Jak to vidí Ivan Hoffman - 10.5.

10. květen 2010

Prvním hostem pořadu Jak to vidí (po 8:30 hodině) nového týdne byl novinář a komentátor Ivan Hoffman. (Od 1. září 2008 zveřejňujeme /až po 24 hodinách, u pátečního pořadu až v pondělí/ needitované a neautorizované přepisy půlhodinových talkshow našich hostů. Tento pořad ZDE na také najdete ve zvukové podobě.)

Jak to vidí Ivan Hoffman. ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dobrý den vám přeje Vladimír Kroc. Hostem pořadu Jak to vidí je dnes komentátor listu Deník a spolupracovník Českého rozhlasu Ivan Hoffman, dobrý den.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já také přeji dobrý den.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Včera ve věku 77 let zemřel ombudsman Otakar Motejl, odešel všeobecně respektovaná osobnost, což je u nás možná výjimečný jev.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, určitě ano. Mě úplně, co první napadlo, bylo takové srovnání s tím, jak před lety odešel šéf NKÚ pan Voleník, zemřel náhled a vlastně na tom jeho místě tu jeho práci od té doby dělá jiný člověk, ale už vlastně on chybí mnoho let a postupně jsme si už zvykli na to, že za něj náhrada vlastně nikdy nebude. A já se docela obávám, že v případě ombudsmana se může stát něco podobného. Ta funkce získá díky člověku, který je všeobecně respektován, velkou úctu, lidé si zvyknou obracet se na nějaký úřad a tím pádem se vlastně z toho postu stane lukrativní místo, které se potom různí politici mezi sebou servou a obsadí ho ten, který ho nějak nejlépe si vylobbuje mezi ostatními, ale už to zřejmě nebývá znovu taková silná osobnost. Za prvé jich mnoho není a za druhé právě tím, že ten člověk proslaví teda ten úřad, anebo učiní ho, učiní ho váženým, učiní ho obdivovaným, tak vlastně potom jako kdyby zadělá tím svým odchodem na další problémy. Tak tohle mě napadlo jako první kromě toho, že jsem si Otakara Motejla velmi vážil, měl jsem možnost ho několikrát potkat a řekl bych o něm to, co o něm říkají všichni, kteří, kteří jsou tázáni a kteří na něj vzpomínají, byl to vzácný člověk i tím, jak byl, jak byl vtipný, jak byl klidný, jak byl nad věcí, jak do ničeho nebyl tak nějak ponořen nějak fanaticky, všechno zvládal s nějakou noblesou a elegancí a tím pádem mohl otevírat i kauzy, které by jiným zlomily vaz, anebo kvůli kterým by se na jiné lidi to jejich okolí obořilo a nechtělo by je slyšet. On mohl doopravdy říct cokoliv a pokaždé se mu naslouchalo, to řekl, myslím, Tomáš Sokol velmi pěkně.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Není divu, že jeho tvář je dnes takřka na všech titulních stránkách novin. Asi výstižný je titulek "Zemřel Otakar Motejl, právník, který neuhýbal". Ty už jsi o tom mluvil, že nový ombudsman, ochránce veřejných práv, byl měl být zvolen do 60 dnů, měla by to udělat ještě tato Poslanecká sněmovna, nebo to počká na tu příští, v každém případě, jak jsi řekl, to nebude lehký úkol najít někoho, kdo by se Otakaru Motejlovi vyrovnal.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Nebude, viděli jsme to na Františku Dohnalovi, kolem kterého jsou stále nějaké nejistoty a stále prostě není jasné, jestli ho jenom chtějí jiní vyštípat, anebo jestli on sám nepochopil úplně přesně, jak by si měl počínat člověk v takovémto úřadě. Bude to podobné i s tím ochráncem práv. Nejsem si jist, jestli pomůže to, že bude sněmovna nová, jestli ho má volit ještě tato, ale možná, možná debata o tom by měla začít už teď, rozhodně, rozhodně ochránce lidských práv je práce, anebo je funkce, která je v dnešní době velmi důležitá. Ono to souvisí s tím, že je to instituce, která má ochránit občana paradoxně před státními institucemi. Ve chvíli, kdy se u nich nedovolá práva a má pocit, že mu nic jiného už, že nemá žádnou naději, tak tehdy se obrací na toho ombudsmana, který vlastně za něj jedná se státem a chrání ho před státem. Je to paradoxní situace, protože ten stát je náš a vlastně by nám měl sloužit, ale vzniklá vůči němu určitá nedůvěra poté, co nějakou dobu jsme měli pocit, že ten stát je vlastně takový překážející, že nás omezuje, že nám vstupuje zbytečně do života. No, a tak on doopravdy takový někdy je a toho ombudsmana doopravdy potřebujeme. Tak musí se začít hledat samozřejmě okamžitě.