Jak to vidí Ivan Hoffman - 25. června

Ivan Hoffman
(* 27. listopadu 1952, Martin, Československo) je bývalý slovenský písničkář, fotograf a samizdatový vydavatel časopisu Fragment-K. Nyní český novinář, žurnalista, moderátor a rozhlasový komentátor.

"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vstupuje do 26.kalendářního týdne, dobrý poslech pořadu Jak to vidí vám přeje Vladimír Kroc. U mikrofonu ve Zlíně je komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu Ivan Hoffman, dobrý den.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Také přeji hezké ráno.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A vše nejlepší ke jmeninám dnešním, Ivane.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Aha, tak to jsem úplně přehlédl, musím se podívat do kalendáře, děkuju.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak, po 14denní pauze můžeme probrat některé události, které se za dobu, kdy jsme spolu nemluvili, udály. Tak třeba odvolání pražského vrchního státního zástupce Vlastimila Rampuly, jak to vidíš?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak já předně se ti chci omluvit, my jsme o něm hovořili asi před 3, 4 týdny a já jsem si jeho jméno z neznámého důvodu, ty jsi mluvil o Rampulovi, já jsem mluvil o Zemanovi.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Já jsem to tak tušil a přiznávám, že to byla moje chyba, že jsem se nezeptal, měl jsem se ubezpečit, že skutečně myslíš..., tak.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Hovoříme o stejném člověku.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Každý jsme mluvili o někom jiném.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Vyděsil jsem tím některé posluchače, neboť pana Rampulu, který má pověst zametače, jsem velice chválil. Pokud jde o to rozhodnutí, já bych se k tomu teda vrátil, tak pro mě na, když si mám o někom udělat obrázek, tak mně vždy hodně pomůže, když zjistím, že toho člověka, který stojí před soudem, obhajuje advokát Tomáš Sokol. Tehdy hned vím, že se jedná o člověka mimořádně špatného a populárního a bohatého. Ale v případě pana Rampuly je trochu problém, to je státní úředník, to je státní zástupce a pak mě napadl takový bonmot, že řečeno s určitou nadsázkou a černým humorem, je to člověk, kterého pan Tomáš Sokol hájí proto, protože jestli je to zametač, tak on právě z těch zametených kauz profituje. To znamená, já jsem tomu rád, protože jestliže se vede nějaká válka v rámci justice, tak, řekl bych, tohle to je důležitý a správný boj. Na místech státních zástupců musí být lidé, kteří boj se zločinem vyhrávají. A prostě pan Rampula měl špatné skóre. On prostě nic nedotáhl do konce, nikoho vlastně jeho přičiněním, anebo ve velmi málo případech, aneb těch nejdůležitějších, jsme neviděli pykat za to špatné, co provedl. To znamená, člověk, kterému se nedaří, tam doopravdy nemá být. A nebudu ho podezírat z toho, jestli z toho měl profit nebo ne, prostě byl na svém místě neúspěšný.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, já bych se možná ještě vrátil k tomu advokátovi, aniž by mu chtěl dělat advokáta, Tomáši Sokolovi. Není to zkrátka tak, že on obhajuje toho, kdo na to má?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Určitě ano. To vidíme na všech těch finančnících a tak dále, ale nejenom ty. On také obhajuje celebrity. Jakmile je někdo deviant, ale slavný, tak se ho také zastane. To je zase dobré pro PR. Jakmile se jeho jméno objevuje v médiích, jakmile o něm slyšíme, tak potom je velký předpoklad, že když někdo nám ukradne miliardu, vytuneluje a ještě při tom někoho zabije, tak ho rovněž bude obhajovat, protože jinak by si na něj ten zločinec nevzpomněl, on ho musí vidět v televizi, musí vědět, že je slavný, že je úspěšný, že má do té justice nějaký kontakt a že je šikovný a to si myslím, že všechno o Tomáši Sokolovi platí. Já zminula si ho pamatuju z některých debat, je to člověk charismatický, šikovný, takový, takový na první pohled sympatický. Umím si představit, že se umí pohybovat velice dobře jak v těch, řekl bych, justičních kruzích, tak mezi těmi, tak mezi těmi kriminálníky. Musí tam být v obou dvou těch prostředích jako ryba ve vodě.