Eva Pilarová: Proč bych měla přestat zpívat, když jsou tací, kteří ani neměli začínat?
Písničky Kočka není pes, Oliver Twist nebo duety s Matuškou či Gottem. Na hudební scéně se pohybuje neuvěřitelných 57 let a její láskou je swing. Jméno známé interpretky snad už uhodne každý.
Eva Pilarová je zkrátka pojmem. Už dávno nemusí nikomu nic dokazovat. Ani si brát servítky, takže na občasné otázky, zda uvažuje o odchodu ze scény, odpovídá vždy stereotypně: „Proč toho nechávat, když mě to baví? A proč já bych měla přestat, když jsou tací, kteří ani neměli začínat?“ Přestat zpívat, to si zkrátka neumí představit. „Nechci říct, že je to všechno, co v životě mám. To by byla hloupost. Ale je to to podstatné.“
Dřív zpívala s Waldemarem Matuškou a Karlem Gottem. Dnes se u mikrofonu potkává s Matějem Ruppertem nebo Vojtou Dykem. „Jsem ráda, že mám kolem sebe mladé kolegy. Je to senzace,“ pochvaluje si dáma, která si ani ve svých 78 letech neváhá obléknout černé kožené sako: „To jsou ty fesťáky s Wohnoutama,“ říká na vysvětlenou.
Okouzlení swingem
Už jako malá byla okouzlená kapelou Glenna Millera a hlavně Louisem Armstrongem. Ve škole před spolužáky napodobovala jeho chraplák a tam taky od učitele, který právě vešel do třídy, uslyšela první názor na svůj zpěv: „Kdo to tady řve jako kráva?“ pronesl prý tenkrát rozzlobeně.
„V životě by mě nenapadlo, že se s Armstrongem někdy setkám osobně a zazpívám mu,“ dodává Eva Pilarová, která v roce 1962 vyhrála na festivalu mládeže v Helsinkách zlato v oboru jazzový zpěv. A přišla jí dokonce nabídka od slavného jazzového hudebníka Billyho Dixona.
To bylo tenkrát něco! „Za dva měsíce nato se nevrátil můj manžel ze zájezdu do Západního Německa, já nedostala pas a tím to skončilo.“ Velice ji to tenkrát mrzelo. „Taková příležitost je jednou za život. Ale já si říkám: Hlavně bejt živej a zdravej.“
Fotky toho, co neuteče
Dnes nejen zpívá, ale i fotí. Na svůj první obrázek si dobře vzpomíná. „Chtěla jsem vyfotit tatínka a na té fotce byly jen jeho nohy.“ Ale čas oponou trhnul a zpěvačka už má dnes na kontě přes 70 výstav u nás, na Slovensku, Vídni, Berlíně i Moskvě. Na co zamíří objektiv nejčastěji? „Nejlépe se míří na to, co neuteče,“ usmívá se. Ráda má proto městská zákoutí, západy slunce i maličkosti, jako třeba rosu na pavučině.
„Jsem absolutní amatér, ale baví mě to,“ ujišťuje a dodává: „Nikdy jsem svoji výstavu nikomu nevnucovala. Vždycky se někdo ozval a mně je jasné, že ne proto, aby viděl moje umělecké dílo, ale spíš proto, že je zvědavý, jestli ta Pilarka ještě drží pohromadě.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka