Jak to vidí Alexander Tomský - 28.9.

moderátorka
--------------------
Přeji vám dobré dopoledne, dobré dopoledne přeji také nakladateli a politologovi Alexandru Tomskému, který v tento sváteční čas nám poví, nad čím v poslední době také přemýšlí, prostě "jak to vidí". Čím začneme? Dnes je 28. září, je svátek, co pro vás tento svátek znamená?
Alexander TOMSKÝ, nakladatel, politolog
--------------------
Dobrý den.
moderátorka
--------------------
Dobrý den.
Alexander TOMSKÝ, nakladatel, politolog
--------------------
Dobrý den. Tak víte, co pro mne osobně znamená, není snadné říct, ale především by měl znamenat hodně pro národ. Je to svátek národní. U nás se říká státní svátek, den státnosti. Nevím, já si myslím, že svatý Václav je velice silným, silným přímluvcem českého národa.
moderátorka
--------------------
To je hezké slovo "přímluvce".
Alexander TOMSKÝ, nakladatel, politolog
--------------------
Je to z historie a je to, je to postava velice, velice zásadní a řekl bych, jak pro věřící, tak nevěřící, protože v novodobých dějinách máme neustále ten krásný příklad, že když je zle, nebo když se něco skutečně i velkého děje, vždycky se lidé scházejí u slavné Myslbekovy sochy na Václavském náměstí. Já vím, vy namítnete, že to je střed města a tak dál, že to tam je náhodou, ale já si nemyslím, že to je náhoda. Já si myslím, že vlastně svatý Václav je skutečně symbolem, ale takovým živým symbolem, ne, my myslíme vždycky, že symboly jsou nějaké takové jenom mrtvé věci, že je živým symbolem národní pospolitosti, toho, co znamená národ. Národy ve starověku neexistovaly. Když mluvíme o starých Babyloňanech, Syřanech, Egypťanech, to byla jenom taková hromada lidí vlastně, která byla manipulovaná seshora, tam byli vládci slunce a většinou zbožštělé, zbožštělé panovníky měli tito lidé. To v tom smyslu, jak to chápeme dnes, ty národy vlastně vznikly ve středověku, ty vznikly jakousi živou pospolitostí, jakýmsi chápání, že mají něco společného a vznikly samozřejmě do té míry, do jaké byli ochotni se svého osobního egoismu vzdát ve prospěch toho celku. Jo, v tom je ta duchovní podstata národa. Takže národ, co to je národ? Národ má duši, národ je duchovní záležitost, je pospolitostí, je těmi všemi vztahy určen, co mají lidé dohromady. Já jsem si to uvědomil při čtení antické literatury. U nás na hřbitovech jsou takové nápisy často "budete co my", znáte ten nápis?
moderátorka
--------------------
Znám, ano.
Alexander TOMSKÝ, nakladatel, politolog
--------------------
A "byli jsme co vy a budete co my", tak nějak to zní. Ale já jsem potom zjistil, že to je podivná verze starého vlastně hymnu, neboli hymny sparťanů řeckých a tam je to obráceně. Tam to má úplně jiný význam. Tam je napsáno "my jsme to, co jste byli vy a budeme, co jste vy". Malinký, je tam malý rozdíl. Tam nejde o to, že umřou, tam jde o to, že mezi těmi mrtvými a živými existuje živá tradice, tkáň historie, která vlastně ten národ utváří. Čili národ je určen tou minulostí, těmi velkými slavnými činy předků a zároveň tím, co jsme schopni z tohoto dědictví předat těm dalším. A tady uprostřed stojí ten Václav. Všimněte si, že i takový básník, jako byl František Halas, velký básník, byť komunista nějaký, nějaký čas, než prozřel, napsal tu slavnou báseň z roku 38 "a kníže kopím potěžkal, myslete na chorál". A jestliže Čech, Moravan nebo Slezan slyší to slavné "Te Deum" vlastně, tu slavnou hymnu z 12. století "Svatý Václave", tak musí se v něm probudit, aspoň já doufám, že se v něm probudí ten pocit sounáležitosti těch tisíc let prostě s tím národem. A to považuju za ... v dnešní době za něco nesmírně důležitého, protože právě to nám nejvíc chybí.
moderátorka
--------------------
To si myslíte, že nám chybí pospolitost?
