Jak to vidí Ivan Hoffman - 12.4.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vladimír Kroc vám přeje dobrý poslech. Jako obvykle v pondělí je hostem pořadu Jak to vidí komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu Ivan Hoffman, dobrý den.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já také přeji dobrý den ze Zlína.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Od soboty se nemluví skoro o ničem jiném, než o zřícení polského vládního letadla u Smolenska. Po 70 letech tak Polsko znovu přišlo vlastně ve stejném místě o část svojí elity, co k tomu říci.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, já si všímám, že vlastně všichni hovoří o tom, že probíhá vyšetřování, že probíhá intenzivně a že prostě se pokusí okolnosti té události vyšetřit co nejrychleji, ale přitom souběžně z některých médií začínám a některých debat mít pocit, jako kdyby těch informací postupně ubývalo. Například nejprve jsem měl za hotovou věc, že se pilot pokoušel přistávat čtyřikrát, to se potom někde zpochybnilo, vlastně teď už nikdo neříká o tom, pokolikáté vlastně se pokoušel přistát ve chvíli, když narazil. A mám pocit, že to je dáno hlavně tím, že ta míra té tragédie je tak velká, že vlastně jít do takovýchto podrobností a zkoumat prostě příčiny, proč vlastně někdo vůbec dostal takový pitomý nápad a přistávat někde v mlze, když není vidět a když vlastně to letiště je pochybnost, jestli je úplně ideální pro takové přistání, navíc když dostává pokyny, aby to nedělal, tak to jako kdybychom příliš nechtěli teď zkoumat, anebo ani vlastně citově nějak nemohli zkoumat, protože tam je příliš mnoho mrtvých na to, aby se shledal konkrétní viník, hlavně když je podezření, že tím viníkem může být někdo z těch politiků, kteří si o sobě myslí, že jsou nesmrtelní a dávají pilotům velmi často pokyny, anebo svým řidičům v autě, jo, aby prostě přidali, aby prostě riskovali, protože nechtějí změnit svůj harmonogram, na to prostě dneska není chvíle. To znamená, já vůbec nevím, jestli se vůbec někdy dozvíme pravdu o tom, jak to vlastně bylo.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Co to znamená pro polskou politickou scénu tato tragédie, protože najednou je všechno jinak.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, znamená to naprostou katastrofu, protože všichni ti lidé, kteří tam v tom letadle seděli, tak měli, měli prostě svoje příbuzné, měli děti, měli prostě přátele, měli vazby na důležité události v životě. Já mám pocit, že to se nezahojí ze dne na den. Lidé pochopitelně jsou velmi snadno nahraditelní ve svých funkcích, místo prezidenta se najde jiný, místo velitele se najde jiný velitel, to se prostě musíte tvrdit, jak jsou všichni jako velcí odborníci, jak bude těžké nahradit, ale v tomto směru to půjde rychle a na to pamatují zákony a ústavy. A ti lidé všichni budou nahrazeni, ale kde se budou velmi těžko nahrazovat, jsou právě ve vzpomínkách lidí, kteří je měli rádi, a to, těch lidí bylo příliš moc a příliš známých, to bude trvat dlouho.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Možná tato tragická událost přispěje k tomu, že se svět bude víc zajímat o zločin v Katyni.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Možná také, je to takový doopravdy strašlivý paradox, jo. Já si dokonce umím i představit, že vlastně mohl mít nějakou souvislost i s tou havárií, protože ta ruská strana velmi dlouho nebyla vůbec ochotna připustit, že ten masakr způsobili lidé z rozkazů Stalina, dlouho se to svalovalo na Hitlera a na Němce celý ten masakr. Potom, když už to teda připustili, tak se dlouze diskutovalo o počtu obětí a vlastně žádné impérium, žádná velmoc a vůbec žádná země nerada přiznává, že má prsty v něčem tak obrovsky jako špatném, kdybych to tak měl říct. No, a teď ve chvíli, když prostě měl proběhnout ten smuteční akt, tak, tak i tam kolem něj vlastně stále bylo určité napětí, nebylo to té ruské straně úplně po chuti, no, a teď v té chvíli pochopitelně, když letadlo kvůli špatným podmínkám má přistát někde úplně jinde, tím se naruší celý ten ceremoniál, tak si docela umím představit, že dokonce na té palubě toho letadla možná nebyla vůbec politická vůle přistávat někde jinde, zpozdit ten akt, nějak ho tím rozmělnit, odsunout někam na nějakou vedlejší kolej a tak dál. Možná i to mohl být jeden z důvodů, proč se vlastně riskovalo to přistání, aby to všechno proběhlo tak, jak bylo plánováno.