Ekonomka Švihlíková: S nadějí se dá upínat k bohu. V ekonomice se ale musíme opírat o realitu a lidskou odpovědnost

„I prognózy na rok 2023 byly docela dobré, i když se to dnes nezdá. Počítalo se s mnohem nižší inflací, a dokonce i s růstem. Časem se to ale korigovalo, až se došlo k záporu. Proto mě zajímají faktory, které jsou za tím. ČNB předpokládá inflaci na příští rok 2,6 %, mezinárodní agentury dvojnásobnou, já jsem někde u 5 %,“ mírní optimismus vlády i ČNB ekonomka Ilona Švihlíková.

Čtěte také

Ekonomka Švihlíková: Ekonomika se propadá, bez aktivní hospodářské politiky se z toho nedostaneme

Při svém odhadu vychází z povahy české inflace, která má podle ní maržovní charakter. „Vláda proti tomu nic neudělala a udělat nechce. Navíc opatření vládního balíčku mají jednoznačně proinflační charakter. Zrušení odpuštění poplatku za obnovitelné zdroje, vodné, stočné, navýšení některých spotřebních daní, dálniční známky mají tendenci mít velký efekt na celou ekonomiku, protože to zkrátka platíme všichni, a tudíž se to podle mě odrazí v konečné ceně zboží a služeb.“

Klapky na očích?

Pokud by tedy inflace byla vyšší než 2,6 %, je podle Švihlíkové dost sporné očekávat, že výrazně porostou reálné mzdy. „Nominálně asi porostou, reálně ne nutně. To, co mě ale znepokojuje ze všeho nejvíc, jsou ony signály propouštění ve firmách, které mají vyšší energetické nároky. Nejde přitom jenom o sklárnu v Květné, ale vidět je to i v řadě jiných oborů.“

Vláda však podle Švihlíkové toto vidět nechce a vysílá zcela jiné signály. „Naděje samozřejmě umírá poslední, ale podle mě je dobré být realistou a udělat si základní analýzu, odkud by růst měl přijít. Od vlády nepřijde, tam se škrtá, od soukromých investic také ne, úrokové sazby jsou pořád hodně vysoko, export neovlivníme a vývoj světové ekonomiky také není úplně oslňující. Ratingové agentury proto spíše odhadují silnější nebo mírnější recesi, žádný velký optimismus v podobě růstu v oblastech pro nás důležitých tam rozhodně nepanuje.“

Česko v koutě

Podle Švihlíkové jsme tedy do značné míry zahnáni do kouta. Problém je přitom podle ní v tom, že špatně diagnostikujeme. „Myslíme si, že se tady objevila nějaká cyklická recese. Problém ale není v tom, že by šlo o nějaký krátkodobý výkyv. Mám velké obavy, že to je spíše dlouhodobý strukturální šok, jaký zažívá i Německo.“

Čtěte také

Ekonom Hindls: Německou ekonomiku ochromil pesimismus. Němci šetří, automobilům víc a víc vládne Čína

Tamní průmyslový sektor se aktuálně potýká s velkými problémy kvůli cenám energií, což velmi silně pociťuje i Česká republika. „Lidé se o tom nechtějí bavit, mají pocit, že to přejde. Strukturální šok ale trvá dlouho a já se obávám, že asi nemáme plán, co se bude s energeticky náročnými podniky dělat. Jestli do toho vstoupí stát, nebo to nechá být a budeme čelit obrovskému nárůstu nezaměstnanosti a poklesu průmyslové báze.“

Jaká bude budoucí ekonomická struktura státu, pokud to nebudou průmyslové podniky, nikdo podle ekonomky neřeší. „Naděje je tedy hezká věc, můžeme se s ní upínat k bohu, v ekonomice se ale musíme opírat o realitu. V ekonomice je to odpovědnost lidská, nic se neudělá samo,“ dodává Ilona Švihlíková.