Jak pěstovat hvozdík, karafiáty a akebii

Vyskytují se v několika barevných odstínech jak čistých barev, tak dvoubarevné, jednoduché i plnokvěté.

Jsou rovněž velmi nenáročné a po utržení vydrží dlouho ve váze.

Hvozdík vyséváme v červnu
A to do pařeniště nebo na pečlivě připravené venkovní záhony.

Vzešlé rostlinky vyjednotíme nebo přepícháme do květináčků, vzrostlé sazenice pak v srpnu vysadíme na konečné stanoviště. Před zimou je vhodné rostliny chránit přikrývkou z chvojí.

A je třeba je chránit nejen před mrazy, ale i před zajíci, pro něž jsou hvozdíky vyhledávanou pochoutkou, proto bychom neměli zapomenout zahrádku dostatečně oplotit.

Akebie pětičetná
Je to u nás méně známá ale velmi atraktivní popínavá dřevina. Jejím domovem jsou Japonsko, Korea a střední Čína.

Z pěti druhů tohoto rodu je akebie pětičetná nejotužilejší a proto do našich podmínek nejvhodnější. Je to ovíjivá liána, která velmi rychle roste, za rok až o dva metry, a vyšplhat se umí až do deseti metrů. Listy má dělené, pětičetné, tmavě zelené s dlouhými řapíky.

Akebie jsou jednodomé, pro vývoj plodů však potřebují vzájemné opylování. Jejich drobné, tmavě fialové květy intenzivně voní a jsou uspořádané v malých převislých hroznech.

Samičí květy jsou mnohem větší než samčí. Plody dozrávají v září, jsou fialově zelené, asi 10 cm dlouhé a 3 cm široké, tvarem připomínají okurku a jsou jedlé. Na půdu je rostlina nenáročná, snáší i sušší počasí, nevadí jí slunce ani polostín.

Mladé rostliny v zimě chráníme před mrazy. Množíme je semeny, případně letními řízky. Akebie se hodí k východním i severním stěnám, na pergoly, loubí, ke zdem, kde však vyžaduje oporu.

Protože starší rostliny odebírají z půdy hodně vody, je vhodná k vysušování vlhkých základů a zdí. Řez nevyžaduje, chorobami ani škůdci netrpí.

Celý článek najdete v časopisu Receptář.