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Uvažuje v pořadu Jak to vidí Ivan Hoffman. Posloucháte Český rozhlas 2 Praha, pořad Jak to vidí dnes s Ivanem Hoffmanem. Polská národní tragédie zdánlivě v médiích upozadila summit Obama - Medveděv v Praze. Jak vidíš tuto událost, řekněme, s malým odstupem.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ono je doopravdy zvláštní, jak vlastně stačila jedna tragická událost a najednou nám přijde ten summit, kterým jsme tady žili nejméně dva týdny velmi intenzivně, o ničem jiném se pomalu nemluvilo, tak jak najednou je to pryč. Jak je to najednou strašně dávno. Pokud jde o ty ohlasy, tak vlastně ta shoda byla až pozoruhodná napříč prostě politickými stranami a napříč ohlasy z celého světa. Totiž to z jedné strany, že šlo o dobrý nápad jádru, odzbrojovat jaderně a rušit jaderné zbraně, ale současně se všichni shodovali i na tom, že ten nápad je vcelku k ničemu, protože ty jaderné zbraně už vlastně stejně se příliš prostě v podání těch velmocí Ruska, Ameriky nedají použít, jo, prostě je těžko představitelné, že by Obama nebo Medveděv rozkázali někde shodit atomovou bombu. Smyslem těch zbraní bylo odstrašování, ale tím se můžou odstrašit pouze lidé, kteří, kteří mají, mají z něčeho strach. Dnešní nepřátelé, kteří ohrožují vlastně svět, vesměs teroristé, tak ty nelze vůbec ničím odstrašit. Ty je potřeba porážet a nikdo je neporazí atomovou zbraní, jo. To znamená, to jaderné odzbrojení je samozřejmě věc, kterou, na kterou přikývneme, ale všichni vlastně vědí, že k tomu dochází tehdy, když už obě ty velmoci vyvinuly daleko účinnější a použitelnější a praktičtější zbraně, které, kterými je mohou nahradit. Navíc tam vyšla najevo taková okolnost, že ve chvíli, když se domluvilo, že těch jaderných hlavic mohou mít 1500 každá strana, no, tak nakonec se najednou ukazuje, že Rusové jich tolik vlastně ani nemají, to znamená, že oni se zavázali k tomu, že je nevyrobí, ale takový důvod, aby je dneska vyráběli, prakticky neexistuje. Tak celé je to takové samozřejmě důležité, jsme rádi, že se jaderně odzbrojuje, ale, ale dílem je to trochu i fraška.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Přitom ale ta dohoda se připravovala, pokud vím, asi dva roky, původní Start byl podepsán v roce 91, 1991 a teď už ta smlouva vypršela v prosinci minulého roku. Kde byl ten zádrhel, když to je vlastně tak jednoduché, jak jsi to popsal, proč se ta jednání zadrhla a už to vypadalo, že k žádné dohodě nedojde.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ono kromě toho, že se ty velmoci domlouvají o zbraních jaderných, tak vlastně diskutují i o zbraních komerčních, diskutují o tom, kde co mohou rozestavět, diskutují souběžně s tím, o obranných systémech, například o americké protiraketové obraně, o radaru, který u nás se prostě dlouhá léta prostě diskutovala, byl předmětem velkých terapeutických rozmíšek. Jinými slovy, nejde jenom o těch pár jaderných hlavic, ale o komplex věcí, které s tím spolu souvisejí, proto vlastně ta diplomatická jednání jsou tak složitá a těžká. A navíc někdy člověk má prostě z politiků takový dojem, že oni se rádi takto setkávají, rádi něco obřadně podepisují. To znamená, oni si nějaké ty jaderné hlavice možná, anebo větší množství těch jaderných hlavic nechávají proto, aby opět mohli prostě jednou v záři kamer podepsat, že jich zase pár odepsali a rozeberou, jo. To znamená, že člověk to musí doopravdy někdy ty jejich řeči a ty jejich činy dělit třema.