Eduard Cupák: puntičkář s podmanivým hlasem

Do širokého povědomí diváků se Eduard Cupák zapsal počátkem 50. let díky výrazným postavám ve filmech podle námětů Fráni Šrámka Měsíc nad řekou a Stříbrný vítr. Vedle práce před filmovou kamerou a na divadelním jevišti účinkoval Eduard Cupák velmi často také v rozhlase. A dá se říct, že se stal jedním z nejvýznamnějších protagonistů zlaté éry velkých rozhlasových her.

On měl charizma, byl krásný a půvabný. Tak, jak on hrál to tehdejší mládí, působilo takovým krásným dychtivým dojmem, to bylo nesmírně působivé.

Libuše Švormová

Jeho podmanivým hlasem tak k posluchačům promlouval například Pierre Bezuchov ve Vojně a míru, Ellery Queen v Městě malérů nebo George Spencer, hlavní hrdina Letu do nebezpečí. Dokument nabízí posluchačům nejen ukázky z těchto her, ale i další odstíny Cupákovy práce, třeba v televizi nebo v dabingu.

Já pokládám za největší odměnu, kterou mě kdy prokázal, že mě pozval na svůj mlejn. To byla chaloupka jak z filmu Jiřího Trnky a v té zahradě se každý návštěvník musel přezouvat. Protože tam byly cestičky vysypané takovým jemmným bílým pískem a na ty se smělo jen s čistýma nohama. A Edův životní partner Václav pak chodil se smetáčkem a když se písek dostal tam, kam neměl, tak se to zametalo a uklízelo.

Karel Weinlich

Životní láska

Díky vstřícnosti přátel a především Cupákova životního partnera Václava Květa můžete nahlédnout i do jeho soukromí, které si velmi pečlivě střežil. Jeho největším koníčkem byla chalupa a zahrada, kterou pečlivě zvelebouval.

Otevřené vyprávění o Eduardu Cupákovi nabízí i pohled na život homosexuála v dobách socialismu. Jakákoliv odlišnost nebyla příliš tolerována. Konec totality zastihl Cupáka už ve starším věku. Stále víc ho trápily zdravotní potíže. Zavinil si je zčásti sám, protože byl celý život vášnivým kuřákem.

„To se vědělo, že když dojdou cigarety, tak se jde k Cupákovi, protože on měl doma obrovskou renesanční truhlu napěchovanou cigaretami. Takže když jsme šli třeba v noci z nějakého flámu a došly nám cigarety, tak jsme zazvonili u Edy a on nás zachránil. V téhle rodině nikdy cigarety nedošly,“ vzpomíná Marcel Vašinka.