68. Kde domov můj aneb Jak se z propadáku stala státní hymna

Po vzniku Československa 28. října 1918 bylo potřeba vytvořit nové státní symboly. Prozatímní ústava však podobu vlajky, znaků ani hymny vůbec neřešila. První československé vlajky proto vycházely z tradičních českých zemských barev – tvořily je bílé a červené pruhy. Ukázalo se ale, že podobná kombinace se snadno zamění s vlajkami Polska nebo Rakouska. Začalo se proto uvažovat o doplnění třetí barvy, modré, která odkazovala na slovanství a území Moravy, Slovenska i dalších částí republiky.

Ministerstvo vnitra ustanovilo znakovou komisi, která posuzovala desítky návrhů nové státní vlajky. Objevovaly se varianty s kříži, hvězdami, heraldickými symboly i pruhy. Významnou roli nakonec sehrál archivář a heraldik Jaroslav Kursa, který navrhl dnes známou podobu vlajky s modrým klínem. Návrh byl prakticky testován na lodi na Vltavě, kde se ověřovalo, zda je vlajka dobře rozpoznatelná i z větší vzdálenosti. Definitivní podobu státních symbolů zakotvil zákon z 30. března 1920.

Vedle vlajky vznikaly také nové státní znaky. Jejich výslednou podobu vytvořili Jaroslav Kursa a malíř František Kysela. Malý státní znak tvořil český dvouocasý lev doplněný slovenským znakem s patriarchálním křížem. Ve středním i velkém znaku se objevily symboly dalších zemí republiky, například moravská a slezská orlice nebo znak Podkarpatské Rusi s medvědem. Součástí velkého státního znaku bylo také heslo Pravda vítězí, které prosazoval prezident Tomáš Garrigue Masaryk.

Od Fidlovačky ke státní hymně

Neméně zajímavý byl příběh státní hymny. Píseň Kde domov můj zazněla poprvé 21. prosince 1834 ve hře Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka autorů Josefa Kajetána Tyla a Františka Škroupa. Samotná hra tehdy příliš neuspěla a po několika uvedeních zmizela z repertoáru. Písnička slepého houslisty Mareše však začala žít vlastním životem.

Čtěte také

František Škroup. Autor státní hymny složil také první českou operu

Velkou zásluhu na jejím rozšíření měl operní pěvec Karel Strakatý, který skladbu zpíval na koncertech i vlasteneckých slavnostech po celých českých zemích. Postupně zlidověla a stala se neoficiální hymnou českého národního hnutí. Zněla při politických shromážděních, slavnostních příležitostech i při pokládání základních kamenů Národního divadla.

Po vzniku Československa bylo v prosinci 1918 rozhodnuto, že státní hymnu budou tvořit první sloky písní Kde domov můj a Nad Tatrou sa blýska. Ani poté ale debaty neutichly. Kritici označovali českou hymnu za příliš sentimentální, málo bojovnou nebo nedostatečně reprezentativní. Objevovaly se návrhy na vytvoření nové hymny, případně na využití husitských chorálů či skladeb Bedřicha Smetany. Přesto si píseň Josefa Kajetána Tyla a Františka Škroupa své místo udržela.

Památník osvobození

Budování nového státu se ale neodráželo pouze ve vlajce, znacích a hymně. Symbolem československé samostatnosti se měl stát také monumentální Památník národního osvobození na pražském Vítkově. Myšlenka na jeho vznik se objevila krátce po roce 1918, kdy sílila snaha připomenout domácí i zahraniční odboj a vzdát hold legionářům.

Jezdecká socha Jana Žižky je dílem sochaře Bohumila Kafky|foto:Jana Myslivečková, Český rozhlas

V roce 1919 vznikl Památník odboje, který se později proměnil v samostatný vojenský ústav vedený spisovatelem a legionářem Rudolfem Medkem. Postupně se zrodil plán vybudovat na Vítkově reprezentativní státní monument spojující pietní místo, muzeum i symbol nové republiky. Architektonickou soutěž vyhrál Jan Zázvorka, který navrhl rozsáhlý areál na vrcholu kopce.

Stavba byla zahájena symbolicky k desátému výročí republiky za účasti prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. Památník měl připomínat ideály demokracie, samostatnosti a obětí první světové války. Součástí projektu se stal také monumentální jezdecký pomník Jana Žižky od sochaře Bohumila Kafky. Umělec na soše pracoval téměř deset let a kvůli jejím rozměrům si nechal postavit speciální ateliér. Bronzový pomník byl dokončen a slavnostně odhalen až po druhé světové válce v roce 1950.

Proměny dominanty

Památník na Vítkově se postupně stal jednou z dominant Prahy i výrazným symbolem československých dějin. Zatímco za první republiky představoval připomínku legionářského odboje a nově nabyté svobody, po roce 1948 získal nový význam spojený s komunistickým režimem.