Dívka s bicyklem, kněz od sv. Cyrila a Metoděje, Ležáky. Osudy obyčejných lidí spojených s atentátem na Heydricha v dokuseriálu Hrdinové ve vedlejších rolích

Hrdinové ve vedlejších rolích: Vladislav Vančura. Odmítl cestu do třetí říše a zapojil se do odboje. Jeho poprava měla být výstrahou

Důvodem jeho popravy nebyla ani tak odbojová činnost, jako proslulost a talent, říká historik. Spisovatel zadržený kvůli podezření z členství v levicovém odboji byl popraven pět dní po atentátu na Reinharda Heydricha. Na výstrahu pro další intelektuály, kteří by se chtěli stavět proti okupační moci. Zavraždění uznávané osobnosti veřejného dění vyděsilo kulturní obec. Její drtivá většina pak bez odporu na veřejných shromážděních přísahala věrnost třetí říši.

Stojíme-li jako vlastenci před volbou, má-li národ dále žít bez neplodné inteligence anebo s ní společně zahynout, pak volím záchranu národa a neplodnou inteligenci i se všemi pražskými darmošlapy hodím přes palubu.

Tato slova pronášel 31. května 1942 Emanuel Moravec, ministr školství a lidové osvěty protektorátní vlády. Bylo to čtvrtý den po útoku na Reinharda Heydricha, který ležel v nemocnici, a zdálo se, že možná přežije.

Za strůjci útoku se dal tušit zahraniční odboj a také odboj domácí. Intelektuálové, kteří často vyznávali levicové a protinacistické postoje, se Moravcovi zdáli být těmi, kdo akci podporují.

Exemplární popravy intelektuálů

Moravcova slova ladí s požadavkem Heinricha Himmlera, aby jako trest za útok na Heydricha bylo exemplárně popraveno sto příslušníků české inteligence. K tomu nakonec nedošlo, mimo jiné i na přímluvu K. H. Franka, který se domníval, že zavraždění stovky členů intelektuální elity by Čechy mohlo zatvrdit, a že lepší bude lámat národ rafinovaněji.

Spisovatel, dramatik a filmový režisér Vladislav Vančura na zahradě (1926)

Nakonec bylo tedy na výstrahu popraveno intelektuálů jen několik. Tím nejvýznamnějším z nich byl Vladislav Vančura. Zavražděn byl 1. června 1942. Tedy den po Moravcově proslovu. S přípravou útoku ani skrýváním výsadkářů neměl nic společného, ani nebyl usvědčen ze schvalování atentátu. Měl smůlu, že byl ještě před útokem zatčen pro podezření z účasti na levicovém odboji.

Poprava Vladislava Vančury znamenala pro Čechy ohromný šok. Po smrti Karla Čapka platil za nejvýznamnějšího literáta a lidé nevěřili, že by si okupanti na osobnosti takového formátu troufli. Po jeho zavraždění ale začalo být jasné, že jde opravdu do tuhého a že nyní se dá od nacistů čekat cokoli. Jak ukázalo vyhlazení Lidic a Ležáků nebo vyvražďování rodin odbojářů a výsadkářů, bylo to skutečně tak.

Proč se poprava nepřipomínala?

Ještě po válce byl Vladislav Vančura jako jedna z obětí nacistického teroru připomínám. Přední básníci skládali verše na jeho památku. Jednu z nejkrásnějších napsal Jaroslav Seifert, začíná:

Místo, které poznamenal mrak, když jej vítr roztrhal pak v cáry, doušek vzduchu, kterým letěl pták, chomáč vůně, snítka bílé páry – a pak slza na těch krásných lících, to je vše, co zbývá po básnících.

Po roce 1948 už byl Vančura připomínán méně. Proč? Jaké byly okolnosti Vančurova zatčení? Poslechněte si odpovědi i další okolnosti jeho příběhu v dalším dílu seriálu Hrdinové ve vedlejších rolích.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.