Alexander TOMSKÝ, nakladatel, politolog
--------------------
Já si myslím, že dnešní doba je, je zlá. Já jsem jel nedávno tím vlakem, jak on se jmenuje "mandolina", nebo jak tomu říkají.
moderátorka
--------------------
Pendolino.
Alexander TOMSKÝ, nakladatel, politolog
--------------------
Jo, Pendolino, čili že pendluje tam a zpátky a já jsem skutečně jel tam a zpátky a jel jsem tím vlakem a byl jsem překvapen, poprvé jsem jel tím vlakem a byl jsem překvapen, jak ti lidé sedí v tom luxusním voze, kde je krásné ticho, ten vlak je odhlučněn, jede opravdu velice příjemně a potichu, jak všichni, buďto ... několik lidí četlo, tedy několik žen, bych měl říct, protože muži nečtou, četlo knihu, potom tam bylo několik mladých lidí, ti měli cosi na uších, takže ti byli úplně mimo jakoukoli komunikaci, jak se dneska říká ošklivě místo rozhovoru a vlastně jsem byl namačkán ke stolečku, kdy jsme tam čtyři velmi blízko sebe, až nepříjemně blízko by řekl dnešní člověk, a přesto jsme naprosto spolu nikdo nehovořili, protože nám chybí ta pospolitost, ten pocit, že máme, že máme něco dohromady. Víte, dneska se u nás strašně rozšířil takový podivný princip liberální filosofie, který říká - moje svoboda končí tam, kde začíná tvoje ...
moderátorka
--------------------
Ano.
Alexander TOMSKÝ, nakladatel, politolog
--------------------
To je něco strašného pro mne! To je něco, to je něco tak strašného, protože samozřejmě, že je to do jisté míry pravda, ale ta pravda je nepodstatná, podstatné je, že pokud takto přemýšlím, tak budu vždycky sám, protože se budu bát narušit soukromí toho druhého člověka.
moderátorka
--------------------
Pane Tomský, já mám jinou zkušenost z těch vlaků. Velmi často, ...
Alexander TOMSKÝ, nakladatel, politolog
--------------------
No, tak vy jste žena, vy to máte jednodušší, víte. Vy, když začnete s někým mluvit, tak ...
moderátorka
--------------------
Ano, začínám mluvit, jsem většinou já ta první.
Alexander TOMSKÝ, nakladatel, politolog
--------------------
Ano, ano, vidíte. Když vy začnete mluvit, tak můžete, když já začnu mluvit, tak budu považován za cvoka.
moderátorka
--------------------
Ale ne, kdybyste jel se mnou v kupé, já vás neznala a vy jste začal mluvit na mne, tak já vás nepovažuju za cvoka. Já jsem ráda.
Alexander TOMSKÝ, nakladatel, politolog
--------------------
Dobře, dobře, vy jste výjimka. Ale rozumíte, já jako muž ...
moderátorka
--------------------
Nejsem.
Alexander TOMSKÝ, nakladatel, politolog
--------------------
... si nemůžu troufnout, troufnout oslovit ženu na veřejnosti. Za mého mládí, tak mně je přes 60, že jo, kdy polovina mých kamarádů se seznámila se svou, se svou ženou na ulici. No, to je dneska prakticky nemyslitelné! Já jsem byl nedávno v restauraci, kde bylo takzvaně v uvozovkách "plno". Vůbec nebylo plno. U každého stolu seděli dva a byly tam další dvě místa. Já říkám číšníkovi: "Je, vy tady máte poloprázdno." On říká: "Sorry, bohužel, to byste si musel přisednout a víte, to nejde dneska."
moderátorka
--------------------
Ale víte, co je zajímavém, pane Tomský? Že když vstoupíte do autobusu a jedete na další trať, takže skutečně lidé si sedají sami.
