Jak to vidí Ivan Hoffman - 8.2.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den vám všem přeje Zuzana Burešová. Je čas pozdravit se nejenom s vámi, ale i s dnešním hostem v dopoledním vysílání Českého rozhlasu 2 Praha. Do Zlína zdravím komentátora Deníku Ivana Hoffmana. Pěkné ráno.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Já také zdravím vás i posluchače.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
My vždy o tomto čase každé pondělí mapujeme události posledních 7 dnů. Dnes to trošku otočíme. Zeptám se, možná to bude trošku osobnější otázka, ale povězte mi, Ivane, co vám během těch posledních 7 dnů udělalo radost, ať to bylo v politice, možná, ve sportu nebo v kultuře.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
No, tak já mám odpověď jednoduchou. Mně největší radost udělalo, že Honza Macháček, komentátor, tuším dnes Respektu, ale předtím Hospodářských novin, člověk, který se dlouhodobě zabývá ekonomikou, dostal cenu novinářskou Ferdinanda Peroutky. To mně udělalo obrovskou radost.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
No to je ale hezké, že to je vlastně konkurence, je to člověk od konkurence, i přesto mu přejete ...

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Tak já si ho, já si ho cením odjakživa a když tu cenu dostal, tak jsem prostě v sobotu ráno zvedl telefon, probudil jsem ho asi, to mě fakt mrzelo, a řekl jsem, že nechci nic jinému, jenom mu říct, že se stavím do zástupu gratulantů a že jsem rád, že tu cenu dostal právě on, protože to je jeden z novinářů, kterého denně čtu, protože mám pocit, že jako jeden z mála umí vysvětlit, co se dneska ve světě, pokud jde o ekonomiku děje. Je to jediný člověk, který si dal tu práci, že čte anglicky a přeloží nám to, udělá nám rešerši. A já když si ho přečtu, tak mám pocit, že jsem chytřejší.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Nás zase může těšit, že Jan Macháček je i hostem této rubriky Jak to vidí ve vysílání Českého rozhlasu 2 Praha, tak mu musíme taky popřát, až sem přijde. Tak to jsme si řekli, co nás potěšilo. Pojďme k té zprávě, kterou jsem si našla v tisku, která zase tak optimistická není. Dočetla jsem se, že ročně přibylo o 30% exekucí. Pro představu, loni šlo o milion případů, kdy lidem byla zabavena část jejich majetku. Ať to byla televize, lednice a podobně. O čem to svědčí? To jsme opravdu tak nezodpovědní?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
No, už i vlastně samotní exekutoři, kteří by měli mít radost, že více vydělají, říkají, že ten nárůst je hrozivý a že to není úplně teda všechno v pořádku. A já mám pocit, že my se hodně zabýváme tím, jak si počínají exekutoři, jestli korektně, jestli nejsou příliš drsní, anebo naopak jestli prostě by měli ještě v některých případech přitvrdit. Ale ten problém nezačíná v okamžiku, kdy zazvoní u dveří exekutor. Ten vzniká ve chvíli, když si člověk pořizuje věci, na které si nevydělal, s nadějí, anebo vírou, anebo jak bych to nazval, že prostě ty peníze vydělá a že tu půjčku splatí. Na takovou tu zásadní otázku, jestli je nutné si půjčovat, většina lidí dnes zřejmě říká, že ano, že bez půjčky se vlastně nedá moderně žít. Já si myslím, že ne, že půjčovat si je chyba, že ve chvíli, kdy si člověk bere půjčku, úvěr, leasing, tak je předem jasné, že předražuje ten výrobek, který si koupí. Velmi často si za peníze, které nemá, kupuje věci, které vlastně ani nepotřebuje, které ve chvíli, kdy už je získá, tak vlastně zjistí, že ho ani nedělají šťastným, ani mu nějak extra nepomohou. To znamená, to jsou takové výmluvy. My jsme pod obrovským tlakem reklamy. Masírováni prostě tím, co všechno bychom měli mít. Pak se prostě strašně díváme na to, co mají druzí lidé kolem nás a máme pocit, že když to mají oni, tak my když to nebudeme mít, tak budeme jacísi méněcenní. Jinými slovy ten tlak, abychom si půjčili, je obrovský, ale já si myslím, že pokud člověk začne používat mozek, hlavu, rozum, tak mu musí dojít, že to je cesta do pekel, že doopravdy kupovat si něco, na co nemám, je prostě chyba.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