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Podtrhuje Ivan Hoffman, dnes host pořadu Jak to vidí. Zlovolné poškození orchestru, tak označili členové České filharmonie krok ministra kultury Václava Riedlbaucha, kterým odvolal šéfa tohoto tělesa Vladimíra Darjanina. Na protest dokonce muzikanti zrušili páteční koncert. Orchestr původně se jmenováním Darjanina nebyl úplně srozuměn, nebyli muzikanti nadšeni, teď se za něj naopak postavili. Jak se v tom vyznat?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, velmi těžko samozřejmě, ale určitě tam hraje hodně rolí, hodně roli vzájemná nevraživost nebo soutěživost, anebo osobní vztahy mezi jednotlivými aktéry té kauzy. Ale samozřejmě my jsme zvyklí na všem nejprve zdůraznit teda to negativní a to, že vlastně byl odvolán poté, co si dovolil obvinit svého předchůdce, že mu zanechal v podobě špatného hospodaření kostlivce ve skříni. No, a po takovýchto výrocích ministr se nakonec rozhodl ho odvolat. To je taková ta první plán, který jsme zvyklí vidět, ale existuje tady ještě i ten druhý plán, a to je ten, že vlastně na té kauze je vidět něco pozitivního. Já si už dávno nepamatuju, už dlouho si nepamatuju, že by se někdy někdo bral za svého šéfa, že ten šéf má u svých jako podřízených nějakou autoritu a že si ho váží. Ale většinou je to tak, že na šéfa se nadává, je považován za hloupého, hledají se na něm mouchy a lidé se s ním znovu začnou bavit, až když už tím šéfem znovu není. Ale tady je výjimečná situace a možná je to dáno právě tím, že člověk, který oblíbeného, nyní oblíbeného ředitele odvolal, je bývalý ředitel a zpětně se ukazuje, že ten zřejmě nebyl schopen navázat s tím orchestrem, anebo s těmi hudebníky nějaký lepší partnerský vztah vzájemného respektu, protože tohle jsou věci, které u toho Vladimíra Darjanina ti hudebníci našli. A najednou měli pocit, že on jim pomůže získat v zahraniční prestiž pro to těleso, měl projekty, které se jim líbily, a měli najednou před sebou nějakou perspektivu, proto to silné prohlášení, proto nakonec i takové lamentování, že ztrácejí víru v samotný stát, který před tím všude po světě dlouhá léta rádi reprezentovali. To prohlášení jejich je neuvěřitelné, já být tím Vladimírem Darjaninem, tak bych tu radost z toho takovou vnitřní, že mě někdo si takhle váží a takhle si mě cení, považoval možná za důležitější než to, jestli mu zůstala, nebo nezůstala práce.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Já se omlouvám, že to vracím zase do toho přízemního prvního plánu, Ivane, ale nové vedení filharmonie upozorňovalo, jak jsi řekl, na nedostatky v hospodaření právě za éry ředitele Riedlbaucha. Za něj prý de facto kromě jiného zanikl rezervní fond, v něm původně bylo asi 80 milionů korun. To už jsou vážná obvinění.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, jsou a právě hudebníci mají pocit, že to odvolání toho současného ředitele je, je pokusem převést tu kauzu někam jinam. Zabývat se prostě něčím jiným a odlákat, odpoutat pozornost. Ono je to zajímavé ještě z jednoho ohledu, že my, když se teď díváme u příležitosti prvního výročí, prvních narozenin vlády Jana Fischera na jednotlivé ministry, tak postupně si začínáme uvědomovat, že ono to dlouhou dobu vypadalo, že ta vláda, která byla mimochodem daleko populárnější než vláda, kterou vystřídala, politická vláda politiků, že vlastně by mohla klidně i zůstat, protože lidé jsou s ní spokojeni a ti ministři odvedou tu práci, ti úředníci možná i lépe než ti politici. Ale teď postupně přibývá případů a to na různých ministerstvech, kdy najednou začínáme mít pochybnosti, kde se najednou ukazuje, že Jan Fischer si tu vládu úplně nesložil sám, on ji dostal nadiktovanou od politických stran a politické strany tam neposílaly své nejlepší politiky a straníky, ale spíše tam posílaly lidi, u kterých měly představu, že jim budou loajální a to nebývají ty nejsilnější osobnosti. A tak najednou na všech těch resort, kam se podíváme, všude se vynořují věci, nad kterými se, zvedáme obočí a pochybujeme, jestli je to moudré. Jinými slovy, ta vláda by měla skončit skutečně co nejrychleji, pokud má odejít jakžtakž se ctí, protože většina těch ministrů, kdybych to měl říct prostořece, doopravdy za mnoho nestojí. A to byl jenom optický klam, že jsme byli s tou vládou tak nějak jako spokojeni, protože nebylo je tolik vidět, neřekli tolik hloupostí, nebyli tak agresivní, ale zřejmě to nebyl nějaký extra kvalitní tým, za kterým by nám mělo být líto.