Alexander TOMSKÝ, nakladatel, politolog
--------------------
Ano, samozřejmě.
moderátorka
--------------------
A ještě většinou vedle sebe, to dělají ženy, dávají kabelky, aby vedle nich si nikdo nesednul.
Alexander TOMSKÝ, nakladatel, politolog
--------------------
A dělají to i v autobuse, kde je plno a mají ty kabelky nebo tu bagáž prostě vedle na sedadle, aby si náhodou někdo nesedl. A to je ten liberální princip, že ta svoboda, rozumíte, toho druhého začíná tam, kde ta moje končí. Je to pokus vlastně se uzavřít do ulity, ten druhý člověk mu smrdí a tady je, tady je právě narušen ten národní princip.
redaktor
--------------------
Posloucháte Jak to vidí politolog a nakladatel Alexander Tomský. Reprízu si můžete poslechnout dnes večer 5 minut po 23. hodině anebo už za hodinu na našem internetu v "rádiu na přání". Needitovaný přepis dnešní debaty najdete už zítra také na našem internetu na adrese praha.rozhlas.cz.
moderátorka
--------------------
Ano, nakladatel, politolog Alexander Tomský a knížka, která vám udělala radost. Já tedy už ji mám v ruce, se přiznám.
Alexander TOMSKÝ, nakladatel, politolog
--------------------
Já jsem vám ji teď dal, ano.
moderátorka
--------------------
A já jsem vás tady umluvila, že ta knížka půjde do soutěže po deváté hodině. Takže už vám děkuji za toho posluchače, který ji vyhraje. Tak která ta knížka, kterou v ruce mám, ale ...
Alexander TOMSKÝ, nakladatel, politolog
--------------------
Ta knížka se jmenuje Zachránit. Napsala ji paní se zvláštním jménem Miep, Miep Gies, čili Giesová, je to Holanďanka, kterou ... je to knížka vlastně o lidské dobrotě. To, to je paní, která jako dítě zažila hlad ve Vídni, když se zhroutilo, respektive bylo zhrouceno Rakousko-Uhersko v roce 18, ve Vídni vypukla inflace, hlad, zvláště ty mnohočetné dělnické rodiny měly ohromný problém, jak vůbec ty děti zachránit a v Holandsku kdosi, ona o tom nepíše, vymyslel takovou věc, že farmáři se nabídli, že vezmou ty děti na výkrm a celé vlaky těchhletěch podvyživených hubeňoučkých chudinek prostě jelo do Holandska a jí se tam tak strašně líbilo, to byla rodina, která měla asi 5 dětí a nebyla nijak bohatá a tam vyrostla v tom Holandsku a nechtělo se jí zpátky a ti rodiče pak souhlasili s tím, že tam zůstane a oni si ji vlastně vzali k sobě a ona popisuje dobu válečnou, teda i tu dobu svého dospívání, i tu válku a popisuje, jak prostě ti Holanďané zachraňovali Židy. Celá třetina holandských Židů se ukrývala. Mnoho lidí zaplatilo trestem smrti a na té knížce je krásné to, že vlastně oni o tom nebezpečí vůbec nepřemýšlejí, že prostě je to samozřejmé pomoci v nouzi, tak jako jí bylo pomoženo a měla ohromné štěstí. Když, když se to zvrtlo a když se na to přišlo, někdo je udal a ta rodina byla ukryta, tak samozřejmě byl trest smrti a představte si, že přišel takový ten, možná nebyl z SS, možná, že byl z Wehrmachtu a mluví s ní jako hola ... jako německy a ona mu odpovídá holandsky a najednou ona začne mluvit z německy z toho mládí a ona, jak pochází ze stejné vídeňské čtvrti jako ten člověk, a proto nepřišla, nepřišla o život vlastně. Je to neuvěřitelná náhoda, ona byla pak i vyslýchaná po válce, ale ta knížka je krásná hlavně tím, že je to knížka o lidské dobrotě a my máme dneska samé takové negativní knihy, že jo. Na trhu je to samá hrůza, nějací netvoři, obludy, příšernosti, drasťáky ...
moderátorka
--------------------
A i filmy.
Alexander TOMSKÝ, nakladatel, politolog
--------------------
A i filmy jsou takový. Nevím, proč je tolik hororů ... a tahle knížka se jmenuje Zachránit prostě a je to knížka o naprosté lidské dobrotě. Ale já mám ještě tady jednu knížku, kterou bych citoval i v souvislosti s tím vlastně, co to je národ. Jak jsem mluvil o národu a o tom, že jsem jel tím vlakem a měl jsem pocit, že ten národ schází prostě, že, že jsme se nějak atomizovali do těch jedinců, tak Chesterton, jehož, jehož druhý díl po úspěchu prvního jsem vydal Moudrost a vtip GK Chestertona, má veliký postřeh právě o tom našem, o té naší pospolitosti. On říká: "Přátele si vybíráme, nepřátele si také vybíráme, sousedy nám daruje pánbůh." A to myslím, že je velice zásadní, abychom si tohleto uvědomili.
moderátorka
--------------------
To myslíte i jako státy, se kterými hraničíme ...
Alexander TOMSKÝ, nakladatel, politolog
--------------------
No, sousedy si nevybíráme.
moderátorka
--------------------
A čím vás zaujal ten Chesterton? Já vím, že to je váš oblíbenec.
Alexander TOMSKÝ, nakladatel, politolog
--------------------
Ne, no, tak rozumíte, já z něho čerpám jak parazit úplně životní energii. Chesterton totiž je vlastně autorem životní radosti, jo. Chesterton považuje život za zázrak, každý den za dobrodružství. Potkáme neznámého člověka, je to setkání s někým, že jo a právě národ umožňuje setkání s cizím člověkem vlastně. Takže život je zázrak, setkání by mělo bejt vždycky radostné a život je dobrodružství. Je to, je to, je to duch romantiky v tom Chestertonovi, duch romantiky naší celé evropské civilizace.
redaktor
--------------------
Každý všední den vám v pořadu Jak to vidí nabízíme zamyšlení a postřehy našich exkluzivních hostů. Jak to vidí - od pondělí do pátku vždy v 8:30. Český rozhlas 2 Praha.
moderátorka
--------------------
A ... no, já a Alexander Tomský se tady vymlouvá, vymlouvá, vymlouvá, ale já jsem četla moc pěkný článek od vás. Kdyby jenom přece jenom krátce Recese a víno.
Alexander TOMSKÝ, nakladatel, politolog
--------------------
Tak já jsem o tom vůbec nechtěl mluvit, ani jsem si to nepřipravoval. To byl vlastně fejeton, který jsem napsal pro Slavnost vína v Buchlovicích. V Buchlovicích každý rok je taková sláva, zvali tam PEN klub a spisovatele a autory. Mne si vybrali, nevím proč. Zrovna já tolik nepíšu, ani nejsem tak známý autor a vždycky si vymyslí recesistní heslo, víte, takže oni Recese a víno, jo, prostě. Teď máte si lámat hlavu, jak spojit takové dvě zcela nesouměřitelné záležitosti. To je hrozně těžké. No a já jsem vám to poslal, protože jim se to hrozně líbilo, tak jsem si myslel, že se vám to bude líbit taky. Ale to já nejsem schopen ani reprodukovat. Já tam píšu prostě o tom, že taková samozřejmost, jako je víno, vůbec není samozřejmá. Miliarda lidí nenávidí víno, jak jistě víte v tom "arabském půlměsíci", když to tak vezmeme od, řekněme, od Španělska až po, po Pákistán, přes Turecko, tak víno se tam objevuje velmi zřídka. Trochu v Turecku, trochu v Libanonu, malinko v Sýrii, ale je to prostě nápoj problematický. A zatímco v těch úrodných lidských částech lidstva, lidstvo nepěstuje víno, tak se snaží vydupat z té severní země, jako jsou třeba Litoměřice, Roudnice, v Německu Franken, jo, což je neuvěřitelné, jak člověk není závislý ani na počasí, i když náladu ztratí snadno, když je počasí špatné, ale především, jak je člověk nezávislý vlastně na, na přírodě do značné míry, i na, i na tím, nad tou geografií a podnebím. Prostě člověk je tvor duchovní především a tady to vidíme na tom vínu nejlépe. Takže pak, pak jsou samozřejmě ti nenávistníci, ti /výpadek/ ... nebo ...