V každém případě přemýšlet déle než jednu hodinu o nějaké půjčce, o nějaké lákavé nabídce, protože opravdu přeplatíme to a opravdu podléháme, velmi podléháme těm různým reklamním trikům. Je třeba se bavit o tom, jak poznat takový trik a všechno si řádně spočítat, protože těch lidských neštěstí je určitě, určitě hodně.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
To určitě znáte z takových těch Černých ovcí, vlastně ty lidi potkáváte. Já bych řekl třeba, když je někde malé písmo, jo, tak nebrat prostě. Ve chvíli, když něco neumím přečíst, tak rovnou jít od toho prostě, protože to tím malým písmem zaručeně je nějaký chyták, jo. Taky vidíme, že těch lidí, kteří nejvíce se dostávají do té dluhové pasti a navštíví je exekutor, tak to jsou buďto důchodci, to jsou ti, kteří se nechají snáze nachytat, protože už mají horší brýle, anebo jsou to lidé 25 až 30 a to zas ti, kteří jsou netrpěliví, kteří mají pocit, že by všechno mělo být hned a že prostě doopravdy si nemůžou dovolit čekat, protože musí užít dne, jo. Tak to jsou ty rizikové kategorie.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Určitě. Řekli jsme, konstatovali s komentátorem Deníku Ivanem Hoffmanem a za chvíli po hudebním předělu už se vypravíme do poslaneckých lavic.
Už jsme společně s Ivanem Hoffmanem usedli, v uvozovkách řečeno, do poslaneckých lavic ve vysílání Českého rozhlasu 2 Praha. Loni v září poslanci všech parlamentních stran s výjimkou komunistů odhlasovali, že v roce 2010 s matkám ubere z příspěvku na děti. Teď je snaha znovu tohle téma vrátit na jednací stůl a matkám peníze nechat. Je to podle vás předvolební píseň? Zajímá mě, u kterých voličů může její refrén dobře zabrat.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
No, tak ono je to tak, že já mám pocit, že hodně politiků ve chvíli, když schvalovali ten takzvaný Janotův úsporný balíček, tak asi nějak také prostě to měli napsané nějakým malým písmem a málo četli, protože vlastně hned vzápětí, jakmile to prošlo a nejednou jim došlo teda, jak KDU-ČSL, lidovcům, ale také sociálním demokratům, že vlastně o pětinu klesne příspěvek na dítě v době, kdy rozhodně nemůžeme mluvit o nějakém babyboomu u nás, naopak vymíráme. A navíc je to cílová skupina, u které šetřit je vždycky tak trochu nějaké divné. Není to elegantní. Tak jim to došlo, ale už vlastně napravit ten svůj krok je velký problém, protože na druhé straně tady máme pravicové strany, které mají pocit, že daleko důležitější, než kolik bude mít matka příspěvek, je zabránit, jak oni tomu říkají, cupování Janotova balíčku, tedy když už se domluvily na nějakých úsporách, které by snížily do budoucna deficit veřejných financí, anebo zabránily tomu, aby se ještě zvyšoval, tak vlastně mají pocit, že to musí bránit ať už, ať už jde o kohokoli, jaksi z principu. No, a politici doopravdy mívají takový sklon učinit z něčeho principiální věc, takovou tu posvátnou krávu, na kterou prostě se už potom nesmí sáhnout dále. V tomto případě je to docela v kontrastu s tím, že jim samotným se do těch úspor příliš nechce. Například je pro ně obrovský legislativní problém zdanit si vlastní náhrady. Teď prostě strašně přemýšlejí, jak by to vlastně teda udělali a jestli se jim to vůbec podaří. To znamená, na sobě nešetří a šetřili by na těch dětech, jo. To si prostě každý normálně přemýšlející člověk takhle prostě musí postavit a já mám pocit, že tento boj, jo, za tuto posvátnou krávu je sebevražedný. Těch lidí, kterým s to může líbit, může být 10%, ale všichni ostatní si musejí říct, že jsou úplně na hlavu.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak si myslíte, že ten boj o tu posvátnou krávu, když použiju vaše slova, jak do těch voleb se bude dál vyvíjet? Podaří se to prosadit, nebo ne?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
