrovanou výpovědí o své době, v případě Libanského je to koncentrovaná výpověď o letech 60,70, 80.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Kdybyste byl nucen říci, kteří ti umělci vás osobně osloví třeba nejvíc?
Ivo BARTEČEK, Univerzita Palackého
--------------------
Takže, pokud nejvíc, pak je nejlépe s těmi umělci a, troufnu si říct, kolegy komunikovat a znát je. Takže, nemůžeme uvádět všechny a všechny prostě samozřejmě neznáme,ale Eugen Brixius je osobnost, která je známa v pražském prostředí, protože je zde doma, byť teď možná více píše, než konal před tím. Takže, přes jeho slovo jsme oslovováni dodnes. Ale vy jste řekl osobnost, tak já řeknu Jana Šafránka, Jana Šafránka, který měl před nějakým tím rokem velkou výstavu v mostě. Kolega Šafránek má k dispozici mohutnou, obsáhlou monografii. Ale především Jan Šafránek je životopiscem společnosti československé, společnosti české a nakonec i společnosti univerzálně, protože Jan Šafránek, a možná to máme společné, pokud bych byl příliš pyšný, je svým způsobem světoběžníkem, prošel Austrálii, prošel dalšími zeměmi i kontinenty a nějakým způsobem se stýkáme přes Jižní Ameriku, protože Jan Šafránek taky zaznamenává kolorit jihoamerický. Ale, prosím, vždy někde v pozadí a nakonec vpředu je jeho zkušenost československá, česká. Je tam humor, je tam sarkasmus, jeho obrazy jsou barevně mimořádně oslovují a je tam člověk. Takže, v té práci Jana Šafránka jako by se zrcadlila českost vně a to je jedna z těch osobností, o níž by se dalo, prosím, dlouho hovořit.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Hostem pořadu Jak to vidí je dnes profesor Ivo Barteček. Vy už jste teď tak maličko zamířil za hranice, do zámoří. Ostatně našim posluchačům jste jako i iberoamerikanista. Proto se chci zeptat, jaký je váš názor na úspory v zahraniční službě, tedy rušení některých ambasád. Mluvilo se asi o 5 zastupitelstvích. Shodou okolností některé jsou právě třeba v Jižní Americe. Tuším, že se to týkalo Venezuely, Kolumbie, tak tam už, myslím, že skončila ambasáda, ale také Peru. Jak na to hledíte?
Ivo BARTEČEK, Univerzita Palackého
--------------------
Hovořil jste o šetření. Ta odpověď z mé strany je osobní,ale budu taky hovořit, řekněme, jako člen česko-venezuelské společnosti Caracas v nějaké univerzální podobě. Šetřit se dá, prosím, jo, šetřit se dá. Otázkou je, zda šetříme na těch správných místech. Ale ve finále, prosím, šetření, ať je přítomno v našem životním způsobu kdykoliv, ale k tomu musí být ještě něco navíc, jinak je šetření pouze šetřením pro chudé, pro nás chudé. A, prosím, tato země nebyla, není chudá, především vždy vyzařovala svým intelektuálním bohatstvím. Proto jsem zaskočen těmito návrhy a zaskočeni jsou krajané a nakonec zaskočeni jsou ti, kteří se věnovali buď odborně anebo jako historikové či publicisté československé zahraniční službě a mohu porovnávat 20., 30. léta, léta 50., 60. a současnou situaci, prosím, neušetříme. Neušetříme a dovolím si zodpovědět na své konstatování proč. Mám příležitost nahlížet i do zájmů, alespoň veřejně deklarovaných, jiných evropských států, takže nenalezl jsem mezi oněmi evropskými demokraciemi, které jsou nám vzorem a které se angažují v Latinské Americe, ať je to Francie, Velká Británie, Spolková republika a tak dále i u těch menších ze zemí a bude to pro nás příklad Nizozemí, může to být Dánsko, které je ještě příkladnější, že by uzavíraly své ambasády, že by se stahovaly z latinskoamerického prostoru. Nikdo tak nečiní. To, co je diskutováno, bylo Peru. Předpokládám, že situace ve vztahu k Peru je uzavřená a peruánské velvyslanectví zůstane zachováno. To, co bylo dále diskutováno a je v ohrožení, je naše zastoupení ve Venezuele. Měl jsem příležitost procházet Jižní Amerikou od severu k jihu, od západu k východu několikrát, připomínám, že náš zájem ve Venezuele není toliko Venezuela, ale poté, co na úrovni vlastně velvyslaneckého zastoupení byl zrušen náš úřad v Kolumbii, Venezuela obhospodařuje i Kolumbii a to už je celá Evropa, prosím.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Pak tam ještě patří, pardon, že vám skáču do řeči, celý Karibik.
