Jak to vidí Ivan Hoffman - 3. října

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Příjemný poslech přeje Vladimír Kroc. Je pondělí 3.října a hostem pořadu Jak to vidí je Ivan Hoffman, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu. Dobrý den do Zlína.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Zdravím ze slunného Zlína.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Evropská komise mezi záchranná opatření navrhuje daň z bankovních transakcí. Hodně se o tom i v minulém týdnu diskutovalo. Proč ji premiér Nečas tak razantně odmítá, co myslíš?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, tak ty důvody jsou víceméně známé, tradiční, stále se opakují. Vlastně říká, že by to ničemu nepomohlo, že ti, kteří by měli platit ty daně, by nakonec stejně neplatili, respektive zaplatili by je, ale pak by je přenesli na konečné spotřebitele, na střádaly, na občany. Další důvod, který se uvádí je, že by finanční instituce se přestěhovaly z Evropy někam do Asie nebo do Ameriky, kde budou mít lepší prostředí, kde je nikdo nebude zdaňovat, tím pádem by to mohlo ohrozit místní hospodářství. No a potom tím hlavním důvodem je, podle mě, ten se ale neříká nahlas, že vlastně politici spíše zastupují zájmy velkých korporací, než obyčejného občana.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ono jde o to, že finanční transakcí je míněno obchodování na finančních trzích, nikoliv to, že z účtu zaplatím nájem nebo mi na něj přijde mzda. Tak to jenom, abychom si v tom udělali jasno. Taková daň tedy logicky nemůže zvýšit bankovní poplatky, což byl jeden z těch protiargumentů.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No určitě. Tam se navíc jedná o transakce na devizovém trhu a předpokládá se, že by u obchodu s akciemi nebo s dluhopisy činila 0,1 % objemu transakce, což je naprosto směšné. V případě derivátů by se pak mělo jednat o dokonce jenom o 0,01 %. Tady je jasné, že Evropská komise cítí, že by měla prostě něco udělat a reaguje spíše asi politicky správně na rostoucí nespokojenost lidí s tím, že ti, kteří ten problém celý, kterému se říká ekonomická krize, nebo finanční krize, ti, kteří ho způsobili, tak těm se vlastně nic neděje. Už si opět ti nejmocnější bankéři vyplácejí nemravné odměny a už o tom ani nikdo nepíše a vlastně Barroso říká, že je čas, aby finanční sektor přinesl společnosti svůj příspěvek. On to říká takhle zaobaleně. Neútočí na ně ostře, ale vyžaduje si jakési solidarity. To se dožadují mnozí všude po světě. Ale zdá se, že to nefunguje. Ono prostě je to tak, že dokud ty finanční instituce nebudou státem přísně regulovány a dokud se neřekne v čem je teda podstata toho problému, no a tou podstatou je samozřejmě nepřiměřený úrok, neboli lichva, cosi, co bylo zlegalizováno a co ale celou historii lidstva byla považováno za minimálně nevkus a nemrav a něco špatného, tak do té doby se nic moc nezmění. Ty banky totiž prostě se pochopitelně snaží hospodařit v rámci existujících zákonů, jejichž prosazení si zaplatily a oni nedělají nic nelegálního. Navíc se tváří, že oni jsou ti, co všechno financují, vším hýbou, za vším stojí, všem pomáhají. Bez nich prostě se nepohneme. A toto jejich vlastně sebevědomí je založeno na tom, že ji vlastně nikdo neodmlouvá a kdo jiný jim může odmlouvat než mocné demokratické státy. No ale ty státy místo toho, aby jim odmlouvali, tak jim slouží.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ono to vypadá, o čem, že se to bavíme, 0,1 % nebo 0,01 při finančních transakcích. Ale nutno říci, že tedy by to byla ta minimální sazba daně, kterou by mohl ten jednotlivý stát případně zvýšit, pokud by se na tom celá 27 dohodla. Nicméně odhad je, že by vlastně příjem na základě této daně byl 57 miliard eur ročně. Takže to zase není tak úplně hloupý nápad, jak se zdá.