Hity z let 1918–1927

HR 1918
Pětatřicátníci, hoši jako květ
(Karel Hašler)

Vojenská písnička pro poslední měsíce první světové války. Autor, populární herec, režisér, ale hlavně písničkář, ji věnoval plzeňskému pochodovému regimentu.

HR 1919
Vítězná Madelon
(Charles Borel-Clerc/Eduard Bass)

Písničkový symbol první světové války. Osobitý a všem obyvatelům mladé republiky ze srdce znějící český překlad pořídil autor Klapzubovy jedenáctky a Cirkusu Humberto.

HR 1920
Písnička z mládí (Letní noc se rozklenula)
(Jiří Červený/Eduard Bass)

Jedna z nejznámějších „trvalek“ kabaretu Červená sedma. Inspirovala ji prý taneční zábava v kolínské restauraci Na Zámecké a refrén tam hrané lidové písně.

HR 1921
Bílí rejtaři
(Karel Balling)

Pochodová píseň satirika, písničkáře a předního člena kabaretu Červená sedma, jinak vystudovaného chemika a později ředitele Ochranného svazu autorského.

HR 1922
Copak je to za vojáka
(Karel Hašler)

Úsměvné upozornění na nově a ne právě snadno budovanou československou armádu. Píseň se neuvěřitelně rychle rozšířila, i když ještě neexistoval ani rozhlas.

HR 1923
Pane kapelníku, hrajte mi tu mou!
(Jiří Červený)

Jedna z posledních písniček zakladatele Červené sedmy, otce Soni Červené. Bilance nad dosavadním životem kabaretiéra, poté už jen právníka, obklopeného strohými paragrafy.

HR 1924
Když mě má panenka nechce ráda mít
(Karel Hašler)

Furiantsky vzdorná písnička neuvěřitelně aktivního autora, který měl šťastnou ruku v aranžích a coby interpret i osobní přitažlivost pro široký okruh publika.

HR 1925
Když zjara první vonný květ
(Rudolf Piskáček/Emanuel Brožík)

Písnička z operety Tulák od žáka Antonína Dvořáka. Její hlavní hrdina, okouzlený na své pouti probouzející se přírodou, si spokojeně a se vším smířen prozpěvuje.

HR 1926
Hezká vzpomínka
(Karel Hašler) 

Šanson z Hašlerovy revue Praha byla, je a bude, která se hrála v karlínském Varieté (dnešní Hudebního divadla Karlín). Hašler tam byl tehdy i ředitelem.

HR 1927
Stará, natoč gramofon
(Smith Kwiet/Jan Volkov)

Písnička z doby, kdy se k nám začaly dostávat zahraniční šlágry s jazzovým rytmem, stejně jako nové tance. Třeba právě bleckbottom (který se tehdy vyslovoval „blegbotom“, takže se opravdu rýmoval s „gramofon“).