moderátorka
--------------------
Ale vy jste tam i do toho článku, fejetonu zabudoval krizi.
Alexander TOMSKÝ, nakladatel, politolog
--------------------
No, ne, já jsem musel! Recese, krize, oni mysleli ekonomickou a ono to spolu vůbec nějak nesouvisí, snad, že v krizi budeme pít méně vína, ale hlavně já jsem potom náhodou narazil na slavnou báseň Vladimíra Holana, která mne úplně šokovala, protože Holan to vlastně vysvětluje a píše o vínu, já to nemůžu reprodukovat, píše o vínu jako o nápoji, který pije nás, obráceně. Ne my, že pijeme víno, ale nápoj sakrální, sakrální, zase svatý nápoj, který pije nás, vypíjí nás do na, vypíjí z nás jakousi chandru, jakousi nedostatečnost, jakousi vlastně krizi a nedokonalost a tím vlastně tu naši duši jakoby spojuje v takový úžasný celek, protože my jsme bytosti rozdvojené, že jo, máme v sobě dobro i zlo, máme v sobě i nekonečnou touhu a ... a možná i bolest někdy a najednou, aspoň na chvíli ten člověk se stává celistvým člověkem, celou bytostí díky tomu vínu.
moderátorka
--------------------
A povídá si s ostatními, pane Tomský, to je výhoda.
Alexander TOMSKÝ, nakladatel, politolog
--------------------
No, tak to je dnešní ... problém dnešní doby skutečně. Ta atomizace společnosti, to, že lidé jsou tak strašně samotni. Vezměte si, vemte si třeba děti, že jo. Barbaři, divoši a děti se bojí samoty, protože samota je strašná. Naštěstí teda máme ten mobil, takže v tom vlaku, kde místo, aby se lidé spolu bavili, nikoli komunikovali, jak se říká ošklivě, ale bavili, tak místo toho prostě se bojí jakoby narušit tu samotu a soukromí toho člověka a všichni telefonují někomu jinému.
moderátorka
--------------------
Ne, já jsem si myslela, že právě díky vínu a jiným nápojům lidé více spolu hovoří.
Alexander TOMSKÝ, nakladatel, politolog
--------------------
No, dobře, jenomže, víte, že Češi pijou víc pivo, bohužel. Musíte na Moravu.
redaktor
--------------------
Jak to vidí publicista a komentátor Jan Petránek, prezident České křesťanské akademie Tomáš Halík, genetik Václav Pačes, herečka a spisovatelka Táňa Fischerová nebo další české významné osobnosti z nejrůznějších oborů lidské činnosti? Pohled na to, jak vidí naši současnost, si nenechte ujít v pořadu Jak to vidí - od pondělí do pátku vždy v 8.30, Český rozhlas 2 Praha.
moderátor
--------------------
No, dnešní téma, Alexandře Tomský, nakladatel a politolog je tady v rubrice Jak to vidí, je samozřejmě česká státnost, svatý Václav.
