Ivan Kraus: Jak Spejbl a Hurvínek za protektorátu bojovali proti nacistům

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Spejbl a Hurvínek před mikrofonem

„Loutka je mocná zbraň. Možná mocnější než živý herec. Protože může oslovit děti.“ Kapitola z dějin českého loutkářství, o které asi málokdo ví.

„Čeští loutkáři byli už od 18. století velcí vlastenci,“ připomíná Ivan Kraus, který sám jezdí do zahraničí s loutkářskou show. „Jezdili se žebřiňáčky a po stodolách hráli i Fausta česky.“ Obecně známá fakta mají ale možná málo známou pointu v moderní době.

„Za války geniální pan Skupa nejenže hrál pro děti, ale večer i pro dospělé. Taky s tím měl s nacistickými kontrolory velké problémy. A skončilo to dokonce tak, že Spejbl a Hurvínek byli zavřeni v trezoru.“ Kraus tu naráží na události, které odstartovala hra Kolotoč o třech schodech (scénář Josef Skupa a Frank Wenig).

Nacistický kolotoč Spejbla a Hurvínka

Josef Skupa s loutkami

Zřejmá mnichovská alegorie, ve které se domovnice snaží převzít moc ve Spejblovic domě, měla premiéru 10. února 1939. Už za protektorátu byla po 56 reprízách zakázána. Divadlo Spejbla a Hurvínka tehdy ještě mohlo hrát dál. Spejbl se ale z mouly najednou proměnil ve starostlivého otce a hry zvážněly.

Když v lednu 1944 dostal Skupa za poslech zahraničního rozhlasu pět let ve vězení v Drážďanech, divadlo se zavřelo. Některé loutky zabavilo gestapo, jiné se podařilo ukrýt. Po bombardování Drážďan v únoru 1945 Skupa ze zničeného vězení utekl. V Plzni se pak sám nahlásil úřadům. Už ho ale nechaly. Měly jiné starosti.

Loutka je mocná zbraň

„Loutka je mocná zbraň. Protože s ní můžete oslovit děti, léčit hendikepované děti. To je prokázáno,“ upozorňuje Kraus. „Patří to k naší národní identitě.“ Jednoznačně ale odmítá součinnost herce a loutky na scéně. „Loutkář má hrát tak, že není vidět. Má být vidět loutka. My potřebujeme Spejbly, my potřebujeme Hurvínky.“

Připomíná v téhle souvislosti třeba (i ve světě) úspěšné loutkové Divadlo Drak z Hradce Králové. „Herec ať hraje hrané divadlo. Loutkoherec je ten chytrák, co zjistil, že ta loutka je možná mocnější než ten živej herec. Když se to dělá dobře.“ V prosinci 2016 bylo české a slovenské loutkářství zapsáno do seznamu UNESCO.

Josef Skupa a jeho loutky - Spejbl a Hurvínek