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Já si taky myslím, že není a mě na tom trochu zaráží, že si potom přečtu v novinách, že my jsme proti. Jak my? To prostě proti, proti je naše vláda, já bych řekl, že oni jsou proti. Prostě každý reálně uvažující člověk cítí, že prostě nemá smysl, aby všechno vlastnily na tomhle tom světě banky. Že to tak vlastně nikdy nebylo, ani není důvod, aby to tak někdy bylo. To se prostě musí změnit. A my jsme vlastně zastupováni špatnou reprezentací, která takovou jednoduchou věc nechápe. Takhle já to vnímám selským rozumem.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Na druhou stranu ten argument, který jsi sám řekl, že by, pokud by byla taková daň byla zavedená, jako, že se na tom musí shodnout celá 27, a tady jenom taková meziotázka, věříš tomu, že k tomu dojde?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Já si myslím, že k tomu dojde. Dojde k tomu pod tlakem veřejného mínění a já si myslím, že v okamžiku, kdy k tomu dojde, tak i ta daň bude daleko vyšší a bude provázena ještě nějakými dalšími strukturálními opatřeními. Dojde k tomu proto, aby nebyla válka, prostě to, ta situace houstne dramaticky a to, co se prostě ještě včera nikdo neodvážil ani slovem naznačit, tak dneska se o tom naprosto běžně mluví. To, jak jsi dneska o tom povídáme o té bankovní dani, to by před 3 lety bylo naprosto nemyslitelné, nikdo by nechápal, o čem vůbec mluvíme.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Pokud by ale k tomu skutečně došlo, jak říkáš, ale jenom v rámci Evropské unie, tak je tady možná pádný argument, že skutečně by ty finanční instituce měly tendenci se přesunovat do jiných oblastí. I když komentátoři se shodují na tom, že ve Spojených státech je teď ideální čas, ideální vlastně příležitost pro to, tu daň zavést také.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Já si myslím, že k tomu bude docházet globálně. Svět je příliš propojen na to, aby se prostě někde něco udělalo a někde ne. Navíc, on ten kapitál také prostě hledá samozřejmě, kde se bude cítit nejlépe, ale současně o tom jsme mluvili přece už minule. Ti skutečně bohatí lidé, ti mají zájem na udržení systému, ale cítí, že způsob, jakým se ta situace vyvíjí, se ten systém neudrží. To znamená, sami se mnohdy domáhají svého vyššího zdanění a nebo spravedlivějšího uspořádání. Můžeme si všimnout, že veškeré ty velké korporace věnují obrovské peníze na PR na to, aby podpořily někde nějaký dobročinný projekt, aby prostě je bylo vidět někde, kde se v uvozovkách páchá dobro. Protože cítí, že takhle, jak je to je to teda celé nastavené, to nemůže fungovat. Jinými slovy, oni ti politici šli těm, řekl bych korporacím, a nebo jejich vlastníkům, těm nejbohatším na ruku až tak servilně, až je to kontraproduktivní. Tak takhle to prostě na mě působí.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A teď už se můžeme přesunout k symbolu světového finančnictví, k Wall Street. 17.září na výročí přijetí ústavy Spojených států v roce 1787 se ustavilo protestní hnutí nazvané Okupuj Wall Street. Lidem se nelíbí ta hamižnost velkých korporací, ale vědí vlastně ti protestující čeho jak chtějí dosáhnout, působí to na tebe tak? Oni vědí, co se jim nelíbí.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Ano, jasně, jasně, ale to je základ všeho vždy, říci si o tom a sejít se někde a diskutovat, to je prostě forma přímé demokracie, která byla jakoby zapomenuta, nebo chvíli se zdálo, že není potřebná, ale ona je potřebná. Pokud všechno se děje jenom přes média a přes noviny, tak vlastně to úplně nefunguje, lidé mají stále pocit, že to je cosi, co se odehrává mimo nich, v jakémsi virtuálním světě. Až když jsou sami vtaženi do té debaty a mluví o situaci, tak až tehdy vlastně vzniká nějaké demokratické prostředí. Povšimněme si, že ti lidé, kteří tam chodí, to nejsou chudáci, jsou to lidé většinou ze střední třídy, většinou lidé mladší a chodí tam diskutovat o tom, co by bylo dobré, co by bylo správné, jak věci řešit. Nejsou to tedy zoufalci. To jsou úplné jiné demonstrace, na které přicházejí lidé, kteří už nemají co ztratit, jenom své okovy, jak to říkal klasik. Který se ještě u nás vyučoval, když jsme byli mladí. A toto jsou jiní lidé. Toto jsou lidé, kteří uvažují nikoliv o tom, jak řešit svou katastrofální situaci, ale co by prospělo společnosti, aby se v ní lépe žilo. Ty demonstrace probíhají od 17.září a zvláštní je, že média si jich začala všímat až ve chvíli, když se objevilo na Internetu video, kde prostě jedné ženě nastříkal policista pepřový sprej do tváře, i když ona evidentně se ničemu nebránila. To lidi tak pobouřilo, že vlastně začali se tím zabývat a tu iniciativu na Internetu si potom povšimla média a dnes už se teda vlastně postupně mluví o tom, co se děje, o co těm lidem jde a dostalo se to do médií takhle vlastně oklikou. Jinak je to zvláštní fenomén, že v Americe vzniká hnutí, které ve své podstatě není politické, ale je třídní. Jo, tam prostě se střední třída dožaduje toho, aby ti nejbohatší platili daně, aby byli solidární s těmi ostatními a aby se prostě uskromnili. To je zvláštní fenomén, protože v Americe jsme na něco takového z minula ani ze zpráv nebyli zvyklí.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A sami ti protestující se hlásí k tomu, že byli inspirováni arabským jarem, jak se tedy uvyklo říkat a i tím, co se třeba dělo v Izraeli, těmi protesty. I to ti připadá zajímavé, že se na Manhattan dostaly ty protesty prostřednictvím těch sociálních sítí?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No určitě, protože já mám pocit, že i to, co hlavního se mění je, že ten Wall Street byl symbolem prosperity. To byl symbol amerického snu. To mělo dlouhou tradici, stále se předpokládalo, že Amerika tím, že je svobodná země, tak i ten poslední chudák se může stát z čističe bot milionářem, k tomu byla spousta příběhů, to se v lidech živilo a tato jejich hrdost na tu tradici, zdá se, bere za své. A mnoho lidí začíná cítit, že ten Wall Street je spíše už dnes symbolem nějaké sociální nespravedlnosti a nebo, že vlastně je to chyba a stává se spíše takovým nočním můrou, než americkým snem. A že to je inspirováno různými hnutími, která vznikají jako nenásilná, tak to je asi pravda. Také vlastně všichni ti různí hackeři, kteří anonymus, taková ta skupina na Internetu, která je podporuje, jim vlastně pomáhá tím, že se snaží předem zjistit, kde by mohlo dojít k nějaké nevraživosti, násilí a předem je před tím varuje. Jinými slovy, takový ten důraz na nenásilí, na pokojné diskusi, ten tam je a to je taky strašně důležité, protože ve chvíli, když jsou lidé agresivní, rozvášnění, když něco rozbíjejí, tak to okamžitě u mnoha lidí a nebo u většiny společnosti vyvolává nedůvěru a řeknou, to jsou lidi jiní, ti s námi nemají nic společného, od nich nic nečekejme, to je vandal, který rozbíjí okna. Proto se vlastně organizátoři těch protestů v Londýně nestali slavnými a proto se proti nim celá Británie vzbouřila a považovali je za vandaly a celé to hnutí odsoudili. Ve skutečnosti totiž ta, jak se říká někdy mlčící většina, to jsou lidé slušní, to jsou lidé, kteří se k sobě chovají v sousedství přátelsky, to jsou lidé, kteří jsou zvyklí chodit do práce, v nouzi jeden druhému pomáhat a projevy nějakého vandalství, i kdyby mělo nějaké jako důvody, i kdyby bylo něčím odůvodněno, tak to je něco, co ta většina nebere. Ale tyto protesty založené na poklidné diskusi, ty jsou důležité a ty mohou přinést nějakou kvalitativní změnu ve společnosti.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
BBC přinesla rozhovor s nezávislým investorem Alessiem Rastanim, který prohlásil, že každou noc sní o nové krizi, protože na krachu té newyorské burzy ve 30.letech mnoho lidí vydělalo, tak se prý dá vydělat i na situaci, kdyby krachlo euro. Britští novináři pak zjišťovali, jestli nešlo o nějaký žert, ale zdá se, že názor toho samouka asi dost vystihuje přístup mnohých investorů.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Tak oni chtějí vydělat, to je to hlavní, co ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Za každou cenu.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
... určitě a já si pamatuju, já jsem, mám takovou zvláštní životní zkušenost. Krátkou dobu jsem byl v nadaci Charty 77 po převratu a to bylo v době, kdy této nadaci předsedal George Soros, jeden z nejbohatších lidí na světě. Tenkrát byl myslím šestým nejbohatším na světě a bylo zvláštní, člověk seděl v jedné místnosti s člověkem, který byl takto nesmírně bohatý a moje zkušenost je, protože já jsem teda miliardáře jinak v životě už potom nikoho dalšího nepotkal, ale má zkušenost je, že to byl člověk přátelský, společenský, ale prostě, který přesně věděl, co chce, způsob, jak z té nadace odešel ve chvíli, když měl pocit, že už tam dal dost peněz a že už by se ostatní měli o sebe starat sami, byl z minuty na minutu naprosto nemilosrdný. Teď mnoho těch lidí, kteří tam pracovali najednou přišli o svoje výplaty, já jsem tam nebyl placen, jo, já jsem byl jenom v tom bordu, tak ty úplně zesinali a zezelenali a byl to člověk, který, vlastně celý jeho byznys vypadl tak, že chvílema se prostě podíval na ten telefon svůj mobilní a omluvil se, odešel, vydělal několik miliard za pár minut zřejmě a pak se zase vrátil a pokračoval v jednání. Ale nebyl to nikdo jako nepředstavitelný. Byl to obyčejný člověk, chodil oblečený jako všichni ostatní, mluvil jako všichni ostatní, nevyvyšoval se, jenom prostě měl takový zvláštní dar, že věděl, jak kde zničit některou měnu nebo naopak, kde koupit nějaký stát a pak ho vzápětí prodat. To prostě dělal ten byznys ve velkém. Já si nemyslím, že tito lidé nepoužívají rozum, že nepřemýšlejí, že se jich máme vyvarovat jako nějakých monster. To jsou lidé přístupní k diskusi, ale musí cítit, že ten partner je kvalifikovaný, kompetentní, že ví, o co mu jde, musí mít prostě partnery. Já se obávám, že celý problém s těmi superbohatými lidmi, kteří jsou necitliví, arogantní, je v tom, že prostě proti sobě nemají relevantní soupeře, že vlastně mají celou tu politickou elitu, a to ne u nás, ale všude po světě, že ji mají jako své služebnictvo, jako své lokaje, že je mají všechny koupené a proto také vlastně jimi pohrdají.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Loterijní společnost Sazka připadla společnostem KKCG a PPF, Česká spořitelna neuspěla u soudu s návrhem na zrušení tendru. Je, Ivane, možno tedy považovat tuto kauzu za uzavřenou?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Já si myslím, že ano. Ta kauza je bezesporu uzavřená, protože ta společnost, která se odvolávala proti tomu rozhodnutí a tvrdila, že nabídla víc než všichni ostatní, tak ve skutečnosti nabídla sice víc, ale zcela mimo soutěž. To znamená, že to žádný soud ani nikdo soudný nemohl vzít zpětně v úvahu. To znamená, že ano, ta Sazka už má své majitele. Ale zvláštní je, že i když víme, které investiční společnosti si ji koupily, tak a kteří miliardáři mezi sebou svedli teda soutěž o tuto firmu, tak stejně oni nebudou nikdo tváří té Sazky. Tváří Sazky bude Jaromír Jágr, to se povedlo, protože zaprvé, když on se neodolatelně usměje, tak si každý vsadí, má pověst hazardního hráče, který už toho hodně prohrál a navíc je populární, je šarmantní, má něco se sportem, ze kterého, který vlastně byl přes tu Sazku taky financován. Takže to má svoji logiku. Ale pokud jde o ty, kteří si to koupili, tak my nikdy neuvidíme. To je právě ta sorta lidí, kteří jsou někde mimo a celé to rozhodování a jednání o tom, jsme vlastně