Jak to vidí Ivan Hoffman - 4. února

Ivan Hoffman
(* 27. listopadu 1952, Martin, Československo) je bývalý slovenský písničkář, fotograf a samizdatový vydavatel časopisu Fragment-K.
Nyní český novinář, žurnalista, moderátor a rozhlasový komentátor Dvojky Českého rozhlasu.

"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. U poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Naším dnešním hostem je Ivan Hoffman, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu. Přeji do Zlína dobrý den.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Přeji hezké ráno, dobré ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ohlédněme se za událostmi uplynulých dnů. Víkend přinesl hned jeden rekord. Sobotní čtyřhra v Daviscupu v Ženevě byla nejdelším zápasem v historii, trvala 7 hodin a 2 minuty. Vydržel jste, Ivane, u televize, nebo to bylo příliš dlouhé drama?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, já jsem to nevydržel. Já jsem viděl první set, ten jsme vyhráli, říkám si, to nemusím vidět úplně celé a ani jsem nevěděl, že jsem ušetřil nějakých 6 hodin života a nervů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V čem je síla tohoto týmu?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Těžko říct, ono to vypadalo, že vítězíme díky takové té dvojici Radek Štěpánek, Tomáš Berdych a ukazuje se, že Radek Štěpánek klidně může jít na operací ploténky a ten tým vyhrává dál. To znamená, když je zapotřebí, tak vlastně jsou i další, kteří se přidají. To je těžko vysvětlitelné. Už loni celý svět si najednou uvědomil, že Česká republika naprosto nepravděpodobně vyhrála všechny tři týmové soutěže, které jsou teda ceněny každá jedna zvlášť, ale někdo vyhrál všechny 3 to se doopravdy nestává, naši hráči nejsou jako světové jedničky a přesto se jim daří. Je to doopravdy těžko vysvětlitelné, ale hezky se na to dívá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Podívejme se, jaké bitvy svádí vládní koalice Petra Nečase nebo je už takříkajíc klasika? Mimochodem, kolik setů jí ještě dáváte?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Těch bude nekonečně, to bude až do dalších voleb. Mě fascinuje jedna věc, pokaždé, když vznikne nějaká roztržka, tak se hovoří o vážné vládní krizi a já mám takový pocit, že my novináři pokaždé těm politikům skočíme na lep. Protože vždy se ukáže, že to není až tak horká kaše, jak se navařila, nakonec oni se vždycky nějak domluví, vždy od nich potom po několika dnech slyšíme, že mají sice strašné problémy, doopravdy mají velký problémy spolu vyjít, ale nikdy to není až tak strašné, aby kvůli tomu museli se vzdát moci a aby nás vystavili nepříjemnostem s předčasnými volbami. Prostě nějaký konsensus se vždy najde, vždy jim někdo pomůže a nebo je nějaké jiné tak vážné nebezpečí, kvůli kterému to znovu musí dát dohromady, že, že se vlastně nějakého, nějakého rozpadu vlády doopravdy nemusíme bát. Přesto i teď se znovu ukázalo, že mají naprosto nepřekonatelný rozpor v tom, jestli máme přijmout fiskální pakt Evropské unie a přidat se k němu, i když teda nejsme členy eurozóny anebo ne. Jedni z toho udělali ze začátku téměř podmínku pro setrvání ve vládě, ale a nakonec se ukázalo, že až taková podmínka to úplně není, že by to spíš bylo vhodné. Jak říkám, když přijdou příště a vymyslí si nějaký doopravdy vážný problém, znovu toho budou plná média, rozžvaní se to teda skutečně do nejmenších detailů a úplně zbytečně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co je tentokrát ve hře, co se týče toho sporu o ten takzvaný fiskální kompakt? Jde o něj nebo jde o něco jiného?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já si teda myslím, že hlavně politici, kteří byli ve stínu prezidentské volby a nebylo je vidět pomalu měsíc v médiích, tak už nemohli vydržet a museli vymyslet něco, aby opět se na ně namířili reflektory a aby je snímaly kamery, ale samozřejmě to je takové trochu zlehčení, protože ten problém jako vážný docela je. Jde o to, že Evropa prostě se snaží vymyslet nějakou dluhovou brzdu, protože všichni cítí, že není možné si doopravdy bezuzdně půjčovat do nekonečna, tisknou další a další peníze, že prostě se to musí nějakým způsobem zastavit. Nikdo neví přesně jak, ale všichni tuší, že něco udělat musí, nebo alespoň předstírat, že něco dělají a dát tím najevo, že vidíte na ten problém. No a ten fiskální