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Je zajímavé, že ti dočasní ministři mnozí se tak usadili v těch křeslech, že se jim v nich zalíbilo a Václav Riedlbauch, který v jednom rozhovoru řekl, že by mu nevadilo pokračovat v ministrování, tak, nebo tedy ve funkci ministra, pardon, není jediný rozhodně.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Určitě ne a já, kdybych k tomu měl říct svůj názor, od toho tady jsem, tak mně to přijde trapné.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Pojďme ještě zpátky k té situaci v České filharmonii, protože i ta argumentace v případě Darjanina, že tedy u něj jde o nedostatky v hospodaření. Jestli jsem to správně pochopil, tak se jedná o rozpočet na rok 2011. To taky není úplně obvyklé, ne.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak ministru současnému, teda řediteli, který byl právě odvolán, Vladimíru Darjaninovi, bylo vyčítáno a to už dlouho, že u něj existuje konflikt zájmů, že vlastně podniká v kultuře a tím pádem není to úplně v pořádku, aby byl ředitelem tak prestižního tělesa. Nicméně ten současný ministr ho před časem jmenoval, o té situaci musel vědět, nikomu jinému to nějak, zdá se, to podnikání Vladimíra Darjanina nevadilo, tak to doopravdy vypadá velmi zvláštně s tou argumentací ministerskou. Navíc když mluvčí ministerstva jeden den řekne, že se s odvoláním nepočítá a vlastně ho dementuje a druhý den k němu dojde, tak to taky nevypadá příliš dobře a konečně je zde, je zde prostě taková smutná věc, že to vypadá jako, že si lidé vyřizují mezi sebou osobní účty. Já si myslím, že ten současný ministr se ani ministrem neměl stát, kdyby se byli bývalyi politici zeptali filharmoniků, jestli ho mají udělat ministrem, tak oni by jim určitě řekli ne. Ale oni se nezeptali a podle toho to dopadlo.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
O událostech uplynulých sedmi dní v pořadu Jak to vidí uvažuje Ivan Hoffman. Ostatně jako každé pondělí ve vysílání Českého rozhlasu 2 Praha. Připomínám, že přepis rozhovoru najdete následující den na internetu na adrese www.rozhlas.cz/praha a můžete si poslechnout i reprízu po 23. hodině večer. Připomněli jsme si, Ivane, 65. výročí konce II. světové války, anebo se slavilo vítězství ve II. světové válce, vím, že už jsi o tom uvažoval.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ano, to je docela důležité a řekl bych jak kdo. Z pohledu vojáků se samozřejmě jedná vždy o vítězství, anebo o prohru, z pohledu od civilistů spíše vždy jde o konec nesmyslného zabíjení. Válka není dobrá věc, to každý ví, jestli je nutná, nebo není, o tom se dá polemizovat, pokaždé se najde v historii nějaká příčina, nějaká záminka pro buďto spravedlivý útok, spravedlivou obranu, spravedlivou nápravu, spravedlivou odplatu, všichni prostě se hájí tím, že k použití násilí je nějaký důvod. A nakonec ale, jestli už je to obrana nebo útok, ten výsledek je pokaždé stejný a to jsou ti mrtví civilisté a vždy nejvíce umírají ti, kteří bojovat vůbec nechtějí a kteří o žádnou válku zájem nemají. A tohle to je fakt a my vlastně v historii se vždy díváme na dějiny jako na dějiny hrdinů, vítězů, lidí, kteří položili život za vlast, za ideologii, za říši, za spravedlnost, anebo za mír. Pokaždé někdo za něco obětuje tu hodnotu nejcennější a tím se dostane do učebnic. Ale ve skutečnosti já stále mám pocit a mám ho odjakživa, že největší hrdinové jsou ti, kteří ve chvíli, když stojí před tou dilemou, jestli zemřít, anebo někoho druhého zabít, raději obětují ten svůj život, než by prolili krev toho druhého. To se těžko vysvětluje, to je naprosto individuální. To, proč tomu každý se vzbouří, protože v každém z nás je takový pud sebezáchovy, který mu velí prostě se bránit a má pocit, že má právo na obranu a asi ho i každý má. Ale ti největší, největší hrdinové jsou ti, kteří nezabíjejí, ne ti, kteří zabíjejí. To si myslím já.