neustále místo lidí, kteří něco kupovali a nebo o něco soutěžili, tak stále jsme viděli jenom takové nastrčené figurky, různé jejich mluvčí. No, mě už to teda doopravdy docela přijde a už mě to ani nezlobí, už mi to přijde nesmírně trapné, jak stále nasloucháme někomu, kdo je placen za to, aby řekl něco, co si jiný myslí, protože ten to sám se nám bojí říct a nebo neumí to říct a nebo se bojí, že bysme ho viděli u toho, jak mluví a nebo možná i koktají a nebo já nevím, mají nějakou vadu, nevím, ale, ale ta hra na ty prostředníky, kteří vystupují za plat, za mzdu a říkají něco, co většinou si vůbec ani sami nemusí myslet a my je prostě stále citujeme, stále je zveme k mikrofonu. Já myslím, že by se tomu mělo učinit přítrž, že ta instituce mluvčích by se měla úplně zrušit a že bysme je neměli vůbec brát na vědomí.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
My také probíráme vždycky v pondělí, co přinesl uplynulý týden. Česká televize má tedy od října nového generálního ředitele. Pokud vím, tak teď v těchto chvílích by měl nastupovat do práce. Co se podle tebe od Petra Dvořáka dá čekat?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Já jsem zaregistroval, že mnoho lidí od něj očekává, že udělá z České televize Novu. Protože už jednou byl na Nově. A já myslím, že toto, tohoto se já teda určitě neobávám. Je potřeba si uvědomit, že lidé, kteří přicházejí z prostředí toho privátního byznysu, musí být, myslím mediálního, tak musí být tím, co v něm zažili spíše otráveni, než, že by na to vzpomínali s nějakým nadšením. Privátní média jsou obalena reklamní spot. Jejich smyslem je vydělávat peníze, program tam slouží k tomu, aby nalákal přesně určenou cílovou skupinu posluchačů nebo diváků a nebo aby jich nalákal co nejvíc, protože čím víc jich bude, tím víc se může ta firma inkasovat za reklamu. To znamená, že to programu se v privátních institucích se dává strašně málo peněz, za které se toho musí hodně pořídit. Člověk tam doopravdy na tvorbu toho programu musí vystačit s málem a také prostě stejný produkt, který na České televizi dělá 12 lidí, tam musí udělat 2. A teď vlastně přichází ředitel, který má nepředstavitelný najednou před sebou rozpočet, nic nemusí, nemusí nic prodávat. Já mám pocit, že je to taková pro něj výzva, které by si spousta těch jeho určitě veřejnoprávnějších osobností a kandidátů asi ani neuměla vážit. To znamená on má určitě nevýhodu v tom, že přichází do neznámého prostředí, on má pocit, že je ředitelem a ostatní jsou jeho podřízení a budou ho poslouchat, ale to se bude velmi divit, to prostě v těch médiích veřejnoprávních funguje trochu jinak a moderátor není zodpovědný ředitelovi, ale je zodpovědný divákovi. Na to si bude muset zvyknout, to ještě vůbec asi ani netušil, ale druhá věc je, že určitě je to pro něj nová výzva. On může udělat spoustu, za ty obrovské peníze, které ta Česká televize má, může udělat spoustu dobrých programů, on může doopravdy přemýšlet o tom, co je potřebné vysílat, nemusí se zabývat tolik sledovaností, protože to, že umí udělat sledovanou televizi, to už jednou dokázal, to už není jeho meta, to znamená, nemusí uvažovat o tom, co všichni chtějí vidět a co si všichni naladí rádi, ale může uvažovat o tom taky, co je užitečné, co je prospěšné, co té televizi vlastně sluší. No a to první, co si myslím, že asi řešit bude, a čemu já osobně jsem velmi rád je, že chce svěřit zpravodajství na České televizi novému týmu lidí, protože to, co se předvádí jako Události, je něco, na co nejen on, ale třeba já taky se už nemůžu vůbec dívat. To je prostě špatně udělané, profesionálně a je potřeba to udělat úplně nově.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dnes s Ivanem Hoffmanem. Kdybychom se vrátili k 28. září, čím to, že projev prezidenta Václava Klause rozvířil tak velkou debatu o konzervativních hodnotách, co myslíš?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