Ivo BARTEČEK, Univerzita Palackého
--------------------
Přičtu-li k tomu podstatnou část Karibiku, vzdáváme se bezprostředního prostoru, který, prosím, je větší než evropský. Nikdo z těch evropských velkých i malých demokracií to nečiní. Co se týče Caracasu, tamní velvyslanectví je po stránce vizuální i svým umístěním, nejkvalitnější v Latinské Americe v country klubu pod vrcholem Ávila, což je národní park. A vím, že jiné demokracie nám dlouhodobě činily a činí nabídky, zda bychom jim to neprodali. Okamžitě to bude pro ně případně zajímavé. Jen připomínám, že jsme se zasloužili, a to mám na mysli teď krajanskou obec, aby jedno z náměstíček nedaleko bylo pojmenováno náměstím Tomáše Garrigua Masaryka. Pokud se vzdáme tamního domu zastupitelského, asi už nikomu nebude nic připomínat náměstí Tomáše Garrigua Masaryka. Před několika lety jsme prosadili, jsme v Caracasu, že jedna z těch ulic a čtvrtí se nazývá Lidice. To je vlastně vklad těch Čechů-Venezulanců, kteří tam žijí. A opět připomínám jméno tamního předsedy spolku Vladimíra Sýkoru, který napsal, nechci říci, rozhořčený, pan předseda je velmi umírněnou osobností, ale list, že Česká republika se takto vzdává nejen svých krajanů, ale že Česká republika se takto vzdává i svých bezprostředních zájmů ve Venezuele, obecně v Latinské Americe a ty, prosím, byly s úspěchem a s nemalým úsilím budovány od roku 1918. Jako člen Československého ústavu zahraničního mohu sdělit, že tento prostor byl v dobrém ovlivňován československým zájmem a československý a český zájem by se neměl vzdávat úsilí tento prostor ovlivňovat i nadále. Jednoduše ve Venezuele, prosím, případně ta ropa a těžká ropa, suroviny, které mohou být pro nás zajímavé a jsou pro Evropu zajímavé, také jsou zajímavé pro Spojené státy, prosím, budou i za 10, 20,30, 40 let. Zahraničně-politická scéna, diplomatický zájem se buduje, prosím, desetiletí a vzdávat jej z důvodu šetření znamená vzdávat jej z důvodu nemáme vizi.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Zazněla optimističtější informace ve smyslu, že v Limě zůstane zastupitelský úřad zachován. Jak se to podařilo? A je třeba naděje,že nakonec to může podobně dopadnout i v Caracasu?
Ivo BARTEČEK, Univerzita Palackého
--------------------
To už bych nechal, prosím, jako kolegům, kteří jsou k tomu profesně a svým povoláním vedení a to je výkon jejich práci. Já komentuji informace a sdělení, která dostávám ze strany latinskoamerických kolegů, ať už krajanů, popřípadě dopisy přátel, kteří se k tomu vyjadřují. Už dříve jsme šetřili, vlastně uzavřeli jsme velvyslanectví před nějakou dobou v Uruguay, v Montevideu. Ale, prosím, Buenos Aires, to je lodí zvládnutelné za nějaké 3, 4 hodiny a tam máme zastupitelský úřad, který toto dokáže zvládnout. Zvládnout ovšem prostory mezi Limou, Bogotou a Venezuelou a vy jste připomněl onen Karibik, to už je otázka několika dnů, nebudu hovořit o týdnech, ale i to se může v Latinské Americe stát, a je to prostor, který i do budoucnost, a minulost dokázala, je nesmírně zajímavý. Latinská Amerika je jediný otevřený prostor mimo jiné a stále pro Evropu a máme společnou řeč a kulturu.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Když už jsme na jihoamerickém kontinentu, nedá mi to, abych se nezeptal na váš pohled na to, co přinášejí média ohledně chilských horníků, kteří jsou zavaleni už po mnoho týdnů. Je to vlastně taková nechtěná reality show. Oni se stali světoznámými hvězdami v uvozovkách, též nechtěnými, myslím, že by všechno vyměnili za to, aby mohli už být na povrchu.
Ivo BARTEČEK, Univerzita Palackého
--------------------
Ano, ano. Je tam taky jistá symbolika, je to 33 mužů, událo se to v Chile, jsme severně od hlavního města Santiago de Chile. Důl se nazývá San José, svatý Josef, takže těch symbolik, prosím, je tam víc. Nechtěně toto vlastně opět otevřelo zvýšený zájem o Latinskou Ameriku. Z mého pohledu to je to výborné, to je to kladné. Záporné je samozřejmě vše ostatní. Protože jsem měl příležitost procházet některými důlními díly, ale byla to, prosím, Bolívie, některými důlními díly v Bolívii, ale platí to obecně, že vlastně způsob obživy, vlastně dolování a v Latinské Americe to v mnoha případech znamená i skutečně to kutání, jak je známé z předchozích staletí, řekněme, z Evropy, je bezpečnostním rizikem. Víme, že je to bezpečnostním rizikem i v Evropě, mohu hovořit o České republiky, můžeme hovořit o ruských dolech. Jsme tedy v Latinské Americe, takže ten dohled nad kvalitou zabezpečení není tak důsledný. Jsou tím pověstné bolivijské doly, což je většinou cín, jsou tím pověstné i chilské doly, což je v našem případě měď. A vždy někde v pozadí budou ještě ony drahé kovy. V Bolívii to je stříbro, v případě Chile je to zlato.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Začíná nový akademický rok. Pane profesore, co nového je u vás, tedy na Univerzitě Palackého v Olomouci?
Ivo BARTEČEK, Univerzita Palackého
--------------------
Takže, děkuji za otázku. Ten nový akademický rok sice formálně začíná 1. zářím, ale na vysockých školách a univerzitách vlastně následujícím pondělím a to už snad bude dvacátého. Takže, Univerzita Palackého, a v tuto chvíli bych hovořil o filozofické fakultě a o institutu celoživotního vzdělávání, vlastně ten nový akademický rok zahájily již o chvíli dříve. Ale to činí samozřejmě i jiné fakulty a jiné univerzity, ale to akcí významnou, protože má republikový a nadrepublikový dosah a dopad, a je to Festival vzdělávání dospělých AEDUCA. Letos to byl 6. ročník, ten 6. ročník taky může být svým způsobem symbolický a bilanční byl. Za prvé veřejnost, která, ta odborná, se věnuje vzdělávání dospělých na univerzitách a vysokých škol, již tradičně do Olomouce dojíždí a přijela. Takže, onen dvoudenní festival i za podpory institucí celorepublikových, prosím, si troufnu hodnotit jako velmi, velmi úspěšný. A děkuji organizátorům za šestý ročník. Možná, že bych to spojil ještě s jedním konstatováním, protože v tuto chvíli vysoké školy, univerzity a školství obecně vlastně dělíme prostředky na běžící rok 2010, přemítáme o těch restrikcích, které nás potkají v roce 2011 a právě tato AEDUCA se věnovala mimo jiné hledání na základě jiných zkušeností dalších možností získávání finančních zdrojů ve prospěch vysokého školství. A v tuto chvíli bych jenom podtrhl to, co je obecně známo, že doplňková činnost, respektive v rámci řádného studia kombinovaná studia. To je ten prostor, který je stále otevřen, nevyčerpán a tam existují, nechci říci neomezené, ale výrazné možnost. Pokusím se proto přinést jedno sdělení v podobě důkazu. Měl jsem příležitost koncem roku 2009 být v Lisabonu i s dalšími kolegy na evropském setkání děkanů, které se zaobíralo přednostně v těch ekonomických sekcích možnostmi získávání prostředků pro vysoké školy. Ty ekonomické sekce převládly, prosím, taková je realita. Ale musím konstatovat, že pro nás neekonomy to bylo zajímavé, protože přednostně hovořili západoevropští zástupci fakult a univerzity jakoby ke střední a východní Evropě a ta jejich teze byla ta - my máme tuto zkušenost, vy zápasíte teď s tím šetřením v zásadě už 10, 20, někde 30 let, od poloviny 60. let a nedovedeme si představit budování našich rozpočtů a nedovedeme si představit stabilizování financí univerzit a vysokých škol bez celoživotního vzdělávání, bez doplňkových činností a v rámci řádného studia bez podpory kombinovaných studií. Tak bychom, prosím, vyrovnané rozpočty nikdy nepostavili. To bylo to sdělení západní Evropy střední. Já se domnívám, že střední Evropa by toto sdělení měla reflektovat a přijmout, je ověřeno. Ale hlavně, prosím, hlavně ono funguje. To bylo to výrazné a to je to, co by mělo být mimo jiné možná i poselstvím z toho Festivalu vzdělávání dospělých AEDUCA 2010 v Olomouci - doplňková činnost a kombinovaná studia.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Pane profesore, vy se na fakultě zdravotních věd věnujete zejména nelékařským zdravotnickým oborům, což je, myslím, taky docela téma, které by nám vystačilo na jeden samostatný takovýto pořad.
