Genetik Pačes: Umíme léčit hodně nemocí. Vedlejším efektem je ale nadužívání léků. Pomohla by koordinace mezi lékaři

„Nadužívání léků je celosvětový problém, který je dán tím, jak léčba doposud funguje. Všichni máme svého praktika, který nás kontroluje a píše nám omluvenky. Jakmile se ale něco stane, jdeme k odborníkovi, který nás léčí podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Jak ale stárneme, odchylky od normy se zvyšují a bereme více léků najednou od různých odborníků,“ vysvětluje v pořadu Jak to vidí... molekulární genetik Jan Pačes.

Čtěte také

iROZHLAS

Desetina lidí nad 65 let končí kvůli nadužívání léků v nemocnicích. Pomohlo by lepší sdílení mezi lékaři

Problém podle něj je, že neexistují žádné studie, které by měřily, jak jednotlivé kombinace léků fungují. „Máme skvělé studie na jednotlivé konkrétní léky. Dělají se klinické zkoušky, odstraňují se vedlejší vlivy, léky schvalují různé orgány. Vždycky se to ale týká jen jednoho samostatného léku.“

Podle Pačese se spoléhá hodně na to, že kombinace léků účinkují na úplně jiných částech těla, a že se tedy navzájem nebudou ovlivňovat. Zároveň se ale ví, že při užívání pěti a více léků najednou se šance, že se vedlejší efekt projeví, mnohonásobně zvyšuje.

Vedlejší efekt moderní medicíny

„Není to vina praktiků ani odborníků. Chyba je v tom, že ve zdravotnictví chybí propojenost. Lékaři nejsou informováni. Je na pacientovi, aby lékaři sdělil, jaké léky užívá. Leckdy odborníci nejsou ochotní a možná ani schopní převzít zodpovědnost za to, aby pacientovi řekli, že bere příliš mnoho léků a že mu nějaký vysadí, protože to vlastně nikdo neumí. Je to obecně problém současné medicíny. Umíme toho léčit hodně, má to ale vedlejší efekty.“

O digitalizaci zdravotního systému se přitom mluví přinejmenším deset let. Server, který by shromažďoval údaje o pacientovi a jeho medikaci, je ale stále v nedohlednu. „Kdysi tady byl pokus o zavedení elektronické zdravotní knížky. Bohužel to nevyšlo, i když je to velmi dobrý nápad. Narážíme tu totiž na problém hromadění informací na jednom místě, GDPR, takže zařídit, aby byl systém funkční, bezpečný a jednoduchý pro lékaře, je velmi těžké,“ připouští Pačes, který zároveň dodává, že každá nemocnice navíc pracuje s jiným počítačovým systémem.

„Hodně často se to dělá na míru, takže propojení by bylo velmi komplikované. Už teď nemocniční systémy běží na hraně složitosti. Máme tu různé hackerské útoky a podobně. Svět ale rozhodně směřuje k tomu, aby se efektivita sdílení informací výrazně zvýšila.“

Zestárlá populace

Přesto to v některých státech funguje velmi dobře. Příkladem organizovanosti jsou podle Pačese třeba Dánové. „Propojení jejich systémů je naprosto fantastické. Tam bychom se mohli inspirovat. Do digitalizace ale velmi investují třeba i Finové, Islanďané nebo Britové, jejichž  zdravotnictví je sice v lecjakém stavu, minimálně ale data se ve Velké Británii sbírají smysluplně a efektivně. Hlavně tam ale mají dlouhodobé projekty, kdy se monitoruje řada dobrovolníků po dlouhou dobu na všechny možné způsoby. Vzniká tak úžasný materiál třeba pro testování nových léků.“

Nicméně i v těchto státech mají pacienti předepsáno příliš mnoho léků najednou. „Je to obecná vlastnost zdravotního systému tak, jak se vyvinul. Zabýváme se sice stále menším množstvím chorob, i když se samozřejmě objevují i nové nemoci, populace ale obecně stárne. Je to problém, se kterým si nikdo neví rady. Neznamená to ale, že to nemusíme řešit. Naopak musíme...,“ uzavírá Jan Pačes.