Helena Koenigsmarková považovala krádež Drtikolovy Vlny za osobní prohru

11. duben 2011

V pondělí (11. dubna) byla po 11:05 hodině hostem Dvojky ČRo ředitelka Uměleckoprůmyslového muzea (UMPRUM) v Praze Helena Koenigsmarková.

Každý ředitel muzea nese krádež jako malou katastrofu, přiznává Helena Koenigsmarková. „Napřed bylo zemětřesení v Japonsku, a pak postihlo takové malé zemětřesení i naší instituci. Ze sbírek totiž zmizela jedna z variant fotografie Vlna od Františka Drtikola.“ Kladla si to za vinu a brala to jako osobní selhání. O to úžasnější byl rychlý návrat slavné fotografie do ČR. Do registru kradených děl se přitom dostala náhodou, díky velké medializaci. Do registru ho zapsala jedna britská galeristka. A už za pár dnů se objevila v nabídce v Kalifornii. „Majitel malé galerie, kterému se dostala do rukou, je samozřejmě obchodník, ale protože mu nechyběla profesní etika, začal zjišťovat, jestli ta věc není náhodou kradená. Z registru kradených děl se dozvěděl, že ta fotografie patří do našich sbírek,“ vysvětlila březnovou událost H. Koenigsmarková, která může letos v klidu oslavit 40 let od svého nástupu do UMPRUM jako kurátorka a 20 let v jeho čele.

H. Koenigsmarková vystudovala dějiny umění na Karlově univerzitě v Praze. Jak poznamenala, obor se otevíral jednou za dva roky a bylo málo studentů. „My jsme nemohli cestovat, takže např. italské umění jsme studovali jen z knížek.“ Doktorát napsala na téma „Středověké poutní odznaky“, které jsou jejím velkým koníčkem. „Je to zajímavý obor, který vznikl z přirozené lidské touhy přinášet si domů malou upomínku na místo, které navštívil. Stala se z toho záliba a časem i výnosný obchod.“ Dříve poutní odznaky sbíralo jen pár odborníků, ale dnes je to badatelský obor. „Občas si koupím něco o dovolené. Nedávno jsem si přivezla úžasný úlovek z poutního místa Panny Marie Sněžné na jednom z Kanárských ostrovů. Je ve tvaru oltáříčku s křídly a obrázkem. Je to kýč, ale to je to pravé sběratelské.“

UMPRUM bylo založeno v 19. století, kdy po vzoru Londýna vyrostly v Evropě jako houby po dešti instituce, které ukazovaly vše zajímavé, co bylo průmyslově vyrobeno. Zakladatelem byla v r. 1885 tehdejší Obchodní komora a jednou z významných postav byl průmyslník Vojtěch Lanna. V r. 1906 věnoval muzeu bohatou sbírku skla. „Je to moje oblíbená postava. Jeho potomci dnes žijí v Rakousku a já měla tu vzácnou příležitost se s nimi setkat,“ doplnila H. Koengsmarková. Muzeum se postupem doby rozrůstalo a zaměstnanci mohli v klidu pracovat i v nechvalně známých 50. letech minulého století. „Muzeum nebylo nikdy politicky ovlivněné, protože se zabývalo předměty a jejich zpracováním. To nemohlo nikomu vadit. Po r. 1989 se provedlo pouze několik drobných změn.“

Pokud navštívíme dvoupodlažní stavbu, navrženou architektem Josefem Schulzem, zarazí nás možná nevelká vstupní hala. „Obzvláště v létě máme velký provoz, ke kterému ještě přispívá kavárna v přízemí. Je to naše bolavé místo,“ přiznává ředitelka, která tvrdí, že dobré řešení vstupu je základem pro orientaci návštěvníků.

Logo

Stálá expozice Příběhy materiálů byla založena v r. 2000 a její sály se otevíraly postupně až do r. 2005, kdy byla dokončena expozice hodin. Názvy jednotlivých výstav napovídají mnohé: Příběh vlákna dokumentuje vývoj v oboru módy a textilu, zatímco Umění ohně obsahuje bohatý výběr skla, porcelánu a keramiky. Součástí stálé expozice jsou také grafické práce, fotografie, knihy, hodiny, nábytek.

H. Koenigsmarková přiznává, že nemá čas na to, aby se procházela a kochala sbírkami. „Občas si ale udělám radost a provázím po výstavě významné hosty.“

Více si poslechněte v audiozáznamu rozhovoru se Stanislavou Lekešovou.

autor: eh
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.