Ivo BARTEČEK, Univerzita Palackého
--------------------
Ano, je to mé angažmá na Fakultě zdravotnických věd Univerzity Palackého v Olomouci. Možná k fakultám zdravotnických věd je to rovněž velké téma. Fakulta zdravotnických věd Univerzity Palackého v Olomouci je osmou, takže Univerzita Palackého má nyní 8 fakult. Jsme tou nejmladší, ale tou nejmladší v žádném případě neznamená málo zkušenou. Zatímco ostatní fakulty, a teď zdravotnických studií v České republice, a jsou v Praze, jsou v Hradci Králové, jsou v Plzni, jsou v Pardubicích, jsou na Jihočeské univerzitě, jsou v Ústí nad Labem, jsou v Ostravě, vznikly a etablovaly se jako fakulty zdravotnických studií, ta olomoucká má výjimku v tom, že jednak se vyčlenila z těla lékařské fakulty, to znamená, má za sebou výrazné zázemí zkušenostní a to vyčlenění z lékařské fakulty současně s sebou nese, že je to fakulta zdravotnických věd, takže tím dáváme rovněž najevo své ambice zařadit se do onoho portfolia vědecky nasměrovaných, v dobrém, vědecky nasměrovaných fakult. Na fakultě nabízíme obory, jako je fyzioterapie, radiologický asistent, ošetřovatelská péče, ale management ve zdravotnictví rovněž a to jsou obory, které jsou žádané. Zjednodušeně řečeno, fakulta zdravotnických věd nezápasí s nedostatkem studentů. Nejenže si můžeme vybírat a současně, prosím, ti, kteří vstupují na pole zdravotních studií, vědí, že to je služba, že to není studium toliko, ale že to je služba. A pokud se s ní ztotožní, prosím, služba celoživotní. To je to, co mě na této fakultě fascinuje a to je to, proč tato fakulta taky má ono budoucí poslání. Pravím, že nezápasíme s nedostatkem studentů, fakulta má v tuto chvíli kolem 800 studentů, má svá doktorská studia a to je obecný trend. Možná, protože čas nás taky tlačí, sdělení, které může být zajímavé a je svým způsobem mimořádným, zdá se, že první čestný doktorát, onen doctor honoris causa, což je ta nejvýznamnější z univerzitních akademických klasických slavností, vůbec ten první doktor bude udělen počátkem listopadu, 9. listopadu na Univerzitě Palackého skrze fakultu zdravotnických věd a půjde k našemu kolegovi Andrew Cirkovi z Finska právě za jeho organizační péči celoživotní ve prospěch zdravotnických věd, ať už v Africe, ať už v bývalé Jugoslávii. Je to mimořádná pozornost a tento doktorát bude unikátní.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Hodně se diskutuje v současné době o tedy situaci ve zdravotnictví zejména z finančního pohledu, o tom, že by se měly, je to diskutabilní, snižovat platy lékařů. Chystají se stávky, chystají se protestní akce. Mluví se o tom, že mnozí se chtějí vydat do zahraničí. Jaká situace je právě v oblasti toho managementu nebo tedy těch nelékařských zdravotnických oborů?
Ivo BARTEČEK, Univerzita Palackého
--------------------
Zmínil jste zahraničí a já jsem zmínil nelékařské obory. Mohu hovořit z osobní zkušenosti o německojazyčném světě, nebudu hovořit v tuto chvíli o Latinské Americe, to je příliš daleko,ale víme, že do německojazyčného světa, ať je to Rakousko, ale spíše Spolková republika, vlastně odchází právě absolventi a absolventky nelékařského, ale taky, prosím, těch lékařských oborů, nacházejí tam uplatnění. Znamená to, že pokud bychom tomu měli nějakým způsobem bránit, zabránit v dobrém, pak ne šetřením, ne snižováním platových výměrů, ale hledáním dalších možností. A vlastně posláním každého je nejen instituce vést,ale taky pro tyto instituce dokázat získávat další prostředky. Vracím se k tomu původnímu. To šetření je vždy na místě a mělo by být permanentně přítomno, ale to šetření, prosím, musí být doplňováno i touto vizí, kde, jak a co učiním pro to, aby tyto prostředky byly dále k dispozici. A teď ta hierarchie jde, prosím, od nejvrchnějších až k těm nejnižším patrům, šetření je jen minimum.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Konstatuje na závěr pořadu Jak to vidí profesor Ivo Barteček z Univerzity Palackého v Olomouci. Děkuji za váš čas. Ať se daří. Mějte se hezky. Na shledanou.
Ivo BARTEČEK, Univerzita Palackého
--------------------
Děkuji. Na shledanou.