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, a je tedy dobře, že Vlastimil Rampula zůstává na postu jakoby řadového státního zástupce?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak já myslím, že asi to, asi to dobré je. On přece ho, dokud se mu nic neprokáže, že něco udělal doopravdy schválně a hovoříme o pochybeních, tak potom asi není důvod ho pronásledovat. Navíc možná, že se svými zkušenostmi bude v jiných kauzách, v jiném prostředí užitečný. Je to člověk, který se specializoval na hospodářskou kriminalitu a možná na nějaké méně politicky exponované pozici, i když už to, že hovoříme o justici a některých pozicích v justici jako politicky exponovaných, je hrůza, ale myslím, že to takto mnoho lidí vnímá. Tak na některých jiných pozicích ty jeho zkušenosti mu mohou být užitečné, určitě ano.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Kdo na jeho místo? Mluví se o Lence Bradáčové, pokud by to tak dopadlo, bylo by to podle tebe vyplnění slov poslance Ratha, který ji obvinil z přílišné horlivosti v jeho případě, která měla být podle něj vedena právě touhou po křesle Rampuly?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, pokud ona by to přijala, tak jestli máme věřit těm starším rozhovorům, které na toto téma už dala, tak by tam přišla jako likvidátorka zrušit nepotřebnou funkci. Tak, tak to bychom teda potom viděli, do jaké míry by se změní tím, že tam nastoupí. Ale já si myslím, že ne, že by takovou nabídku nepřijala, že to bude někdo jiný, bylo by dobré, kdyby to byl někdo, kdo bude za prvé profesionál a za druhé nezatížen kontakty na politiky. Takové lidi prostě u nás hledáme těžko.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Po kauze Rath tu máme kauzu Parkanová. Co ten křik některých politiků kolem žádosti o vydání bývalé ministryně obrany k trestnímu stíhání ve věci zřejmě předraženého nákupu letadel CASA.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Předně bych řekl, že pokaždé, když má policie pocit, že by někdo z poslanců měl být vyšetřován, tak teď už se doba, řekl bych, naklonila tím směrem, že by měl být vydán určitě, v každém případě každý. Pokud jde o takovou úvahu, jestli tím náhodou nebude ohrožen systém, tak já mám pocit, že právě o to jde. My jsme samozřejmě rádi, když se vyšetřuje to, co špatného dělají politici po pracovní době, ale oni jsou pro nás daleko nebezpečnější, když jsou v práci. Tady je potřeba si uvědomit, že tam, kde se rozdělují obrovské peníze a není nad tím nějaká, nějaká doopravdy dobrá, systematická a trvalá kontrola a je jenom takováto namátková, potom, potom samozřejmě každý ten takovýto případ musí být řešen o to přísněji. To je jako s vybíráním daní. Jsou dvě možnosti. Buďto se dělá kontrola plošně u každého jednoho a postihy potom nejsou příliš velké, anebo prostě se namátkou kontroluje jenom, jenom jeden případ z mnoha, ale když se najde pochybení, tak potom ten trest je drakonický. Jsou různé země a různé systémy, ke kterým se lidé přikloní, ale takhle zhruba by to teda asi mělo být, když nejsme schopni spolehlivě dohledat každou jednu transakci, která, která se z veřejných peněz učiní, tak potom tam, kde zjistíme nějakou nepravost, tak, tak tam je potřeba exemplární postih. Samozřejmě nejde jenom o ministryni, která nesla politickou odpovědnost a my se bavíme o tom, jestli ta politická odpovědnost má být i odpovědností hmotnou, což já si myslím, že ano, protože jinak ta politická, z té si oni nic nedělají, to, že je už příště nikdo nezvolí, to jim může být jedno, ale oni by tehdy, když jsou zvoleni a když jsou v tom úřadu, by měli dělat všechno pro to, aby ten úřad byl hospodárný, aby z něho peníze neunikaly nesmyslně, anebo netransparentně, anebo na hlouposti. Toto je příklad, kdy se kupovala zbytečná letadla, anebo horší, než armáda chtěla, kupovaly se dřív, než byly potřebné a kupovaly se za daleko víc peněz, než za kolik je koupili jiní. A když se prostě někdo ptá Omnipolu, který na tom vydělával, co si oni o tom myslí a jestli, když Omnipol řekne, my jsme, že to je bezpředmětné a že to byla reálná cena a tak dál, to vůbec přece nemusí nikoho z nás zajímat. Já nevím, proč se jich vůbec někdo na to ptá. A taky nevím, proč má obhajovat, proč mají obhajovat Vlastu Parkanovou lidé, kteří právě na tom ministerstvu stejném v minulosti působili a jejich působení bylo obestřeno mnoha podezřeními a vlastně je zvláštní, že se žádná z nich neprokázala, ale že právě tito lidé se najednou prostě za ní berou. Tak to není pro ni dobrá zpráva, to je naopak ještě víc podezřelé a tím spíš by ji měli poslanci vydat.