Alexander TOMSKÝ, nakladatel, politolog
--------------------
Tak, jak už jsem řekl, já si nemyslím, že jde jenom o českou státnost. Tu státnost už ti vladykové a knížata údělní měli, samozřejmě museli se potýkat tedy s tou rozdrobeností toho svého knížectví, i jak víme, Václav I. prohrál s císařem Jindřichem Ptáčníkem nějakou šarvátku, to nebyly velké boje tenkrát, ale ta konsolidace samozřejmě byla primitivní. Mně to vždycky připomíná africké kmeny. Říkám si, to bylo asi tak jako v Africe v 19. století. Ta státnost tu byla, ale ten stát ke své legitimitě, podivné slovo "legitimita", k tomu, aby byl uznán, vlastně potřeboval křesťanství v té době a křesťanství se skutečně šířilo po těch panovnických rodech především. Ta naše legenda je celkem jednoduchá. Samozřejmě historici nemají rádi legendy. Víte, historik vždycky chce mít nějakýho toho jedince, který sepisoval kroniku a věří tomu jednomu víc než té kolektivní legendě. Já jsem přesně naopak. Já věřím těm legendám, protože legenda je kolektivní dílo, tak jako zdravý rozum je kolektivní dílo, a myslím si, že je pravdivá a že skutečně v tom mocenském zápasu to křesťanství zřejmě začalo hrát velkou roli, muselo hrát velkou roli také a ta politika potom samozřejmě vůči sousedům a vůči těm musela být prostě jiná. Středověk vykonal ohromné dílo, protože vytvořil vlastně Evropu takovou, jak ji známe, vytvořil i národy, to křesťanství vlastně vytvořilo národy, my si to neumíme představit bez toho a vytvořilo ten lenní systém, velmi složitý systém, který byl nesmírně svobodný. Vlastně král jakoby vlastnil všechno, jakoby, ale potom byla vyšší šlechta, nižší šlechta a šlo to pořád dolů a všichni měli jaksi údělné nějaké panství, všichni měli nějaký ten lenní, lenní část toho území. Poláci na to mají krásné, krásné přísloví, krásné přísloví, jestli si na něj vzpomenu, že na svém, na své zahrádce je každý vojvodou, každý je vládcem vlastně na té své zahrádce, čili je docela možné, že tam ten spor existoval, ale samozřejmě tam byl i problém dynastický. Vratislav umřel v 33 letech a jeho, jeho žena se stala vlastně vládkyní, což nesli těžce, jak víme už od Libuše, a babička vychovávala ty dva syny, čili tam vznikl ten dynastický problém. Ale ten Václav začal hrát ohromnou roli, poněvadž ta první legenda, která má ještě rysy staroslověnské, protože ještě nedošlo k rozkolu mezi Západem a Východem, tak ta vzniká skutečně velmi brzo, ta vzniká už v 10. století. A jak už jsem řekl, ten Václav v českých dějinách hraje ohromně pozitivní roli, myslím, i pro ty, kteří nevěří v jeho svatost.
moderátorka
--------------------
Až odtud půjdete, z rozhlasu stavíte se u sochy svatého Václava na Václavském náměstí?
Alexander TOMSKÝ, nakladatel, politolog
--------------------
Ne, nestavím. Prší, je tam ošklivo a šeredně, ale, ale vždycky si uvědomuji tu ohromnou sílu té středověké hymny z 12. století. To je něco neuvěřitelného! To je skutečné "Te Deum".
moderátorka
--------------------
Děkuji za návštěvu nakladateli a politologovi Alexandru Tomskému. Mějte se moc hezky. A končíme dneska trošičku dříve, pane Tomský, protože bychom byli rádi, aby vybyl čas na tu krásnou písničku Petra Zkoumala. Takže vám přeju pěkný sváteční den, abyste něco hezkého zažil a těším se na shledání zase tady u nás v Českém rozhlase 2 Praha třeba v rubrice Jak to vidí. Na shledanou.
Alexander TOMSKÝ, nakladatel, politolog
--------------------
Na shledanou.