Hydronaut pod tlakem
Přesně 60 dní smí podle pravidel trvat finanční sbírka na dokončení podvodního experimentálního a výcvikového pracoviště Hydronaut DeepLab. Nyní dospívá do své třetiny a vybráno je necelých 15 procent potřebné částky.
Pokud se ale do 19. listopadu nevybere celá suma 300 tisíc korun, sbírka skončí a projekt nezíská nic. Přitom finanční podpora by podle realizátorů dokončení Hydronautu významně urychlila. Vlastní investice Matyáše Šandy, autora myšlenky, se pohybuje v řádu statisíců korun, ale na urychlení práce už mu prostředky nestačí. Projekt je v závěrečné fázi a začalo se už i s praktickým výcvikem účastníků, kteří podstoupí první simulovanou misi k asteroidu.
„Až zařízení po technické stránce dokončíme,“ vysvětluje Matyáš Šanda, „odvezeme modul na Slapy. Pilotní projekt Mise 1 se totiž uskuteční s největší pravděpodobností právě tady.“ Ve vytipovaném místě ve Slapské přehradě nyní probíhá průzkum vodních proudů a dna. Tříčlenná posádka se ponoří do třicetimetrové hloubky. Sestup bude trvat 3 dny, pobyt dole 1 den a návrat opět 3 dny. „Kdyby šlo jen o dekompresi a adaptaci na zvýšený tlak pod hladinou, stačila by k sestupu kratší doba,“ vysvětluje Pavel Boháček, jeden z Šandových nejbližších spolupracovníků. „My se ale bude snažit nasimulovat přibližování kosmické lodi k asteroidu.“ Kosmonauti – potápěči během spouštění vystoupí do vody a provedou vnější revizi technických zařízení, dotažení oken a podobně. Ta budou totiž poprvé vystavena skutečnému tlaku vody.
Hydronaut ale nedosedne až na dno. „Postranní zásobníky se naplní vodou a díky neutrálnímu vztlaku bude Hydronaut ,levitovat nad dnem,“ přibližuje Pavel Boháček. Stejně jako by se skutečná kosmická loď podle plánu NASA pouze přiblížila k asteroidu, upoutala se k jeho povrchu a doprovázela ho na jeho dráze, tak i Hydronaut se pouze uchytí ke skalnatému dnu, ale nedosedne. Potápěči nejprve provedou „výstup do volného prostoru“, navrtají otvory do skály a jejich pomocí Hydrounaut uchytí. To vše v souladu s vizí NASA o možném způsobu likvidace nebezpečného asteroidu, který se přiblíží k Zemi.
Příprava účastníků
Je chladné, ale slunečné poledne 14. října. Před Ústavem leteckého zdravotnictví v areálu Ústřední vojenské nemocnice v Praze se schází budoucí posádka Mise 1. Jsou dobře naložení, žertují o dovolené na Slapech, přestože vědí, že při budoucím experimentu Mise 1 může jít i o zdraví. Seznamují se s novou outdoorovou kamerou, aby ji mohli dnes otestovat. Všichni jsou profesionální potápěči. Běžně se ale nedostávají do větších hloubek na dlouhou dobu. Zátěžový test takovou situaci vytvoří. Nechají se zavřít na tři hodiny do přetlakové komory (barokomory), která připomíná stísněný prostor Hydronautu a která dokáže navodit tlak vzduchu 30 metrů pod hladinou.
Posádky jsou dvě: první se připravuje na to, aby s Hydronautem sestoupila do vody, druhá, záložní, bude v pohotovosti, aby zastoupila ty, kteří například na poslední chvíli onemocní. „Jejich role je ale stejně důležitá,“ upozorňuje Matyáš Šanda, sám člen první posádky, „ti nahoře budou jistit ty dole. V případě nějaké krizové situace by šli za námi a pomohli nám to řešit. Proto jsou mezi nimi specialisté, třeba jako konstruktér Rudolf Liška.“ Jinak jsou ale všichni bez výjimky zkušení potápěči.
Pět potápěčů (jeden dnes chybí, bude muset podstoupit test jindy) vstupuje do přetlakové komory. Obsluha pod lékařským dohledem Miloše Sázela utěsňuje vchod, zapíná stopky a připouští stlačený vzduch s regulovaným parciálním tlakem jednotlivých plynných složek. Hodnoty pomalu narůstají, jako by kabina klesala do hloubky...
Dekompresní nemoc
Simulace pobytu ve vesmíru v hlubinách vod dokáže navodit reálný pocit oddělenosti od okolního světa. I kdyby trénovaní účastníci jakkoli chtěli nebo potřebovali ven, dřív než za několik hodin se k pomoci nedostanou. Zabrání jim v tom riziko dekompresní, dříve známější pod názvem kesonová nemoc. Potápěč se musí vynořovat pomalu, s přestávkami, aby vydýchal dusík, jímž se jeho tělo v hlubině nasytilo. Vynořování Hydronautu bude například trvat tři dny.