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jak se ti líbí myšlenka, že by za nákup letadel měla být stíhána celá tehdejší Topolánkova vláda, protože ty CASA kolektivně odsouhlasila.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, to je právě to, že my z jedné strany odmítáme princip kolektivní viny, ale pokud se k němu ta vláda sama přihlásí, tak myslím, že jim všichni zatleskáme. To by doopravdy bylo úplně nejlepší, protože tím pádem i do budoucna by se odboural takový precedent, že když něco schválíme spolu všichni ve sboru a ta vláda rozhoduje ve sboru, tak potom jsme všichni na vině. Ne, tady by mělo být i to riziko, že když něco ve sboru všichni kolektivně odsouhlasíme, tak nás také může potkat kolektivní vina. Já vím, že prostě to je z říše snů, to tady jenom tak sním, to se prostě nikdy nesplní. Ale takové hezké sny občas je dobré mít.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ty jsi říkal, že ta letadla nebyla úplně ta správná, která si armáda přála. Pokud vím, tak původně armáda odmítala ty CASA, vůbec je nechtěla a v podstatě jim byla ta letadla vnucena, což je taky podezřelé.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
To je podezřelé, navíc ta letadla potom dlouho nefungovala, uvažovalo se o tom, jestli, jestli vůbec je můžeme použít. A tak dál. Celé to bylo provázeno prostě tolika podezřením, že šetřit tento příklad doopravdy je vhodné. Já bych řekl, že ty, samozřejmě těch kauz, u kterých lidé nelibě nesou, že se o nich přestalo mluvit, že zmizely z prvních stránek novin a už se nikdy nedohledalo, jak to doopravdy bylo a kdo byl vinen, je moc a je to proto, protože tu kauzu, která se nevyšetří, vystřídá další skandál, který je čerstvější, novější a tak dále. Ale toto je takový příklad, u kterého za prvé se to, o tom hodně ví, už se o tom, už se to teda zeširoka probralo z mnoha stran, to znamená, že toto by mohla být kauza, která se došetří až do konce a vzejde z toho nějaké poučení, protože samozřejmě už ty peníze jsou nenávratně pryč, ty už nikdy neuvidíme, ale alespoň, ať z toho případu je poučení pro ty, kteří budou rozhodovat příště a jakési memento, že není úplně, že si nemůžou dělat úplně teda cokoliv.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Mě tak napadlo v té souvislosti s vyšetřováním, že teď přes víkend dva dny bylo zavřeno několik ulic v centru Prahy, protože policisté rekonstruovali tu známou nehodu Janouška. Připadá ti to přiměřené, že tak dlouho se rekonstruuje jedna nehoda, pokud takto precizně vyšetřují všechny nehody, tak to asi mají hodně práce, co myslíš?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ty motivy mohou být jenom dva. Jeden je, že ti policisté dělají všechno pro to, aby toho podnikatele, kterému mnozí říkají kmotr.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Mimochodem je zvláštní, že on u té rekonstrukce nebyl, to mě zaujalo asi nejvíc.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak on měl dovolenou, tak to je jasné, to ho omlouvá pochopitelně. Ale jsou dvě možnosti, buďto ho chtějí za každou cenu dostat za mříže a je to doopravdy problém a druhá možnost je, že to chtějí vyřešit co nejdůkladněji, aby doopravdy se za ty mříže nedostal. A jestliže někteří svědci té nehody se tam smějí a my z těch reportáží z místa se dozvídáme, že ta jeho verze, se kterou přišel, je úsměvná, tak zase můžeme se na to dívat z dvou pohledů. Jeden je, že by měl být exemplárně potrestán prominent, abychom věděli, že si tady nemůže někdo jenom kvůli tomu, že je bohatý a vlivný, dělat cokoliv. A že prostě je zde nějaké právo a že v některých případech jsme si doopravdy všichni, všichni rovni. Druhý pohled