Halasovi. Dokument k výročí Vítězného února o životě z mnoha stran obepínaného strachem

František Halas (1937). Syn básníka. Poslední československý a první český velvyslanec u Svatého Stolce. Historik. Překladatel. Dagmar Halasová, rozená Pojerová (1938). Dcera lékaře, přítele básníků. Neteř zakladatele a vydavatele edice Atlantis. Lingvistka. Překladatelka.

Básník František Halas na snímku z rozhlasu|foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Nazývám kočku kočkou

František X. Halas a Dagmar Halasová byli ze strany vládnoucího komunistického režimu šikanováni. A nedali se. Ale ohrazují se, když je někdo řadí mezi disidenty. V jejich příběhu nechybí dramatické a paradoxně ani vtipné situace.

Vystihuje je i podmínka pro souhlas s natáčením: „že nebudou omezováni v tom, být politicky nekorektní“. Dobře vystiženo. „Nazývám kočku kočkou,“ říká Dagmar Halasové, když věci nechce lakovat, ale předkládat je tak, jak jsou.

Oživlá historie

Dokument vás zavede nejdřív cestou na místo jejich mládí. Do Petrkova. Za Jiřím a Danielem, syny Bohuslava Reynka a Suzanne Renaud. Později po pár letech cestou do Mikulova, k hrobu jejich duchovního otce, biskupa skryté církve Stanislava Krátkého. Ten začátkem 80. let stál za jejich největším překladatelským počinem – Jeruzalémskou Biblí.

Dalo by se o nich říct hodně. Navštívit je jen na chvíli znamená vyhradit si několik hodin času. Ale ztráta to rozhodně není. Je to jako být svědkem oživlé historie, kde létají jména Reynek, Zahradníček, Halas, Bernanos, Wojtyła, Ratzinger a spousta dalších. A to ne jako pojmy ze slovníku, ale jako lidé.