No, já nevím. Teď bude spousta mimořádných schůzí a na nich budou různě se handrkovat a tak dál ... Mě docela překvapuje, že vlastně ti politici si občas nepřečtou noviny, protože tady den co den prostě pomalu si dají tu práci novináři v redakcích různých deníků a sepíšou svůj vlastní návrh, co by se tak asi dalo dělat, kde by se dalo ušetřit. A mnoho těch opatření nevyžaduje vůbec žádnou nějakou velkou, velkou komplikaci. Nevyžaduje někoho naštvat, anebo ... Je to prostě jenom udělat pořádek, aby se prostě zbytečně neutrácelo, pak zabránit tomu, aby se ty peníze nerozkrádaly. To znamená zprůhlednit výběrová řízení k státním nebo veřejným zakázkám. A to jsou věci, které by ti politici mohli udělat, na tom by i získali politické body. Ono by to mělo jenom jednu takovou drobnou nevýhodu, že by ty peníze nemohli přihrát těm svým sponzorům, kterým chtějí. Ale i ti sponzoři by si na to časem zvykli a na to průhlednější podnikatelské prostředí by nakonec, nakonec by si ho pochvalovali, protože tohle to je systém tak neprůhledný a komplikovaný, který je zde dnes, že ten už nevyhovuje ani těm, kteří by z něho měli těžit, jo. To znamená, já se těm politikům divím. Možná číst trochu víc noviny a pak by se prostě hodně ušetřilo.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Jenže ten jejich svět, mám pocit, je někdy trošku jiný, protože tam přece jenom jsou určité skupiny, které lobbují za to či ono. Jedna strana schválí to, ta druhá zase jako ústupek udělá to. A do toho asi my nevidíme, ani novináři. Můžeme se jenom domnívat a dohadovat, ale to je velký hazard samozřejmě pro nás pro všechny, potažmo pro ty matky s těmi dětmi.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
No těch je mi vyloženě líto, protože to jsou ti poslední, na kterých by se mělo tady prostě nějak extrémně šetřit. Teď ve chvíli, když by měly dostat zpátky to, co měly na tenhle ten jeden rok vlastně o to přijít, tak najednou všichni říkají, kolik to strašně bude stát. No to když slyším, tak si říkám to je zvláštní. Ve chvíli, když je o to obírají, tak je to, tak se nic neděje, a ve chvíli, když jim mají vrátit něco, o čem pozdě přijdou na to, že to byl nesmysl, tak najednou to berou, jako kdyby ty matky s dětmi nás všechny ostatní měly obrat o rohlík anebo prostě /nesrozumitelné/ matkám a těm jejich tisícikorunám už nebudeme moct namazat mázlo na chleba nebo tak. Tak nějak to na mě připadá.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
My jsme se v podstatě oklikou znovu vrátili k těm exekucím, k tomu, co jste řekl, více přemýšlet. A teď tedy ve vztahu k těm politikům. Tak a za chvíli už probereme s Ivanem Hoffmanem další téma.
Prezident republiky Václav Klaus rozhodl, že k volebním urnám půjdeme v pátek 28., a v sobotu 29. května. Ve volební kampani chce ČSSD utratit 160 milionů korun, ODS přibližně o 10 méně, TOP 09 zhruba 30 milionů korun a lidovci 10 milionů. Povězte mi, Ivane, platí vždy, že ve volbách vyhrávají strany, které do té kampaně vloží co nejvíc peněz?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Tak někteří politologové říkají, že ano, že to platí. Samozřejmě s drobnými výjimkami, když někdo za hodně peněz udělá nějakou tragickou chybu v kampani a udělá nějaký nesmysl, to se u nás teda také stává. ODS, která tradičně vždy byla hodně bohatou stranou, tak někdy prostě najala reklamní agentury, ale potom stejně všechno řídilo pár politiků z centra a udělali takové chyby, že překazili práci těm volebním štábům svými, svými laickými kroky. Ale jinak většinou to asi platí, čím víc peněz se dá do kampaně, tím lepší je její výsledek. Je to vyzkoušené i v Americe, kde vlastně jsou poměrně přehledně zachycené výsledky všech možných typů voleb do Senátu, do Kongresu, prezidentských a tam doopravdy se dlouhodobým měřením potvrdilo, že čím více bylo peněz na kampaň, tak tím úspěšnější byla ta strana. To znamená, já tomu docela i věřím, že ten, že to funguje. To je podobně, jako když se dávají peníze do reklamy na nějaký lék nebo na nějaké zboží, tak všichni říkají, že se podle toho neřídí, ale lékárníci řeknou, že ano. Včera se vysílala, já nevím, reklama na Nurofen, a dneska nám o 50% stoupl, stoupl prodej. Takže já si myslím, že to tak asi je. A s těmi, s těmi politiky navíc ještě platí, že lidé se vždycky kloní k těm větším, tam, kde cítí, že bude vítězství, tak tam ti nerozhodní mají někdy ve zvyku přidat ten hlas. To znamená, když hodně tu stranu vidí v reklamě, tak mají pocit, že asi to bude dobré řešení.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