pak, ke kterému by TOP 09 se ráda připojila, zdůvodňuje to připojení tím, že je potřeba poslat konečně nějaký signál do Bruselu, že nejsme europotížisté, navíc my sami chystáme finanční ústavu, což je rovněž forma nějaké dluhové brzdy, kterou bude zavázána příští vláda, a tak by se dalo říct, že když ta naše finanční ústava je ještě přísnější než ten fiskální pakt Evropské unie, tak proč tím směrem vlastně neučinit to gesto a proč ho nepřijmout. Pro Občanskou demokratickou stranu je to samozřejmě nepříjemné tím, že v tom velmi správně cítí ze strany TOP 09 takové okopávání kotníků, snahu ukázat, kdo je tady pánem na pravici, za kým by se měl ten volič, který hledá komu dát svůj hlas, za kým by se měl sjednotit, tak to, to samozřejmě pro občanskou demokratickou stranu je nepřijatelné vydírání a tak se vůči tomu musí vymezit. Ale jako důvod nějaký vážný jít proti tomuto asi není. Jiná věc je, že ta vláda, která sama neustále dělá další a další dluhy a deficitně hospodaří, připomíná trochu takové to jako když zloděj křičí: Chyťte zloděje, protože ona nás varuje před tím, že ti, co přijdou po nich, vlastně v tom zadlužování, které oni sami činí, budou pokračovat. No, tak to samozřejmě budou, protože celý svět vlastně žije na dluh a ten problém je globální, těch peněz vytištěných, které nejsou kryté a které jsou kryty jenom nějakými závazky, jinými slovy dluhy, tak ten problém je všude a to, kdybychom my se ho snažili vyřešit a nic nedlužit, tak si nepomůžeme, protože jsou jiné země, které jsou ještě víc zadlužené a kde ten problém je ještě větší, to znamená tady je potřeba, aby se našlo řešení pro celou Zeměkouli a nejenom, nejenom tady pro nás. Tím to nechci teda samozřejmě zlehčovat, protože to žití na dluh je samozřejmě nemravné a i když ekonomové s tím pracují běžně a dluh je pro ně nějaký finanční produkt, tak celkově to není samozřejmě dobré a přemýšlet o tom, mluvit o tom a něco proti tomu dělat, je vždy užitečné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jinak téma fiskálního paktu se na scénu vrátilo po roce a dvou týdnech. Tehdy Karel Schwarzenberg premiérovi vzkázal, že jeho rozhodnutí nepřipojit se k unijnímu paktu, poškozuje Česko v zahraničí a pohrozil odchodem ministrů TOP 09 z vlády, pokud Česko smlouvu nepodepíše a premiér mu na oplátku doporučil, aby mluvil méně, více pracoval a nepronášel výroky jako někde na tancovačce v Čimelicích. Co říkáte načasování tomuto sporu?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já předně vám děkuju za perfekntní paměť, protože mně tohle to nějak vypadlo a okamžitě se mi to samozřejmě vybavilo, ale teď, když jsme si o tom povídali, tak jsem na to nemyslel. Ale je to důkaz toho, že těch krizí už bylo tolik, že doopravdy už se člověku pletou, už ani neví, proč jsme prostě byli bledí hrůzou, že se nám rozpadne vláda minule a nevíme, proč to bude příště. Jak říkám, já už bych v tom s nimi nespolupracoval, už bych, už bych je ignoroval. Však také teď mám pocit ta reakce médií byla taková hodně vlažná na tu vládní krizi ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jsou unavená už?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ano, už jsme byli takoví unavení, velmi tak jenom neochotně jsme znovu o tom teda všichni informovali, ale už bez nadšení, už bez těch vášní, které to vždycky provázely. A já mám pocit, že to takhle ty emoce, že budou stále slábnout.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vylepšíme si to v Bruselu vlajkou Evropské unie na Hradě, kterou tam hodlá vyvěsit budoucí prezident Miloš Zeman a chce k tomu přivzat, přizvat, promiňte, předsedu Evropské komise Barrosa?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já myslím, že ano, že ta vlajka visí nad mnoha sídly hlav států v celé Evropě, nikde nikomu příliš nevadí. My jsme byli takovou zvláštní výjimkou. Prezident Klaus možná měl pocit, že esteticky se to tam nějak nehodí, že tam nikdy nebylo a proč zavádět takové novoty. Vypadal jako spíš takový staromilec, ale přitom, když se na tu vlajku podíváme, tak zaprvé teda modrá je dobrá, tak by to mohlo vyhovovat, je to, je to v barvách strany, kterou kdysi založil a je stále velmi silná u nás. Navíc ty hvězdy proti těm doopravdy nelze nic namítat. To znamená ten prapor je hezký, tam nic tam hyzdit nebude. Druhá věc je, že kdyby byl zvítězil ve volbě prezidentské Karel Schwarzenberg, tak ten by ho tam také vyvěsil a je možné, že dokonce i by to podobně proběhlo v takovém slavnostním evropském duchu a že by také k tomu někoho, někoho přizval. To znamená, mimochodem z těch 9 prezidentských kandidátů, mám pocit, že pouze paní Bobošíková by byla proti té, ta, to přílišné souznění s Evropskou unií nezamlouvá a je pro takovou samostatnou politiku, ale jinak všichni ostatní zřejmě by se rovněž na to podívali podobně. To znamená ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Konečně.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