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Když mluvíš o té teatrálnosti, nebo řekněme symbolismu, tak Jan Petránek v Kávě o čtvrté v ten den D 10. dubna tady uvažoval u mikrofonu, jestli si to Praha zaslouží, nebo jestli je důvod, aby ta smlouva byla podepsána právě v hlavním městě České republiky, jestli by třeba nebylo nasnadě zamířit, dejme tomu, do Hirošimy, to byla jeho úvaha.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Možná, že ano, no, já jsem shodou okolností od Honzy Petránka četl jeho komentář, který byl nadepsán Hora porodila myš k tomu tématu. A myslím si, že to, že to je docela přesné, on teda vlastně obě dvě ty velmoci a celý ten proces toho jejich zbrojení a vzájemných vztahů sleduje ze všech komentátorů nejdéle a když on to říká, tak to má svoji logiku. Asi ano, zase z druhé strany Praha je doopravdy takovým, takovým dobrým místem, dobrou kulisou pro podepisování mezinárodních dohod, navíc jsme dobrým hostitelem takovýchto summitů a další důvod pro Prahu asi byla i určitá bezpečnost. V Praze zatím nic nevybuchlo, dá se předpokládat, že tím, jak jsme malí, stranou zájmu, jak se vlastně naši politici do ničeho příliš nehrnou, tak jsou vlastně takovým dobrým místem, kde všichni můžou přijít a něco podepsat. Navíc musíme vzít ještě v úvahu, že Praha je místem, kde jak Rusové, tak i Američané se cítí jako doma, jo. Rusové, těm to tady dlouho patřilo, byli jsme v jejich sféře vlivu a oni prostě sice vědí, že už to tak není, ale ještě stále si nás tak pamatují, navíc si v Praze kupují nemovitosti, pomalu jim patří Rusům celý Václavák, všechny baráky kolem. Pokud jde o Američany, tak ti zase jakoby nás vyhráli ve studené válce, vítězstvím ve studené válce, celou střední Evropu, která je nyní součástí NATO, je, dalo by se říct, prostě už v té západní sféře vlivu. Jinými slovy, Praha je doopravdy ideálním místem, kde jsou, kde se všichni cítí jako doma, tak proč by to jezdili podepisovat někam do ciziny, když to můžou podepsat doma.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Režie toho summitu nebo její přípravy a výběr hostů pozvaných byla na americké straně, alespoň tak jsem to četl v médiích zejména. Proč myslíš, že se tedy Spojené státy soustředily právě jenom na střední Evropu a jakoby nechaly stranou zbytek Evropské unie.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak, možná, že pokud jde o přímo tento podpis a o tuto smlouvu, která je bilaterální, tak její smysl se ukazuje vlastně až teď, když probíhá v New Yorku konference o jaderném odzbrojení, která vlastně na to velmi logicky navazuje, respektive ten podpis tomu logicky předcházel. Američané chtějí od jiných zemí, aby spolupracovaly na tom procesu, to znamená, nechtějí jenom oni sami rozebírat a demontovat jaderné hlavice, ale chtějí, aby další je nevyvíjely a aby vznikl vlastně celosvětový odpor proti tomuto druhu zbraní a zbrojení. To znamená, to je jeden z důvodů. Druhý je možná ten, že právě v Praze Obama celou tu svoji zahraničněpolitickou iniciativu odstartoval, tak vlastně logicky chtěl, aby v takovém oblouku se tam, se tam vlastně celý ten proces i uzavřel.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Nejsem si teď úplně jist, ale mám pocit, že ten obří summit se odehrává ve Washingtonu, není to podstatné.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Pardon, pardon, je to možné, ano.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Je to ve Spojených státech. V každém případě na to jsem se chtěl zeptat, když Obama pozve 40 hlav států, k čemu se podle tebe mohou dobrat na takovém setkání.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Mohou se opět dobrat k nějaké symbolice, k něčemu symbolickému, už tou přítomností dají najevo, že to prostě je problém, že to je agenda, která, kterou má smysl se zabývat. Je to takové pozvání, které se dá velmi těžko odmítnout, no, a pak bude následovat proces, který bude stejně komplikovaný jako v tom bilaterálním případě mezi Ruskem a Amerikou, každý bude za svůj nějaký ústupek, který takto bude vnímat jako ústupek, zase něco chtít, nikdo nebude nikomu věřit, tak se budou všichni vzájemně kontrolovat a nakonec se z toho stane takový komplikovaný koňský handl, který ovšem, stále znovu to bude stejné, řekneme si, že k něčemu to určitě je, protože čím méně zbraní, tím lépe, každý prostě si přeje lepší, bezpečnější svět, každý chce mír, ale cesta k němu je obtížná a pak se nakonec ukazuje, že je taky hodně těch, kteří chtějí raději války.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
