Expedice žlutých trabantů se pořád rozrůstá. A to je špatně, přiznává sebekriticky Dan Přibáň
Je náčelníkem cestovatelských projektů, které nesou název Transtraband. Se svým „žlutým cirkusem“, jak se jeho výpravám kvůli barvě vozidel přezdívá, absolvoval už čtyři expedice. Ta poslední vedla napříč Tichomořím.
„Viděli jsme Austrálii, kde je zima, kde prší a kde místo rudýho prachu je rudý bahno,“ popisuje Dan Přibáň svou poslední expedici se žlutými trabanty. I klokanů prý bylo ve vnitrozemí málo. „Kromě psů dingo a velbloudů tam nežije skoro nic,“ glosuje. „Austrálie se nám předvedla úplně jiná, než ji známe.“
Bobtnající žlutá expedice
Do Austrálie jelo tentokrát devět účastníků. A to znamenalo problémy. „Devět lidí už se špatně domluví. Zmizí z toho taková ta pohodovost.“ Je to prý jako v hospodě: „Když si lidi sednou k jednomu stolu, tak se domluví. Když ale musí srazit k sobě stoly dva, tak už na sebe musí hulákat.“
A přitom vzájemná domluva je to nejdůležitější. A nejtěžší. „Vyjet z bláta je mnohem jednodušší, než spolu půl roku vydržet,“ naznačuje Přibáň. Z expedice vznikl (jako vždy) film: Trabantem do posledního dechu. Předchozí filmy měly úspěch, který recenze toho nejnovějšího zatím potvrzují.
Žluťáskové
Jaký má jejich režisér recept na úspěch? „Vždycky jsem se držel pravidla, že točím pro sebe. Myslím, že je to lepší strategie než se podbízet.“ Hrdiny všech snímků jsou především žluté Trabanty. Proč žluté?
„Omylem. Ale to auto strašně prokouklo a suprově se fotí. To se ztratí snad jen v řepkovým poli nebo sirným dole. Vypadá, jako bychom vyloupili hračkářství a prchali s tím do Mexika. Připomíná kačenku do vany. I ti největší prudiči-úředníci při pohledu na něj vyměknou.“
Plastový býk
Auta jsou jen malinko vylepšená. Mají třeba bezpečnější sedačky, silnější pružiny a pod motorem kus plechu. „Jinak je to originál.“ Rozhodně to ale není jen plasťák, jak se o něm traduje. „Protože kdyby soudruzi z NDR udělali celý auto z plastu, tak by jim soudruzi v SSSR utrhali ruce a začali z toho stavět rakety.“
Je to auto, „které má zaťaté zuby a pořád bejčí a bejčí,“ popisuje povahu Trabantů. Mluví o nich s láskou. „Vztah k tomu autu není rozhodně racionální. Já si s nimi povídám.“
Kam se chtějí posunout s filmováním? Jakou další expedici mají v plánu a kdy se chystají vyrazit? Více uslyšíte v Archivu pořadů.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