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Mám pocit, že většina si ta data připomněla vlažně, je to přirozené?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Vlastně je to přirozené, žijeme dlouho v míru, tehdy si toho míru nikdo neváží, také prostě, když už dlouho trvá mír, tak se vlastně ukáže, že proto, že byl vybojován v nějaké válce, tak ve skutečnosti to je spíše příměří, je to čekání na další konflikt, kdy opět někdo bude mít nějaké nároky, které označí za spravedlivé a podepře je něčím z historie, anebo něčím ze současnosti, to už je jedno. A rozpoutá další nějaký konflikt a žijeme v neustálém ohrožení, jenom ne vždy jsme si ho vědomi. Když se podíváme na celé dění v Evropské unii, tak nás vůbec nenapadne, jak se stále zabýváme různými finančními a ekonomickými aspekty toho společenství, že ono kdysi na začátku vzniklo jako společenství, které mělo do Evropy přinést mír. To se daří už 65 let, ale nikoho nenapadne, že tohle to je ta hodnota, kvůli které máme na té Evropské unii z politických důvodů a z důvodů své sebezáchovy vlastně trvat. Všichni už máme pocit, že jde jenom o prachy, ale, ale tak to před těmi lety, když Evropská unie vznikala, určitě nebylo.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, ale právě ty peníze teď dělají mnohým opravdu vrásky na čele z vážných důvodů. Pojďme tedy k této stránce Evropské unie. Poměrně novou informací je, že nad ránem rozhodli ministři financí Evropské unie právě ve věci finanční krize Řecka. A když teď si namalujeme 13, tedy číslici a potom 12 nul, jestli jsem to dobře spočítal, tak to je pro představu částka, kterou Unie dá do záchranného balíčku, právě aby zabránila, jak se teď ujalo, šíření řecké nákazy. Ivane, nevím, jestli to umíš posoudit, může to pomoci?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ano, jde o 500 miliard eur, to je úplně teď čerstvá nová zpráva. My jsme minulý týden sledovali, jak se stále hovořilo o záchraně a jak se všichni zavazovali k tomu, jak pomohou a jak současně s tím padaly akcie a to prudce, vypadalo to doopravdy hrozivě a klesalo euro, a tak dál. A vysvětlením bylo, že trhy nevěří. Já, když slyším, že trhy nevěří, tak si říkám, trhy, to je zvláštní instituce, ty trhy, to je něco jako osud, jo, prostě nikdo to neviděl, nikdo neví, co to je, je to nálada, je to něco, co se vznáší ve vzduchu, ale co zřejmě se dá nějak pojmenovat a dá se to pochopit. Já mám pocit, že pod těmi trhy se myslí ta kalkulace, chladná kalkulace těch lidí, kteří hýbou velkým byznysem, velkými financemi a přemýšlejí o tom, kolik se na čem dá vydělat. A samozřejmě ta krize Řecka vznikla proto, aby se na Řecku vydělalo. Řecko prostě se dostalo do určité pasti, v té pasti končí postupně i další země a ten způsob, jak se z ní dostat, není nikomu příliš jasný, ale 500 miliard eur si já myslím, že už je taková částka, že si ty trhy řeknou, anebo ten ekonomický osud, co se tady nad námi vznáší, že si řekne, že ano, to už je dobrý kšeft, tohle bereme, jo, těch 500 miliard si vezmeme. A těch 500 miliard zmizí a nezmění se nic.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Je to tedy v přepočtu těch 13 bilionů korun, částka nepředstavitelná. Mezi další ohrožené země patří, jak se píše, Španělsko, Portugalsko, začíná se mluvit i o Itálii, jako by se to týkalo těch jižních států, tak tu teorii mi trošku nabourává Irsko, které spadlo do těch podezřelých zemí.