Herečka Milena Steinmasslová: Samota je součástí života a není to lehká disciplína
Byla záhadnou a tajemnou malířkou. Představení Toyen – Všechny barvy samoty jde po stopách jejího života. „Těch motivů je tam víc,“ přemítá její divadelní představitelka. Kterou pohádku má ráda? Jaká setkání ji přinesla inscenace o Toyen? Proč se vrhla na akrobacii? Chtěla by si zahrát v muzikálu zpívanou roli? Co se u ní změnilo s cenou Český lev? A dokáže poznat už ze scénáře, jaký bude film?
„Moje puberta probíhala v šedivé normalizaci. A pak jsem se potkala s obrazy Toyen. Bylo to pro mě zjevení: byl v tom pohyb, svoboda. Když mi přišla do ruky kniha Mileny Štráfeldové o Toyen, řekla jsem si: Jo!“
„Oslovila jsem ji a začaly jsme na tom pracovat. Původně to bylo vyprávění umírající Toyen. Ale uvědomila jsem si, že ona o svém životě nikdy nevyprávěla. Ona ho žila. A naplno. Říkala jsem si, že tam někde musí být ten tryskající život,“ vypráví Milena Steinmasslová.
Souhlasí s podtitulem divadelní hry, že samota má mnoho barev. „Samota je součástí života a není to lehká disciplína. Ale nepřináší jen nepříjemné věci a každá umělkyně musí být v určitém bodě sama. Jinak to nejde. I v úžasném vztahu jsou okamžiky, kdy musíte být sami. Samota je součástí cítícího a myslícího lidského tvora. A opravdu má všechny barvy,“ uzavírá v Blízkých setkáních herečka Milena Steinmasslová.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
