Elektrický úhoř jako živá baterie na 600 voltů

Paúhoř elektrický je ryba, která má spíš než k úhořům blíže k sumcům. „Vědci ji dlouho považovali za takovou primitivní rybu zajímavou snad jen tím, že je schopna uštědřovat svému okolí silné elektrické šoky,“ uvedl v Meteoru biolog Jaroslav Petr. Ukazuje se ale, že je daleko schopnější. Svým elektrickým nástrojem umí kořist nejen omráčit, ale i přesně vyhledat. A v případě zmítající se oběti dokáže výkon své zbraně zdvojnásobit.

Elektrický orgán se vyvinul u šesti různých druhů ryb, ale u paúhořů je obzvláště silný. „Napětí, které se dá naměřit při výboji uvolněném elektrickým úhořem, dosahuje až 600 voltů, to je opravdu silná rána,“ řekl Jaroslav Petr. Takto silné napětí by mohlo omráčit i koně.

Živá dvoumetrová baterie

Elektrický úhoř je dlouhý zhruba 2,5 metru, jenže většinu jeho těla tvoří baterie. Hlava a vnitřní orgány zaberou jen pár desítek centimetrů. Na každých zhruba 30 centimetrů připadá podle Jaroslava Petra asi 100 voltů.

Elektrická baterie úhoře funguje na principu svalového napětí. Obecně, když se sval smrskne, tak ve svalové buňce vznikne slabé elektrické napětí. „U elektrického úhoře došlo evolucí k tomu, že svalové buňky ztratily schopnost smrštit se a natáhnout, zůstávají stabilní. Za to se ale naučily hromadit elektrický náboj a nabíjet na podstatně vyšší napětí, než jaké vzniká ve svalech,“ vysvětlil Jaroslav Petr. „Nahromaděním jednotlivých segmentů za sebe vzniká výkonný elektrický orgán, podobně jako když dáváme baterie do série za sebou,“ doplnil Petr.

Odhalená a omráčená kořist

Dlouho se vědělo, že elektrický úhoř vydává dva krátké výboje za sebou, ale nevědělo se proč. Teď se ukázalo, že slouží k přesné lokalizaci kořisti. V kalných vodách Amazonky není téměř nic vidět a paúhoř má slabý zrak. Díky své baterii si ale poradí i bez očí.

„Ta dvojice elektrických impulsů podráždí nervy ve svalech kořisti a vyvolá jejich záškub. Ryba sebou škubne, rozvlní vodu a úhoř přesně ví, kam má udeřit,“ osvětlil Jaroslav Petr. V tu chvíli vydá dravec velmi silný impuls, který okamžitě vyčerpá svaly lovené ryby. Ta načas ochrne, a i kdyby se mohla po chvíli vzpamatovat, elektrický úhoř už jí nedá šanci a sežere ji.

Dvojnásobný úder pro zvlášť silného soupeře

To ale není vše. Zjistilo se také, že v případě obzvlášť silných soupeřů dokáže elektrický úhoř udeřit až dvojnásobnou silou. Elektrické pole generuje úhoř oběma konci svého těla – hlavou přitom silněji než ocasem. „Pokud je kořist příliš velká nebo se zuřivě brání, elektrický úhoř ji obkrouží, ocas přiblíží k hlavě, spojí póly své baterie a vyvine k omráčení oběti velmi silný výboj,“ popsal Jaroslav Petr.

Z této akce existuje dokonce unikátní nahrávka. Zaznamenává měření elektrických výbojů převedených do zvukové podoby. Nahrávku pořídil profesor Kenneth Catania z Vanderbiltovy univerzity ve Spojených státech, který se výzkumu elektrických úhořů dlouhodobě zabývá.

Na nahrávce můžeme slyšet úhoře, který se stáčí do spirály, aby zasáhl zmítající se kořist. Intenzita zvuku na nahrávce stoupá v okamžiku, kdy úhoř přikládá hlavu k ocasu a generuje ten nejsilnější výboj k omráčení oběti.

Elektrické ryby jako zábava i inspirace

Elektrické impulsy ryb znali lidé už ve starověku, i když si je nedovedli vysvětlit. Třeba ve starém Egyptě se pomocí elektrických úderů rejnoka pokoušeli léčit epileptiky. Ve viktoriánské Anglii se zase výjimečnými vlastnostmi elektrických ryb bavili. Lidé se chytili za ruce, stoupli si do kruhu a dvě osoby na jeho koncích dali ruce do vodní nádržky s elektrickým úhořem. Všichni dostali ránu a měli z toho legraci.

Ovšem podstatnější je vliv elektrických ryb na vznik baterie. Když italský fyzik Alessandro Volta v roce 1800 představil světu první baterii, odvolával se na mnohé výzkumníky. „Ale správně měl jmenovat i elektrického rejnoka, protože ten byl pro něj jednou z velkých inspirací,“ dodal Jaroslav Petr.