Eva Lípová: Mikrokurz hantecu

Jazykové fejetony: Brnisko. Brněnský hantec je směsí hanáckých nářečí, němčiny, romštiny i jazyku jidiš. Na rozdíl od starých dialektů ale neskomírá. Vychází v něm dokonce knihy. O jeho rozvoj se stará parta nadšenců. Neustále ho obohacují o nová spojení. A základní jazykové pravidlo? Berte to s nadhledem.

Domluva na natáčení s Honzou Hlaváčkem, jedním z největších odborníků na brněnské Hantec, šla ráz naráz. Po uvedení, že jsem z Českého rozhlasu, se ozvalo jen: „paráda!“ A že prý „za hodinu na Šelepce – v reštyce, kteró měl rád i známé brněnské umělec Franta Kocórek“.


Jazykové záludnosti poslouchejte každý všední den od 6:36 v rámci pořadu Dobré ráno, Česko! na Dvojce.

Na zdraví… Není to nějaká urážka?

„Néé, to se nijak neřekne. Bych teda začal od toho pozdravu: my Brňáci se zdravíme zdarec nebo zdar jak sviňa. Když je něco velký jak sviňa, tak je to veliký. Tak velikej zdarec je zdar jak sviňa. To je univerzální jak příchodový, tak odchodový. A ty slova jsou právě některý možný popléct třeba škopek. To je pivo a ne na mytí nádobí. A tunel se v tomto případě nemyslí tunel železniční, ale fachčit tunel znamená chystat podraz. Nohy vanilky. Tužky a tak.“

A když vejdeme do restaurace a chceme si objednat třeba kávu?

„Jasně. Tak řeknu zdar jak sviňa, hodím sicnu u ponku, počkám až donde pivonoš a pak jí hópnu tu objednávku, když chcu třeba vídeňskou kávu, tak si dám maltu s meltou.“

Dobře. A kde si dneska dát sraz?

„Scuka? Tak u hůlky na freiplatzu. To je ten orloj brněnskej ve tvaru přirození, ale má to být nábojnice. Nebo na čáře, na český, naštěstí ta čára zůstala. Pod rakama – hodinama. Nebo na roli, to už dneska neví, mladí lidi bohužel používaj termín hlavas nebo hlavák, což je typicky pražskej výraz pro hlavní nádraží, protože pro nás to byla vždycky rola nebo roláda.“

Čtěte také

Zarytý Brňák, spisovatel a učitel Jan Hlaváček si posteskl, že jeho studentky (budoucí zdravušky) raději píší posty na facebooku v angličtině než v hantecu. Ve druhé polovině piva jsem se dočkala i filosoficko-analytického rozboru nejslavnějšího obrazu Františka Ringo Čecha. Toho s těmi zvířátky. A finiš už se nesl ryze v intelektuální rovině:

„Ta mladší generace bohužel hantec neovládá, protože je nic nemotivuje. Dřív nic nebylo. Třeba za bolševika nebylo nic, v kinech se nedávalo akorát ruský jeřábi táhnou. A když přijel ten Louis de Funès, to byl zázrak. Takže lidi mladí se setkávali v hospůdkách, dělali srandu a tvořili a bavili se třeba tím hantecem.“

Dozunkla jsem škopka, hořce zalitovala, že jsem radši nekósla zbabělca, páč su přece jenom ještě v hokně. Sedla na šmirgl a vzala to na čáru. Přitom jsem gómala nad tím, že to teprve bude řachanda, protože pan Hlaváček už pracuje na přihlášení hantecu na seznam UNESCO. Aby byl na roveň verbuňku a jízdy králů.

autor: Eva Lípová
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová