Dnes se hodně dbá na efekty. Já dávám na první místo herce, tvrdí režisérka Lída Engelová

14. listopad 2023

Blízká setkání

Pražské divadlo Viola slaví 60. let. „Mně vstoupilo do života před šedesáti lety, kdy jsem nastoupila do prvního ročníku herectví. Paní profesorka Dana Musilová nám tehdy řekla, že na Národní třídě se něco otvírá a třeba se tam někomu bude líbit,“ ohlíží se v Blízkých setkáních. Jaké hlasy se objeví v pořadu, věnovaném dějinám Violy? Jak se člověk stane režisérem a co znamená „vypadat jako režisér“? Jak se ona sama cítí na první čtené zkoušce?

„Viola, to je obrovský a široký repertoár. Začínali jsme Josefem Kainarem a dnes máme na repertoáru třeba Čechova, který je také básníkem.“

„Snídejte na trávě, pospěšte si. Dnes nebo zítra tráva posnídá na vás.“ To je oblíbený bonmot Lídy Engelové, jehož autorem je francouzský básník Jacques Prévert|foto:Elena Horálková, Český rozhlas

Malá a komorní scéna se podle Lídy Engelové opírá o herecký projev, jeho vztah k textu a autorovi. „A především k českému jazyku,“ dodává. „Mateřština, to jsou plíce naší duše. Nechci se potkávat s tím, co kolem sebe slyším, a nemyslím tím jen běžnou řeč, ale i sdělovací prostředky. Každému je to jedno! Kdybych citovala Karla Čapka, jazyk je to, čím přežije národ,“ apeluje Lída Engelová.

Co je podle režisérky problémem současných divadel? „Hodně se dbá na efekty a herec je jen součástí inscenace, mnohdy nechtěnou. Já mám ráda divadlo herce. Má mít první místo v každé inscenaci,“ uzavírá Lída Engelová.

autoři: Tereza Kostková , eh