Jak léčit zánět středního ucha u malých dětí? Pomůže hodně tekutin, kloktání a taky očkování

„Zánět u kojenců se objevuje hlavně v rodinách, kterým to donese domů sourozenec,“ říká lékařka Renáta Růžková. Pohlaví nehraje při onemocnění žádnou roli. Nemoc postihuje stejně kluky i holky.

Nástup nemoci

Dítě má rýmu, špatně smrká. A rodiče neodsávají, nedávají mu kapky do nosu. „No a pak dojde k ucpání nejenom nosu, ale přes Eustachovu trubici zánět přechází do středního ucha. To už je zánět těžší.“

Jak se projeví? Podle pediatričky to rodiče dobře poznají. Dítěti prudce vyletí teplota, polehává, bolí ho hlava, ouško. Nakonec dojde k vyklenutí bubínku a v některých případech může i prasknout. „To už ale vidíme neradi,“ dodává.

Čtěte také

Očkování opravdu chrání

Proč? Většina kojenců je už očkována, a to od třetího měsíce věku, celkem dvěma vakcínami proti pneumokokovým infekcím. To je totiž nejčastější příčina onemocnění.

Druhým zdrojem jsou hemofilové infekce. Ty jsou ale opět součástí hexavakcíny. Jsou to šestidávkové Infanrix hexa nebo Hexacima. Přesto ale může občas k zánětu středního ucha dojít.

Dřív se dětské uši hlavně píchaly. „Děti nebyly očkované a těžkých zánětů středního ucha bylo opravdu hodně. Přiznám se, že když jsem začínala v roce 1979, tak jsem denně viděla třeba 15 dětí se zánětem středního ucha,“ dodává Renáta Růžková.

Existuje prevence?

Hlavně hodně pít tekutiny a kloktat. „U nejmenších dětí doporučuji řepíkový čaj, který taky hojí. Malé děti totiž neumějí kloktat. Jsou na trhu i různá cucátka na zlepšení funkce nosohltanu. To od tří, čtyř let dítěte. Pozor ale na vdechnutí.“

Základem je sanovat nos, tedy naučit dítě správně smrkat, a dostatečně dlouhá rekonvalescence po všech nemocech. Jediná dostatečná ochrana je ale pořád očkování.

Jak správně smrkat?

Dítěti se ucpe jedna nosní dírka a smrká pouze z té druhé. To, aby nedocházelo k přetlaku a k přenesení infekce, třeba i přetlakem, až do středního ucha. V počátečních stadiích nemoci jde jen o zánět Eustachovy trubice. Říká se tomu tubární katar.

Pokud nemoc zachytíme v této, počáteční, fázi, není potřeba podávat antibiotika, ani se nemusí provádět paracentéza, tedy zmiňované propíchnutí ušního bubínku.

Dnes se už většina dětských lékařů umí do ucha podívat a správně odhadnout, jak bude nemoc postupovat. „Takže neposíláme na ORL už 15 pacientů denně, ale já třeba tři, čtyři za týden,“ uzavírá pediatrička.