V tom případě už jsme si v podstatě řekli volební výsledky. Ale to myslím samozřejmě jenom s nadsázkou. Termín je tedy 28. a v sobotu 29. května. Bude, jaká podle vás bude ta volební kampaň? V čem se bude lišit od té poslední volební kampaně, když tedy se jedná se o volby do Poslanecké sněmovny? Bude ta letošní, myslíte, hodně drsná, řekněme, hodně překvapivá pro nás voliče, hodně agresivní?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
No, já myslím, že bude drsná. Bude to vyplývat trochu z toho, že ty politické strany zatím nemají mnoho vlastních nápadů. A navíc v těch minulých volbách už nějakou delší dobu se u nás osvědčuje prostě buďto mobilizovat, anebo prostě napadat ty druhé strany a dělá to jak pravice, tak levice, i když já ty termíny hrozně nerad používám, protože oni na tom spektru se tváří být na opačných stranách, ale vlastně jsou hned těsně u sebe, někde vedle středu, a takže to dělení není přesné. Ale každá parta, takhle bychom to možná mohli říct, každá parta těch politiků už zjistila, že než vysvětlovat, co chtějí udělat, tak je daleko jednodušší znemožnit, ztrapnit, zdiskreditovat toho soupeře, že vlastně se to dá udělat za méně peněz a s větším efektem. To znamená, to je ten hlavní důvod. Ten je vysloveně pragmatický. Druhý je ale ten, který před časem i zmínil pan prezident, a to, že ta politika u nás dlouhodobě se doopravdy vyprázdňuje a možná že nejen u nás. Ona obecně všude se vyprázdňuje, tak jak klesá váha těch politiků a jejich schopnost ovlivňovat věci veřejné. Oni, oni potom už doopravdy nemají nějakou jinou možnost, než se silně profilovat, nějak se hodně, hodně předvést, hodně na sebe upoutat pozornost. No, a tak to dělají.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Ivane, povězte mi, píšete raději tiskacím písmem, nebo psacím, když potřebujete něco rychle napsat na papír?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Já když jsem se včera podíval na, na zprávy v České televizi, tak jsem zjistil, že já píšu písmem Comenia Script.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, musíme vysvětlit. Pokud se někdo nedíval na obrazovky České televize, děti se budou možná učit psát novým písmem, které se jmenuje Comenia Script. Také hlasuji pro to, také používám asi tento druh písma. Je to dobře, že se to budou děti učit?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Já myslím, že, já myslím, že asi ano, i když jsou takoví tradicionalisté, kteří říkají, a já se k nim teda taky někdy přihlásím, že každá změna je k horšímu. Ale zase já jak jsem včera prostě v rámci té reportáže viděl, jak malé děti mají takové ty komplikované linky a do nich kreslí teda ty stará písmenka a navazují jedno na druhé, tak nějak náhle mi probleskla hlavou taková vzpomínka na to, když i já jsem byl takto mučen v té první, druhé třídě. A byla to vzpomínka vlastně špatná. Já jsem si uvědomil, že vzpomínám na něco, co mě úplně, úplně se mi tak sevřel žaludek, jak jsem prostě tam trpěl a neuměl, neuměl to udělat. A potom časem, když už člověk teda potřebuje si udělat nějaké poznámky, tak vlastně se stále víc vzdaluje jako kdyby těm návykům, už nepíše tak krasopisně, snaží se psát rychle. A možná tahle ta úvaha po tom, po osmdesáti letech tuším, změnit prostě nějak v tomto osnovy a zkusit dát možnost i psát nějak jinak, jednodušeji, méně teda ta písmenka k sobě vázat a psát je v podobě bližší tomu tištěnému písmu, tak já mám pocit, že to je užitečné a jak říkám, stejně k tomu velké množství těch dětí nakonec dospěje, tak proč se to rovnou nenaučit od začátku.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná jenom malé vysvětlení, že skutečně tohle písmo, které by se děti možná měly učit, to možná je důležité, bude více podobné písmu tiskacímu a jednotlivá písmena se ve slovech i méně spojují. Bude to hlavně, říkají odborníci, dobré i pro děti, které mají problém s tím psaným projevem, tedy dyslektici a podobně. Takže i jim by se mělo ulehčit. Možná, že by byla zajímavá taková celospolečenská debata, taková anketa, co si o tom lidé myslí. Mě by docela takové hlasování zajímalo, jak by dopadlo.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