My jsme teď už vlastně dospěli k očekávané události, protože ten, jak se tomu říká, obří summit, zkrátka setkání 40 hlav států s prezidentem Obamou a jednání o odzbrojování má teprve začít. Ale pojďme se vracet k těm událostem, které přinesly poslední dny. Ještě krátce k onomu summitu v Praze, co říkáš tomu, že prezidentská kancelář nepozvala na setkání prezidentů Spojených států a Ruska bývalého prezidenta Václava Havla.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak to mi nějak uniklo, to mě nějak nenapadlo. Ono většinou je to tak, že ti prezidenti se s návštěvami, které sem přicházejí, setkávají bilaterálně a možná v tom doznívá ještě ten, ta stará rivalita, která mezi nimi existuje posledních 20 let, ale to bych si netroufal říct.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To byl nebo to stále je Ivan Hoffman. Po krátké přestávce budeme pokračovat s dalším tématem. Český rozhlas 2 Praha, pořad Jak to vidí dnes s Ivanem Hoffmanem. Připomínám, že reprízu můžete slyšet po 23. hodině. Přepis rozhovoru najdete následující den na internetu, adresa je www.rozhlas.cz/praha. Ivana, bilion 217 miliard, nevím, jestli takovou částku si umíš představit, jestli je to v lidských silách, ale každopádně je to hodně nebo málo, ptám se na výši státního dluhu, o kterém včera mimo jiné diskutovali v televizním duelu lídři dvou nejsilnějších parlamentních stran.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, já jsem si uvědomil, že my si umíme vlastně představit jedině takové ty kalkulačky, které na internetu někde jsou, na kterých vidíme, jak ten dluh roste. Tak ty částky, o které roste každou vteřinu, ty si ještě umím představit, už je to horší s tím, jak ten dluh naroste za minutu, to už si představit skoro neumíme a za hodinu, to už vůbec, jo. A roste strašně a to, že o tom politici diskutují, je možná právě proto, že už se to prostě nějak ví, že už to všichni sledujeme a že už i obyčejní lidé zvedají obočí a říkají, to snad není pravda.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ono když se to rozpočítá na každého Čecha, tak teď se uvádí asi 116 tisíc korun, že připadá na hlavu. Časté jsou ty reakce, neříkejte mi, že já něco dlužím, já jsem si nic nepůjčil. Je to tak, že vlastně jak Ivan Hoffman, tak Vladimír Kroc, když se to tak rozebere a každý posluchač, který je teď u rádia, tak na něj jakoby připadá právě tato částka státního dluhu tedy.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ano, určitě, ta reakce je přirozená, je zdravá a je také důvodem, proč ti politici najednou začínají o tom mluvit a proč si uvědomují, že zde je jakýsi problém, přitom jedná se, připomeňme, o politiky, kteří už mnohokrát schvalovali státní rozpočet a zvedali pro něj ruku. Jinými slovy, jsou to oni, kdo by to měli zaplatit, protože za to nesou přímou konkrétní odpovědnost, protože pro to hlasovali na rozdíl od nás dvou a těch, co nás poslouchají, přímo v tom parlamentu. A oni už cítí, že to prostě je trošku problém a je dobré, že jim lidé říkají, já jsem si nic nepůjčil, já nic nedlužím, zavinili jste to vy, tak to dejte taky do pořádku. Dostáváte od nás za to slušný plat. A tak to teda nějak řešte. Ale já přesto si myslím, že to s největší pravděpodobností nevyřeší, protože lidé, kteří něco spískají, něco způsobí, tak od nich vlastně chtít, aby to potom vzápětí právě oni napravili, je dost takové naivní. To znamená, právě tito dva, kteří se hádají o tom, kdo to zavinil, tak za prvé to zavinili společně a jejich strany a jejich spolustraníci a za druhé určitě to nejsou oni, kdo to jednou napraví. Tomu já prostě nevěřím.