je té zraněné vietnamské ženy, která buďto se dočká spravedlnosti, ale zřejmě zůstane s nějakými následky a minimálně s nějakým psychickým šokem, anebo prostě se dočká velice slušného výkupného, anebo velice slušné odměny za to, že podá přijatelné svědectví, aby dotyčný nemusel jít do vězení a tam zase já si říkám, být na jejím místě, asi bych taky možná před tou spravedlností dal přednost nějakým třeba 10 milionům, se kterýma už potom se člověk lépe zrekreuje, podstoupí nějakou rekonvalescenci a ještě mu zbyde na to, aby prostě si někam zajel na výlet a na zmrzlinu. To znamená, jestliže ona z toho vyjde dobře, to taky není úplně špatný výsledek.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Mimochodem, neměli bychom přestat říkat vietnamské ženy, zkrátka je to poškozená a je jedno, jestli je ze Žižkova, nebo odjinud. Proč to pořád zdůrazňujeme?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Nevím, ale tím, že je z Vietnamu, tím víc bych jí přál, aby prostě na tom něco aspoň teda vydělala. Samozřejmě, možná, že by tím, že to je cizinec žijící u nás, pro ni bylo daleko cennější, kdyby zjistila, že žije ve společnosti, kde platí nějaká pravidla, nějaké principy, já to neumím odhadnout. Já bych to nechal na ní, ať se, a nakonec to i tak bude zřejmě, že ona podle té její, ta její svědecká výpověď bude zřejmě velice důležitá a ona se rozhodne teda, jestli chce peníze, anebo spravedlnost.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Sněmovna schválila novelu zákona o sociálněprávní ochraně dětí, zjednodušeně řečeno, stát chce do budoucna upřednostnit pěstounskou péči před ústavy, jsou tu ale jistá ale. Kde ty zádrhele vidíš ty?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak já když sleduju celý ten příběh už úplně od počátku, tak já jsem si přečetl od Marie Vodičkové, která vede Fond ohrožených dětí, a kterou já mám za naprostou autoritu v otázce anebo v této problematice dětí, které jsou, které jsou bez rodičů, tak jsem si přečetl její připomínky k tomu, k tomu návrhu zákona, ale také i její argumentaci a mám pocit, že ten hlavní problém spočívá v tom, že ministerstvo práce a sociálních věcí si vzalo za vzor takový ten britský model, kde dítě se potkává s profesionálními pěstouny, pěstouni jsou lidé, kteří jsou velmi pečlivě vybráni, jestli mohou o ty děti pečovat a těch kritérií je mnoho a i u nás se počítá s tím, že z 10 uchazečů by tak jeden prošel prostě tím velice náročným výběrem. A to jsou potom takový profesionálové, kteří vlastně dělají tu, tu péči pro to dítě jakoby za peníze. Já mám pocit, že mezi těmi kritérii chybí, jestli ten člověk má dobré srdce, bych to takhle měl říct. No, a ten princip dobrovolnictví lidí, kteří na to jdou z druhé strany, je přesně opačný. Všechny ty Klokánky a všichni ti lidé, kteří mají soucit s dětmi, tak nejsou nějak extra ohodnoceni, ale dělají tu práci pro děti, anebo je tam, je tam určitý vztah. No, a ten britský model vede k tomu, že dítě je vlastně takovým baťůžkářem, chodí od jednoho, od jedněch pěstounů ke druhým, za své dětství jich vystřídá pět, ale v některých případech i 50 pěstounských rodin, no, a to dítě si z toho odnáší trauma, je neustále rodiči svými prostě, anebo tím prostředím, do kterého přijde, klamáno, opouštěno a toto v tom, v tom já vidím právě problém. To znamená, my se inspirujeme, anebo, nebo ministerský úředník, který prostě se tomu věnuje, se inspiruje britským modelem, když se řekne britský model, tak všichni si říkáme, no, tak to musí být něco profesionálního, perfektního, s tradicí, ale to tak není vždycky. Ukazuje se, že doopravdy ten model, který zde byl zaveden, který nějakým způsobem funguje, a který právě chtějí na ministerstvu práce a sociálních věcí více zkontrolovat, dát tomu nějaký řád, nějaká pravidla, jinými slovy, zbyrokratizovat a ověřit prostě, jestli ty lidi doopravdy jsou dost dobří na tu práci, tak ten bude salámovou metodou postupně rušen a místo něj se tato péče o děti bez rodičů jakoby zprivatizuje. A to mně na tom teda přijde, přijde jako škoda, to si myslím, že není úplně nejlepší. No, a obecně my ten, ten spor, který je veden různými neziskovými