Falešné gejzíry, kamenné koblihy, plynové polštáře... co všechno umí kyselka v Teplicích–Zbrašově

13 fotografií

Hydrotermální kras

Obec Teplice nad Bečvou, známá svými lázněmi, se dříve jmenovala Zbrašov. Původní název si ponechala mimo jiné jeskyně, jejíž vchod leží přímo v lázeňském areálu.

Hranický kras, jehož součástí jsou i Zbrašovské jeskyně, leží na pomezí dvou geomorfologických celků: Českého masivu a Karpat. Oddělují je velmi hluboké zlomy, po nichž z podzemí vystupují teplé minerální prameny. Ty se podílely na vzniku a výzdobě jeskyní a vtiskly jim tak zvláštní tvary i minerální výplň.

„Prameny vystupující zespodu pod určitým tlakem a s vířivým pohybem působily na stropy podzemních prostor a vytvořily tak evorzní hrnce, lidově zvané ‚džbery a kýble‘“, uvádí jeden z příkladů dr. Jaroslav Hromas, ředitel Správy jeskyní ČR.

Zdání gejzírů klame

Ojedinělým úkazem Zbrašovských jeskyní jsou raftové kužely, dříve zvané gejzírové stalagmity, v jeskyni u Antoníčka. Původně se geologové domnívali, že vznikají z minerální kyselky, která tryská z podlahy jeskyně. Nepodařilo se však nikde na světě najít žádný takový stalagmit „v chodu“ a pod žádným z nich nenašli ani očekávaný přívod vody. Novější teorie počítá s tím, že vznikly pod hladinou vody, říká Jaroslav Hromas.

„Představte si klidnou hladinu podzemního jezírka s mírně teplou vodou. Na povrchu, kde se voda nejvíce odpařuje, vzniká tenký škraloupek uhličitanu vápenatého. Dopadne-li na něj kapka, rozbije se a jednotlivé úlomky – říkáme jim rafty – spadnou na dno jezírka. V místech, kde stále pravidelně kapala kapka, rafty se na dně nahromadily do docela vysokých kuželů. Zní to nepravděpodobně, ale když geologové takové stalagmity rozřízli, zjistili, že se skládají z milionů slepených raftů.“

Termální kyselkou byly vytvořeny i naplněny také kamenné „koblihy“ na stropě Koblihové jeskyně. Analýza „náplně“ uvězněné v mikroskopických skulinách ukázala, že tehdejší voda měla stejné chemické složení a teplotu jako ta dnešní.

Pozor, zamořeno plynem

Když se řekne minerální voda, představíme si zpravidla kyselku s rozpuštěnými bublinkami oxidu uhličitého. Trochu tohoto plynu bychom našli i v obyčejné povrchové vodě, právě díky němu v ní vzniká slabá kyselina uhličitá, která rozpouští vápence a způsobuje tak různé krasové jevy. Ve Zbrašovských jeskyních je však minerální voda oxidem sycená více a nad hladinami podzemních jezer tvoří celé plynové polštáře.

Oxid uhličitý je těžší než ostatní plyny ve vzduchu, proto se drží v hlubších jeskynních patrech. Jednak tím udržuje jeskynní mikroklima na poměrně vysoké teplotě 15 °C, jednak ale představuje skryté nebezpečí. V místech zaplavených těžkým a jedovatým oxidem se nedostává kyslíku a člověku hrozí otrava. Jeskyňáři naštěstí do zpřístupněných prostor namontovali varovný a odvětrávací systém.

Není kalcit jako aragonit

Hlavní složkou horniny vápence, v níž krasové jeskyně vznikají, je uhličitan vápenatý (CaCO3). Ten může krystalizovat v různých soustavách a tvořit na první pohled různé minerály. Nejčastější formou je kalcit, který najdeme prakticky ve všech krápníkových jeskyních. Krystalizuje v trigonální čili klencové soustavě. Naproti tomu aragonit, který mají Zbrašovské jeskyně v názvu, krystalizuje v kosočtverečné soustavě a je mnohem vzácnější.

„Aragonit se vytváří za mimořádných podmínek. Například za vyšších teplot krystalizačního roztoku, to je zrovna případ Zbrašovských aragonitových jeskyní,“ vysvětluje Jaroslav Hromas, „nebo v případě, kdy krystalizační roztok má poněkud odlišné minerální složení.“

Uhličitan vápenatý mimochodem není jedinou látkou, která při stejném chemickém složení vytváří různé formy s odlišnými vlastnostmi. Dalšími příklady jsou uhlík v podobě tuhy a diamantu nebo bílý a červený fosfor.