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Přesně. Já myslím, že tomu vůbec nikdo nemůže rozumět, že to nemá žádnou logiku, i když se samozřejmě vždycky nějaká najde, jo, prostě určitě analytici nám přesně řeknou, proč jsou to právě ty jižní státy a tak dál. Ale já si spíš myslím, že si někdo vytipoval, že to je dáno určitým životním stylem, takovou, jak bych to řekl, takovou bezbranností, takovou důvěřivostí, anebo to může být spíš právě nějaká taková psychologie, než nějaký komplikovaný a matematický algoritmus, kterým se vypočítávají hodnoty státních dluhopisů, anebo já nevím co. Bude to nějak tak. Ti Jižané jsou asi důvěřivější a dávali si menší pozor a tak jsou první na ráně, ale to vůbec neznamená, že by postupně v té pasti nemohli skončit další. Asi jedním z takových názorů, které teď nedávno na téma krize a jejího dalšího pokračování zazněly, byl ten, že ani zdaleka krize nekončí a to, co nás teď čeká, bude katastrofální inflace, k té směřujeme a je otázka, kdy, kdy k tomu dojde a já si myslím, že to je asi nejpravděpodobnější scénář.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jedna z myšlenek, jak pomoci Řecku z krize, bylo, že by se na této pomoci měly podílet členské země Evropské unie i vně eurozóny. Nakonec ta dohoda dopadla jinak, ale bylo by to fér?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Tak těžko říct, ono žijeme ve stejném prostoru a i když ty některé měny se tváří být jako nezávislé, tak nakonec vidíme, že jsou, že jsou vlastně s tím eurem, anebo s tím hospodářským prostorem naprosto propojené. Jediným rozdílem možná je, že ty riskantní exotické měny, jako je zlotý, koruna, forint, se kterými se spekuluje, mají, mají pro banky tu výhodu, že když je směňují za eura, tak je musí různě pojišťovat, tak se na nich o něco málo víc vydělá, ale jinak, jinak se nacházíme ve stejném prostoru a spolu stojíme a padáme a když padne euro, tak spolu s ním spadnou i další měny v regionu, když euro bude stoupat, tak budou stoupat s ním. To znamená, že ono to asi nějakou logiku má. Jiná věc je, že nikomu se nechce pomáhat těm druhým, každý má tendenci říct, že si to ten druhý zavinil sám, košile je prostě bližší než kabát, no, a politici vždycky budou zkoušet, jak to udělat, aby raději platili ti druzí a aby sami, sami zůstali nějak bokem a každý si bude přihřívat svoji polívku, to tak prostě bude vždycky.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Teď mluvíme o veřejných financí, ale my se budeme zabývat ve vysílání také rodinným rozpočtem. V souvislosti s tím, že každým rokem se téměř zdvojnásobuje počet klientů občanských poraden, kteří se dostávají do problémů právě s rodinnými rozpočty, no, a my se budeme kromě jiného ptát, jestli pomůže v tomto směru návrh zákona o spotřebitelském úvěru, který by měla projednat Poslanecká sněmovna. Co o tom soudí Ivan Hoffman?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
No, tak mně se moc líbil reportér, kolega /nesrozumitelné/ dneska ráno přišel do studia a jak jsem to slyšel, tak na dotaz tvého předchůdce moderátora, jestli sám má nějakou půjčku, řekl, žádnou nemám naštěstí, já doufám, že ani nikdy mít nebudu. A to je přesně ono. Víc takovýchto lidí by mělo prostě v tom veřejném prostoru se postavit a říct, nepůjčovat si. Doopravdy bránit se tomu za každou cenu. Než uvažovat o konsolidaci různých úvěrů do jednoho a dávat přednost velkým bankám před těmi malými, toto je všechno už jenom řešení důsledků, aby co nejdéle zůstali v praxi, aby co nejdéle fungovaly příčiny. A tou příčinou všech těch dluhů je snaha někoho, zájem někoho vydělat na půjčkách. No, a proti tomu je zájem těch, co se nechali nachytat a teď si chtějí zachránit holou existenci a tak chodí do těch poraden, a tak dále. Ale samozřejmě to řešení, které by nám mělo pomoct, to je řešení legislativní, to se musí doopravdy odehrát v Poslanecké sněmovně a nestačí jenom nějaká drobná novela. Je potřeba postavit ve veřejném zájmu mimo zákon ty, kteří se prostě nemravně obohacují na půjčkách a to jsou všichni, jo, to jsou jak ti malí, tak ti velcí, to není tak, že ti velcí jsou hodní. To jsou stejní žraloci jako ti malí a je potřeba, jak říkám, postavit je normálně mimo zákon.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak nám zase začalo mistrovství světa v hokeji. Do Německa neodjelo nápadně velké množství kvalitních hokejistů, kteří se omluvili zejména kvůli zraněním. Máme se na ně za to zlobit, Ivane Hoffmane?