organizacemi a dobrovolníky a mezi státem, přijde takový charakteristický odjakživa, tam se mění pochopitelně, jak se mění vlády, mění se úředníci, mění se ministři, ale jedno zůstává stále stejné, na jedné straně jsou ti lidé, kteří nějakou práci pro druhé dělají z lásky, proto, protože mají k tomu nějaký vnitřní důvod a pak jsou tací, kteří stejnou práci dělají za peníze. A já mám pocit, že vždy ti, kteří to dělají dobrovolně a proto, protože to je jejih srdečná záležitost, tak jsou prostě vždycky úspěšnější a ti profíci jim závidí. A proto jim vlastně házejí klacky pod nohy, kde to jde, stále prostě se jim něco na nich nezdá, ale ten hlavní důvod je ten, že když prostě dělám něco za peníze, za plat, tak prostě nikdy, nikdy nedosáhnu teda toho úspěchu, jakého dosáhne člověk, který, který prostě má dobré srdce, já nevím, jak to jinak říct.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
My jsme uprostřed kalendářního roku, končí nám ten školní, začnou prázdniny. Ale letošní sezóna dovolených, ta začala bohužel mimořádně tragicky, nevím, co k té smutné události v Chorvatsku říct.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, je zvláštní, že těsně před tím, než došlo k té nehodě, tak byla taková tiskovka cestovních kanceláří, na kterých nám oznámily, že se už nebojíme dovolených v Řecku, protože když tam dopadly tak dobře volby, jak jsme si přečetli v novinách, tak najednou vzrostl prudce zájem o dovolenou v Řecku. Současně se nebojíme dovolených v Egyptě, ministerstvo zahraničí může prostě varovat, ale jakmile prostě jsou ty pobyty all inclusive ve slevě, tak prostě tam každej jede, já bych dokonce řekl, nejkurážnější jsme tam, kde je největší sleva. A vzápětí po takové tiskové konferenci se ukáže, že naše vlastně asi nejoblíbenější destinace může být také nebezpečná, že prostě nikdy si nejsme úplně jisti, jak to dopadne a nikdy nevíme prostě, kde nás takováto fatální věc potká, na to není možné se připravit. Druhá věc je, že není možné se na to, ano.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, já tady čtu, promiň, že ti skáču do řeči, že pravědpodobně, zatím tak spekulují chorvatská média, šlo o mikrospánek řidiče, to se může stát ale opravdu naprosto kdekoliv.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Přesně tak a ono je to tak, že když dochází k těmto hromadným haváriím a to může být autobus, vlak, letadlo, tak pokaždé je tam takový jeden psychický moment, že těm lidem, kteří si koupili jízdenku, nikdo neřekne, že dělají riskantní rozhodnutí, které může mít fatální důsledky, oni jsou v tom doopravdy naprosto nevinní, a to je na tom vlastně vždycky šokující, my i v budoucnu budeme cestovat, jo, jiná možnost není a ta hromadná doprava je určitě bezpečná a určitě bezpečnější než ta doprava osobní, protože z každé takové nehody se vyvodí nějaké závěry, ta bezpečnost se stále zvyšuje, ale to, co nejsme schopni nikdy ovlivnit, to je, to je prostě ten prvek náhody, toho, toho lidského selhání, anebo něčeho, co, co nebylo možné předvídat předem. A tím pádem těch nehod jakoby ubývá, ale to, jak jsme z nich šokováni, to je stále horší, protože tam je nějaká taková zvláštní úměra. Čím je ta doprava bezpečnější, tak tím, tím hůř neseme, když se pak něco stane.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Na cestu s jednosměrnou letenkou se zřejmě vydá Julian Assange, zakldatel WikiLeaks, který požádal o azyl v Ekvádoru. Jak se díváš na jeho případ.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ten britský soud rozhodl, že má být vydán do Švédska. No, a Julian Assange kvůli tomu, že na internet pustil velice citlivé údaje, které se pochopitelně nelíbí, nelíbí vlivným lidem, ať už v politice, nebo v diplomacii ve Spojených státech, se obává, že ze Švédska by pak mohl být vydán do USA, no, a tam že ho čeká trest smrti a ve chvíli, když člověku jde o život, tak pochopitelně zkouší všechno možné a i taková Ekvádor, který samozřejmě mu z nějakých i politických důvodů nabízí azyl, je mu dobrý. Ale to hlavní, o čem vlastně stále je řeč, je, jestli má Julian Assange pravdu, když říká, že politici nemají mít žádné tajnosti a že