Evropská rozpolcenost
Dvacátého sedmého ledna si celý svět připomněl osvobození koncentračního tábora v Osvětimi před 69 lety. Jako obvykle v tento den se na řadě míst Evropy, ale také na dalších kontinentech, konala pietní shromáždění, která měla jediný motiv: vzpomenout na jednu z největších tragédií moderní historie, které říkáme holocaust nebo též šoa, ale rovněž obecněji upozornit na problematiku xenofobie, rasismu a antisemitismu. A to je téma, které provází nebezpečná rozpolcenost, především v Evropě.
Na jedné straně letošního 27. ledna z mnoha projevů zaznělo – připomeňme především proslov předsedy Evropského parlamentu Martina Schulze v Bruselu – že už nikdy nesmíme dovolit, aby se hrůzy holocaustu opakovaly. Na druhé straně se však starým kontinentem opět šíří otevřená nenávist nejen k Židům, ale i dalším skupinám, považovaným za cizorodé. Je to patrné jak na politické scéně, tak v postojích veřejnosti - od akademické půdy až po obyčejné hospody. Pro ilustraci uveďme dva příklady.
Řecký premiér Antonis Samaras, zástupce země, která nyní předsedá Radě Evropské unie, ve svém projevu 27. ledna připomněl, že jeho vláda se otevřeně postavila projevům neonacistů. Jejich politická strana Zlatý úsvit je však stále v řeckém parlamentu, a to i přesto, že její předáci byli zatčeni pro podezření z účasti na vraždě levicového aktivisty. Současně nemalá část řecké veřejnosti tuto stranu stále podporuje. Dopady vlekoucí se ekonomické krize nahrávají populistickým gestům i neonacistickým projevům. Existují obavy, že tato tendence se projeví i při letošních volbách do Evropského parlamentu.
Podobná situace je v nám nedalekém Maďarsku. Premiér Viktor Orbán a všichni političtí představitelé jeho země se veřejně mnohokrát distancovali od neonacismu, rasismu a antisemitismu, v závěru loňského roku se na nejvyšší politické úrovni dokonce přihlásili k historické spoluodpovědnosti své země za holocaust maďarských Židů. Maďarská vláda současně vyhlásila letošní rok rokem vzpomínky na tuto neblahou událost, k níž došlo před 70 lety. Nehledě na to však v ulicích maďarských měst stále pochoduje tzv. Národní garda, jejíž uniformy připomínají nechvalně známé domácí nacistické oddíly a v médiích se objevují stále agresivnější projevy představitelů neonacistické strany Jobbik, která se i nadále těší poměrně velké podpoře maďarské veřejnosti.
Dochází tedy k paradoxní situaci – evropští představitelé odsuzují projevy nenávisti, ale v jejich zemích k nim dochází. Která tendence bude nakonec silnější?