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A je dostatečný tlak na politiky, aby skutečně přestalo toto zadlužování a spíš se hledaly cesty k řešení?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, já překvapivě řeknu, že myslím si, že na ně dostatečný tlak není, protože oni jsou především pod vlivem ekonomů a pokud jde o ekonomy, tak ti vlastně celou tu ekonomiku na dluh a na půjčku, na úvěr, na leasing berou jako něco samozřejmého. Ekonomové prostě dokonce velmi často říkají, oni mají svoje samozřejmě politické preference, některé proudy v té politice jsou jim bližší, některé vzdálenější a podle toho ta jejich rétorika někdy vypadá, ale v zásadě se hovoří o tom, že český státní dluh je daleko bezpečnější, než je dluh většiny jiných zemí. To znamená, že na tom vlastně nejsme až tak špatně, navíc Česká republika není tak zadlužená, jako jsou jiné země. Jinými slovy říkají, když si ještě budeme chvíli půjčovat víc, tak se nic moc nestane. A někteří operují tím, že prostě nás někdo ze zahraničí varuje, abychom prostě něco udělali se státním dluhem, ale pak zase přijdou jiní a řeknou, že vlastně v tom zahraničí jim to může být jedno, protože dneska řeší Řecko a Portugalsko a tam my vlastně ani zdaleka nejsme, ani nám to koneckonců nehrozí. To znamená, mám pocit, že ti politici pod nějakým doopravdy velkým tlakem nejsou. Jsou pod tlakem veřejného mínění, ale to hravě zvládnou tím, že přijdou do televize, tam budou mávat nějakými grafy a polovina občanů uvěří jednomu a polovina uvěří tomu druhému a znovu je budou volit. To je normální.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Zdroje veřejných financí mohou být nejrůznější, třeba i hrací automaty, a to je další téma, o kterém bych se rád s tebou zmínil nebo zeptal se na tvůj názor, protože jak známo, zastupitelé Prahy se dnes mimořádně sejdou kvůli novele loterijního zákona. O té má jednat sněmovna. A právě tato nová úprava by měla omezit pravomoce měst a obcí regulovat herny. Jak tomu rozumět, že si tuto kompetenci chce, řekněme, uzurpovat ministerstvo financí.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, velmi jednoduše. Pro veškerou tu lobby, která prostě profituje u nás z hazardu, tak pro ně je daleko jednodušší diskutovat s několika úředníky na ministerstvu financí. Už když tam byl ministrem financí Miroslav Kalousek, tak jednou prostě při nějaké příležitosti zmínil, že tam stačí, aby prostě ten úředník vycházel jenom do schodů a už není a už se mění jeho priority a už slouží někomu jinému, než občanům a než státu a tak dál. Jinými slovy, tam je to, tam je to prostě daleko jednodušší komunikovat s několika lidmi, než v každé jedné obci komunikovat s lidmi, kteří by rozhodovali o tom, jestli tam bude, nebo nebude hrací automat, nějaký videoterminál nebo co, když ten místní politik vidí dopady toho hazardu, vidí, jak prostě se k těm hernám stahují podezřelá individua, jak to jde ruku v ruce s prostitucí to gamblerství, jak to jde ruku v ruce s krádežemi, jak nejvíce náchylní podlehnout tomu jsou mladí lidé a tak dál. Ten komunální politik je pod tlakem konkrétních občanů, kteří říkají, tohle to je špatná věc a to je potřeba zrušit a tohle to by u nás ve městě nemělo být. Zatímco ministerstvo financí je daleko, jedná se o velké peníze, jedná se o velké provize, jedná se o odměny, o zajímavé výlety a různé požitky a tam prostě věci mají úplně jiný režim, jiný protokol. To znamená, má to logiku a má i logiku, že takto před volbami se pražský primátor rozhodl prostě svolat nějakou schůzi, druhá věc je, jestli to k něčemu bude, protože daleko efektivnější by bylo, kdyby přesvědčil své stranické kolegy v Poslanecké sněmovně, aby zvolili jinou variantu zákona. To je prostě, to by byla vlastně nejúčinnější. Ale toto je