všechno, co je v politice, má být, má být veřejné. On totiž zveřejnil diplomatické depeše a z nich se ukázalo, že si ti diplomaté dopisují se svým ministerstvem zahraničí takovým povýšeným tónem, že jsou arogantní, že vstupují do dění politického v zemích, kde jsou, někdy prostě je to čtení takové úsměvné, protože jsou to takové drby z lepší společnosti. Ale to podstatné je, že někdy v těch diplomatických depeších jsou i informace, které jsou jakoby strategické a jejich zveřejněním může se někdo dostat do, do tísně, do nepříjemné situace, anebo dokonce může být ohrožen na životě. A teď ta debata je samozřejmě o tom, jestli v politice má být všechno veřejné, anebo jestli může být i něco tajné. Když se ptáš na můj názor, tak já si myslím, že správně je to u agentů 007, jo. On když dostává nějaký úkol, tak mu ta jeho šéfka říká, že máte povolení i zabíjet, ale když budete dopaden, tak nepočítejte s tím, že se k vám přihlásíme. Politik by neměl mít tajnosti vůbec žádné, všechno, co dělá, by mělo být veřejné, to znamená, ten Julian Assange má pravdu, že to, co my dnes mimořádně potřebujeme, je svoboda slova a kontrola politiků, protože ve chvíli, když oni budou pracovat v jakémsi utajeném zvláštním režimu, tak nám to neprospěje, ale naopak nám to může spíše škodit. Jiná věc je, že v tom boji s terorem, anebo s tím kriminálním prostředím mohou být použity všelijaké metody tak, jak to vidíme u agenta 007, ale nikdy nemohou být politicky podepřeny, uznány, anebo dokonce politicky kryty, to si myslím, že vůbec nejde, to znamená, v této kauze být Julianem Assangem, tak bych rovněž přijal azyl v Ekvádoru a nenechal bych se odsoudit v Americe k smrti.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Česká fotbalová reprezentace skončila na Euru ve čtvrtfinále. Zkrátka Portugalci byli nad naše síly. Co myslíš, dosáhli čeští reprezentanti svého maxima?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Dosáhli jsme úspěchu podobně jako Angličané a Francouzi, řekl bych diplomaticky, je to zvláštní. Ten španělský a portugalský fotbal, možná trochu i ten italský, oni mají něco podobného. Mě vůbec netěší, že právě tento styl hry slaví úspěch, já si dokonce myslím, že do budoucna by pro fotbal bylo dobré, kdyby za 10 přihrávek směrem dozadu se tomu mužstvu, které takhle hraje, odebral míč a dal ho soupeři, protože to kazí fotbal, všechno na jistotu a stále takové zkoušení co a jak a lepší by bylo, kdyby povinně bylo držení míče 50 na 50, ale vím, že to těžko prosadíme.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak, a ještě máme poslední minutku, přece jenom mám tady mail od Dany Klimešové. Mám se zeptat, píše, že si tě moc váží, jak to vidíš, že se pořád mluví o opuštěných dětech, ale vůbec se neřeší nezodpovědní rodiče, kteří se o své děti nestarají, nejsou nějak postihovaní a nejsou nějak postižení za nestarání se o tyto děti. A pak paní Věra psala, že všechno je lepší než dětský domov. To je reakce na to předchozí téma, o kterém jsme mluvili.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já s tím souhlasím, určitě, že to, že někdo, někdo má děti, je závazek a ve chvíli, kdy je má, tak ty děti mají být na prvním místě a to, že potom člověk zjistí, že měl ještě nějaké jiné ambice, anebo najednou zjistí, že by vymyslel si nějakého jiného životního partnera, který bude lepší, tak tam prostě já si myslím, že, že se ten zájem dítěte má zohledňovat nejen, ale má se preferovat. To znamená, určitě, určitě s tím souhlasím. A pokud jde o to, že ten dětský domov není nic dobrého, o tom vůbec není spor, tam ta cesta ministerstva práce a sociálních věcí upřednostnit pečovatelské prostředí, to je naprosto správně, to je určitě krok dobrým směrem.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ivan Hoffman, díky, na shledanou.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Na shledanou.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Uslyšíme se opět v pondělí, to už bude 2. července. Zítra bude hostem Zity Senkové sociolog Jan Keller. Vladimír Kroc děkuje za pozornost a přeje dobrý poslech dalších pořadů.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.