Jak nahradit bílý rafinovaný cukr přírodním sladidlem

Obsahuje fylodulcin, který je až 600x sladší než sacharóza. Sladká chuť je dosažena fermentací v srpnu sklizených listů, které jsou nejprve sušeny na slunci. Poté se mírně provlhčí a nechají 24 hodin kvasit.

Nakonec se rozvinou a dosuší, čímž získají svou přirozenou sladkost s mírným anýzovým aromatem. V Japonsku se čaj tradičně pije především 8. dubna v den výročí Buddhova narození. Tak získal i svůj název.

U nás jej spíše pro zpestření nabízejí některé čajovny nebo specializované obchody s orientálním nebo čajovým zbožím. Čaj neobsahuje kalorie ani kofein a před zavedením cukru býval v Japonsku používán běžně jako sladidlo. Na přípravu šálku čaje přitom postačí pouhý jeden list.

Dalším přírodním sladidlem je éterický olej zvaný hernandulcin
Je připravený z květů a listů rostliny takzvaného aztéckého cukru či aztéckého zelí (botanický název Lippia dulcis).

Olej byl izolován teprve roku 1985 a je až 1250x sladší než sacharóza. Proslulosti stévie ovšem zatím nedosáhl.

V Evropě se přitom objevil už na začátku druhé světové války a v některých oblastech Německa byl během válečných let používán jako náhrada cukru. Jeho velkou výhodou je především tepelná stálost.

Na zahradě mu stačí málo
Aztécké zelí lze pěstovat na zahradě od jara do podzimu jako přenosnou rostlinu v propustném hlinitopísčitém substrátu na slunečném místě. Po prvním podzimním poklesu teplot musíme rostlinu přemístit do interiéru na světlé místo s minimální teplotou 10 °C a jen mírně ji zalévat.

V kuchyni se dobře uplatní rozmělněné listy aztéckého cukru jako náhrada rafinovaného cukru do moučníků, bábovek nebo buchet. Během vegetačního období můžeme používat čerstvé listy, na zimu je lze nasušit.

Jsou vhodné nejen při redukční dietě, ale i proti kašli a k léčbě nemocných průdušek.

Celý článek najdete v květnovém čísle časopisu Receptář.