Jak to vidí Ivan Hoffman - 3. června

Ivan Hoffman
(* 27. listopadu 1952, Martin, Československo) je bývalý slovenský písničkář, fotograf a samizdatový vydavatel časopisu Fragment-K.
Nyní český novinář, žurnalista, moderátor a rozhlasový komentátor Dvojky Českého rozhlasu.

"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. U poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Prvním hostem v tomto týdnu je Ivan Hoffman, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu. Přeji vám, Ivane, do Zlína dobrý den.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já také přeji hezký den, dobré ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobré ráno. Povodně ochromily Česko. V vašem regionu je, pokud vím, naštěstí klid. Jaká je tam momentální situace?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak já bydlím na kopci, takže tam povodeň nikdy nedorazí, ale pochopitelně prší hodně, to znamená, je cítit, že prostě to počasí není letos nějak v pořádku, nejprve dlouhá zima, pak nepřišlo pořádně jako, možná ani léto nebude. Je to takový divný rok. Já tu povodeň ovšem sleduju velice pozorně proto, protože na místech, kam se teď upínají televizní kamery, jsem několik let bydlel, v Praze na nábřeží a přesně si pamatuju, co ta voda umí udělat, protože ta nám vzala cestu a kabely a do bytu se nedalo několik dní dostat, tak jsme nakonec odjeli na vesnici a vím, že teda tam doopravdy každý další metr už může způsobit velké nepříjemnosti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Povodně mají svou kulminaci teprve před sebou. Lze v tuto chvíli, Ivane, říct, že všichni občané i politici přistupují k velké vodě již poučeni?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, ten spor, který se vede v Praze mezi politiky, kdo je vinen za potíže kolem povodní, tak ten je podle mě skandální. Z jedné strany TOP 09 tvrdí, že bývalý primátor nenechal telefonické kontakty na odpovědné osoby, ODS zase říká, že zástupce za primátora je chaot, který prostě neumí řídit to jednání, diskutuje se, zda zábrany se začaly stavět včas nebo pozdě. Ta neschopnost politiků prostě zabývat se věcnými problémy a neustále si okopávat kotníky prostě i v situaci, kdy lidem teče do bot, a to doslova, tak to je prostě neuvěřitelné a je to strašně špatná vizitka. Doopravdy my žijeme v době, kdy nám technika umožňuje mnoho věcí teda zaprvé předvídat a zadruhé minimalizovat škody. To nikdy v minulosti prostě lidé nebyli v tak, řekl bych, dobré pozici, vůči tomu přírodnímu živlu, který je furt stejný, pokaždé je buďto extrémní sucho, prší, někde jsou kroupy, s tou přírodou doopravdy musíme naučit se nějak vycházet a my dneska k tomu jsme doopravdy dobře vybaveni, aby zemřelo minimum lidí, stalo se co nejméně škod, když se stane, abychom je napravili a je prostě potřeba toho využívat. Ale jak vidíme, pokaždé je problém ten lidský faktor. To jsou lidé, kteří mají věci organizovat, dávat dohromady a místo toho řeší svoje vlastní osobní spory a problémy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Připsal byste ten spor na magistrátu možná i té situaci kolem vytváření nové možné vlády, nové koalice?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Určitě, to je právě ono, ale to je právě ono, ale já bych řekl, že by si měli trochu odpočinout od sebe sama a zabývat se věcnými problémy. Myslím, že to od nich všichni očekávají a že tady získat politické body nemůže jedna ani druhá strana.