Hřížení a řízkování, levné množení zahradních keřů
Vegetativní množení okrasných dřevin je velmi výhodné. Z vlastního keře si namnožíte další, z větvičky od sousedů či přátel vypěstujete pěknou sazenici.
Hřízení
Nejčastěji to jde hřížením, zejména u druhů s poléhavým či plazivým růstem a u těch rostlin, jež tvoří šlahouny nebo se jejich větve kloní k zemi.
Vhodný mladý výhon ohneme až na zem, a zasypeme jej do jámy nebo do rýhy vyplněné kvalitním substrátem. Proti pohybu nebo vytažení můžeme výhon zafixovat v zemi třeba kolíkem.
Po nějaké době pustí výhon kořeny. Po zakořenění větev odřízneme od matečné rostliny. V létě je nezbytná zálivka čerstvě zakořeněného výhonu.
Řízkování
Touto technikou lze úspěšně množit jehličnany i listnáče. Nejrychleji koření listnaté keře. Úspěšní bychom měli být například u svídy, brslenu, břečťanu, šeříku, tamaryšku, skalníku, trojpuku, vajgélie, kérie, hortenzie, kaliny, komule, pustorylu, růže, tavolníku či zlatice.
Řízky, nejlépe z jednoletých výhonů, na dolním konci ostrým nožem seřízneme dlouhým šikmým řezem a vršek zastřihneme rovně nebo jen mírně šikmo kousek nad očkem.
Pro podporu kořenění můžeme řezné plochy namočit do stimulátoru.
Řízky lehce zešikma zapíchneme do truhlíčků se směsí perlitu a rašeliny v poměru 1:1.
Zalijeme je a necháme venku, v pařeništi či v chladném skleníku, vždy chráněné před přímým sluncem. Určitě je dobré po dobu prvních 2–3 týdnů zakrýt truhlíček fólií.
Řízky rozsazujeme teprve tehdy, mají–li dostatek kořenů.
Další podrobnosti najdete na www.iReceptar.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.