Dekompresní nemoc souvisí s přítomností rozpuštěných plynů, zejména dusíku, v tělesných tkáních potápěče. Při běžném vnějším tlaku má člověk v těle rozpuštěny téměř dva litry dusíku. Při zvýšeném tlaku, například pod hladinou, toto množství roste, tělo se postupně plynem sytí. Má-li tlak opět klesnout a neohrozit zdraví potápěče, musí dekomprese probíhat pomalu. Při výstupu má totiž rozpuštěný plyn tendenci opět se uvolňovat. Nestačí-li se dostávat z organismu přirozenou cestou dýcháním, tvoří se bublinky dusíku v tělních tekutinách nebo i v různých tkáních. Mohou vyvolávat nejrůznější poškození, jak mechanická, například v kostech a kloubech zvýšením lokálního tlaku a působením až nekrózy, tak i řadu biochemických změn se zánětlivými a trombotickými následky. Dekompresní nemoc se může projevovat kožní vyrážkou, ale také mučivými bolestmi kloubů, neurologickým postižením, může způsobit i trvalé poškození zdraví a smrt. Jako základní léčba se používá umístění pacienta do přetlakové komory s vyšším tlakem a užitím kyslíku tak, aby se bublinky dusíku opět rozpustily. Následně se velmi pomalu tlak dorovnává s okolním prostředím.
Po 50 minutách testu se dr. Sázel „spouští“ v předkomoře k posádce. Měří jim tlak a pečlivě zapisuje vše do evidence. Pak zase „vyplouvá“ na povrch. Test v barokomoře je zajímavá událost, ale sledování zdravotního stavu posádky jím rozhodně nezačíná. Složky dokumentace už obsahují řadu předchozích měření a také velmi důležité výsledky psychotestů. I ty vypracoval Ústav leteckého zdravotnictví.
Hlavně aby mise dobře dopadla
Je 15:30. V barokomoře Ústavu leteckého zdravotnictví po třech hodinách končí zátěžový test budoucích účastníků simulované mise k asteroidu. Neobjevily se žádné komplikace, dr. Miloš Sázel si přesto zve všechny do pracovny a tam za zavřenými dveřmi jednají.
Vycházejí ven. „Jak dopadla první posádka a jak druhá?“ vyzvídám. „Ono se ještě uvidí, nic není uzavřené,“ vyhýbá se Leoš Mazurkiewic přímé odpovědi. „Dneska jsme si navzájem vyložili karty, abychom věděli, jak na tom jsme, a teď je na čase zlepšit to, co není úplně ideální.“ Miloš Sázel upřesňuje: „Dnešní test žádné problémy neukázal. Všichni jsou naprosto v normálu. Na základě psychologického vyšetření doktora Olivera Dzvoníka jsem jim ale navrhl, aby si nanečisto otestovali pobyt v uzavřeném prostředí po delší dobu.“ K tomu stačí zavřít se na suchu do Hydronautu. „Plánovali jsme dvoudenní ,suchý test technického zařízení,“ říká Matyáš Šanda. „A teď k tomu asi po doporučení pana doktora Sázela přidáme v Radotíně týdenní zkoušku s posádkou, abychom si ověřili, jestli je tým navržený správně. Pokud nebude, přehodnotíme to a někdo z prvního půjde do druhého a naopak. Hlavně aby ta mise dobře dopadla. I kdybych měl vypadnout já sám,“ říká autor projektu Matyáš Šanda.
Kulaté filtry do hranatých otvorů
Zapojení do crowdfundingu neplánovali. Spadli do toho rovnýma nohama díky Meteoritu Meteoru. A jsou rádi. Nejen že doufají, že jim peněžní příspěvek pomůže práci podstatně urychlit a oni tak nepřijdou o podporu a zájem ze zahraničí. Také je to pro jejich tým test akceschopnosti. „Učí nás to operativně se rozhodovat,“ potvrzuje Pavel Boháček. „Domlouvat se na schůzkách, měnit plány podle situace, často ve stresu. A to je v kosmickém programu důležité. Jako když NASA v Apollu 13 řešila, jak dát kulaté filtry do hranatých otvorů. Tak my trénujeme něco podobného,“ říká Pavel Boháček s úsměvem. „Proto už teď je to pro nás úspěšná akce.“
Startovac.cz je český crowdfundingový portál, který byl spuštěn v dubnu 2013. Do této chvíle bylo pomocí portálu realizováno téměř 20 úspěšných projektů, převážně debutujících autorů. Nejúspěšnější dosavadní kampaní je projekt mladého týmu Indian TV, kteří vybrali více než pětinásobek požadované částky a splnili svůj cíl na 552%. Startovac.cz jako jediná platforma v Česku vrací podporovatelům 100% částky v případě, že je projekt neúspěšný.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