... něco se mění, něco se mění. Je to takové směšné, ale už když jsme poprvé se vraceli do Evropy, to znamená do evropských institucí, tak vlastně ta debata se nesla v tom duchu, že my vlastně v té Evropě jsme vždy byli, nebyli jsme odstěhovaní x let, několik desetiletí někde v Tichomoří, prostě stále jsme v Evropě. To znamená to byla taková jenom nadsázka a teď to vypadá jako kdybychom se znovu vraceli do Evropy, ve které už mimochodem jsme nejen geograficky, ale už ve všech institucích. Jenom, dokud byl na Hradě Václav Klaus, tak on tam stále ještě je, tak, tak někdy se na to zapomínalo a nebo se o tom pochybovalo, jestli doopravdy v té Evropské unii jsme, protože stále nám na ní něco vadilo, někdy oprávněně, ale přehánělo se to a hlavně, jaksi jsme úplně zapomněli, jaké jsou klady toho, že v evropském prostoru, státy mezi sebou spolupracují, že mají toho mnoho společného a že spolu už obrovsky dlouhou dobu neválčí, že prostě jsme našli způsob, jak spolupracovat v míru. To je prostě věc, kterou už bereme jako samozřejmou, už si toho nikdo moc nevšímá. Ale to tak nebylo samozřejmé vlastně v dlouhé historii, až se podíváme dozadu vlastně nikdy. Toto je naprosto unikátní situace. Asi se potřebujeme znovu dostat do nějakého válečného konfliktu a pak si toho budeme znovu vážit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když byl nedávno v Jak to vidí váš kolega neurochirurg Vladimír Beneš, ten se vrátil z Brazílie a říkal, jak tato země to přehání s ochranou přírody. Jak se v tomto směru chováme u nás, to má zjistit audit ministerstva životního prostředí. Co si o toho lze slibovat, pane Ivane?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já když sleduji tu myšlenku toho ekoauditu, když je někde v takovém sousloví slovo eko, tak si člověk okamžitě představuje doopravdy péči o přírodu, starost o brouky, faunu, flóru a protože my jsme jako člověk součástí té přírody, tak samozřejmě, čím ta příroda bude řekl bych zdravější a lépe bude fungovat a tím lépe bude i nám, tak najednou slyšíme ekoaudit a s překvapením zjišťujeme, že zde je úplně jiná filosofie jeho smyslem, je zjistit, jestli to u nás s ochranou přírody náhodou nepřeháníme a o to se snaží ministerstvo životního prostředí. Já to vidím jako ekonomicky logickou úvahu, protože spolupracuje toto ministerstvo s ministerstvem průmyslu a obchodu a pod záminkou, že by naše podniky měly být konkurenceschopné s těmi jinými, se snaží jim ulehčit, pokud jde o byrokracii, administrativu a sladit některé předpisy a zjistit, jestli náhodou nejsme v některých věcech ohleduplnější k přírodě než je Evropská unie, to znamená porovnávají se předpisy a výsledkem toho je, že se údajně ušetří až 8 miliard korun ročně. Je to samozřejmě pro průmyslové podniky, které jsou vyzvány k tomu, aby řekly, co všechno ještě by se dalo zmírnit a vypustit a v čem všem by ještě mohly někdy vypustit něco do vzduchu, do vody, uložit nějaký odpad bez kontroly, tak oni přichází samozřejmě velice ochotně s různými návrhy, jak ještě bychom se mohli z té ochrany přírody nějak šikovně vyvázat, aby se na tom vydělalo, ale já mám pocit, že to je cesta prosti proudu, že to je chybná strategie. Já si nemůžu pomoct, ale jestli máme v něčem ty předpisy na ochranu přírody přísnější než Evropská unie, tak já bych to viděl jako naši komparativní výhodu, že si tu přírodu méně zničíme, ale přitom vidíme, že ten pokrok, který vždycky jsme si to mysleli, přivede nás k ochraně toho prostředí, protože pokrok přinese nějaký zisk, nějaké výhody, nějaké peníze, které na to můžeme dát, to znamená najednou se ukazuje, že ne, že pokrokové je tu přírodu prostě ještě víc zamořit a ještě víc poškodit, tak tomu já příliš nerozumím, ale ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže, promiňte, ten audit vlastně sleduje spíše zájmy těch průmyslníků než přírody nebo to, jak se nám dýchá?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Určitě ano, protože oni sami přicházejí s podněty, co by se ještě dalo udělat a to zmírnění právních předpisů v oblasti životního prostředí, to je zvláštní věc. My doopravdy zjišťujeme, že nejen jsme si podle našich politiků v minulosti žili nad poměry, ale ještě i v nadstandardně zbytečně ekologickém prostředí. A teď to, nám to teda napraví, aby to bylo všechno v pořádku, tak to je věc, kterou teda já souhlasit nemohu. Já mám pocit, že je to dáno tím, že na ministerstvu životního prostředí sedí škůdce, že tam je člověk, kterému nejde o životní prostředí, ale i to, aby prostě životní prostředí nepřekáželo nám v budování kapitalismu anebo, to je úplně jedno čeho, protože všechny režimy, když se budují, ta to odnese nakonec příroda. To je neuvěřitelné zjištění.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Abychom tedy neměli brzy nápad jednoho čínského milionáře, jak jsem si přečetla, který prodává plechovky se neznečistěným vzduchem v propočtu za 15 korun. Třeba by to někoho inspirovalo.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já mám pocit, že jsem něco takové slyšel už za, za, za komunismu před mnoha lety, že někde na západě někdo naplnil plechovky vzduchem někde v horách a pak to lidé otevřeli a nadechli se, ale my jsme tu vymoženost samozřejmě neměli, tak je možné, že se to dostane i k nám.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem ve Franci musí všechny nebytové objekty, obchody, úřady od 1. července zhasínat na noc světla, aby se šetřila energie a snížilo takzvané světelné znečištění. A když se ptali našeho ministra životního prostředí Chalupy, tak tato novinka u sousedů jej příliš nenadchla a řekl, že u nás se bude v noci nadále zářit podle libosti a Česko se nepřipojí ke tmářství. Co říkáte této reakci?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
To je hezké, to je, je to takové poetické, protože, když někdo neplýtvá, tak je tmářství protože nesvítí. Já si vzpomínám, jak přišel na Hrad Martin Bursík a udělal panu prezidentovi přednášku o tom, kolik zbytečně se spotřebuje energie a ten také nevycházel v údivu a při představě, že tam bude mít nějaké ekologické žárovky, tak jenom kroutil hlavou nad tím. Jenomže ono se ukazuje, že ty ekologické žárovky nejsou až zas takové vítězství a že možná doopravdy nejjednodušším způsobem, jak šetřit tu energii je ji nespotřebovávat. To znamená doopravdy tolik nesvítit, ale dokud je to tak, že na to stále ty peníze jsou, ta, zřejmě velmi těžké prostě apelovat na někoho, aby šetřit. Doopravdy, šetří se tehdy, když už je zle, když už na to není. A nejhorší je, že v systému, kde nejsou fixní ceny, ale vytvářejí se v procesu nabídky a poptávky, tak každá snaha ušetřit je vlastně předem odsouzena k nezdaru, protože jakmile lidé začnou šetřit energií, elektřinou, vodou, plynem, tak ty ceny se okamžitě zvýší s odůvodněním, že provozní náklady jsou tak velké, že ten malý odběr snižuje zisky a tím, že se snižují zisky, tak je potřeba zvýšit cenu, aby se prostě mohl zaplatit celý teda ten provoz. To znamená něco se musí změnit zásadního. To, že jednotlivec začne šetřit, to dělá pro svoji duši, pro svůj klid, pro sebe sama, aby prostě si nepřipadal jako škůdce, ale zdá se, že tím individuálním přístupem není schopen změnit nějaké globální nešvary.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pokračujeme v rozhovoru s Ivanem Hoffmanem, komentátorem Deníku a spolupracovníkem Českého rozhlasu. Resort, o kterém se v poslední době příliš nemluví a přitom ještě nedávno plnil titulní strany školství. Co se stalo?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak my jsme se o tomto ministerstvu dozvěděli teď v posledních dnech díky tomu, že ministr Fiala představit strategii vzdělávací politiky České republiky do roku 2020. No, to je mediálně tak nezáživná věc, to se nedá vůbec skoro přeložit do normální řeči, co se chystá. Jsou to kroky nepochybně užitečné, ale jsou popsány prostě takovou tou úřednickou řečí. To znamená lidé, kteří budou tuto strategii realizovat, asi přesně vědí, o co se jedná, ale jinak jsou to hlavně teda v té tiskové zprávě takové obecné věty ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak to přeložíme ...