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Česko nadále čeká na zákon o státních úřednících. Vláda jeho projednávání přerušila s tím, koaliční strany by mohly nebo měly doladit své připomínky. Česku přitom hrozí, že přijde o 500 miliard z evropských fondů, pokud zákon parlament nepřijme do konce roku. Proč, Ivane, to trvá tak dlouho, proč jsme poslední evropskou zemí, která podobnou normu nemá, byť ji evropská pravidla vyžadují?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak jedná se o peníze na rok 2014-2020 a ten způsob, jak tlačí Brusel na přijetí zákona o státní službě, je vlastně, dá se označit za vydírání a zřejmě už prostě nic jiného nezbývá, protože naši politici doopravdy jsou v této věci strašně zvláštní. Vyplývá to vlastně všechno z té myšlenky, že mandát politika, který získá ve volbách, ho činí strašně chytrým, rozumným, dává mu veškerá práva nad občany a to po 4 roky a nad něj prostě není. Od tohoto mandátu se odvozuje všechno a na proti tomu je druhá logika, že jsou zde prostě některé věci, které bez ohledu na to, jak dopadnou volby, musí neustále běže dál a to nějaké prostě úrovni a v nějaké kvalitě. A to je právě ta státní správa, která, zkušenost ze světa je taková, by měla být naprosto profesionální, a měla by být odpolitizovaná. To znamená politici by neměli zaprvé mluvit úplně ve všem do výběru lidí, kteří nastoupí na zodpovědná místa, a to z toho důvodu, aby tam nedosadili lidi, kteří budou prosazovat jejich zájmy a budou jim loajální a zadruhé proto, aby doopravdy na ta místa přišli profesionálové, kteří potom budou hospodařit doopravdy na úrovni a peníze jim neutečou a nepoztrácejí se. To znamená jde o to, aby tam nebyli lajdáci, kteří peníze, penězi budou plýtvat anebo zloději, kteří je rozkradou. No a to, aby prostě se podařilo, tak to, tak je zapotřebí, aby doopravdy byl nějaký profesionální postup, jak se ten úředník vybírá, jak se odměňuje, za jakých okolností se odvolává a tak dál. To ovšem všechno ti politici chtějí mít pod palcem právě proto, aby mohli skrze tu státní správu prosazovat své vlastní zájmy a mít vliv na to hospodaření a mít také vliv na výhody, které z toho plynou. Oni do té politiky jdou přesně proto, aby věci ovlivňovali a aby z nich měli nějaký osobní prospěch. No a tohle to se, tohle to se vlastně teď zřejmě bude muset změnit, protože ve chvíli, kdybychom doopravdy přišli o těch 500 miliard, tak ti politici úplně zbytečně mají tam loajální úředníky, kteří jsou jim poslušni a které mohou ovládat, vyměňovat a odměňovat, tak aby prostě plnili jejich přání, protože nebude co rozdělovat a tím pádem ani nebude jak se na tom přiživit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Proč ale tak těžké odpolitizovat státní správu? Není ta vůle? Když se podíváme na zákon, jeho třetí varianta, nadále počítá s tím mimo jiné, že náměstci ministrů budou obsazováni politicky. Ví vůbec vláda, co chce od státní správy, od úředníků?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, já si myslím, že ti politici, kteří právě přistupují k tomu svému vládnutí nikoliv jako k službě, ale jako k jakémusi privilegiu, tak oni to vědí velice přesně. A to, co říkáte, je věc, která je obsažena v kritických komentářích protikorupčních organizací a různých řekl bych společenství lidí, které to začíná štvát a tak se dávají dohromady a vytvářejí různé iniciativy, kterými se snaží prostě upozornit na to, že ty věci nejsou v pořádku. No protože ta informovanost veřejnosti je stále větší, tak i ten manévrovací prostor politiků, aby si dělali tu svoji vlastní politiku anebo přihřívali tu svoji polévku, ten se také zmenšuje. To znamená ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zaplať pánbůh, promiňte ...

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Určitě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
... mám ten Brusel v tomto případě?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, já právě říkám, ono je to vydírání, což je škaredá věc, navíc jsou to ti bruselští úředníci, vůči kterým máme často výhrady, že mnoho věcí také nedělají, jak by měly být, ale teď se nám v této věci řekl bych hodí, i když asi bychom je neměli příliš přechválit, protože pokud ty dotace zablokují, tak oni to určitě nebudou dělat jenom proto, aby nám prokázali nějaké dobro. Oni prostě ušetří díky tomu, že máme špatnou reprezentaci, která nás neodpovědně zastupuje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nyní se o tom zákonu rozhoduje doslova v šibeničním termínu, ten návrh má řadu nedostatků, rozporů, lze je za 14 dní odstranit a připravit smysluplný zákon?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak nakonec se nakonec nějaký kompromis podaří ten Brusel také nebude tlačit na pilu a nějaké peníze pošle, protože to zase by byl doopravdy skandál, to by se muselo nějak doopravdy vážně zdůvodnit, kdyby se to nezdůvodnilo dokonale, tak se ukáže, že podobně jako politici u nás, postupují i v jiných zemích a že tedy není zde úplně stejný metr. Jinými slovy, ono nakonec na nejhorší nedojde, ale takovou salámovou metodou se postupně budeme přibližovat tomu, co ovšem mělo být úplně na začátku naprostou samozřejmostí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pojďme k dalšímu tématu. Karel Schwarzenberg našel způsob, jak obejít Miloše Zemana ve sporu jmenování velvyslanců. Několik diplomatů by mohl do cílové země prozatím vyslat na nižší diplomatické úrovni jako chargé d'affaires. Pro tu úroveň není podpis prezidenta zapotřebí. Jde podle vás, Ivane, o vhodné řešení situace, nezbytné nebo spíš o ohrožení státních zájmů?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak především jsem si přečetl článek jistého právníka, který říká, že naše ústava, kterou mimochodem málokdo čte, já znám i mezi novináři vlastně jenom jednoho člověka, a to je můj bývalý kolega Petr Nováček, který měl ústavu pokaždé v kapse, pokaždé v tašce s sebou a viděl jsem ho mnohokrát, jak v ní listoval pokaždé, když si něčím nebyl jistý. No, ale protože u nás to nečtou ani politici ani novináři ani nikdo, tak až nedávno si někdo všiml, že ústava vůbec nehovoří o tom, nepoužívá výrazy jako je velvyslanec, vyslanec, chargé d'affaires, ale obsahuje ustanovení, a je to článek 63 písmeno 1e, ústavy České republiky, že prezident pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí. A tohle to, když domyslíme, tak Karel Schwarzenberg se chystá obejít ústavu, podobně jako ji obchází podle stejného právníka i prezident, který je pověřen tím, co má dělat a má prostě konat a má jmenovat, nikoliv prostě se tvářit, že nemusí, to znamená my přihlížíme zaprvé teda obrovskému, obrovské neúctě k právu a to řešení, které přináší ministr zahraničních věcí, je řešení pouze politické a je to řešení, jak vyřešit jejich osobní spor. Ale není to dobré řešení. Neboť se neopírá o ústavu, neopírá se o zákon. Já mám pocit, že ve skutečnosti vůbec nejde o diplomacii, ale, že v tomto sporu se opět jenom nově definuje role prezidenta. On odvozuje silnější mandát od toho, že byl zvolen přímo, ale myslím si, že si málo uvědomuje, že ten silnější mandát je jenom neformální, neformálně silnější. Aby byl silným prezidentem, tak je nutné být diplomatem. Musí mít schopnost získat pro své nápady partnery. Pokud se mu to nepodaří, pokud se pustí do zápasu, do střetu a pokusí se své představy prosadit silou, tak většinou prohraje, protože samozřejmě ten jeho tlak budí protitlak a politici, kteří sice jsou voleni nepřímo a jejich mandát není formálně teda tak silný, tak ale je jich hodně a kdybych to měl přehnat, tak ho utlučou čepicema, prostě je sám proti síle lidí, který všechno, s čím přijde prostě hodí do koše anebo budou ignorovat. To znamená ten mandát je silný, ale je silný neformálně. A teď to ještě chce člověka, který využije té výhody, že pro něj přímo hlasovali občané, v jednáních s lidmi, kteří, které potřebuje získat na svou stranu. Pokud to se mu nepodaří, tak to je na nic. A tahle ta diplomatická válka, to je jeden z těch příkladů, kdy se to prezidentovi příliš nedaří.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jde tedy v tomto sporu spíše o výklad ústavy, o pravomoci hlavu státu? Protože ten má nejenom právo, ale i povinnost, přímo povinnost vykonávat ty pravomoce.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já mám pocit, že ano, co je na tom nejhorší je, že si asi politici někdy neuvědomují, že když se pustí do takového sporu, tak tím otevřou Pandořinu skříňku, najednou prostě se řeší úplně jiné věci. Například v tomto případě, když už teda našli plán B, že bychom mohli mít diplomacii na nějaké nižší úrovni a že by to vlastně ani tak nevadilo, protože stejně podle Vídeňské úmluvy toho velvyslance, vyslance nebo chargé d'affaires prostě, pokud je vedoucí té zahraničí mise, tak ho ta hostitelská země bere rovnocenně jako všechny ostatní s výjimkou pořadí a etikety, to znamená vlastně by tam mohl poslat úplně kohokoliv, tak druhý problém je, že pokud teda tento plán B je dobrý, tak ještě existuje plán C. My bychom mohli přesedlat na diplomacii úplně minimální a obejít se bez diplomatů a tu komunikaci dneska zařídíš jako chytrý mobil úplně dobře a tam, kde prostě je zájem se domluvit, tak se domluvíme i bez velvyslance a kde ten zájem není, tak ten velvyslanec stejně nic moc nezmůže, žijeme v jiné době. To znamená oni trochu zpochybňují i existenci nějakého rituálu nebo nějaké procedury, která ale je už také v jistém smyslu zastaralá a může to nakonec dopadnout, že si lidi řeknou, no dobře, tak když tam nepotřebujeme mít velvyslance, tak zrušme celou tu ambasádu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hostem dnešního vydání je komentátor Deníku Ivan Hoffman. V uplynulých dnech jsme si připomněli 60. výročí měnové reformy z roku 1953. Během několika hodin tehdy přišla většina lidí o své celoživotní úspory. Jaké otázky si v této souvislosti, Ivane, kladete?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak já jsem si přečetl při té příležitosti docela takové fundované statě, jakým způsobem jiné země v regionu, ale i ve světě a v různých dobách řešily situaci, kdy po válce byly peníze, které byly různým způsobem znehodnocené a tak dál a bylo potřeba dát celou tu věc do pořádku a ono to ideální řešení se nepodařilo nikdy, nikde, nikomu. Ale ta naše měnová reforma měla jedno takové specifikum, které nesouvisí jenom úplně s penězi, ale souvisí hodně i s politikou a to, že tehdejší prezident, ještě před tím, než k měnové reformě došlo, prohlásil, že naše měna je pevná, měnová reforma nebude, všechno jsou to fámy, které šíří třídní nepřátelé. No a on vlastně postupoval podle klasického politického předpokladu, že účel světí prostředky a ve snaze zabránit panice, si pomohl lží. Když potom za pár dní prostě tvrdil, že měnová reforma je úder spekulantským živlům a vítězství pracujícího lidu, tak už to byla slova, která pronášel lhář, někdo, kdo neřekl pravdu. A když se nedalo říct o prezidentovi v té době a v tom režimu, že je lhář, tak lidé si to zapamatovali na vždy. A on tím vlastně do značné míry očekávání lidí, že ta politika se bude dělat nově a že bude rozdíl mezi tou politikou za první republiky a mezi tom v tom novém režimu socialistickém, tak on vlastně mnoho těch výhod a těch očekávání hned na začátku zchladil a prostě připravil se řekl bych takovou výhodu někoho, kdo přichází poctivě s něčím novým, protože už se mu prostě nevěřilo. Jinými slovy, lhát se nemá a když i si i v té chvíli jako politici myslí, že je to výhodné nebo tak, tak se ukazuje, že nakonec není. To platí pro všechny doby. Já mám pocit, že dnes naše peníze nejsou o nic bezpečnější než byly tenkrát a slova politiků, kteří říkají: Nebojte se, všechno je v pořádku, naše ekonomika roste, krize u nás nebude, mají stejně nízkou váhu, jako měly slova politiků tenkrát. Prostě politici jsou nepoučitelní a nedá se jim prostě věřit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když se podíváme vlastně na toto 60. výročí, co nám ještě říká ona historická zkušenost? Najdeme možná právě v minulosti odpověď na to, proč je u nás slovo reforma nebo radikální změny spojeny při nejmenším s opatrností a nedůvěrou?