Hrdinové ve vedlejších rolích: Vladislav Vančura. Odmítl cestu do třetí říše a zapojil se do odboje. Jeho poprava měla být výstrahou

Stojíme-li jako vlastenci před volbou, má-li národ dále žít bez neplodné inteligence anebo s ní společně zahynout, pak volím záchranu národa a neplodnou inteligenci i se všemi pražskými darmošlapy hodím přes palubu.

Tato slova pronášel 31. května 1942 Emanuel Moravec, ministr školství a lidové osvěty protektorátní vlády. Bylo to čtvrtý den po útoku na Reinharda Heydricha, který ležel v nemocnici, a zdálo se, že možná přežije.

Za strůjci útoku se dal tušit zahraniční odboj a také odboj domácí. Intelektuálové, kteří často vyznávali levicové a protinacistické postoje, se Moravcovi zdáli být těmi, kdo akci podporují.

Exemplární popravy intelektuálů

Moravcova slova ladí s požadavkem Heinricha Himmlera, aby jako trest za útok na Heydricha bylo exemplárně popraveno sto příslušníků české inteligence. K tomu nakonec nedošlo, mimo jiné i na přímluvu K. H. Franka, který se domníval, že zavraždění stovky členů intelektuální elity by Čechy mohlo zatvrdit, a že lepší bude lámat národ rafinovaněji.

Spisovatel, dramatik a filmový režisér Vladislav Vančura na zahradě (1926)|foto:ČTK

Nakonec bylo tedy na výstrahu popraveno intelektuálů jen několik. Tím nejvýznamnějším z nich byl Vladislav Vančura. Zavražděn byl 1. června 1942. Tedy den po Moravcově proslovu. S přípravou útoku ani skrýváním výsadkářů neměl nic společného, ani nebyl usvědčen ze schvalování atentátu. Měl smůlu, že byl ještě před útokem zatčen pro podezření z účasti na levicovém odboji.

Poprava Vladislava Vančury znamenala pro Čechy ohromný šok. Po smrti Karla Čapka platil za nejvýznamnějšího literáta a lidé nevěřili, že by si okupanti na osobnosti takového formátu troufli. Po jeho zavraždění ale začalo být jasné, že jde opravdu do tuhého a že nyní se dá od nacistů čekat cokoli. Jak ukázalo vyhlazení Lidic a Ležáků nebo vyvražďování rodin odbojářů a výsadkářů, bylo to skutečně tak.

Proč se poprava nepřipomínala?

Ještě po válce byl Vladislav Vančura jako jedna z obětí nacistického teroru připomínám. Přední básníci skládali verše na jeho památku. Jednu z nejkrásnějších napsal Jaroslav Seifert, začíná:

Místo, které poznamenal mrak, když jej vítr roztrhal pak v cáry, doušek vzduchu, kterým letěl pták, chomáč vůně, snítka bílé páry – a pak slza na těch krásných lících, to je vše, co zbývá po básnících.

Po roce 1948 už byl Vančura připomínán méně. Proč? Jaké byly okolnosti Vančurova zatčení? Poslechněte si odpovědi i další okolnosti jeho příběhu v dalším dílu seriálu Hrdinové ve vedlejších rolích.