Gerontoložka Holmerová: Systém zdravotně-sociálních služeb je třeba budovat odspodu, podle potřeb pacientů

„O zdravotně-sociální péči se diskutovalo na ministerstvu zdravotnictví ve spolupráci se Světovou zdravotnickou organizací už v roce 1993. Už tehdy bylo jasné, že je nutné obě složky integrovat a už tehdy to byl problém. Diskuse se ale bohužel stále táhne bez hmatatelného řešení,“ upozorňuje v pořadu Jak to vidí... gerontoložka Iva Holmerová.

Problematika se přitom týká velkého počtu lidí. „Nejde jen o staré lidi. Pacientů, kteří potřebují jak zdravotní, tak sociální služby, je mnoho. Jsou to lidé s demencí, Alzheimerovou nemocí, lidé po cévních mozkových příhodách, po poraněních, úrazech a poškozeních mozku. Propast mezi resorty, kam tito lidé se specifickými potřebami propadají, je ale obrovská.“

Změna systému

Podle Holmerové je třeba řešit problém komplexně. „Budovat systém zespodu, podle potřeb lidí, z nichž mnozí nejsou kvůli svému stavu schopni se o sebe postarat a služby si zorganizovat. Důležité je zajistit komunitní a terénní služby, které jim budou co nejblíže, které za nimi budou chodit do jejich bydlišť, do jejich obcí. Zajistit je třeba asistenci, pomůcky pro chůzi a pro mobilitu, dorozumívací a robotická zařízení, technologie včetně podpory pečujících, protože 80 % lidí s potřebou dlouhodobé péče zůstává v domácím prostředí.“

Vyloučit podle Holmerové nelze ani řešení kvality ústavní péče, byť jde o menší část velkého problému. „Předkládané novely se bohužel týkají pouze ústavní péče. Jakkoli je i toto důležité, jsem přesvědčena, že služby by měly být hlavně o podpoře lidí v domácím prostředí, ve spolupráci s obcemi a rodinami, protože ty poskytují péče nejvíce.“

Čas na doléčení

Návrh novely o zdravotně-sociálních službách by měl vyřešit to, že v léčebnách dlouhodobě nemocných zůstávají lidé, protože systém následné péče je nedostatečný.

Čtěte také

Gerontoložka: Včasná léčba a kvalitní doléčení jsou nejlepší prevencí dlouhodobé péče. A vyplatí se i finančně

„Stále máme tendenci hovořit o léčebnách pro dlouhodobě nemocné. De iure ale v systému služeb už takto uvedeny nejsou. Legislativa hovoří o následné a dlouhodobé péči, přičemž zmiňovaná reforma by se měla týkat pouze dlouhodobé péče,“ vysvětluje Holmerová.

Kámen úrazu je podle ní v tom, že geriatričtí pacienti, kteří tvoří největší část skupiny, potřebují zejména včasnou, správnou a dostatečnou diagnózu a reakci zdravotnictví. „To je podle mého názoru zajištěno. Potřebný je ale i čas na doléčení. Ve stáří totiž nemoci i léčení trvají déle. I lidé s ne úplně dobrou perspektivou mohou aktivně rehabilitovat. Když se toto podcení, zbytečně mnoho lidí pak končí jako ležící pacienti, kteří jsou nesoběstační a odkázaní na dlouhodobou péči. Návaznost a posloupnost je proto nesmírně důležitá, nelze zkrátka každého odkazovat do dlouhodobé péče,“ uzavírá gerontoložka.