způsob, jak ukázal, ano, to je problém, který nás tíží, který chceme řešit, toto je řešení, které se nám nelíbí. To je způsob, jak se zviditelnit před občany a není divu, že tak činí. Druhá věc je, jak to nakonec teda dopadne a jaké argumenty ten rozpočtový výbor sněmovny, případně poslanci, kteří o tom budou v tom druhém čtení, anebo v tom dalším čtení hlasovat, jaký bude ten jejich postoj, protože tam se bude rozhodovat. To, co politici říkají, vůbec není důležité, důležité je to, co se doopravdy nakonec stane, protože ten rozdíl mezi praxí a mezi jejich rétorikou už je tak vážný a už v tolika případech jsme ho viděli, že to slova politika má nulovou hodnotu.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Řeklo by se klokan jako klokan, ale prý klokani způsobili nějaký rozruch v nejvyšší fotbalové soutěži, ty už asi, Ivane, cítíš, že mířím pro sebe na tenký led, ale chci se zeptat, jak to je. FC Bohemians odmítli nastoupit proti Bohemians 1905, proč?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, proto, protože jedni neuznávají druhé, říkají, že dávno měli být zrušeni a to proto, že jedni si ten klub koupili, druzí ho na základě spontánní akce fanoušků obnovili a teď se vlastně diskutuje o tom, kteří Bohemians jsou správní a kteří ne a protože se to řeší už pět let, tak jedni z nich se rozhodli tímto způsobem ten spor vést k nějakému řešení, ale činí tak ve chvíli, kdy jsou na spodní příčce té fotbalové tabulky a hrozí jim, že stejně z té ligy vypadnou. Já myslím, že je to i pro mě trochu tenký led, zkusme jít na takový jako pevnější. A navrhuji povšimnout si na tom toho, že my máme Českomoravský fotbalový svaz, který by měl jednoznačně přece rozhodnout, který ten klub je správný, ale ukazuje se, že to je opět jedna z institucí, která je sice jako důležitá, furt se o ní mluví, ale když má rozhodnout něco konkrétního, tak jako kdyby neměla právo toho posledního slova, právo říct, jak to teda doopravdy je. Těch institucí je ale hodně, ke kterým, které prostě nějak rozhodnou, ale ti účastníci toho řízení se pak začnou odvolávat a ukáže se, že vlastně oni sice rozhodli, ale vlastně nerozhodli, dá se stěžovat si až na nejprve na nádraží a potom až někam do Bruselu a tak dál a dopadne to nakonec tak, že ten, kdo má dost peněz na právníky, tak se vlastně může odvolávat téměř donekonečna a tím pádem mnoho věcí se prakticky ani nedá rozhodnout. A my zůstáváme v takovém bezvládí a tak dál. Pokud jde o ten fotbal, kdybych se k němu měl teda vrátit, tak bych na místě toho fotbalového svazu asi očekával rozhodnutí, že ten, kdo nejde hrát, tak by měl zaprvé teda vrátit vstupné lidem, kteří si zaplatili za fotbal a za druhé, protože toto způsobil, tak by měl být prostě jednou pro vždy vyloučen ze společenství těch ostatních, kteří chtějí hrát a bylo by vymalováno. Jenže zřejmě se tak nestane, ti si budou stěžovat až někam na UEFA, ta bude řešit prostě, jak to u nás je a já mám pocit, že možná tyto instituce, které nemají tu kompetenci definitivně rozhodnout, by bylo úplně nejlepší zrušit a nechat jenom ty, které tu kompetenci teda mají. Najednou by ubylo strašně moc různých byrokratů a úředníků, možná, že by to byl veselejší život.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To, že hodlají zatáhnout Evropskou fotbalovou asociaci UEFA do hry, je to ostuda pro český fotbal?

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, je to trapné, já si myslím, že určitě, určitě ano.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Konstatuje Ivan Hoffman, host pořadu Jak to vidí. Povídali jsme si jako každé pondělí s komentátorem Deníku a spolupracovníkem Českého rozhlasu. Já děkuji a přeji krásný do Zlína, měj se hezky, na shledanou.

Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Podobně, podobně hezký den.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ještě připomenu, že reprízu můžete slyšet po 23. hodině, anebo si přečíst přepis rozhovoru následující den na internetu.