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
To je skoro škoda citovat. Na tom nejzajímavější je doopravdy to, že vlastně už od toho loňského května studenti nezorganizovali žádný týden neklidu, odbory nevyhlásily stávkovou pohotovost, akademická obec prostě nebrojila v médiích proti ministrovi a přitom se vůbec nedá říct, že by se nějakým zásadním způsobem změnila školská politika. Ministr Fiala byl před tím poradcem premiéra. Jeho názor na školství není o moc jiný než názor některých jeho předchůdců z vlád, které se řadily doprava. Jediné vysvětlení, které máme, je to, že ty hádky a emoce se vlastně rozplynuly, protože člověk, který přišel na školství, tam přišel kvůli školství, to je první věc, což je úplně výjimečné v politice a místo toho, aby měl politický mandát, tak se těší respektu jako politolog a jako člověk, který místo toho, aby se hádal a prosazovat svou, tak naslouchá a povídá si s lidma. Je až, až šokující, jak málo stačí k tomu, aby najednou v resortu, který byl zmítaný prostě vášněmi, najednou zavládl klid. Určitě je to tím, že Petr Fiala to má dobré u politiků jako manažer, protože přivedl Masarykovu univerzitu v Brně k překvapivé prosperitě, říká se, že vlastně s tím začal už před ním pan Zlatuška, ale jemu vlastně se připisují ty zásady, nebo zásluhy také. No a potom akademická obec, tak zas pro změnu ho vnímá jako svého, jako člověka, který prostě patří k nim a se kterým je možné si povídat a když teda je to takto jednoduché, tak si člověk říká, tak proč na jiných ministerstvech se nestane totéž, proč tam nesedí lidé kompetentní, konsensuální, to znamená schopni prostě komunikovat a lidmi. Však tady by zavládla pohoda a najednou by se řešily problémy. Ale to zřejmě nelze proto, že Petr Fiala se dostal na ten post jenom naprostou shodou okolností, šťastnou shodou okolností. Za toho odstupujícího ministra jeho strana neměla náhradníka a strana, která nakonec nominovala člověka, tak nemohla nominovat politika, musel to být nestranný odborník, aby z toho nebyl v koalici oheň na střeše a tak se stalo, že na školství přišel člověk, který tam patří. Ale to se stává doopravdy vzácně a já mám pocit, že se nepodaří ho naklonovat a podobný typ posadit na všechna ministerstva. Tam všude jsou lidé za stranické zásluhy a s tím se prostě v tomhle tom systému, kdy vládnou politické strany, nedá vůbec nic udělat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale vidíme, že to jde také nestranický odborník. Rozhodně to teda není handicap. Byl by to tedy řekněme dobrý příklad, klíč k těm dalším resortům ke klidu. Třeba dočkáme se nestranického odborníka nebo to druhé určitě na ministerstvu obrany, která stále nemá šéfa?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, ono je to tak, že ty nepolitické nominace, ty nejsou projevem vstřícnosti k voličům, ony jsou vlastně přiznáním hluboké personální krize. To znamená samozřejmě jsou odborníci, kteří by mohli řídit obranu, ať už manažersky, nekorupčně a tak dál. Ale kdyby je tam oslovili a kdyby na to také někdo slyšel, protože mnoho lidí, kteří jsou dobrými managery, tak mezi politiky nepůjde, protože se jim nedá věřit a protože tam si nejsou jisti, kdo je druhý den podrazí a nechtějí třeba ztratit renomé tím, že se s nimi zašpiní anebo zkompromitují, tak i kdyby tam teda tací byli, tak přednost pochopitelně budou mít straníci, protože kdyby je prostě nenašli mezi sebou, tak politici mají pocit, že by tím se nějak zesměšnili nebo, že by si jich občan nevážil, jo, že by jim nemohl prostě nadále důvěřovat, protože co je to za stranu, která nemá lidi? To znamená oni ty lidi musí mít, i když je nemají. No a podle toho to pak vypadá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Konstatuje na závěr dnešního vydání Jak to vidí Ivan Hoffman, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu. Děkuji za vaše postřehy a přeji do Zlína hezký den a celý týden.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Hezký den i vám.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Děkuji. Zítra ve studiu Dvojky usedne rektor Vysoké školy ekonomické profesor Richard Hindls. Příjemný den všem i celý týden přeje Zita Senková. Na slyšenou.