Ladislav Smoček: Landovského mám na svědomí já
Pochází z vojenské rodiny, na což byl patřičně hrdý. „Žena se mi později smála, že jsem militarista,“ říká dramatik, divadelní režisér a spoluzakladatel Činoherního klubu. Co mu imponuje na Čechovovi, kterého inscenoval jenom dvakrát? Jaká byla jeho první samostatná režie? A co ho nejvíc vyčerpává?
„Kdybych neměl rozepsanou svou divadelní hru Piknik, tak by Činoherní klub nikdy nevznikl,“ odhaluje legendární režisér zákulisí vzniku kultovního pražského divadla Ve Smečkách.
Bez Burkeho by nebyl Landovský
Právě s touto hrou vstoupil v roce 1965 spolu s dramaturgem Jaroslavem Vostrým do uskupení souborů, ve kterém tenkrát byl i Suchého Semafor. Mimochodem právě Ladislav Smoček objevil hvězdu Pavla Landovského.
„Toho mám na svědomí já. Do své hry Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho, která se právě měla zkoušet, jsem potřeboval burana. A když jsem náhodou uviděl tohodle člověka tlačit nějaký vozík, říkal jsem si, že to musím zkusit. A Landovský přišel a zvítězil.“
Burke mohl být na Broadwayi
Smočkova Burkeho si pro uvedení na Broadwayi vyhlédl tamní producent a režisér Alan Snyder. Bohužel ale tragicky zahynul. Při přecházení londýnské ulice ho srazil motocykl. Hra se ale nakonec hrála v jiných dvaceti zemích.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