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Já myslím, že ne. Sport je těžká práce, ona je teda dobře placená, ale je těžká a ti lidé, kteří se živí hokejem, tak jsou doopravdy doplácení, unavení a ve chvíli, když prostě nemají už v sobě tu jiskru a tu chuť za málo peněz a jenom za slávu se znovu na tom ledě honit za tím pukem, tak je potom možná i lepší, když tam vůbec ani nejdou. A když tam jdou ti, kteří potřebují ten reprezentační úspěch, anebo to, že jsou viděni v tom reprezentačním dresu kvůli své další kariéře, protože když by uspěli, tak budou mít lepší kontrakty a zase více vydělají. Je potřeba se na to dívat takto. To, že nás nereprezentují ti hráči, kteří jsou nejlepší v statistikách kanadského bodování, v NHL a v Rusku a jinde, to ještě neznamená, že nemůžeme mít dobrý tým. On ten tým, který se složí z těch statisticky nejlepších hráčů, tak je prostě potom prohraje nějaký zápas a je z toho možná daleko větší zklamání, než těch, kteří tam jsou, ze kterých polovinu ze začátku toho mistrovství ještě ani neznáme, jsou to pro nás nové tváře, nová jména pro ty, kteří nejsme vysloveně profesionálové. Ale postupně si na ně zvykáme, však taky ti naši už ten první zápas vyhráli, to už je takové optimistické a nakonec to může být docela dobrý tým. A jak říkám, na ty, kteří se omluvili, já bych se nezlobil. Samozřejmě je potřeba zdůraznit, že úplně bez hvězd ten tým není, je tam Jaromír Jágr, který už teda doopravdy by mohl odpočívat, doopravdy je starý, má toho hodně za sebou a je zajímavé, že on tam jde.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Asi nemůže jinak.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Asi nemůže jinak. A mně by se líbilo, kdyby, kdyby ten Růžička tam vzal toho Dominika Haška a do toho prvního zápasu ho postavil jednoduše z úcty k tomu, že ve svém věku byl, byl v týmu, který vyhrál tu naši místní ligu. Tak ale myslím si, že Růžička není bohužel až takový formát, aby mu to došlo a tak asi, anebo možná mezi nima něco bylo, nevím. Ale to je škoda. Ten tam měl být, Hašek tam měl být.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Uvidíme, jak si povedou naši hokejisté dál. Máme poslední minutu, Ivane, zdá se, že jinak zůstává vše při starém, islandská sopka stále chrlí popel, vrt v Mexickém zálivu dál nekontrolovaně ropu do moře.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Ano, přesně tak, já si stále říkám, že by to chtělo nějaké dobré zprávy, ale mrzuté je, že ty špatné jsou takové setrvalé. A těch dobrých zpráv, těch se najde strašně málo. Pokud jde o ten Mexický záliv, tak to byla ze začátku tragédie, ale já myslím, že dneska už je to čirý skandál. Tam se prostě experimentuje, háže se různými dny a dělají se různé pokusy, které jsou evidentně k ničemu. Stále víc každým dnem se ukazuje, že prostě těžit tu ropu z moře je nesmysl a že to tak prostě vůbec, to, tenhle ten nápad byl chybný od samého počátku.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak to byl dnes ze Zlína komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu Ivan Hoffman. Přejeme hezký den a úspěšný týden. Na shledanou.
Ivan HOFFMAN, spolupracovník Českého rozhlasu, komentátor listu Deník
--------------------
Taky.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Připomínám, že na adrese www.rozhlas.cz/praha najdete přepis našeho rozhovoru a večer po 23. hodině si také můžete poslechnout reprízu.


Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.

autor: iho
Spustit audio