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak, když to takhle říkáte, něco na tom bude, protože říká se třeba důchodová reforma, když se podíváme na to, jaká je důvěra v ten druhý pilíř, tak to je přesně ono. Politici můžou dělat co chtějí, můžou jakkoliv vysvětlovat, že do budoucna je potřeba ten systém změnit, protože nebude fungovat, nebudou peníze na důchody a tak dál, v tom i lidé s nimi souhlasí, protože každý prostě si to umí spočítat, ale čemu už nedůvěřují a kde už jsou v pozoru je, jakmile ti politici jim začnou nějaké řešení nabízet, tak tehdy už člověk raději použije vlastní hlavu a prostě nechce naletět, jo. To slovo reforma, když se použije, když zazní z úst politika, tak za tím vždycky hledáme nějakou habaďůru.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Před 60 lety Edmund Hillary a Tenzing Norga jako první na světě zdolali Mount Everest, nejvyšší horu světa. Jejich výstup byl dlouhá léta synonymem pro vrcholný výkon. Má cenu, Ivane, vůbec ptát se, proč lidé lezou na kopce jako je Everest, lezli a lezou?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Určitě ano a je to snaha člověka nějak překonat sám sebe a nepohodu a tak a není každej den povodeň a když člověk se chce prostě postavit těm živlům, tak někdy musí jít za nimi. Nestačí se před nimi uchránit tam, kde je. To znamená, že horolezci to je zvláštní kapitola lidí, odvážných a obdivuhodných.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jinak Edmund Hillary si 29. května 1953 napsal: Vstávali jsme ve 3 ráno, trvalo mi víc než hodinu, než jsem si nad svíčkou rozmrazil boty. Dnes by se asi mohl vydat na horu okamžitě, když se podíváme na to, že se vlastně z výstupu tak trochu stává, nevím, sběratelská trofej? Jak se na to díváte? Postačí dobrá kondice a hodně peněz?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Úplně bez kondice to určitě nejde, ale je pravda, že když některé dny na Everest, to je tuším takový rekord, vyleze i 150 lidí, tak už doopravdy se z toho stává taková turistická atrakce a pro mnoho lidí je to prostě dosažitelný úspěch díky tomu, že když mají dost peněz, tak mohou zaplatit tým lidí, kteří jim při tom výstupu pomohou. To znamená, už nejsou jenom sami za sebe a možná jsou i lidé, kteří prostě se tím, že tam byli, chtějí jenom pochlubit, ale já bych to úplně tak zase nedegradoval. I ten, kdo prostě má na to ty peníze, tak musí mít tu vůli a musí tam prostě osobně vylézt. Zatím se tam lidé nedopravují vrtulníkem, jo, to znamená, že každý jeden, kdo se tam vydrápe nahoru, i když třeba s pomocí, třeba neodvedl takový výkon jako ten prvolezec kdysi na začátku, ale ten výkon stejně je prostě hodný úcty. Dost zvláštní je, že když teď se na to, co se děje kolem Everestu, protože tam je spousta odpadků a je tam problém prostě s tím, co a jak a někteří by tam, já nevím, jestli /nesrozumitelné/ nebo doopravdy rádi teda zabudovali žebřík, aby prostě ještě více lidí se tam z komerčních důvodů mohlo vypravit, tak když na to byl nedávno tázán Pavel Bém, tak pro mě bylo zvláštní, jak člověk, kterému lidé přestali důvěřovat kvůli tomu, jak dělal komunální politiku, tak jak mu najednou už ani nedůvěřují jako horolezci a začínají pochybovat, jestli tam doopravdy byl anebo jestli ho tam nevynesli šerpové a tak dál, jinými slovy, když člověk v jedné oblasti činnosti jakoby ztratí kredit, tak ho ztratí potom úplně ve všem. Což je teda mrzuté.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Máme poslední minutu. Ivane, když jste se zmínil o Pavlu Bémovi, tak tomu se nelíbí nadměrné užívání slov kmotr a korupce, jak napsal na svém blogu. Podle něj to slouží jako univerzální strašák. Jak vy to vidíte?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
On nepochopil, co se stalo, on stále prostě má pocit, že ta politika, jak ji on dělal, že k tomu měl právo, oprávnění a dokonce si možná myslí, že to dělal i dobře, že to ani líp nešlo a že jiní by to nedělali líp. To mi z toho vyplývá z toho jeho článku. Jinými slovy, je to člověk, který už je do budoucna pro politiku určitě nepoužitelný. Ale možná je použitelný jako horolezec.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Konstatuje na závěr pondělního vydání Jak to vidí Ivan Hoffman, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu. Přeji vám do Zlína hezký den.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Hezký den i vám.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Děkuji. Zítra se můžete těšit na postřehy novináře Erika Besta. Příjemný a dobrý den všem přeje Zita Senková. Na slyšenou.