No, mě by zajímalo víc než to volební.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrá, tak to je taky dobrý nápad. Tak za chviličku po hudebním předělu se musíme taky vypravit do zahraničí. Bude nás hlavně zajímat povolební situace na Ukrajině.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Ukrajinským prezidentem se stal šéf proruské opozice Viktor Janukovyč. Získal 50% hlasů a Julija Tymošenková o 5% hlasů méně. Když říkám proruská opozice, tak Viktor Janukovyč tedy odmítá vstup do Severoatlantické aliance, chce zavést ruštinu jako státní jazyk vedle ukrajinštiny. To jsou jenom dva takové malé postřehy. Co tento volební výsledek bude znamenat pro další směřování Ukrajiny?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
No, tak my si všichni ještě pamatujeme, jak před 5 lety stejný muž, který teď se stal prezidentem, prohrál volby parlamentní a jak vlastně tenkrát prostě proto, že volby byly evidentně falšovány a předcházely jim strašně nepříjemné věci, hon na opozici, na novináře, tak po obrovských demonstracích byl poražen takzvanou oranžovou revolucí. A politici, jako byl tenkrát Viktor Juščenko a Julija Tymošenková, byli, měli v rukou veškerou možnost udělat prostě to, aby prostě ta země se vzpamatovala, aby prostě se zařadila do nějakého demokratického kontextu, hlavně aby prostě lidé, aby jejich životní úroveň se zlepšila. Oni tato očekávání vůbec nenaplnili. A zvláštní na tom je, že ..., a to není vlastně, když se tak člověk podívá, příliš velká výjimka. Očekávání obyčejných lidí vlastně, když to tak vezmeme a trochu zjednodušíme, nesplnili noví politici vůbec nikde. Zajímavé je, že slibovali všichni totéž, jo. Liberální ekonomiku, odbourání regulace, volný trh, řekli, že prostě se lidé mají více o sebe starat sami a odstranit takový ten dirigismus. A měli představu, že to pomůže. Ale ukázalo se, že vlastně možná ani tak neselhali politici, ale že jednoduše měli takové naivní těžko splnitelné know-how, že asi je potřeba prostě, když noví politici vyhrajou volby, tak přijít s něčím, co ty předchozí vítěze, ty předchozí demokraty, revolucionáře všude možně jinde jakoby nezklamalo, najít nějaký nový program, jak vlastně naložit s tím volebním vítězstvím. To mně z toho vychází, protože to zklamání je obrovské a ti lidé nevolili toho Janukovyče proto, že chtějí mluvit rusky, anebo že se jim líbí Putin. Oni je volili proto, protože těm předchozím z jejich pohledu zřejmě naletěli, uvěřili jim něco, co ti pak nesplnili, začali se hádat mezi sebou, až byli už úplně trapní. To znamená, tady není ani tak vítězství Janukovyče jako naprostá prohra Tymošenkové a toho Juščenka.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
To znamená vlastně zrazení ideálů oranžové revoluce jako takové.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Určitě ano, určitě ano. Prostě lidé nejsou hloupí. Když se jim něco slíbí, tak oni si to zřejmě, ukazuje se, pamatují o něco dýl než ti politici. Ti mají pocit, že tím, že už je vlastně po volbách, tak už můžou na ty sliby zapomenout, už se nemusí snažit je splnit. Koneckonců už jsou strašně důležití, už jim stále někdo dává před ústa mikrofon a mají pocit, že už vlastně to podstatné se stalo tím, že byli zvoleni. No, ale lidi to vidí jinak. Oni to vidí tak, že volili proto, aby něco udělali, aby něco, aby něco zorganizovali, aby něco zařídili, aby věcem dali prostě nějaký směr. A když to ten politik nedělá, tak se proti němu pochopitelně potom obrátí teda ten hněv.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak uvidíme, jak bude vypadat dál to směřování Ukrajiny, která pod vedením právě nového tedy prezidenta Viktora Janukovyče, zdá se, opravdu bude velmi směřovat k úzké spolupráci právě s Ruskem. Tolik zatím předposlední téma s Ivanem Hoffmanem, komentátorem Deníku.