No, tak ono je to dáno tím, že jemu o to asi také šlo. Václav Klaus je, co si budeme namlouvat, prostě velký provokatér, on rád otevírá témata, která jsou kontroverzní, cítí se v té agendě pokaždé jako ryba ve vodě. To znamená on tu polemiku vyvolá, ve chvíli, když se lidi ozvou, začnou si polemizovat, tak potom se zase ozvou jiní na jeho obranu a on se stává středobodem pozornosti a to mu určitě dělá dobře. Tak já si myslím, že to je hlavní důvod. Pokud jinak jde o ty jeho témata, se kterýma přišel, to je vlastně v každom jednom bodu si člověk dává takové otázky. Ve chvíli, když říká, že by církev měla uplatňovat více a hlasitěji svoji autoritu v celospolečenské debatě, no tak okamžitě si člověk říká, no ale církev zde přece není od toho, aby prostě vstupovala do společenské debaty, ta je zde od toho, aby pečovala o jednotlivcovu duši a prostě to je první. Potom, když mluví o vlastenectví a říká, že demokratický stát prostě už je za překonanou instituci, která má být opětována ve prospěch nadstátních uskupení a že vlastně všude za vším vidí politický tlak na přijetí multikulturalismu, tak tehdy si člověk říká, no dobře, ale ten demokratický stát je ohrožen nikoliv jenom nadstátními uskupeními, ale ta nadstátní uskupení jsou inspirována ekonomií, ekonomickou mocí, za tím vším jsou lidé jako je on, chce říct, že je špatný volný trh a nebo, nebo, že je chybou ekonomická globalizace, protože to jsou síly, které ohrožují demokratický stát, ale že by kritizoval volný trh, jsem si nikdy nevšiml. A teď k rodině. Tak mluví o tom, že vybrané skupiny se dožadují v minulosti neexistujících privilegií a tím nepřímo naráží na nedávnou aféru kolem protestů, kolem pochodů gayů Prahou. V jiných médiích si člověk najednou přečte, že iniciativa gayů považuje pana prezidenta za nejvýše postaveného gaye u nás, jo, prostě to je, to jsou takové paradoxy. K tomu se on nikdy nevyjádřil, i když to, co se víckrát teda v médiích různě objevilo, taková diskuse o tom, jaká je teda vlastně jeho orientace, tak brání tradiční hodnoty, ale k tomuhle, k těmto poznámkám se vlastně nikdy otevřeně nepostavil. No a když hovoří o sociálním státu, tak to už je vysloveně zvláštní, protože on ho líčí jako vadu, přitom sociální stát je spíše vymožeností lidstva. Když říká, že sociální stát otupuje talenty, ničí všechno tvůrčí a individuální, tak člověku hned se vybaví na mysli otázka, jestli náhodou v asociální společnosti, kde vítězí ten nejsilnější, rovněž nedochází k tomu, že se nevyplácí pracovitost, nevyplácí se aktivita, protože je to marné, protože stejně nakonec zvítězí ti silnější a ne ti lepší. Jinými slovy, co věta, tak tam se dá samozřejmě s Václavem Klausem vstoupit do debaty. Já si myslím, že to je hlavně proto, že on sice hodně jako nadneseně mluví, ale nejde do detailů. A čert se vždycky skrývá v detailech. On je, on je vlastně nesmírně povrchní a tím se mu daří dostat do středu debaty. Kdyby měl být konkrétní a přesný, tak zřejmě by té debaty i bylo méně, protože bychom pochopili lépe, co chce říct a buďto bychom s tím souhlasili a nebo ne, ale brali bychom to jako jeho názor.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Věřím, že je to téma, ke kterému se budeme moci a muset ještě vrátit ...
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Já doufám, že ne.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
... teď už náš čas vypršel. To byl Ivan Hoffman, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu. Díky. Na shledanou.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu
--------------------
Hezký den.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Zítra bude hostem pořadu Jak to vidí profesor Václav Pačes. Vladimír Kroc děkuje za pozornost a přeje dobrý poslech následujících pořadů, na shledanou.