Ivane, víte, co píše australský tisk o Praze? Prý Praha je něco jako Amsterodam východu a to právě kvůli tomu, že vláda rozhodla ty limity pro držení drog. A právě to je dnešní hlavní vysílací téma tedy v našem vysílání Českého rozhlasu 2 Praha. Poláci se zase obávají, že stoupne narkoturistika a že prostě to bude velmi nepříjemné právě pro uživatele drog. Co si o tom myslíte vy?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
No, mně se to říká trochu těžko o Praze, protože já ji stále vnímám jako rodné město. Já jsem tam prožil plných 15 let svého života a když před 10 lety jsem viděl statistiky o tom, jak to vypadá s experimentováním s drogami u mládeže ve věku mých dětí, tak to byl jeden z důvodů, ale jeden z hlavních důvodů, proč jsme se s mojí manželkou rozhodli odstěhovat z centra Prahy, protože hned vedle nás byl park plný těch injekčních stříkače od narkomanů a tak dál. Pravděpodobnost, že začnou experimentovat s drogami naše děti, byla 30procentní. A to se mně zdálo hodně. Tak jsem si říkal, odstěhuju se na vesnici, tam když na tu jedinou křižovatku u kapličky prostě přijde drogový dealer nabízet někomu z těch dětí ve vsi drogy, no tak prostě buďto já nebo někdo ze sousedů ho propíchneme vidlema, jo. Prostě je to krátký proces. Zatímco v té Praze mám takový pocit, že se stále přihlíží na lidská práva těch dealerů a prostě nikdo s těma vidlema prostě, který by to takhle jednoduše vyřešil, se prostě nenajde, protože kolem toho je taky byznys, na tom se taky vydělává. Ty peníze vlastně, jak občas někteří tvrdí, není rozdíl mezi těmi čistými a špinavými, a tak, tak vlastně se to tak nějak toleruje. Mně to je nepříjemné, ale já vlastně kvůli drogám, kvůli tomu, že Praha mi přišla jako město zamořené drogami a nebezpečné, jsem z ní před 10 lety se odstěhoval. Jak je to tam dneska, úplně přesně nevím, ale předpokládám, že se nezlepšil, to bude spíš horší.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Přiznám se, že i stejný důvod jsem měla také a také jsem se z Prahy odstěhovala na venkov a také mám doma ty vidle připravené. Takže jsme na tom úplně stejně. 1:1. V každém případě když jsem řekla 1:1 ještě poslední otázka. Začali jsme dobrou zprávu o Janu Macháčkovi, který získal cenu Ferdinanda Peroutky, a můžeme skončit také optimisticky. Naše tenistky zvítězily nad Němkami ve Fed Cupu. Včera jsme spolu mluvili telefonem a vy jste měl velkou radost z tohoto úspěchu. Můžete k tomu ještě něco říct?

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Mně se hlavně líbí, že najednou se objeví hráčka, která přijde tam jako náhradnice a ta prostě se vůbec s tím nepáře a hraje, hraje, jako kdyby prostě vůbec neměla nervy, jo, úplně bez trémy. Líbila se mi moc ta Lucie Hradecká, ale předtím první den i ta Petra Kvitová. Ale hlavně se mi líbilo, že tam vznikla taková situace, kdy stará veteránka, paní Novotná, která před časem prostě vyhrála Wimbledon, popisovala, jak se hraje v situaci, když na té druhé straně kurtu je ta soupeřka úplně rozhozená, nejde jí to a teď prostě už i slzy, prostě brečí a tak dál. Ta říkala, že no tak v takové situaci je potřeba ji nemilosrdně prostě zničit, protože jako na ten kurt nepatří emoce, tam prostě je potřeba vyhrát a nestarat se, co ten druhý řeší.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak řekl jste to hezky. Řekl jste to hezky. Je to krutý, ale je to tak.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Ale je to asi tak, no.

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka
--------------------
Tolik tedy Ivan Hoffman ve vysílání Českého rozhlasu 2 Praha v rubrice Jak to vidí. Moc děkuji a příští pondělí se budu těšit na slyšenou.

Ivan HOFFMAN, komentátor Deníku
--------------------
Na slyšenou vám i posluchačům.